ECLI:CZ:NSS:2014:1.ANS.26.2013:55
sp. zn. 1 Ans 26/2013 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců
Daniely Zemanové a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Ing. arch. M. S.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě na ochranu
proti nečinnosti žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 20. 11. 2013, č. j. 9 A 28/2012 - 89,
takto:
I. Žalobci se n e u s t a n o v u je zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného správního orgánu. Přitom žádal
o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce. Usnesením ze dne 16. 5. 2013
městský soud žádost o osvobození od soudních poplatků i návrh na ustanovení zástupce zamítl.
Proti tomuto usnesení žalobce brojil kasační stížností, které ovšem Nejvyšší správní soud
nevyhověl (rozsudek ze dne 31. 7. 2013, čj. 1 As 55/2013-20). Městský soud následně usnesením
uvedeným v záhlaví řízení o žalobě zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.
[2] Žalobce (dále též „stěžovatel“) posledně uvedené usnesení o zastavení řízení napadá
kasační stížností. Namítá, že citovaným usnesením byla porušena jeho lidská práva, právní
tradice, zvyklosti a základní procesní zásady. Městský soud prý stěžovateli nedal možnost vyjádřit
se k podkladům rozhodnutí před jejich vydáním. Současně stěžovatel požádal Nejvyšší správní
soud o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
[3] Kasační stížnost není důvodná.
[4] Soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů; přitom neshledal, že by napadené usnesení trpělo vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[5] Soud na úvod poznamenává, že netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační
stížnost ani na povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti. Pokud předmět
kasačního přezkumu souvisí s nezaplacením soudního poplatku, by trvání na podmínce uhrazení
soudního poplatku za kasační stížnost a na podmínce povinného zastoupení znamenalo jen další
řetězení téhož problému (srov. rozsudky NSS ze dne 24. 10. 2007, čj. 1 Afs 65/2007 – 37,
a ze dne 13. 9. 2007, čj. 9 As 43/2007 – 77).
[6] Soud se tak zabýval pouze žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti. Dle §35 odst. 8 věty první s. ř. s. může být navrhovateli, u něhož jsou dány
předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně
jeho práv, ustanoven zástupce, jímž může být i advokát. Z důvodu zamezení řetězení problému
zdejší soud neposuzoval, zda jsou u stěžovatele dány předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků. Zabýval se pouze hodnocením, zda je ustanovení zástupce nezbytně
třeba k ochraně práv stěžovatele v nynějším řízení. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není.
Kasační stížnost splnila v rámci daných možností předepsané náležitosti a lze z ní seznat,
z jakého důvodu stěžovatel považuje napadené usnesení krajského soudu za nezákonné. Případné
doplnění kasační stížnosti ustanoveným advokátem by pak nemohlo na hodnocení věci
nic změnit.
[7] Jedinou kasační námitkou, která směřuje proti usnesení o zastavení řízení, je tvrzení
stěžovatele, že městský soud mu nedal možnost se k věci vyjádřit. Tato námitka však není
důvodná. Městský soud ve věci samé vůbec nerozhodoval, a tudíž stěžovatel nemohl být na svých
právech namítaným způsobem zkrácen. Právě z důvodu, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek
za podanou žalobu, k čemuž byl ze strany soudu opětovně vyzván, řízení dále nepokračovalo,
v jeho průběhu nebylo ani nařízeno ústní jednání a soud řízení zastavil v souladu s §9 odst. 1
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
[8] Zbývající námitky ohledně žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků
a jeho návrhu na ustanovení advokáta nesměřují proti nyní přezkoumávanému usnesení. Nejvyšší
správní soud se těmito námitkami zabýval v rozsudku čj. 1 As 55/2013-20 cit. v bodě [1] shora.
[9] Nejvyšší správní soud proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta
druhá s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch, žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu
nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. února 2014
Zdeněk Kühn
předseda senátu