ECLI:CZ:NSS:2013:APRK.22.2013:80
sp. zn. Aprk 22/2013 - 80
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci navrhovatele: M. L. G.
R., zast. Mgr. B. S., pracovnicí Organizace pro pomoc uprchlíkům, se sídlem Kovářská 4, Praha
9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti
nečinnosti žalovaného, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 117/2012, o návrhu
žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o
soudech a soudcích,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým podáním ze dne 20. 3. 2013, doručeným Městskému soudu v Praze
(dále též „městský soud“) dne 25. 3. 2013 a tímto soudem předloženým Nejvyššímu správnímu
soudu dne 27. 3. 2013, domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu, a to vydání
rozhodnutí ve věci vedené u městského soudu pod sp. zn. 6 A 117/2012. Svůj návrh odůvodnil
tím, že žalobou podanou dne 6. 8. 2012 se domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného,
který nebyl schopen vydat rozhodnutí ve věci jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany.
Po podání žádosti dne 16. 9. 2011 byl se žalobcem proveden pohovor, v měsících březnu, červnu
a říjnu 2012 byly vedeny ještě další doplňující pohovory, avšak žalovaný ani přes prodloužení
lhůty pro vydání rozhodnutí do dne podání návrhu nevydal rozhodnutí ve věci.
Městský soud ve svém vyjádření k návrhu uvedl, že činil a činí procesní úkony potřebné
k tomu, aby věc byla připravena k rozhodnutí. Dne 17. 8. 2012 vyžádal od Pobytového střediska
Kostelec nad Orlicí potvrzení za účelem rozhodnutí o žádosti navrhovatele o osvobození
od soudních poplatků, které mu přiznal usnesením ze dne 29. 8. 2012, č. j. 6 A 117/2012 – 10.
Dne 10. 9. 2012 vyžádal od žalovaného vyjádření k žalobě a správní spisy, dne 9. 11. 2012 bylo
zástupci žalobce zasláno vyjádření žalovaného spolu s poučením o procesních právech
a povinnostech. Dne 25. 3. 2013 bylo od žalovaného vyžádáno sdělení o aktuálním stavu řízení
o důvodech, které brání rozhodnutí ve věci, a vyžádáno doplnění spisového materiálu.
Dále uvedl, že žaloba v této věci byla podána v srpnu roku 2012, počet věcí spadajících
do přednostního režimu projednání podaných před touto žalobou eviduje senát 6 A celkem 85,
proto považuje podaný návrh za nedůvodný.
Z předloženého spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že navrhovatel
se žalobou ze dne 6. 8. 2012, doručenou městskému soudu dne 7. 8. 2012, domáhá vydání
rozhodnutí ve věci žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Městský soud po obdržení žaloby
přípisem ze dne 17. 8. 2012 vyžádal od Správy uprchlických zařízení Ministerstva vnitra
informace o případném poskytování finančních prostředků navrhovateli, na základě
kterých přiznal navrhovateli usnesením ze dne 29. 8. 2012, č. j. 6 A 117/2012 – 10, osvobození
od soudních poplatků. Přípisem ze dne 12. 9. 2012 soud poučil žalovaného o složení senátu,
který věc bude projednávat a rozhodovat, současně žalovanému zaslal stejnopis žaloby a vyzval
ho, aby ve lhůtě 1 měsíce od doručení této výzvy předložil soudu vyjádření k žalobě a úplný
správní spis. Dne 11. 9. 2012 byl městskému soudu doručen první návrh navrhovatele na určení
lhůty k provedení procesního úkonu, který byl zamítnut usnesením Nejvyššího správního soudu
ze dne 27. 9. 2012, č. j. Aprk 27/2012 – 34. Po vrácení spisu Nejvyšším správním soudem
městský soud dne 9. 11. 2012 poučil navrhovatele o složení senátu a současně mu zaslal vyjádření
žalovaného k žalobě. Dne 25. 3. 2013 byl doručen soudu shora uvedený návrh na určení lhůty
k provedení procesního úkonu.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
není důvodný.
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění
práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení
probíhajícího před soudem.
Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu může příslušný
soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány
(tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá nejen z ustanovení §174a odst. 2, věty druhé, zákona
o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí
návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z ustanovení §174a odst. 8, věty první,
tohoto zákona (příslušný soud může určit lhůtu k provedení úkonu, u něhož jsou v návrhu
namítány průtahy), ale zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při projednávání
a rozhodování sporů a jiných právních věcí, která nesmí být dotčena tím, že by příslušný soud
posuzoval - v rozporu se smyslem (účelem) řízení o návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu - nejen otázku určení lhůty k provedení procesního úkonu, ale rovněž to,
ve vztahu k jakému procesnímu úkonu nastaly v řízení průtahy.
V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající
zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné
úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody,
anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu,
ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází
k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci,
význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní
postup soudu.
Městský soud je podle §56 odst. 1 s. ř. s. povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci
v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí pouze tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody
pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud tak projednává a rozhoduje přednostně
Pokračování Aprk 22/2013 - 81
návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, projednává
a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního orgánu a žaloby proti
nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech
mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území,
rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince,
jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí
o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením,
jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon. V případě navrhovatele se sice jedná o věc,
která podléhá režimu přednostního vyřizování podle §56 s. ř. s., avšak i za této situace je třeba
zohlednit zásadu, že soud vyřizuje věci zásadně v pořadí, v jakém mu došly. Vzhledem
ke speciální úpravě obsažené v §56 odst. 3 s. ř. s. tak platí, že soud je povinen rozhodovat
i přednostní agendu v takovém pořadí, v jakém věci soudu napadly. Předchází-li nyní v souzené
věci 85 návrhů v přednostní agendě, jak Nejvyšší správní soud ověřil z vyžádaného přehledu věcí
v senátě 6 A městského soudu spadajících do režimu přednostního projednávání podaných
před žalobou žalobce, pak i tyto věci soud vyřizuje sice přednostně před věcmi ostatními,
ale v pořadí, v jakém mu napadly.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu
městského soudu dospěl k závěru, že návrh není oprávněný, neboť městský soud nebyl v případě
navrhovatele nečinný. Soud, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí
po jejím obdržení řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době procesní úkony,
jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout,
a to s přihlédnutím k pořadí, v jakém k němu došla. Nelze tedy konstatovat, že byl ve shora
uvedeném smyslu nečinný.
Nad rámec shora uvedeného je třeba zdůraznit, že navrhovatel se svým jednáním
v průběhu soudního řízení tím, že se nezdržoval na uvedené adrese, ani nepřebíral poštovní
zásilky na jím uvedené adrese, jakož i opakovaným nedůvodným návrhem na určení lhůty
k provedení procesního úkonu, negativním způsobem podílí na prodloužení délky řízení
a neumožňuje městskému soudu po dobu, kdy je soudní spis opakovaně předložen Nejvyššímu
správnímu soudu, činit žádné úkony.
Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů neshledal ve věci průtahy,
a proto návrh navrhovatele podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu