ECLI:CZ:NSS:2013:NAO.75.2013:63
sp. zn. Nao 75/2013 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudkyň JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: V. H., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, ve věci žaloby
proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 7. 2012, č. j. 490 507 416, vedené Městským soudem v Praze
pod sp. zn. 4 Ad 26/2013, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti soudkyni
Městského soudu v Praze Mgr. Daně Černovské,
takto:
Soudkyně Městského soudu v Praze Mgr. Dana Černovská není v y l o u č e n a
z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Ad 26/2013.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 23. 5. 2013 se žalobce domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí
žalované ve věci přiznání starobního důchodu.
Návrhem podaným v zákonné lhůtě uplatnil žalobce námitku podjatosti vůči ve výroku
uvedené soudkyni Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Důvod podjatosti spatřuje
v tom, že tato soudkyně byla členkou senátu složeného ještě z Mgr. Jiřího Tichého
a JUDr. Miroslavy Hrehorové, který dne 28. 11. 2012 vynesl rozsudek, č. j. 12 A 3/2012-76,
v nepřítomnosti žalobce v jeho neprospěch, i přesto, že doručil soudu jasné důkazy k nečinnosti
žalované. Městský soud tyto okolnosti ve výše uvedeném rozsudku ignoroval, což je konkrétní
skutečnost, ze které je dovozována podjatost v dalším řízení. Další důvod podjatosti dovozuje
žalobce z toho, že na jeho žádost o obnovení soudního řízení ve věci sp. zn. 12 A 3/2012 bylo
reagováno soudem tak, že právo na obnovení soudního jednání mají pouze politické strany, nikoliv
řádný občan České republiky.
Ve svém vyjádření k podané námitce podjatosti Mgr. Dana Černovská uvedla, že nemá
žádný poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům a není jí známa žádná skutečnost,
pro kterou by byl dán důvod pro její vyloučení z projednání a rozhodnutí této věci. Obdobně
se vyjádřili i JUDr. Miroslava Hrehorová a Mgr. Jiří Tichý. S těmito vyjádřeními byla věc předložena
k rozhodnutí podle §8 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění
(dále jen „s. ř. s.“), Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud se zabýval tím, zda námitka podjatosti je relevantní ve vztahu
k Mgr. Daně Černovské, proti níž tato námitka žalobce směřuje.
Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z §8 odst. 1
s. ř. s., podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr
k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též
soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
Důvodem k vyloučení soudce však nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci
nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může
namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne,
kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později
uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti,
z nichž je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li
namítána podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto
příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci
a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Podjatost soudce také zasahuje
do principu nezávislosti soudce. Soudce lze z projednávání a rozhodnutí přidělené věci vyloučit
pouze výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu
se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané
věci, tedy zejména v případech, kdy by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých
právech. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem než
dokazováním při jednání. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen
především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, vztahem srdečně přátelským (či naopak
vzájemně nepřátelským), může jít také o vztah ekonomické závislosti.
K námitce žalobce, dle které je podjatost dána z toho důvodu, že Mgr. Dana Černovská byla
členkou senátu, který rozhodl v neprospěch žalobce ve věci sp. zn. 12 A 3/2012, ani nevyhověl jeho
návrhu na obnovu soudního řízení v téže věci, zdejší soud uvádí, že jde-li o důvody uvedené
v druhé větě §8 odst. 1 s. ř. s (tj. vyloučení soudce z důvodu jeho podílu na předchozím soudním
řízení), pak smysl a účel tohoto ustanovení spočívá ve vyjádření principu instanční oddělenosti
řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy,
a tím i práva každého na spravedlivý proces. S ohledem na specifika správního soudnictví je nutno
pojem „předchozí soudní řízení“ interpretovat tak, že tutéž věc nemůže u krajského soudu a poté
u Nejvyššího správního soudu projednávat a rozhodovat stejný soudce.
V daném případě ovšem taková situace nepřipadá v úvahu. Jmenovaná soudkyně se ani
nepodílela na rozhodování ve správním řízení. Brojí-li žalobce proti tomu, že jmenovaná se podílela
na rozhodnutí v jeho neprospěch v jiné právní věci, pak je třeba poukázat na §8 odst. 1 s. ř. s.,
kde je výslovně uvedeno, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Rozhodovací činnost, respektive právní názory soudců na určitou otázku, proto nemohou samy
o sobě zakládat důvod k jejich podjatosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
2. 9. 2004, č. j. Nao 13/2004 - 54, publ. pod č. 433/2005 Sb. NSS, všechna zde citovaná rozhodnutí
zdejšího soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz).
Ze všech shora uvedených důvodů rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno
ve výroku rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2013
JUDr. Radan Malík
předseda senátu