ECLI:CZ:NSS:2013:NAD.41.2013:38
sp. zn. Nad 41/2013 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové,
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce:
RWE GasNet, s.r.o., se sídlem Klíšská 940, Ústí nad Labem, zast. VORLÍČKOVÁ
PARTNERS s.r.o., se sídlem Jungmannova 31, Praha 1, proti žalovanému: Specializovaný
finanční úřad, se sídlem nábř. Kpt. Jaroše 1000/7, Praha 7, v řízení o žalobě na ochranu
před nezákonným zásahem žalovaného, o nesouhlasu Městského soudu v Praze s postoupením
této věci Krajským soudem v Ústí nad Labem,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 10 A 169/2013 je p ř í s l u š n ý Krajský soud v Ústí nad Labem.
Odůvodnění:
Žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, podanou dne
26. 6. 2013 u Krajského soudu v Ústí nad Labem, se žalobce domáhá toho, aby soud zakázal
žalovanému pokračovat v provádění přezkumného řízení ve věci daně z příjmů právnických osob
za zdaňovací období roku 2010.
Krajský soud v Ústí nad Labem dospěl k závěru, že není k řízení místně příslušný,
a usnesením ze dne 17. 7. 2013, č. j. 15 A 79/2013 – 32, věc postoupil Městskému soudu v Praze.
Jako důvod postoupení uvedl, že podle §7 odst. 2 s. ř. s. je k řízení místně příslušný soud, v jehož
obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak
zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. V dané věci dle žalobního tvrzení zasáhl
do práv žalobce Specializovaný finanční úřad, na něhož od dne 1. 1. 2013, kdy vystoupil
v účinnost zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky (dále jen „zákon
č. 456/2011 Sb.“), přešla v dané věci působnost někdejšího Finančního úřadu v Ústí nad Labem,
který byl místně příslušným správcem daně žalobce. Specializovaný finanční úřad má sídlo
v Praze, tj. v obvodu Městského soudu v Praze, který je tedy v dané věci soudem místně
příslušným, neboť podle názoru krajského soudu žádné zákonné ustanovení v tomto případě
nestanoví místní příslušnost odchylně.
Městský soud v Praze předložil dne 29. 8. 2013 spis Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí o místní příslušnosti podle §7 odst. 5 s. ř. s., neboť nesouhlasí s postoupením věci.
Městský soud upozorňuje na §12a zákona č. 456/2011 Sb., podle něhož v oblasti působnosti
Specializovaného finančního úřadu jako správního orgánu prvního stupně je k řízení ve správním
soudnictví místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo,
popřípadě, v jehož obvodu se zdržuje. Ačkoli hovoří §12a zákona č. 456/2011 Sb.
o Specializovaném finančním úřadu jakožto správním orgánu prvního stupně, nelze z toho
dovodit, že by se toto zvláštní ustanovení vztahovalo pouze na řízení o žalobách proti rozhodnutí
správního orgánu ve smyslu §65 a násl. s. ř. s., naopak se podle městského soudu vztahuje
rovněž na žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle §79 a násl. s. ř. s.
a na žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu podle §82 a násl. s. ř. s.
Nejvyšší správní soud se ztotožnil s názorem Městského soudu v Praze a shledal jeho
nesouhlas s postoupením věci důvodným.
Podle §7 odst. 2 s. ř. s., ve znění účinném od 1. 1. 2012, platí, že „[n]estanoví-li tento nebo
zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci
vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento
správní orgán sídlo mimo obvod své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti“.
V dané věci ovšem, jak důvodně upozorňuje městský soud, zvláštní zákon, konkrétně
zákon č. 456/2011 Sb. prostřednictvím §12a nadepsaného jako „Zvláštní ustanovení o příslušnosti
soudů ve správním soudnictví“, stanoví místní příslušnost jinak: „V oblasti působnosti Specializovaného
finančního úřadu jako správního orgánu prvního stupně je k řízení ve správním soudnictví místně příslušný
krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě, v jehož obvodu se zdržuje.“
V posuzované věci podle žalobního tvrzení žalovaný, tj. Specializovaný finanční úřad,
pokračuje v přezkumném řízení (§123 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád), které vedl
původně Finanční úřad v Ústí nad Labem na základě rozhodnutí tehdejšího nadřízeného správce
daně, Finančního ředitelství v Ústí nad Labem, ze dne 13. 2. 2012, č. j. 898/12-1200-505700,
o nařízení přezkoumání rozhodnutí finančního úřadu. Je tedy zřejmé, že Specializovaný finanční
úřad vede zmiňované daňové řízení, proti němuž brojí žalobce žalobou na ochranu před
nezákonným zásahem správního orgánu, jako správce daně, resp. správní orgán prvního stupně.
Lze tedy uzavřít, že §12a zákona č. 456/2011 Sb., jakožto zvláštní pravidlo o místní
příslušnosti soudů ve správním soudnictví, dopadá i na posuzovanou věc. Jen pro úplnost
lze dodat, že na daný případ se naopak nevztahují přechodná ustanovení k §12a zákona
č. 456/2011 Sb. uvedená v čl. XVI zákona č. 407/2012 Sb.
Vzhledem k tomu, že žalobce (tj. navrhovatel) má sídlo v obvodu Krajského soudu v Ústí
nad Labem, je tento krajský soud podle §12a zákona č. 456/2011 Sb. místně příslušný
k projednání a rozhodnutí dané věci.
S ohledem na tyto závěry Nejvyšší správní soud shledal důvodným nesouhlas Městského
soudu v Praze s postoupením věci, a proto podle §7 odst. 5 s. ř. s. rozhodl tak, že k řízení
je místně příslušný Krajský soud v Ústí nad Labem. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu
o této otázce jsou soudy vázány.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 12. září 2013
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu