ECLI:CZ:NSS:2013:APRK.52.2013:36
sp. zn. Aprk 52/2013 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Marie Žiškové v právní věci žalobce: T. N., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad štolou 963/3, Praha 7, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 131/2012, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení
procesního úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb.,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 7. 5. 2013, který byl Městským soudem v Praze (dále „městský soud“)
postoupen Nejvyššímu správnímu soudu dne 29. 8. 2013, se navrhovatel domáhá určení lhůty
k nařízení ústního jednání nebo rozhodnutí ve věci výše uvedené. Uvádí, že dne 3. 9. 2012 byla
podána u městského soudu žaloba, žalovaný zaslal své vyjádření dne 16. 10. 2012, vč. správního
spisu. Nahlédnutím do spisu dne 3. 5. 2013 navrhovatel zjistil, že od té doby nebyl a není ve spise
činěn žádný úkon.
Navrhovatel se dovolává rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. Aprk 7/2007 - 68,
ze dne 12. 11. 2007, v němž se mimo jiné uvádí, že „pokud pak ve věci nebylo nařízeno jednání (na němž
navrhovatel trvá) ani po uplynutí více jak šesti měsíců od doby, kdy soud má k dispozici kompletní spisový
materiál, nutno vyjít z toho, že dochází nadále k průtahům v řízení a že navrhovatelova stížnost na průtahy
nebyla řádně vyřízena; návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2001 Sb.,
o soudech a soudcích je tak důvodný.“ Navrhovatel s ohledem na uvedené má za to, že lhůta i v jeho
věci již uplynula, a že návrh na určení lhůty je důvodný.
Předsedkyně senátu, která ve věci rozhoduje, v písemném vyjádření uvedla, že k datu
26. 8. 2013 předchází věci cca 40 věcí napadlých do dne podání žaloby navrhovatele, které jsou
v pořadí nápadu zařazeny k vyřízení dříve.
Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení
§174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu
z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci
bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod, do řízení probíhajícího před soudem.
V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající
zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné
úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody,
anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu,
ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází
k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci,
význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní
postup soudu.
Soud dle §56 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, je rovněž však povinen
zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly; to neplatí pouze tehdy, jsou-li
u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání a rozhodování věci. Soud
tak projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození od soudních poplatků a návrhy
na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně též žaloby proti nečinnosti správního
orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy
a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí
o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání
zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince,
rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti
s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon. O takovou věc se v případě
navrhovatele nejedná.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu
městského soudu dospěl k závěru, že návrh není oprávněný, neboť městský soud nebyl v případě
navrhovatele nečinný. Soud, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí
bezprostředně po jejím obdržení řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době všechny
nezbytné procesní úkony, jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat
a rozhodnout.
Městskému soudu je třeba vytknout, že návrh na určení lhůty nepostoupil ve lhůtě
dle §174a odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, tato skutečnost však není
pro usuzování na průtahy v řízení relevantní. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že se v dané
věci neujedná o průtahy v řízení vyžadující určení lhůty.
Dovolává-li se navrhovatel výše označeného rozhodnutí zdejšího soudu, je třeba
podotknout, že za průtahy lze považovat neodůvodněnou a nepřiměřenou nečinnost v řízení,
přičemž právě neodůvodněnost a nepřiměřenost je nutno před vyslovením závěru o průtazích
zkoumat v každém jednotlivém případě, a to individuálně, dle konkrétních skutkových okolností,
tedy zejména i s přihlédnutím k celkové době řízení před soudem, resp. před soudy všech stupňů,
které ve věci rozhodují, resp. rozhodovaly. V případě, na který navrhovatel odkazuje, byla žaloba
u soudu podána v květnu 2005 a do 3. 10. 2007 nebylo ještě soudem rozhodnuto. Délka průtahů
tak dosáhla více než 2 let. Nelze tedy vytrhávat z kontextu citace z rozhodnutí zcela
nesrovnatelného skutkového stavu věci; argumentaci navrhovatele tedy nelze přisvědčit.
Pokračování Aprk 52/2013 - 37
Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů neshledal ve věci průtahy,
a proto návrh navrhovatele podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. září 2013
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu