ECLI:CZ:NSS:2013:NAO.82.2013:34
sp. zn. Nao 82/2013 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce P. Č., proti
žalované České advokátní komoře, se sídlem Praha 1, Národní tř. 16, o námitce podjatosti
podané proti členům senátu 9 A v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 A
118/2013,
takto:
Soudci JUDr. Naděžda Řeháková, JUDr. Ivanka Havlíková a JUDr. Martin Kříž
nejsou v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování v řízení vedeného u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 9 A 118/2013.
Odůvodnění:
Žalobce se v žalobě ze dne 21. 5. 2013 domáhá, aby bylo České advokátní komoře (ČAK)
přikázáno neprodleně vydat rozhodnutí o jeho žádosti o určení advokáta ze dne 18. 3. 2013.
V přípisu ze dne 26. 10. 2013 vznesl žalobce námitku podjatosti vůči členům
rozhodujícího senátu 9 A, odůvodněnou jejich „stranností a arogancí“. Konkrétně zejména uvedl,
že nemají být přijímána za pravdivá stanoviska ČAK; nebylo mu doručeno stanovisko
z 25. 9. 2013, nýbrž až z 1. 10. 2013; nesmí být rozhodnutí nazývána přípisem; soud nesmí
organizovat komplot proti účastníku řízení, utiskovat jej a činit na něj nátlak; předmětem řízení
není sdělení, nýbrž nečinnost ČAK.
Soudci JUDr. Naděžda Řeháková, JUDr. Ivanka Havlíková a JUDr. Martin Kříž ve svém
vyjádření k uplatněné námitce podjatosti shodně uvedli, že nemají žádný poměr k věci, ani k jejím
účastníkům nebo jejich zástupcům a že se rovněž nepodíleli na projednávání nebo rozhodování
věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení.
Nejvyšší správní soud posoudil podanou námitku podjatosti a dospěl k závěru, že není
důvodná.
Princip nestranného, nezávislého a spravedlivého rozhodování představuje základní pilíř
a předpoklad fungování soudní moci; tento princip jsou proto všichni soudci povinni ctít
a naplňovat. Podle ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
„s. ř. s.“), jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci mj. i tehdy, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Důvodem vyloučení je tedy taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci
samé, k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně
pochybovat o soudcově nepodjatosti.
Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto
příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci
a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit
soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných
důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podjatost sama zasahuje vždy do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost tento princip
předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez
toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani konstituování soudní moci jako pilíře
demokratické společnosti.
V nyní projednávaném případě žalobce uplatněnou námitku podjatosti odůvodnil toliko
tvrzeními, z nichž se však některá týkají výlučně postupu ČAK (např. „akt ČAK č. j. 797/13
nezahrnuje odůvodnění vydání rozhodnutí po půl roce“), některá jsou zcela nesrozumitelná („žádný
soud si nesmí dovolit pronášet úsudek, že „sdělení“ je sdělením, protože je sdělením“) a zbytek se vztahuje
k procesnímu postupu městského soudu (např. polemika s vymezením předmětu řízení, otázka
pravdivosti a relevatnosti stanovisek ČAK apod.). Ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. však výslovně
uvádí, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané
věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Další okolnosti, jež by mohly vést k pochybnostem
o nezaujatosti soudců, žalobce neuvedl. Ani Nejvyšší správní soud sám takové okolnosti v daném
případě neshledal. Za situace, kdy žalobce nikterak nekonkretizoval, z čeho by bylo možno
dovodit podjatost rozhodujících soudců městského soudu a ani netvrdil, že by měli jakýkoliv
poměr k věci, k účastníkům či k jejich zástupcům ve smyslu citovaného ustanovení §8 odst. 1
s. ř. s., nemůže uplatněnou námitku podjatosti považovat za důvodnou.
Nejvyšší správní soud proto rozhodl o námitce podjatosti tak, jak je uvedeno ve výroku
tohoto usnesení (§8 odst. 5 věta čtvrtá s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s. a contr.).
V Brně dne 12. listopadu 2013
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu