ECLI:CZ:NSS:2013:APRK.53.2013:78
sp. zn. Aprk 53/2013 - 78
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce Ing. J. L.,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2012, č. j. MV-91557-26/ODK-2011, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 3 A 62/2012, o návrhu žalobce na určení lhůty k provedení procesního
úkonu dle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě
soudů a o změně některých dalších zákonů,
takto:
I. Návrh se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 14. 8. 2013 podaným u Městského soudu v Praze (dále „městský soud“),
který byl doručen Nejvyššímu správnímu soudu dne 29. 8. 2013, se žalobce (dále jen
„navrhovatel“) domáhá určení lhůty k provedení procesního úkonu dle §174a zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších
zákonů (zákon o soudech a soudcích) ve věci výše označené.
Navrhovatel konstatuje, že dané řízení probíhá již více než 14 měsíců, přičemž se jedná
o relativně jednoduchý předmět sporu – chybné rozhodnutí o odmítnutí žádosti o informace.
Od podání samotné žádosti o informace již uplynulo 24 měsíců. Navrhovatel se domnívá,
že pochybení správního orgánu je zcela zjevné; celková doba řízení je dle jeho názoru
nepřiměřená k předmětu řízení, a proto navrhuje, aby byla stanovena lhůta pro vydání rozhodnutí
ve věci.
K návrhu se vyjádřila předsedkyně senátu, který je příslušný ve věci rozhodnout, s tím,
že návrh není důvodný. V řízení k průtahům nedochází, uvedené věci předchází k vyřízení věci již
dříve napadlé. Věc žalobce městskému soudu napadla dne 5. 6. 2012 a v případě, že by ji soud
začal přednostně vyřizovat, došlo by, dle jeho názoru, k diskriminaci ostatních žalobců, jejichž
věci napadly soudu dříve. Předsedkyně připomněla, že se nejedná o věc s přednostním režimem
vyřízení (§56 s. ř. s.)
Z předloženého spisu městského soudu Nejvyšší správní soud zjistil, že navrhovatel podal
žalobu u městského soudu dne 5. 6. 2012. Přípisy ze dne 25. 6. 2012 zaslal soud žalovanému
kopii žaloby k vyjádření a vyžádal správní spis, poučil účastníky řízení o složení senátu, jež bude
věc rozhodovat a vyzval je k vyjádření, zda požadují účastenství při jednání.
Navrhovatel reagoval sdělením, soudu doručeným dne 29. 6. 2012, že souhlasí
s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalovaný zaslal soudu své vyjádření k žalobě
i správní spis dne 25. 7. 2012. Městský soud přeposlal navrhovateli vyjádření žalovaného
přípisem ze dne 1. 8. 2012. Sdělením, soudu doručeným dne 13. 8. 2012 navrhovatel doplnil
žalobu o další údaje a specifikaci v pořadí druhého správního rozhodnutí ve věci žádosti
o poskytnutí informací. Soudní spis obsahuje dále záznam ze dne 7. 12. 2012 o nahlížení
navrhovatele do spisu. Dne 10. 12. 2012 podal navrhovatel soudu první návrh na určení lhůty
k povedení procesního úkonu; ten Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 15. 1. 2013,
č. j. Aprk 45/2012 - 45 jako nedůvodný zamítl.
Návrhem ze dne 18. 1. 2013 se navrhovatel domáhal přikázání věci k rozhodnutí
Krajskému soudu v Praze, neboť doba, po kterou městský soud jeho věc nevyřídil se mu jevila
neúměrná žalované problematice. Nejvyšší správní soud jeho návrh zamítl, neboť neshledal
naplnění podmínek §9 odst. 2 s. ř. s. Dne 14. 8. 2013 podal tedy navrhovatel další návrh
na určení lhůty pro vydání rozhodnutí ve věci.
Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu není důvodný.
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení
§174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu
z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci
bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod, do řízení probíhajícího před soudem.
V řízení podle §174a zákona o soudech a soudcích tedy Nejvyšší správní soud rozhoduje
o návrhu na určení lhůty. Znamená to, že zjistí-li neodůvodněné průtahy v řízení spočívající
zejména v tom, že příslušný soud poté, kdy obdrží podání ve věci, v přiměřené době nečiní žádné
úkony, věcí se vůbec nezabývá, aniž by pro takový postup existovaly ospravedlnitelné důvody,
anebo činí úkony s nedůvodnou časovou prodlevou, usnesením určí tomuto soudu lhůtu,
ve které má úkon učinit, resp. ve které má rozhodnout.
Průtahy v řízení znamenají, že v soudním procesu dochází k neodůvodněně pomalému
vyřizování věci napadlé příslušnému soudu či dokonce ke vzniku excesivního stavu, kdy dochází
k nečinnosti soudu. Soud se tak při posuzování oprávněnosti návrhu na určení lhůty k provedení
procesního úkonu zabývá otázkou, zda v řízení dochází k průtahům, s ohledem na složitost věci,
význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní
postup soudu.
Městský soud dle §56 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění
(dále jen „s. ř. s.“), je povinen zásadně projednávat a rozhodovat věci v pořadí, v jakém mu došly;
to neplatí pouze tehdy, jsou-li u věci dány závažné důvody pro přednostní projednávání
a rozhodování věci. Soud tak projednává a rozhoduje přednostně návrhy na osvobození
od soudních poplatků a návrhy na ustanovení zástupce, projednává a rozhoduje přednostně
též žaloby proti nečinnosti správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu
nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí
o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince,
rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí,
jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany
a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li
tak zvláštní zákon. V případě navrhovatele (napadeno je rozhodnutí žalovaného podle zákona
Pokračování Aprk 53/2013 - 79
o svobodném přístupu k informacím) se však nejedná o věc, která podléhá režimu přednostního
vyřizování podle §56 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud v projednávané věci po posouzení shora uvedeného postupu
městského soudu dospěl k závěru, že návrh není oprávněný, neboť městský soud nebyl v případě
navrhovatele nečinný. Soud, jak vyplývá z předloženého spisového materiálu, se věcí po jejím
obdržení řádně zabýval a činil postupně v přiměřené době všechny nezbytné procesní úkony,
jejichž vykonání bylo ve věci zapotřebí tak, aby věc mohl projednat a rozhodnout,
a to i s přihlédnutím k pořadí, v jakém k němu došla. Nelze tedy konstatovat, že byl ve shora
uvedeném smyslu nečinný. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že předmět
sporu je jednoduchý, jak uvádí navrhovatel ve svém návrhu. Vyhovění tomuto návrhu by totiž
ve svém důsledku znevýhodňovalo ty účastníky, jejichž žaloby napadly dříve než žaloba
navrhovatele. Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů neshledal ve věci
excesivní průtahy, a proto návrh navrhovatele podle §174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích
zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích,
dle kterého hradí náklady řízení o něm stát jen tehdy, je-li návrh uznán jako oprávněný. K tomu
v projednávané věci nedošlo, proto soud rozhodl tak, že navrhovatel nemá právo na náhradu
nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. září 2013
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu