ECLI:CZ:NSS:2013:NAO.5.2013:22
sp. zn. Nao 5/2013 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: Z.
M., zast. Mgr. Luďkem Růžičkou, advokátem se sídlem Brno, Havlišova 15, proti žalovanému:
Generální ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2012, č.j. 31 Af 166/2011 - 46, o námitce
podjatosti vznesené ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 Afs 91/2012 vůči
soudci Mgr. Radovanu Havelcovi,
takto:
Soudce Nejvyššího správního soudu Mgr. Radovan Havelec není v y l o u č e n
z projednávání a rozhodnutí právní věci vedené pod sp. zn. 2 Afs 91/2012.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 16. 1. 2013 namítl žalobce podjatost Mgr. Radovana Havelce v řízení
před Nejvyšším správním soudem vedeném ve věci sp. zn. 2 Afs 91/2012. Z dostupných
informací na internetu žalobce zjistil, že Mgr. Havelec, soudce Nejvyššího správního soudu,
který je členem senátu, jemuž byla uvedená věc podle rozvrhu práce přidělena, dříve působil
na správním úseku Krajského soudu v Brně. Konkrétně byl členem senátu vedeného
JUDr. Jaroslavou Skoumalovou, která v daném případě rozhodla napadeným rozsudkem,
jímž bylo zasaženo do žalobcových práv. Žalobce má proto zásadní obavy z toho, aby Nejvyšší
správní soud namítaná pochybení krajského soudu nepřešel bez věnování věci náležité pozornosti
z důvodu soudcovské solidarity bývalých kolegů. Domáhá se, aby byla jeho věci skutečně
věnována taková pozornost, jako všem ostatním věcem posuzovaným Nejvyšším správním
soudem, a to bez ohledu na osobu žalobce a současně aby byly eliminovány veškeré možné
v úvahu připadající vlivy na nezákonné rozhodování ve věcech žalobce.
Mgr. Havelec se k námitce vyjádřil dne 17. 1. 2013. Odkázal na své vyjádření podané
ve věci 2 Afs 89/2012, kde žalobce vznesl tutéž argumentaci. K účastníkům, jejich zástupcům
či k projednávané věci nemá žádný vztah a neví o žádných okolnostech, které by mohly
vzbuzovat pochybnosti o objektivitě jeho rozhodování.
O předložených důvodech k vyloučení uvážil Nejvyšší správní soud následovně:
Podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům
je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
Důvodem k vyloučení soudce přitom nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem
na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem
než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům
či jejich zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů – pak mohou vzniknout
tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně
nepřátelský. Žádný z uvedených důvodů podjatosti není v daném případě naplněn.
Mgr. Havelec se rovněž nepodílel na projednávání nebo rozhodování věci u žalovaného
správního orgánu ani v předchozím soudním řízení. „Předchozí soudní řízení“ je přitom třeba
chápat nikoli časově (tedy jako jakékoliv soudní řízení, jehož byl žalobce účastníkem, resp. které
by se týkalo stejného předmětu) nýbrž instančně: vyloučen by byl soudce, který by o téže věci
rozhodoval nejprve v řízení u krajského soudu a následně pak v řízení kasačním u Nejvyššího
správního soudu. Ani o takový případ se v projednávané věci nejedná.
Žalobcem vznesená námitka kolegiality, resp. soudcovské solidarity, mezi soudci dvou
soudních instancí pak pod zákonné důvody podjatosti nespadá. Samotný fakt, že se takoví soudci
znají či spolu dříve spolupracovali, nemůže vést podle názoru Nejvyššího správního soudu
k závěru o podjatosti soudce vyšší instance. Opačný výklad by totiž de facto znamenal,
že již samotný pracovně kolegiální vztah mezi soudci vede k porušování soudcovských
povinností a zásad soudcovské etiky vyplývajících především z §79 a 80 zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů
(zákon o soudech a soudcích), tj. zejména rozhodovat nestranně a spravedlivě, vystupovat
nezaujatě a bez předsudků. Tak tomu jistě není. Je třeba zdůraznit, že „princip nezávislého,
nestranného a spravedlivého rozhodování je vůbec zásadním principem fungování státní moci a je zákonnou,
resp. ústavní, jakož i morální povinností soudců tento princip dodržovat“ (srov. nález Ústavního soudu
ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/2001).
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že dřívější působení soudce Nejvyššího správního
soudu ve specializovaném senátu krajského soudu rozhodujícího ve věcech správního soudnictví
nezakládá samo o sobě důvod pro vyloučení tohoto soudce z projednávání a rozhodování
kasačních stížností ve věcech, v nichž jednali a rozhodovali jeho někdejší kolegové na krajském
soudu.
Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. února 2013
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu