ECLI:CZ:NSS:2013:NAO.95.2013:86
sp. zn. Nao 95/2013 - 86
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka
a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: Ing. J. L., proti
žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, v řízení o žalobě
na ochranu proti nečinnosti žalovaného, o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti soudcům
senátu 10 A Městského soudu v Praze, kteří rozhodují ve věci vedené pod sp. zn. 10 A 189/2012,
takto:
Soudci Městského soudu v Praze JUDr. Viera Horčicová, Mgr. Kamil Tojner a Mgr. Jan
Kašpar nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Městského soudu
v Praze pod sp. zn. 10 A 189/2012.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal ochrany
před nečinností žalovaného ve věci poskytnutí informace o tom, kdy a jak byly vyřízeny
tři žádosti žalobce o opatření proti nečinnosti žalovaného.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2013, č. j. 10 A 189/2012 - 22, byla
žaloba odmítnuta. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 2. 2013.
Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2013, č. j. 1 Ans 4/2013 - 27,
který nabyl právní moci dne 24. 7. 2013, bylo uvedené usnesení Městského soudu v Praze
zrušeno, a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Po zrušení citovaného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2013 a vrácení
věci k dalšímu řízení nebylo dosud o žalobě rozhodnuto.
Žalobce Ing. Jan Lukeš v podání ze dne 9. 12. 2013, které bylo adresováno a doručeno
místopředsedovi Městského soudu v Praze, vznesl mimo jiné i námitku podjatosti proti soudcům
správního senátu 10 A Městského soudu v Praze, kteří nadále rozhodují v projednávané věci.
Svou námitku odůvodnil tím, že ze strany soudců tohoto senátu již došlo opakovaně, vědomě
a úmyslně k porušování zákona, neboť jejich rozhodnutí bylo překvapivé a svévolné.
Rozhodování soudců se vyznačovalo i odpíráním jeho práva vyjádřit se předem ke zvažovaným
skutečnostem nebo k bezdůvodně připojeným jiným spisům. Tito soudci proto nemohou být
zárukou nestranného a spravedlivého posouzení jeho věci.
Předsedkyně senátu JUDr. Viera Horčicová v písemném vyjádření k námitce podjatosti
uvedla, že v této věci rozhoduje senát 10 A Městského soudu v Praze podle rozvrhu práce na rok
2013 ve složení: JUDr. Viera Horčicová, předsedkyně senátu, Mgr. Kamil Toner, soudce
a Mgr. Jan Kašpar, soudce. Sama nemá žádný poměr k projednávané věci, ani k účastníkům řízení
a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by zavdávaly důvod její podjatosti. Soudce Mgr. Kamil
Tojner ve svém vyjádření poukázal na to, že ani jemu nejsou známy žádné skutečnosti, které by
zakládaly důvod k jakýmkoliv pochybnostem o jeho nestrannosti v projednávané věci. Posléze
i soudce Mgr. Jan Kašpar zdůraznil ve své vyjádření, že ani on nemá žádný vztah k projednávané
věci a účastníky řízení zná toliko z úředního styku. Sám se domnívá, že důvody námitky
podjatosti spočívají v rozhodování tohoto senátu v jiných věcech. Na projednávání věci
u správního orgánu se také nijak nepodílel.
Podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“ Podle ustanovení §8 odst. 5 věty
čtvrté s. ř. s. musí účastník řízení námitku podjatosti zdůvodnit a uvést konkrétní skutečnosti,
z nichž podjatost soudce dovozuje.
Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu vyplývá,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen
na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti;
při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze
mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996,
sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech
postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících
objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou.
K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy,
když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje
takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni
nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001,
sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 SbNU 11). Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených
v §8 s. ř. s. totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému
zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup,
kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako
postup výjimečný.
Za poměr k věci se považuje přímý zájem soudce na projednávané věci, zejména zájem
na jejím výsledku. Vyloučen by byl také soudce, který by získal o věci poznatky jiným způsobem
než dokazováním při jednání. Pochybnosti o nepodjatosti soudce pro jeho poměr k účastníkům
či jejich zástupcům – kromě vztahů příbuzenských a obdobných vztahů – mohou vzniknout
i tehdy, je-li soudcův vztah k účastníkům, případně zástupcům, přátelský či naopak zjevně
nepřátelský.
Žalobce v námitce podjatosti tvrdí, že soudci senátu 10 A Městského soudu v Praze
(JUDr. Viera Horčicová, Mgr. Kamil Tojner a Mgr. Jan Kašpar), jsou podjatí v projednávané věci
z důvodů, které souvisí s jejich dřívějším postupem a rozhodováním v této věci (ze strany soudců
tohoto senátu již došlo opakovaně, vědomě a úmyslně k porušování zákona, neboť jejich
rozhodnutí bylo překvapivé a svévolné, rozhodování soudců se vyznačovalo i odpíráním jeho
práva vyjádřit se předem ke zvažovaným skutečnostem nebo k bezdůvodně připojeným jiným
spisům).
Již uvedení soudci správního senátu 10 A Městského soudu v Praze, který by měl v dalším
řízení znovu rozhodovat o žalobě, ve svých vyjádřeních k námitce podjatosti v podstatně shodně
uvedli, že nemají žádný poměr k projednávané věci, ani k účastníkům řízení a nejsou jim známy
žádné okolnosti, které by zakládaly pochybnosti o jejich nestrannosti či zavdávaly důvod jejich
podjatosti.
Nejvyšší správní soud má z uvedeného za to, že neexistují žádné pochybnosti
o nepodjatosti soudců Městského soudu v Praze (JUDr. Viery Horčicové, Mgr. Kamila Tojnera
a Mgr. Jana Kašpara) při projednávání a rozhodování uvedené věci z důvodu jejich poměru k věci
a účastníkům. Je tomu tak především proto, že těmito soudci uvedené skutečnosti ani náznakem
nesvědčí o relevantnosti tvrzení žalobce.
I skutečnost, že by žalobce byl případně přesvědčen o opaku, ještě ani v nejmenším není
důvodem, pro který by bylo nutno považovat uvedené soudce městského soudu za podjaté.
Žalobce má nepochybně právo na svůj názor, ten však není podložen žádnou objektivní
skutečností, z nichž by se mohl dovozovat opak. Z tvrzení žalobce ani ze skutečností, jež lze
shledat ze soudního spisu, nevyplývají byť jen náznaky toho, že by zde existoval vztah soudců
k dané věci a k účastníkům, jež by dosahoval takové povahy a intenzity, že i přes zákonem
stanovené povinnosti nebudou soudci moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat.
Z obsahu spisu také nevyplývá, že by se uvedení soudci Městského soudu v Praze podíleli
na projednávání nebo rozhodování předmětné věci u příslušného správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Rozhodování věci v předchozím soudním řízení je třeba chápat
nikoli časově (tedy jako jakékoliv řízení před správním soudem, jehož byl Ing. Jan Lukeš
účastníkem a v němž se již uvedení soudci podíleli na rozhodování), nýbrž instančně
(srov. č. 53/2004 Sb. NSS). Vyloučen by byl jen soudce, který by o téže věci rozhodoval nejprve
v řízení u krajského soudu (resp. Městského soudu v Praze) a následně pak v řízení kasačním
u Nejvyššího správního soudu. O takový případ zde vůbec nejde, a námitka v uvedeném směru
také nebyla žalobcem vznesena.
Zákon v ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. stanoví, že důvodem k vyloučení soudce nejsou
okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech. Postup soudce v řízení o projednávané věci a rozhodování soudce
v jiných – souvisejících či nesouvisejících – věcech proto nemůže již ze zákona vést k vyloučení
soudce, byť by v těchto věcech byl žalobce neúspěšný (§8 odst. 1 s. ř. s. in fine). Právě
v rozhodovací činnosti soudce se projevuje jeho nezávislost a účastníkův nesouhlas s právními
závěry, které soudce dříve vyslovil, je při hodnocení otázek podjatosti nevýznamný. Postup
uvedených soudců Městského soudu v Praze v řízení o projednávané věci a jejich případné
rozhodování v jiných věcech tedy nemá žádnou právní relevanci. Soudce může být vyloučen
z rozhodování jen z objektivních důvodů, nikoli pro subjektivní přesvědčení účastníka řízení
o nespravedlivosti dřívějšího rozhodnutí či neústavnosti postupu soudu, které se projevuje
polemikou s názory soudu a jejich zpochybňováním. Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze;
k tomu však slouží opravné prostředky (jsou-li přípustné), nikoli námitka podjatosti.
Nejvyšší správní soud proto o námitce podjatosti žalobce vůči uvedeným soudcům
Městského soudu v Praze rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2013
JUDr. Jaroslav Hubáček
předseda senátu