ECLI:CZ:NSS:2013:KONF.38.2012:32
sp. zn. Konf 38/2012 - 32
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých
kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana
Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marie Žiškové,
rozhodl o návrhu Zdravotní pojišťovny METAL - ALIANCE, se sídlem Kladno, Čermákova
1951, zastoupené JUDr. Evou Šaškovou, advokátkou se s ídlem Kladno, Štítného 1344,
na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi zdravotní pojišťovnou a Okresním soudem
v Chebu, a dalších účastníků sporu vedeného u Okre sního soudu v Chebu
pod sp. zn. 115 EC 86/2011, ve věci žaloby o zaplacení 360 Kč s příslušenstvím: žalobkyně
Nemocnice Mariánské Lázně s.r.o., se sídlem Mariánské Lázně, Tepelská 752/22,
IČO 26376709, zastoupené JUDr. Václavem Vladařem, advokátem se sídlem Plzeň, Borská 13,
a žalované V. L.,
takto:
I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci žaloby o 360 Kč s příslušenstvím, vedené
u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 115 EC 86/2011, je soud.
II. Usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 2. 2012, čj. 115 EC 86/2011 - 23,
se zrušuje .
Odůvodnění:
Návrhem doručeným dne 29. 5. 2012 se Zdravotní pojišťovna METAL – ALIANCE
(dále jen „navrhovatelka“) domáhá, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb.,
o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon o některých kompetenčních
sporech“), rozhodl kompetenční spor vzniklý podle §1 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona mezi
ní a Okresním soudem v Chebu týkající se zaplacení regulačního poplatku za hospitalizaci
žalované ve zdravotnickém zařízení.
Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
Žalobkyně podala dne 3. 3. 2011 u Okresního soudu v Chebu návrh na vydání
elektronického platebního rozkazu, v němž uplatňovala proti žalované své právo na zaplacení
pohledávky ve výši 360 Kč. Uvedla, že žalovaná byla ve dnech od 25. 10. 2010 do 31. 10. 2010
hospitalizována na lůžkovém oddělení ve zdravotnickém zařízení žalobkyně. Žalobkyně
vyúčtovala žalované ve smyslu §16a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění
regulační poplatek za celkem 6 dnů hospitalizace po 60 Kč ve výši 360 Kč, který byl splatný
do 8 dnů po propuštění z ústavní péče. Žalovaná však předmětnou částku neuhradila,
proto žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu.
Okresní soud v Chebu - poté, co zrušil elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo
žalované doručit do vlastních rukou – usnesením ze dne 20. 2. 2012, čj. 115 EC 86/2011 - 23,
zastavil řízení a rozhodl, že věc bude po právní moci tohoto usnesení postoupena Zdravotní
pojišťovně METAL – ALIANCE a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Dospěl k závěru, že regulační poplatek má stejný charakter jako televizní a r ozhlasové či místní
poplatky, je tedy daňovým zatížením“ a proto jde o „veřejnoprávní platební povinnost“.
O pravomoc soudu podle §7 odst. 1 o. s. ř. jít nemůže, protože „jde o veřejnoprávní nárok“,
který do pravomoci soudu spadá jen tehdy, jestliže mu ji svěřuje zákon. Žádný zákon
přitom nestanoví, že by o této platební povinnosti rozhodoval soud. Vymáhání placení
regulačních poplatků je navíc „typickým příkladem vyměřovací činnosti veřejné správy“. Zákon
o veřejném zdravotním pojištění sice neupravil pra vomoc zdravotních pojišťoven k vyměřování
regulačních poplatků, podle Okresního soudu v Chebu ji však lze dovodit z toho, že zdravotní
pojišťovny rozhodují o pokutách zdravotnickému zařízení za nevybírání regulačního poplatku
(§16a odst. 9 ZVZP) či ve spo rech o placení pojistného na veřejné zdravotní pojištění
(§8 odst. 5 ve spojení s §53 ZVZP). Protože osoba, které byla zdravotní péče poskytnuta
(žalovaná), byla v době vzniku poplatkové povinnosti pojištěncem Zdravotní pojišťovny
METAL ALIANCE, Okresní soud v Chebu uzavřel, že věcně příslušným orgánem
pro rozhodnutí je tato zdravotní pojišťovna. Usnesení nabylo právní moci dne 21. 3. 2012.
Zdravotní pojišťovna METAL – ALIANCE (navrhovatelka) následně podala zvláštnímu
senátu návrh k rozhodnutí negativního kompetenčního sporu. Uvedla, že zdravotní pojišťovny
jsou sice podle §16a odst. 9 zák. č. 48/1997 Sb. povinny ukládat pokuty zdravotnickému
zařízení, zjistí-li opakované a soustavné porušování povinnosti vybrat regulační poplatky,
že však žádný právní předpis zdravotní pojišťovně nesvěřil pravomoc uložit povinnost pojištěnci
k úhradě regulačního poplatku, která je příjmem zdravotnického zařízení. Svoji pravomoc popírá
a navrhuje, aby zvláštní senát rozhodl o tom, „kdo je příslušný vydat rozhodnutí“.
Okresní soud v Chebu ve vyjádření k návrhu doplnil zejména, že nadřízenost osoby,
která poplatek vybírá, či následně vymáhá, není významná, neboť řada činností veřejné správy
je zákonem delegována na soukromé osoby. Významné není ani to, jak je dále s poplatkem
nakládáno, protože v podstatě všechny poplatky a daně slouží k úhradě činnosti příjemce
těchto plateb. Nelze hovořit ani o ekvivalenci poskytnuté zdravotnické služby,
neboť výše poplatku je závislá na úplně jiných okolnostech, než je nákladovost či kva lita
poskytnuté služby. Regulace placení poplatků při dosažení určité hranice nebo sociální
potřebnosti nasvědčuje jejich veřejnoprávnímu charakteru.
Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecným soudem
se zvláštní senát řídil následující úvahou:
S účinností od 1. 1. 2003 se postupuje při kladných nebo záporných kompetenčních
sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí podle zákona č. 131/2002 Sb.
Stranami takového sporu jsou podle §1 odst. 1 tohoto zákona
a) soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy,
b) soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.
Kladným (pozitivním) kompetenčním sporem je dle §1 odst. 2 zákona spor,
ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí; záporným
(negativním) sporem je podle téhož ustanovení spor, ve kterém jeho strany popírají
svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků.
Okresní soud v Chebu v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc
rozhodnout věc a navrhovatelka popírá svou pravomoc rozhodnout po postoupení věci.
Ve věci se jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí
je povolán zvláštní senát zákonem o některých kompetenčních sporech.
Zvláštní senát rozhoduje o kompetenčním sporu podle skutkového a právního stavu
ke dni svého rozhodnutí (srov. č. 485/2005 Sb. NSS).
Podle §7 odst. 1 zákona č. 99/ 1963 Sb., občanský soudní řád, (dále také jen „ o. s. ř.“)
v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci,
které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů,
pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Předmětem řízení v této věci je povinnost pojištěnce (žalované) zaplatit regulační
poplatek za poskytnutí lůžkové péče (hospitalizaci) v nemocničním zařízení.
Problematika regulačních poplatků je upravena v zákoně č. 4 8/1997 Sb., o veřejném
zdravotním pojištění, v platném znění (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“ ).
Podle §12 odst. 1 písm. m) zákona o veřejném zdravotním pojištění je pojištěnec
nebo jeho zákonný zástupce povinen hradit poskytovali regulač ní poplatky podle §16a.
Podle §16a odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištěn í pojištěnec,
anebo za něj jeho zákonný zástupce, je povinen v souvislosti s poskytováním hrazených služeb
hradit poskytovateli (zdravotních služeb), který hrazené služby po skytl, regulační poplatek
ve výši v tomto ustanovení uvedený. Podle písmene f) tohoto ustanovení zákona o veřejném
zdravotním pojištění se regulační poplatek platí za každý den, ve kterém je ústavní (lůžková) péče
poskytována, přičemž se den, ve kterém byl pojištěnec přijat k pos kytování takové péče,
a den, ve kterém bylo poskytování takové péče ukončeno, počítá jako jeden den. Regulační
poplatek činil ke dni hospitalizace žalované v zařízení žalobkyně 60 Kč.
Podle §16a odst. 5 zák. o veřejném zdravotním pojištění platí, že regulační poplatek
je příjmem zdravotnického zařízení, které regulační poplatek vy bralo. Zdravotnické zařízení
je povinno použít vybrané regulační poplatky na úhradu nákladů spojených s provozem
zdravotnického zařízení a jeho modernizací.
Zvláštní senát v posuzované věci sdílí názor navrhovatelky, že věc spadá do pravomoci
soudu v občanském soudním řízení, a to z níže uvedených důvodů.
Finančněprávní teorie definuje poplatek jako peněžitou dávku zákonem stanovenou,
nenávratnou, vybíranou státem nebo jinými veřejnopráv ni korporacemi za zákonem stanovené
úkony jejich orgánů. Poplatek je účelový, dobrovolný a nenávratný. Na rozdíl od daně je poplatek
dávkou nepravidelnou s ekvivalentem, tedy je vybírán ad hoc za p rotiplnění ze strany státu
nebo jiné veřejnoprávní korporace (srov. Jánošíková, P., Mrkývka, P., Tomažič, I. a kol.: Finanční
a daňové právo, Plzeň, 2009, str. 413). Poplatky musí být s tanoveny výhradně zákonem.
Není podstatné, jak je platba nazvána, ale její účel, zda ji musí subjekt zaplatit (má povinnost)
a kdo je jejím příjemcem. Jako poplatek bývá označena nezřídka i platba, jež svojí povahou
není platbou veřejnoprávní, nýbrž zcela jednoznačně institutem práva soukromého
(např. poplatek za úschovu zavazadla, poplatek z prodlení).
Smyslem zavedení regulačních poplatků byla snaha o omezení nadbytečného čerpání
zdravotnické péče a zvýšení spoluodpovědnosti pojištěnce za své zdraví. Regulační poplatky
neměly mít již podle důvodové zprávy k zákonu č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění,
v původním znění, veřejnoprávní charakter. V důvodové zprávě k zákonu č. 59/2009 Sb.,
o změně zákona o veřejném zdravotním pojištění, se dokonce výslovně uvádí, že „regulační
poplatky mají soukromoprávní charakter (de facto jde o dar pojištěnce provozovateli zdravotnického z ařízení)“.
Regulační poplatky jsou sice také jedním z prostředků financování zdravotnictví,
nejsou však součástí pojistného na zdravotní pojištění. Zákon výslovně stanoví, že regulační
poplatek je příjmem zdravotnického zařízení, které regulační poplatek vybralo, a ukládá
zdravotnickému zařízení povinnost použít regulační poplatek na úhradu nákladů spojených
s provozem zdravotnického zařízení a jeho modernizací. Námitka Okresního soudu v Chebu,
že není významné, jak je dále s poplatkem nakládáno, tak nemůže obstát, neboť regulační
poplatek musí být použit k zajištění činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče
(např. zkvalitnění prostředí, v němž je zdravotní péče poskytována, personální úrovně, apod.).
Z povahy regulačního poplatku dále plyne, že není úhradou za poskytovanou zdravotní
péči. Podle §16a zákona o veřejném zdravotním pojištění jsou pojištěnci (příp. jejich zákonní
zástupci) povinni hradit regulační poplatek za „návštěvu“ (např. praktického lékaře, klinického
psychologa, klinického logopeda), za „recept“, za „využití pohotovostní služby“ či za každý
den, ve kterém jim byla poskytnuta lůžková péče apod. Z uvedeného demonstrativního výčtu
je zřejmé, že ve všech případech se jedná o úhradu za službu související s poskytováním
zdravotní péče, nikoliv však o úhradu za samotnou zdravotní péči. Přitom podle čl. 31 Listiny
základních práv a svobod jsou povinně z veřejného zdravotního pojištění hrazeny (pouze)
zdravotní péče a zdravotní pomůcky, nikoliv však také ostatní služby, které zdravotnic ké zařízení
v souvislosti se zdravotní péčí poskytuje.
Z hlediska terminologického není označení „regulační poplatek“ zcela přesné.
I když výše regulačního poplatku je stanovena zákonem, nejde o poplatek ve smyslu
finančněprávní teorie, a to zejména proto, že regulační poplatek není dávkou hrazenou
za stanovené úkony orgánů veřejné správy. Regulační poplatek však není ani cenou ve smyslu
zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, v platném znění, neboť není sjednán při nákupu a prodeji
zboží ani není zjištěn podle zvláštního předpisu i k jiným účelům než prodeji (§1 odst. 2 zákona
o cenách) a zákon o cenách na něj nelze vztahovat, neboť dle §1 odst. 4 se zákon o cenách
nevztahuje na odměny, úhrady, poplatky, náhrady škod a nákladů a úroky, upravené zvláštními
předpisy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 1/08, odstavec 129,
ve kterém se mimo jiné uvádí, že „ve všech případech regulačních poplatků se obsahově jedná o platbu
pacienta zdravotnickému zařízení sui generis podle principu d o ut facies“).
Z výše uvedených důvodů zvláštní senát dospěl k zá věru, že regulační poplatek
lze označit za specifickou soukromoprávní „platbu“, která se vykazuje zejména tím, že je hrazena
přímo poskytovateli zdravotní péče (nikoliv zdravotní pojišťovně ), a která je účelově určena
pouze k (částečné) úhradě provozu zdravotnického zařízení (případně jeho modernizaci) .
Pro tato svá specifika nelze platbu označit za poplatek ve smyslu veřejnoprávním.
Kromě toho lze ve prospěch soukromoprávní povahy regulačn ích poplatků argumentovat
i tím, že také jiné profese poskytující odborné služby veřejnosti (např. advokáti, notáři),
mají vedle odměny za odborné služby (např. právní, poradenské), nárok také na náhradu
hotových výdajů či režijní paušál.
V neposlední řadě je třeba vzít v úvahu i dosavadní judikaturu obecných soudů, která
dospěla k závěru, že rozhodování o regulačním poplatku spadá do pravomoci soudu podle §7
o. s. ř. (srov. např. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 4. 2010,
sp. zn.17 Co 57/2010 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 10. 2008,
sp. zn. 15 Co 444/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek
pod poř. č. 51, ročník 2009).
Konečně pravomoc zdravotních pojišťoven k vyměřování regulačních poplatků
nelze dovodit – jak se mylně domnívá Okresní soud v Chebu – ani z toho, že zdravotní
pojišťovny rozhodují o pokutách zdravotnickému zařízení za nevybírání regulačníh o poplatku
či ve sporech o placení pojistného na veřejné zdravotní pojištění. Pravomoc zdravotních
pojišťoven rozhodovat v těchto věcech veřejnoprávní povahy je výslovně upravena v zákoně
o veřejném zdravotním pojištění a nelze ji rozšiřovat na případy zcela odlišné. Takový výklad
zákona by byl nepřípustným zásahem do obecné pravomoci soudů vymezené v §7 odst. 1 o. s. ř.
Zvláštní senát proto uzavřel, že rozhodnutí o povinnosti zaplatit regulační poplatek
ve smyslu ustanovení §16a odst. 1 písm. f) zákona o ve řejném zdravotním pojištění,
je rozhodnutím o věci, která vyplývá z občanskoprávních vztahů, a proto příslušným v této věci
rozhodnout je soud v občanském soudním řízení (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.). Současně
podle §5 odst. 3 téhož zákona zvláštní senát zrušil rozhodnutí Okresního soudu v Chebu,
které výroku zvláštního senátu odporuje a kterým okresní soud popřel svoji pravomoc
ve věci rozhodnout.
Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Dále bude tedy Ok resní soud v Chebu pokračovat
v původním řízení o podané žalobě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. března 2013
JUDr. Michal Mazanec
předseda zvláštního senátu