ECLI:CZ:NSS:2013:NAD.44.2013:40
sp. zn. Nad 44/2013 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila
a soudců JUDr. Tomáše Langáška a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: RWE GasNet,
s.r.o., IČ 27295567, se sídlem Ústí nad Labem, Klíšská 940, zastoupené VORLÍČKOVÁ
PARTNERS s. r. o., IČ 612 46 115, se sídlem Jungmannova 31, Praha 1, proti žalovanému:
Specializovaný finanční úřad, se sídlem Nábřeží kpt. Jaroše 1000/7, Praha 7, v řízení o žalobě
na ochranu před nezákonným zásahem ve věci přezkumného řízení stran dodatečného platebního
výměru na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2008, o nesouhlasu Městského
soudu v Praze s postoupením věci,
takto:
K projednání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 10 A 167/2013 je př íslušný Krajský soud v Ústí nad Labem.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se žalobou podanou 26. června 2013 u Krajského soudu v Ústí nad Labem
domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného Specializovaného finančního úřadu
s návrhem, aby soud vyslovil, že žalovanému se zakazuje pokračovat v provádění přezkumného
řízení nařízeného rozhodnutím Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 13. února 2012
č. j. 895/12-1200-505700.
[2] Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením č. j. 15 A 77/2013 - 34 ze dne
17. července 2013 věc postoupil Městskému soudu v Praze podle §7 odst. 2 a 5 s. ř. s.
s odůvodněním, že na žalovaného „počínaje dnem 1. ledna 2013, kdy vstoupil v účinnost zákon
č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, přešla působnost
z Finančního úřadu Ústí nad Labem, který byl zrušen k 1. 1. 2013 a který byl dosavadním věcně a místně
příslušným správcem daně žalobkyně“. Žalovaný sídlí v Praze 7, tj. v obvodu Městského soudu
v Praze, pročež podle Krajského soudu v Ústí nad Labem je právě Městský soud v Praze místně
příslušným k vyřízení žaloby s tím, že „v tomto případě žádné zákonné ustanovení nestanoví místní
příslušnost odchylně“.
[3] Městský soud v Praze s postoupením věci k tomuto soudu nesouhlasil a postupem dle §7
odst. 5 věty druhé s. ř. s. předložil spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu
(přípis č. j. 10 A 167/2013-38 ze dne 23. srpna 2013). Městský soud v Praze poukázal na §12a
zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů,
podle něhož „v oblasti působnosti Specializovaného finančního úřadu jako správního orgánu prvního stupně je
k řízení ve správním soudnictví místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo,
popřípadě v jehož obvodu se zdržuje“. Toto ustanovení podle předkládajícího soudu reflektuje
skutečnost, že sídlo Specializovaného finančního úřadu může být v jiném kraji než sídlo žalobce;
pokud by nebylo této zvláštní úpravy, byl by popřen účel změny místní příslušnosti podle §7
odst. 5 s. ř. s., ve znění od 1. ledna 2012. Jakkoli podle Městského soudu v Praze §12a hovoří
o Specializovaném finančním úřadu jako správním orgánu prvního stupně, nelze z toho dovodit
aplikovatelnost §12a pouze na řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle §65
a násl. s. ř. s., nýbrž i na řízení o žalobách proti nečinnosti, resp. na ochranu před nezákonným
zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu. Pouze tento výklad dle předkládajícího
soudu odpovídá účelu §12a i §7 odst. 5 s. ř. s., resp. změny úpravy místní příslušnosti soudů
po 1. lednu 2012. Tento výklad podle Městského soudu v Praze podporuje i nadpis §12a „zvláštní
ustanovení o příslušnosti soudů ve správním soudnictví“, čímž jsou míněna řízení v celém rozsahu s. ř. s.
[4] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nesouhlas Městského soudu v Praze
s postoupením věci je důvodný. Specializovaný finanční úřad je zvláštním finančním úřadem
prvního stupně příslušným pro vybrané subjekty [§11 odst. 1 ve spojení s §8 odst. 1 písm. o)
zákona č. 465/2011 Sb.]. Označila-li žalobkyně právě Specializovaný finanční úřad
jako žalovaného, jenž se měl dopustit zásahu do jejích práv (srov. §7 odst. 2 s. ř. s.), je evidentní,
že Krajský soud v Ústí nad Labem přehlédl ustanovení §12a zákona č. 456/2011 Sb., jež je právě
oním zvláštním zákonným ustanovením, které místní příslušnost krajských soudů stanoví
odchylně od obecného ustanovení §7 odst. 2 s. ř. s. [pro upřesnění, ustanovení §12a bylo
do zákona č. 456/2011 Sb. vloženo novelou provedenou zákonem č. 407/2012 Sb.,
kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů,
a další související zákony, s účinností od 1. ledna 2013, přičemž přechodné ustanovení části
třinácté, resp. čl. XVI se neuplatní, neboť soudní řízení správní bylo zahájeno až po účinnosti
této novely].
[5] Nejvyšší správní soud přisvědčuje argumentaci předkládajícího soudu, že §12a zákona
č. 456/2011 Sb. není zvláštním ustanovením o místní příslušnosti pouze pro řízení o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu, nýbrž i pro řízení o ostatních druzích žalob podle s. ř. s.,
směřujících proti žalovanému, tedy i pro žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaného
či pro žaloby na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního
orgánu. Zužující výklad, byť by jinak byl v případě výjimky namístě, nelze přijmout,
neboť mu brání nejen nadpis §12a zákona č. 456/2011 Sb. („soudy ve správním soudnictví“),
ale též smysl reformy zákonné úpravy místní příslušnosti krajského soudu účinné
od 1. ledna 2012, jímž bylo rozprostřít místní příslušnost krajských soudů pro správní orgány
s celostátní územní působností na všechny krajské správní soudy podle sídla prvostupňového
správního orgánu. To platí tím více, je-li prvostupňový správní orgán přímým žalovaným
jako původce tvrzeného nezákonného zásahu do práv žalobkyně.
[6] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud o nesouhlasu Městského soudu v Praze
s postoupením věci rozhodl tak, že soudem místně příslušným k vyřízení věci je Krajský soud
v Ústí nad Labem, v jehož obvodu má žalobkyně sídlo (§12a zákona č. 456/2011 Sb.).
[7] Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o otázce místní příslušnosti jsou soudy vázány
(§7 odst. 5 in fine s. ř. s.)
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. září 2013
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu