ECLI:CZ:NSS:2013:APRK.44.2013:20
sp. zn. Aprk 44/2013 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Dukat Casino
s. r. o., se sídlem Pomezí nad Ohří 53, zast. Ing. Radkem Lančíkem, daňovým poradcem
se sídlem Divadelní 4, Brno, proti žalovanému: Finanční úřad pro Karlovarský kraj , se sídlem
Západní 19, Karlovy Vary, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního úkonu
dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soud cích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve věci vedené u Krajského
soudu v Plzni pod sp. zn. 57 Af 11/2013,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce (dále „navrhovatel“) podal u výše označeného krajského soudu žalobu
na ochranu před nezákonným zásahem dne 9. 2. 2013, v jejím doplnění ze dne 18. 6. 2013,
které bylo postoupeno rovněž Nejvyššímu správnímu soudu, současně uplatnil návrh na určení
lhůty k provedení procesního úkonu, a to rozhodnutí o podané žalobě ze dne 9. 2. 2013, vedené
pod sp. zn. 57 Af 11/2013.
Soudkyně KS v Plzni Mgr. Kašpírková, která je v dané věci soudcem zpravodajem,
se k návrhu vyjádřila s tím, že jej považuje za nedůvodný. Popsala průběh dosavadních
provedených úkonů v řízení; vzhledem k tomu, že nebyl s podáním žaloby současně uhrazen
soudní poplatek, byl navrhovatel vyzván dne 5. 3. 2013 k zaplacení soudního poplatku, ten byl
uhrazen dne 26. 3. 2013. Na základě výzvy soudu ze dne 3. 4. 2013 doručené žalovanému dne
8. 4. 2013 bylo soudu dne 6. 5. 2013 doručeno vyjádření žalovaného k žalobě, dne 9. 5. 2013 byl
doručen správní spis. Vyjádření žalovaného bylo spolu s poučením navrhovateli dodáno
do datové schránky dne 9. 5. 2013, účinky doručení nastaly dne 19. 5. 2013. Dne 1. 6. 2013 byla
soudu doručena replika k vyjádření žalovaného. Dne 18. 6. 2013 byl učiněn návrh na určení lhůty
dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.
Nejvyšší správní soud ověřil skutečnosti výše uvedené z předloženého soudního spisu
a konstatuje, že návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v §174a zákona
o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění
práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů,
zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení
probíhajícího před soudem.
Při rozhodování o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu může příslušný
soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány
(tvrzeny) průtahy. Uvedený závěr vyplývá nejen z ustanovení §174a odst. 2 věty druhé zákona
o soudech a soudcích (označení procesního úkonu, u něhož jsou namítány průtahy, je náležitostí
návrhu, bez jejíhož splnění nelze v řízení pokračovat) a z ustanovení §174a odst. 8 věty první,
tohoto zákona (příslušný soud může určit lhůtu k provedení úkonu, u něhož jsou v návrhu
namítány průtahy), ale zejména ze zásady nezávislosti soudů a soudců při projednávání
a rozhodování sporů a jiných právních věcí, která nesmí být dotčena tím, že by příslušn ý soud
posuzoval - v rozporu se smyslem (účelem) řízení o návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu - nejen otázku určení lhůty k provedení procesního úkonu, ale rovněž to,
ve vztahu k jakému procesnímu úkonu nastaly v řízení průtahy.
V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí- li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající
zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné
úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody,
anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu,
ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází
k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci,
význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní
postup soudu.
Krajský soud je podle §56 s. ř. s. povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci
v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí pouze tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody
pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud tak projednává a rozhoduje přednostně
návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, projednává
a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního orgánu a žaloby
proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech
mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území,
rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince,
jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí
o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením,
jakož i další věci, stanoví -li tak zvláštní zákon. V tomto případě se navrhovatelka domáhá
žalobou proti nečinnosti správního orgánu vydání rozhodnutí; jedná se tedy o věc, která podléhá
režimu přednostního vyřizování podle §56 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu
krajského soudu dospěl k závěru, že návrh není oprávněný, neboť soud nebyl v případě
navrhovatele nečinný. Soud, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím
obdržení řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době procesní úkony, jejichž vykonání je
ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout, a to s přihlédnutím k pořadí, v jakém
k němu došla. Jak vyplynulo z přehledu provedených úkonů, poslední úkony v řízení byly učiněny
dne 9. 5. 2013, resp. dne 1. 6. 2013, kdy byla soudu doručena replika k vyjádření žalovaného.
Pokračování Aprk 44/2013 - 21
Nelze zde proto hovořit o nedůvodné nečinnosti soudu, pokud k datu podání návrhu v měsíci
červnu 2013, resp. dosud nerozhodl.
Přesto, že se v nyní projednávané věci jedná o agendu s přednostním režimem, i zde
je třeba vnímat zásadu normovanou v §56 s. ř. s., tedy že soud vyřizuje zásadně věci v pořadí,
v jakém mu došly. Vzhledem ke speciální úpravě obsažené v §56 odst. 3 s. ř. s. tak platí, že soud
je povinen rozhodovat i „přednostní“ agendu rovněž v pořadí, v jakém věci soudu napadly.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci dospěl k závěru, že návrh není důvodný,
neboť krajský soud nebyl v případě navrhovatele nečinný. Soud, jak vyplývá ze spisového
materiálu shora rekapitulovaného, se věcí po jejím obdržení ihned zabýval a činil postupně
průběžně a bez zbytečných prodlev procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí .
Nelze tedy konstatovat, že byl ve věci nečinný. Nejvyšší správní soud proto neshledal ve věci
průtahy, resp. tvrzenou nečinnost, a proto návrh žalobce podle §174a odst. 7 zákona o soudech
a soudcích zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení stát jen tehdy, je -li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. července 2013
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu