ECLI:CZ:NSS:2013:NAO.64.2013:21
sp. zn. Nao 64/2013 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové,
Ph.D. a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci žalobce: P.
Č., proti žalovanému: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2009, č. j. 2355/09, o námitce podjatosti soudců senátu 6 A
Městského soudu v Praze vznesené žalobcem,
takto:
Soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Karla Cháberová, JUDr. Dana Černá,
JUDr. Naděžda Treschlová a soudce Mgr. Jiří Lifka nejsou v y l o u č e n i
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 89/2013.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou datovanou dnem 22. 11. 2011 a doručenou městskému soudu
dne 7. 12. 2011 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2009, č. j. 2355/09,
kterým bylo zrušeno určení advokáta JUDr. Karla Škopka jako zástupce žalobce.
Městský soud usnesením ze dne 7. 5. 2013, č. j. 6 Ca 265/2009 - 41, tuto žalobu vyloučil
k samostatnému projednání a rozhodnutí, věc je vedena u městského soudu pod sp. zn.
6 A 89/2013.
Žalobce podáním ze dne 7. 10. 2013 vznesl námitku podjatosti všech soudců senátu 11
i senátu 6 Městského soudu v Praze s odůvodněním, že soudci činili úkony ve věci vedené
pod sp. zn. 11 Ca 51/08, jehož se žádost o určení týká, a stejně tak ve věci vedené pod sp. zn.
6 Ca 265/09 a „dodnes předstírají“, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno, přičemž je „vedlejší
rozsudek sp. zn. 8 Ans 8/13, když žalobce nebyl zastoupen před Nejvyšším správním soudem, ač být měl“
a soudcům správního soudu musí být známo, že když i „tzv. poslední určení“ bylo žalovaným
zrušeno, tak „navrhovatel nedrží žádný akt určen (tím je i akt 2130/06, 2355/09)“, natož když ve svých
judikátech soudí, že zrušené určení neexistuje. Proto lze mít za to, že by žádný senát Městského
soudu v Praze neměl ve věci vůbec rozhodovat.
Předsedkyně senátu a soudci 6. senátu městského soudu specializovaného ve věcech
správního soudnictví ve svých vyjádřeních shodně uvedli, že nemají žádný poměr k projednávané
věci nebo k účastníkům řízení, který by vzbuzoval pochybnosti o jejich nepodjatosti.
Nejvyšší správní soud při posouzení návrhu vycházel z následujících skutečností, úvah
a závěrů.
Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod
pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání
nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout
podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce.
Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li
důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám
se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž
je dovozována.
Rozhodování o věci nestranným a nezávislým soudcem je jedním z pilířů práva
na spravedlivý proces. Kategorie nestrannosti soudce má subjektivní a objektivní rovinu.
Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. K vyloučení soudce
z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah
soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity,
že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně
rozhodovat.
Přestože žalobce sice ve své námitce obecně uvádí, že vznáší námitku podjatosti i soudců
senátu 11 Městského soudu v Praze a má za to, že by žádný senát tohoto soudu neměl ve věci
rozhodovat, z odůvodnění (obsahu) jeho podání je zjevné, že jím vznesená námitka podjatosti
se týká jen soudců senátu 6 A, kteří dle žalobce měli činit úkony také ve věci vedené pod sp. zn.
11 Ca 51/08.
Soudci senátu 6 A městského soudu se nepovažují v předmětné věci za podjaté. Žalobce
odůvodnil námitku podjatosti výhradami k procesnímu postupu soudu a jeho rozhodovací
činnosti. Ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. však výslovně uvádí, že důvodem k vyloučení soudce
nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech. Pro závěr o podjatosti soudců není dostačující obecné a subjektivní
přesvědčení navrhovatele. Na základě obsahu vznesené námitky nelze žalobci přisvědčit,
že by vůči němu byly uplatňovány jakékoli nestandardní postupy, které by nasvědčovaly porušení
povinnosti nestranného a nezaujatého soudního řízení. Soudci jsou na základě čl. 82 odst. 1
Ústavy České republiky při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo
ohrožovat.
Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro vyloučení jmenovaných soudců
Městského soudu v Praze z projednávání a rozhodování o žalobě žalobce proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 14. 10. 2009, č. j. 2355/09, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto
usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2013
JUDr. Lenka Matyášová, Ph.D.
předsedkyně senátu