ECLI:CZ:NSS:2013:APRK.5.2013:187
sp. zn. Aprk 5/2013 - 187
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: P. Č.,
proti žalovanému: Ministerstvo kultury, Maltézské nám. 471/1, Praha 1, ve věci vedené
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8 Ca 129/2009, o návrhu žalobce na určení lhůty
k provedení procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Řízení ve věci návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu
se z a s t a v u je .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Navrhovatel se podáním ze dne 17. 12. 2012, které bylo Městským soudem postoupeno
Nejvyššímu správnímu soudu dne 17. 1. 2013, resp. dne 26. 2. 2013 (včetně vyžádaného spisu
a vyjádření) opětovně domáhá provedení procesního úkonu ve věci sp. zn. 8 Ca 129/2009.
Podání totožného obsahu, týkající se neumožnění nahlížení do spisu ve věci výše uvedené
spisové značky posuzoval Nejvyšší správní soud již k návrhu stěžovatele ze dne 6. 11. 2012,
doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 14. 11. 2012, a bylo o něm rozhodnuto usnesením
NSS ze dne 26. 11. 2012, čj. Aprk 39/2012 - 164, které nabylo právní moci dne 3. 12. 2012.
Z obsahu podání a z předloženého spisu jsou zřejmé totožné námitky týkající se stejného případu
tvrzené nečinnosti.
Podle §174a odst. 5 zákona č. 6/2002 Sb. platí, že nestanoví -li tento zákon jinak, použijí
se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části tř etí občanského
soudního řádu. Ten v §159a odst. 5 normuje, že jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto,
nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc
projednávána znovu. Věc již dříve rozhodnutá je neodstraniteln ou překážkou řízení a soud
k ní přihlíží kdykoliv za řízení. K tomu, aby byla naplněna, je nezbytná existence dřívějšího
rozhodnutí v téže věci. O stejnou věc (o totožnost věci) se jedná tehdy, jde-li v novém řízení
o totožný návrh, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení
a téhož účastníka (navrhovatele). Totožnost předmětu řízení je dána teh dy, jestliže tentýž stav
vymezený petitem návrhu plyne ze stejných tvrzení, jimiž byl uplatněn. Tak tomu je i v souzeném
případě.
Jedná se tedy o překážku věci pravomocně rozhodnuté, neboť v novém řízení jde
o projednání téže věci; jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud
řízení zastaví. Nelze-li tedy pro překážku věci pravomocně rozhodnuté ve věci vést další
(opakované) řízení, chybí podstatná podmínka řízení a soud proto řízení ve věci návrhu
ve smyslu §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona č. 6/2002 Sb.,
dle kterého stát hradí náklady řízení o návrhu na určení lhůty jen tehdy, je -li návrh uznán
jako oprávněný. K tomu v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel
nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§174a odst. 8
zákona č. 6/2002 Sb.).
V Brně dne 28. února 2013
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu