ECLI:CZ:NSS:2013:PST.9.2013:86
sp. zn. Pst 9/2013 - 86
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka
a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Jakuba Camrdy, Mgr. Davida Hipšra, JUDr. Zdeňka Kühna,
JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Průchy v právní věci navrhovatelky: vláda, se sídlem nábřeží
Edvarda Beneše 4, Praha 1, za kterou jedná na základě pověření Mgr. Ivana Vosecká, pracovnice
odboru všeobecné správy Ministerstva vnitra, proti odpůrkyni: politická strana
VLASTENECKÁ STRANA, se sídlem Sokolská 8, Česká Lípa, v řízení o návrhu
na pozastavení činnosti politické strany,
takto:
I. Činnost politické strany VLASTENECKÁ STRANA se p o z a s t a v u je .
II. Navrhovatelce se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1.] Dne 18. 3. 2013 podala u Nejvyššího správního soudu vláda (dále jen „navrhovatelka“)
návrh na pozastavení činnosti politické strany VLASTENECKÁ STRANA (dále jen
„odpůrkyně“) podle §15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách
a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o politických stranách“).
Tento návrh odůvodnila navrhovatelka tím, že odpůrkyně opakovaně nesplnila svoji zákonnou
povinnost předložit Poslanecké sněmovně Parlamentu výroční finanční zprávy, a to za roky 2010
a 2011. V tomto směru odkázala na usnesení Poslanecké sněmovny č. 474 z 16. schůze konané
dne 5. 5. 2011 ve vztahu k roku 2010 a na usnesení Poslanecké sněmovny č. 1136 z 38. schůze
konané dne 3. 5. 2012 ve vztahu k roku 2011. Jelikož odpůrkyně uvedenou zákonnou povinnost
nesplnila ani dodatečně, lze mít za to, že její činnost není v souladu s §4 písm. a) zákona
o politických stranách.
[2.] Odpůrkyně se k podstatě návrhu nevyjádřila.
[3.] Při jednání dne 30. 7. 2013 navrhovatelka setrvala na podaném návrhu. Naopak
odpůrkyně navrhovala odročení jednání s tím, že během několika „příštích týdnů či měsíců“ učiní
kroky vedoucí k nápravě jí vytýkaných pochybení.
[4.] Soud během jednání učinil následující závěry.
[5.] Z obsahu spisu soud konstatuje zejména následující skutečnosti. Odpůrkyně nepředložila
výroční finanční zprávu za rok 2010 (shora cit. usnesení Poslanecké sněmovny č. 474), za rok
2011 (cit. usnesení Poslanecké sněmovny č. 1136) a ani za rok 2012 (sdělení Kontrolního výboru
Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ze dne 18. 6. 2013, čj. PS 2013/5117). Tento stav byl
ověřen sdělením tajemnice Kontrolního výboru Poslanecké sněmovny PČR ze dne 26. 7. 2013
tak, aby soud vycházel ze stavu aktuálně existujícího k okamžiku jeho rozhodování (§96 s. ř. s.).
[6.] Obě procesní strany v úvodu jednání právě uvedené skutečnosti potvrdily. Předseda
odpůrkyně nicméně v průběhu jednání své úvodní vyjádření poněkud modifikoval a velmi
neurčitě tvrdil, že snad byla předložena výroční finanční zpráva za rok 2010. Soudu však nebyl
s to sdělit, kdy se tak stalo, a dokonce ani komu byla tato výroční finanční zpráva doručena
(předseda odpůrkyně nejprve uváděl, že tak mělo být učiněno vůči „senátu“, a poté, co ho soud
opravil, že se tyto zprávy Senátu nepředkládají, sdělil, že byla předložena „příslušnému úřadu“).
Především pak ke svému tvrzení nenabídl žádný důkaz o tom, že tyto zprávy byly vůbec
zpracovány, schváleny auditorem a předloženy Poslanecké sněmovně. Dokumenty tomuto
odpovídající se dle předsedy odpůrkyně ztratily v souvislosti se stěhováním sídla odpůrkyně. Toto
tvrzení odpůrkyně vzal proto soud jako naprosto neurčité, nevěrohodné a neprokázané. Soud má
ve shodě s obsahem soudního spisu, s argumentací navrhovatelky a úvodním vyjádřením
odpůrkyně za to, že odpůrkyně nepředložila výroční finanční zprávu za roky 2010, 2011 a 2012.
[7.] Odpůrkyně dále během jednání uvedla, že v současné době není schopna výroční finanční
zprávy předložit. S ohledem na ztrátu dokumentů má jen povšechnou vědomost o své finanční
situaci; její roční příjmy činí cca 300 – 400 tisíc, výdaje zhruba 600 tisíc korun. Veškeré
dokumenty potřebné pro vyhotovení výročních finančních zpráv se prý ztratily během krádeže
vozidla někdy v lednu či únoru 2012. K prokázání této skutečnosti odpůrkyně nabídla důkaz,
a to příslušnými dokumenty Policie ČR a výslechem řidiče odcizeného vozidla. Tomuto
důkaznímu návrhu soud nevyhověl, stejně jako nevyhověl ani souvisejícímu návrhu odpůrkyně
na odročení jednání za účelem dalšího dokazování. Tvrzení odpůrkyně se totiž vztahují nikoliv
k otázce, zda byly splněny zákonné povinnosti odpůrkyně podle §18 odst. 1 zákona o politických
stranách, ale naopak k otázce, proč nebyly tyto povinnosti splněny. Otázka, proč odpůrkyně své
povinnosti nesplnila, však není pro toto řízení podstatná. Zákon totiž nečiní důsledky pochybení
odpůrkyně závislé na jejím zavinění. Ostatně od okamžiku krádeže automobilu uplynul již
přibližně rok a půl a není jasné, proč odpůrkyně negativní dopady této krádeže již dávno
nenapravila. Navíc, pokud by odpůrkyně řádně nechala provést audit své roční účetní závěrky
[srov. k tomu její povinnost podle §18 odst. 1 písm. b) zákona o politických stranách], měl
by výsledky auditu včetně podkladových dokumentů k dispozici právě auditor.
[8.] Žádné jiné důkazy navrhovatelka ani odpůrkyně soudu nenabídly.
[9.] Soud vzal proto v úvahu, že podle §4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou
vznikat a vyvíjet činnost strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem
je odstranění demokratických základů státu. Z §18 odst. 1 téhož zákona vyplývá povinnost stran
a hnutí předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční
Pokračování Pst 9/2013 - 87
zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až f) tohoto ustanovení. Podle §14 odst. 1
zákona může být činnost strany a hnutí rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost
je v rozporu s §1 až 5, §6 odst. 5 a §17 až 19 nebo se stanovami.
[10.] Ustanovení §15 odst. 1 zákona o politických stranách zakládá příslušnost Nejvyššího
správního soudu rozhodovat o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí
a o znovuobnovení jejich činnosti. Návrh podává vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů
od doručení podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické
strany nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje soud
v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého s. ř. s.
[11.] Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaný návrh
je důvodný. Jak je popsáno výše, odpůrkyně skutečně nesplnila zákonem uložené povinnosti, tedy
opakovaně v zákonem stanoveném termínu vůbec nepředložila příslušnému orgánu,
tj. Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, výroční finanční zprávy, za roky 2010, 2011 a 2012
a neučinila tak ani dodatečně. Odpůrkyně tedy nesplnila zákonnou povinnost stanovenou v §18
odst. 1 zákona o politických stranách, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní
a samostatný důvod, pro který může soud rozhodnout o pozastavení činnosti strany.
[12.] Ze smyslu §14 odst. 1 zákona o politických stranách je zřejmé, že za situace, kdy politická
strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložily buď vůbec, anebo ji nepředložily
se zákonem požadovanými náležitostmi, a kdy se tak stalo opakovaně, takové porušení §18
odst. 1 zákona opodstatňuje pozastavení činnosti politické strany nebo politického hnutí. Soud
při svém rozhodování vycházel i z nálezu ze dne 18. 10. 1995, sp. zn. Pl. ÚS 26/94 (N 62/4
SbNU 113; 296/1995 Sb.), podle kterého strany a hnutí trvale porušující zákon (tedy nikoli které
zákon jednorázově porušily, nýbrž toto porušování má charakter perpetuálního chování – viz
znění §4 zákona) nemohou vyvíjet činnost, neboť tímto opakovaným porušováním zákonů
se chovají způsobem ohrožujícím demokratické základy státu.
[13.] Odpůrkyně navrhovala, aby soud dnes nerozhodl, a to s ohledem na to, že ona sama činí
všechny kroky nezbytné k rekonstrukci dokumentů, podle nichž sestaví výroční finanční zprávy.
Soud nemohl ani tomuto návrhu vyhovět. Deklarovanému záměru odpůrkyně totiž svědčí nikoliv
institut odročení jednání nebo dokonce přerušení soudního řízení, ale právě institut pozastavení
činnosti politické strany. Důsledkem dnešního rozhodnutí totiž není automatický konec existence
odpůrkyně. Právě naopak. Smyslem pozastavení činnosti politické strany je vytvořit právní rámec
pro nápravu vadného stavu. Podle §14 odst. 2 zákona o politických stranách totiž mohou strany
a hnutí při pozastavení činnosti činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl
důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku.
[14.] Trvají-li i nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany nebo hnutí pozastavena, podají
orgány uvedené v §15 zákona o politických stranách návrh na rozpuštění strany. Podle §14
odst. 3 tohoto zákona pokud dojde ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl důvodem
pro pozastavení činnosti strany nebo hnutí, považuje se činnost strany nebo hnutí za řádně
obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem
(k tomu blíže viz usnesení NSS ze dne 29. 8. 2007, čj. Obn 1/2006 – 11, č. 1386/2007 Sb. NSS).
Je tedy jen na odpůrkyni, zda a kdy svou zákonnou povinnost splní.
[15.] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s. Úspěšné navrhovatelce,
která má právo na náhradu nákladů, nevznikly v souvislosti s řízením před Nejvyšším správním
soudem náklady nad rámec její běžné činnosti, a proto jí soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky podle soudního řádu
správního přípustné.
Politická strana je o p r á v n ě n a podat návrh podle článku 87 odst. 1
písm. j) Ústavy, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o jejím rozpuštění nebo jiné
rozhodnutí týkající se její činnosti není ve shodě s ústavními nebo jinými zákony.
Návrh lze podat ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k Ústavnímu
soudu, podání návrhu má odkladný účinek (§73 odst. 1, 2; §79 odst. 1, věta
druhá, zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).
V Brně dne 30. července 2013
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda senátu