ECLI:CZ:NSS:2013:NAO.87.2013:78
sp. zn. Nao 87/2013 - 78
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci navrhovatelky:
ministryně spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, proti kárně obviněnému
soudci: JUDr. O. H., soudce Obvodního soudu pro Prahu 2, se sídlem Francouzská 808/19,
Praha 2, v řízení o návrhu na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudce ze dne
5. 8. 2013, o námitce podjatosti předsedkyně kárného senátu JUDr. Ludmily Valentové ve věci
vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 13 Kss 9/2013, vznesené kárně obviněným
soudcem,
takto:
Soudkyně Nejvyššího správního soudu JUDr. Ludmila Valentová
není v y l o u č e n a z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního
soudu pod sp. zn. 13 Kss 9/2013.
Odůvodnění:
I.
Obsah námitky podjatosti
a vyjádření dotčené předsedkyně senátu
[1] Návrhem na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudce ze dne 5. 8. 2013
navrhovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozhodl, že jednání kárně obviněného soudce
má znaky kárného provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích,
ve znění pozdějších předpisů, a uložil kárně obviněnému soudci kárné opatření podle §88 odst. 1
písm. d) téhož zákona, tedy odvolání z funkce soudce.
[2] Podáním ze dne 4. 11. 2013 kárně obviněný soudce ve smyslu §8 odst. 5 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), vznesl
námitku podjatosti předsedkyně kárného senátu JUDr. Ludmily Valentové.
[3] V námitce podjatosti kárně obviněný soudce poukázal na dřívější kárné řízení vedené
pod sp. zn. 13 Kss 13/2011, kde vystupoval jako kárně obviněný soudce a senátu rovněž
předsedala JUDr. Valentová, a vyslovil přesvědčení, že způsobem, jakým tato soudkyně řízení
vedla, dávala najevo nepřátelský vztah vůči jeho osobě. Ten se projevoval snahou neprovádět
důkazy, které by mohly svědčit v jeho prospěch. Před vyhlášením rozsudku pak na chodbě
jednala se zástupci ministra spravedlnosti jako navrhovatele v daném řízení, a to aniž by umožnila
kárně obviněnému soudci být u toho přítomen. Při protokolaci jednání konaného dne 10. 5. 2012
byla některá tvrzení svědků upozaďována a některé výpovědi překrouceny či zcela pominuty.
[4] Podjatost předsedkyně senátu kárně obviněný soudce dále dovozuje z její snahy
rozhodnout za každou cenu; v současné době jsou proti němu vedena dvě kárná řízení
(sp. zn. 13 Kss 6/2013 a sp. zn. 13 Kss 9/2013), přičemž druhé z nich mělo být v souladu
se zákonem přerušeno do vydání rozhodnutí v prvním, což se však nestalo. Z obsahu soudních
písemností je patrné, že kárně obviněnému soudci jsou kladeny za vinu potíže s doručováním
jeho osobě, které však byly způsobeny pochybením soudu, spočívajícím v uvedení nesprávného
čísla popisného. Mimoto jsou mu stanovovány nepřiměřeně krátké lhůty, není brán ohled na jeho
pracovní neschopnost a značně ztíženou pozici při obraně svých práv v kárném řízení. Podjatost
soudkyně spatřuje rovněž v tom, že v minulosti byla členkou a zastávala funkce v Komunistické
straně Československa.
[5] Ve vyjádření k námitce podjatosti ze dne 8. 11. 2013 předsedkyně kárného senátu
JUDr. Ludmila Valentová konstatovala, že se ve věci necítí být podjatá. Uvedla, že s kárn ě
obviněným soudcem přišla do úředního styku teprve při kárném řízení vedeném
pod sp. zn. 13 Kss 13/2011; do té doby jej osobně neznala. Ke kárně obviněnému soudci či jeho
právním věcem nemá žádný vztah. Rovněž její předrevoluční členství v Komunistické straně
Československa nemá s řízeními žádnou souvislost; ohradila se proti tvrzení, že byla
funkcionářkou strany. Zdůraznila, že ve věci vedené pod sp. zn. 13 Kss 13/2011 byly provedeny
(toliko) důkazy potřebné k řádnému posouzení věci, přičemž kárně obviněný soudce zde byl
zčásti uznán vinným, zčásti kárného obvinění zproštěn. Není si vědoma, že by před vyhlášením
rozhodnutí mluvila na chodbě se zástupci navrhovatele. Vysvětlila, že v dosud neskončených
věcech vedených pod sp. zn. 13 Kss 6/2013 a sp. zn. 13 Kss 9/2013 vyvstaly potíže
s doručováním kárně obviněnému soudci, a soud proto požádal o spolupráci Policii České
republiky. Ústní jednání ve věci sp. zn. 13 Kss 6/2013 bylo na žádost kárně obviněného soudce
zrušeno a bylo vyhověno rovněž jeho žádosti o prodloužení lhůty k vyjádření. Přerušení řízení
ve věci sp. zn. 13 Kss 9/2013 nebylo možné, a to nejméně do provedení potřebných procesní
úkonů. Vzhledem k tomu, že kárně obviněný soudce s kárným soudem nekomunikoval, ani mu
nesděloval svoji adresu pro doručování, byl v zájmu řádného průběhu řízení vyzván ke sdělení
nové doručovací adresy pro případ změny pobytu s tím, že pokud by se vyhýbal převzetí
soudních písemností, byl by kárný soud nucen přistoupit k uložení pořádkové pokuty.
II.
Posouzení námitky podjatosti
[6] Předně je třeba poukázat na to, že proti kárně obviněnému soudci jsou vedena dvě
neskončená kárná řízení, a sice pod sp. zn. 13 Kss 6/2013 a sp. zn. 13 Kss 9/2013. Projednávaná
námitka podjatosti ze dne 4. 11. 2013 se týká obou řízení, přičemž však v nyní projednávané věci
je námitka podjatosti předmětem posouzení výhradně ve vztahu k věci sp. zn. 13 Kss 9/2013.
Řízení o námitce podjatosti ve věci sp. zn. 13 Kss 6/2013 je předmětem samostatného řízení,
vedeného pod sp. zn. Nao 86/2013.
[7] Po posouzení námitky podjatosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že návrh
na vyloučení předsedkyně kárného senátu JUDr. Ludmily Valentové z projednávání a rozhodnutí
věci není důvodný.
[8] Podle §8 odst. 1 věta první a třetí s. ř. s. „soudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“
[9] Poměr soudce k věci je ve smyslu citovaného ustanovení třeba chápat jako přímý zájem
soudce na daném řízení, zejména na jeho výsledku. Vyloučen by byl rovněž soudce, který by
získal o věci poznatky jiným způsobem než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti
soudce pro jeho poměr k účastníkům či jejich zástupcům pak mohou vedle vztahů příbuzenských
a obdobných vzniknout i tehdy, je-li vztah soudce k účastníkům, popř. jejich zástupcům
nepřiměřeně přátelský či naopak zjevně nepřátelský. Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci,
přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
(vyhlášena pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších ústavních předpisů)]. Soudce lze proto vyloučit
z projednávání a rozhodnutí věci, která mu byla zákonným postupem přidělena, jen výjimečně
a ze závažných důvodů, které soudci reálně brání v nezávislém, nestranném a spravedlivém
rozhodování (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 – 16,
všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu dostupná z: ).
[10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě řízení o návrhu na zahájení kárného
řízení o kárné odpovědnosti kárně obviněného soudce není dán důvod pochybovat
o nepodjatosti předsedkyně kárného senátu JUDr. Ludmily Valentové, a to se zřetelem k jejímu
poměru ke kárně obviněnému soudci, jakož ani se zřetelem k jejímu poměru k věci.
[11] Kárně obviněný soudce spatřuje podjatost předsedkyně senátu především ve způsobu,
jakým vedla kárné řízení 13 Kss 13/2011, kterého se účastnil jako kárně obviněný soudce.
[12] Nejvyšší správní soud poukazuje na výše citované ustanovení §8 odst. 1 věta třetí s. ř. s.,
z něhož se podává, že důvodem k vyloučení soudce nemohou být okolnosti, které spočívají
v jeho rozhodování v jiných věcech. Důvodem k vyloučení předsedkyně senátu JUDr. Ludmily
Valentové z projednávání a rozhodnutí věci vedené pod sp. zn. 13 Kss 9/2013 proto nemohou
být okolnosti, které spočívají v jejím rozhodování, resp. vedení řízení v jiných věcech, mj. ve věci
vedené pod sp. zn. 13 Kss 13/2011, v níž bylo vydáno rozhodnutí dne 10. 5. 2012.
[13] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že v nyní projednávané věci není žádným způsobem
oprávněn přezkoumávat postup, jakým bylo prováděno dokazování či protokolace v řízení
sp. zn. 13 Kss 13/2011. Pokud kárně obviněný soudce nesouhlasil s tehdejším postupem soudu,
měl proti němu brojit v rámci daného řízení a za využití příslušných procesních institutů.
Z námitky podjatosti přitom nevyplývá, zda tak kárně obviněný soudce učinil, popř. s jakým
výsledkem. Pro vyloučení soudkyně Valentové není dostačující ani zmínka kárně obviněného
soudce, že tato před vyhlášením rozsudku na chodbě jednala se zástupci navrhovatele,
a to aniž by umožnila kárně obviněnému soudci být u toho přítomen. Toto tvrzení nelze
než hodnotit jako zcela obecné a nekonkrétní; není z něj mj. patrno, za jakých okolností
a po jakou dobu měla tato komunikace trvat, jakým způsobem mu měla být odepřena přítomnost
u ní a z čeho kárně obviněný soudce dovozuje, že by tato komunikace měla zakládat důvod
k vyloučení předsedkyně senátu z řízení v aktuálně projednávané věci. V této souvislosti je třeba
dodat, že podjatost nemůže být dovozována sama o sobě z toho, že se soudce nevyhne
komunikaci s účastníkem řízení před jednací síní, přičemž v dané věci nebylo ani postaveno
najisto, zda k takové konverzaci vůbec došlo, když JUDr. Valentová ve vyjádření k námitce
podjatosti uvedla, že si není vědoma, že by před vyhlášením rozhodnutí ve věci
sp. zn. 13 Kss 13/2011 mluvila na chodbě budovy soudu se zástupci navrhovatele.
[14] Podjatost předsedkyně senátu kárně obviněný soudce dále dovozuje z jejího dalšího
postupu v řízení vedeném pod sp. zn. 13 Kss 9/2013, v jehož rámci byla uplatněna nyní
projednávaná námitka podjatosti (nepřerušila řízení, ačkoliv k tomu byl zákonný důvod, kladla
mu za vinu potíže s doručováním písemností).
[15] Nejvyšší správní soud znovu odkazuje na §8 odst. 1 věta třetí s. ř. s. a konstatuje,
že důvodem k vyloučení soudce nemohou být ani okolnosti, které spočívají v jeho postupu
v řízení o projednávané věci. Důvodem k vyloučení předsedkyně senátu JUDr. Ludmily
Valentové z projednávání a rozhodnutí věci vedené pod sp. zn. 13 Kss 9/2013 proto nemohou
být okolnosti, které spočívají v jejím postupu v řízení o této věci. Takovým důvodem zejména
nemůže být právní posouzení splnění podmínek pro přerušení řízení s ohledem na jiné řízení
vedené proti témuž kárně obviněnému soudci (tj. řízení sp. zn. 13 Kss 6/2013), a to zvláště
za situace, kdy předsedkyně senátu ve vyjádření k námitce podjatosti vysvětlila, že takový postup
nebyl možný již z toho důvodu, že bylo (nejprve) třeba provést příslušné procesní úkony.
Důvodem podjatosti stejně tak nemůže být pohrůžka uložením pořádkové pokuty pro případ,
že by se účastník řízení vyhýbal doručování soudních písemností, a to zvláště, pokud ze soudního
spisu vyplývá, že se kárně obviněný soudce nezdržoval na adrese trvalého pobytu a měnil místo
pobytu, aniž by o této skutečnosti soud řádně informoval; soud byl nucen ke zjištění místa jeho
pobytu požádat o spolupráci Policii České republiky. Pokud je pak kárně obviněný soudce
přesvědčen, že jsou mu v řízení stanovovány nepřiměřeně krátké lhůty k příslušným procesním
úkonům, má možnost požádat o jejich prodloužení, přičemž z vyjádření předsedkyně senátu
k námitce podjatosti se podává, že v řízení vedeném pod sp. zn. 13 Kss 6/2013 tuto možnost
rovněž využil a jeho žádosti bylo vyhověno.
[16] Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani s tvrzením, že podjatost předsedkyně senátu
by měla být spatřována v jejím členství a zastávání funkcí v předrevoluční Komunistické straně
Československa, přičemž předsedkyně senátu ve vyjádření k námitce podjatosti uvedla, že její
předrevoluční členství v této straně nemá s řízeními žádnou souvislost, a ohradila se proti tvrzení,
že byla funkcionářkou strany. Kárně obviněný soudce své tvrzení žádným způsobem
nekonkretizoval a ponechal je v rovině obecného tvrzení, které není způsobilé obsahového
přezkumu. V této souvislosti lze poukázat na závěry usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
9. 2. 2011, č. j. Nao 6/2011 – 208, podle nichž „závěry vyslovenými Ústavním soudem v nálezu ze dne
15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10, ohledně možné podjatosti soudce z důvodu jeho bývalého členství v KSČ,
není nijak dotčena povinnost účastníka řízení, který podjatost takového soudce namítá, uvést další konkrétní
skutečnosti, pro něž má za to, že daný soudce je z projednávané věci vyloučen. Vliv členství soudce v KSČ na jeho
nestrannost a nezávislost je třeba posuzovat nikoli paušálně, ale případ od případu, ve vztahu ke konkrétním
okolnostem projednávané věci.“
III.
Závěr
[17] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že v projednávané věci nebyly naplněny podmínky §8 odst. 1 s. ř. s., a podle §8 odst. 5 s. ř. s.
rozhodl tak, že soudkyně Nejvyššího správního soudu JUDr. Ludmila Valentová není
vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 13 Kss 9/2013.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2013
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu