ECLI:CZ:NSS:2014:1.AS.104.2013:36
sp. zn. 1 As 104/2013 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců
Daniely Zemanové a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: F. S., zastoupen JUDr. Janem
Kočím, advokátem se sídlem Karolíny Světlé 14, Praha 1, proti žalované: Policie České
republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Kongresová 2, Praha
4, o žalobě proti sdělení žalované ze dne 1. 7. 2013, čj. KRPA-235112-4/ČJ-2013-0000PZ,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2013,
čj. 1 A 53/2013 – 14,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Dne 30. 9. 2012 se žalobce v Praze dopustil přestupku proti bezpečnosti a plynulosti
silničního provozu tím, že při řízení vozidla nebyl připoután bezpečnostním pásem. Při kontrole
hlídkou silniční policie souhlasil s vyřízením věci v blokovém řízení. Dne 5. 6. 2013 podal žalobce
návrh na přezkoumání rozhodnutí o přestupku, což žalovaná posoudila jako podnět k zahájení
přezkumného řízení. Žalobce ve svém podání tvrdil, že mu policejní orgán při blokovém řízení
neumožnil přítomnost tlumočníka. Žalobce je italské národnosti a jinou řečí než italštinou
se nedomluví. Vzhledem ke zkušenostem ze své rodné země, kde řidič zaplatí policejnímu orgánu
peněžitou kauci, aby z místa mohl odjet a správní řízení probíhá až následně, nabyl přestupce
dojmu, že bloková pokuta, kterou podpisuje, je pouhou kaucí a samotné řízení o přestupku
proběhne až následovně na výzvu správního orgánu. Z těchto důvodů žalobce navrhl
přezkoumání udělení blokové pokuty.
[2] Žalovaná reagovala na podnět sdělením ze dne 1. 7. 2013, v němž žalobci oznámila,
že při blokovém řízení bylo postupováno v souladu se zákonem. Přitom nezjistila žádné důvody
pro zahájení přezkumného řízení.
[3] Žalobce následně podal proti sdělení žalobu, a to z důvodu jeho rozporu se základními
ústavními principy, z důvodu jeho nezákonnosti a nedostatku odůvodnění. Městský soud žalobu
usnesením odmítl. Vycházel především z povahy institutu přezkumného řízení podle hlavy
IX. správního řádu. Dospěl k závěru, že sdělení žalované je pouze oznámením o negativním
vyřízení podnětu k přezkumnému řízení. Takový úkon není rozhodnutím a je z přezkoumání
ve správním soudnictví vyloučen. Městský soud proto žalobu coby nepřípustnou odmítl.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení městského soudu včasnou kasační
stížnost. V ní tvrdí vadu řízení před správním orgánem a nedostatek odůvodnění rozhodnutí
žalované. Vadu řízení spatřuje v nedostatcích spravedlivého procesu předmětného blokového
řízení. Prý bylo porušeno stěžovatelovo právo na tlumočníka; stěžovatel tedy řízení nerozuměl,
následkem čehož stěžovatel blokovou pokutu podepsal. Nyní však s tím, že by přestupek spáchal,
zásadně nesouhlasí. Dále městskému soudu vytýká, že napadené rozhodnutí nesprávně
kvalifikoval. Tím, že se městský soud odmítl žalobou věcně zabývat, stěžovateli odepřel
jeho právo domáhat se svých práv u nezávislého a nestranného soudu. Porušil také
čl. 36 odst. 2 věta druhá Listiny základních práv, neboť z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno
přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod.
[5] Žalovaná navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
[6] Na úvod je nutno uvést, že kasační stížnost proti usnesení městského soudu, jímž byla
žaloba odmítnuta, lze podat výlučně z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. V takové
kasační stížnosti je stěžovatel povinen především vylíčit důvody, pro něž se domnívá,
že rozhodnutí soudu o odmítnutí žaloby je nezákonné (viz rozsudek NSS ze dne 31. 5. 2004,
čj. 3 Azs 43/2003 - 48). Nezákonnost rozhodnutí může spočívat též v chybném posouzení právní
otázky, zda je důvod pro odmítnutí žaloby dán (viz rozsudek NSS ze dne 6. 12. 2005,
čj. 6 As 4/2004 - 53). Stěžovatel v kasační stížnosti napadá rovněž samotné odmítnutí žaloby.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Městský soud dospěl k závěru, že z §94 odst. 1 správního řádu vyplývá, že sdělení policie
o tom, že nebyly shledány důvody pro přezkum rozhodnutí, nemá charakter správního
rozhodnutí. Podle §70 písm. a) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního
orgánu, které nejsou rozhodnutími. Dle §68 písm. e) s. ř. s. je pak žaloba nepřípustná, domáhá-li
se žalobce přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona
vyloučeno.
[9] Tento závěr městského soudu plně odpovídá ustálené judikatuře NSS. Z konstrukce
přezkumného řízení ve správním řádu je zřejmé, že se nejedná o řádný opravný prostředek,
ale o zvláštní prostředek dozorčího práva, který byl svěřen do rukou správních orgánů a na který
není právní nárok. Přezkumné řízení zahajované na podnět účastníka se rozpadá do dvou fází.
Je to jednak fáze vyhodnocení důvodnosti podnětu, jednak fáze samotného přezkumu
rozhodnutí, jež následuje až v případě, že podnět důvodným shledán je. První fáze je přitom
v případě negativního vyřízení ukončena pouhým sdělením podateli. Správní orgán tedy nevydává
rozhodnutí, pouze tuto skutečnost podateli sdělí s uvedením důvodu, a to do 30 dnů. Oznámení
o nezahájení přezkumného řízení podle §94 správního řádu je tedy pouhým sdělením,
nikoliv rozhodnutím. Přitom pouze proti rozhodnutím podle §65 odst. 1 s. ř. s., tedy proti úkonu
správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti,
poskytuje soudní řád správní právo domáhat se jeho zrušení cestou žaloby. V tomto případě tedy
není důvod zasahovat do právní sféry účastníků správního řízení, protože jejich práva
a povinnosti, změněné nebo vzniklé původním rozhodnutím, nejsou tímto sdělením dotčeny
(srov. např. rozsudek ze dne 14. 2. 2008, čj. 7 As 55/2007 - 71, č. 1831/2009 Sb. NSS).
[10] Ani argumentace stěžovatele o protiústavnosti takovýchto závěrů není na místě.
K nynějšímu typu řízení, tj. k posouzení podnětu k zahájení přezkumného řízení, se vztahují
závěry Ústavního soudu v usnesení ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. I. ÚS 3669/10. Ústavní soud
zde výklad nastíněný v bodě [9] schválil co do jeho ústavnosti (srov. ústavní stížností napadený
rozsudek NSS ze dne 12. 10. 2010, čj. 2 As 81/2010-42, zejm. jeho bod 17). Proto není důvodná
ani výtka, ve které stěžovatel tvrdil odmítnutí spravedlnosti.
[11] Z uvedených důvodů mohl městský soud postupovat pouze tak, že návrh
pro nepřípustnost odmítl [§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Stěžovatel se totiž domáhal přezkoumání
rozhodnutí, které je z přezkoumávání vyloučeno [§68 písm. e) s. ř. s.], neboť jde o úkon,
který není rozhodnutím [§70 písm. a) s. ř. s.].
[12] Další námitky, které se vztahují k otázkám samotného rozhodnutí o přestupku
(nezákonnost spočívající v porušení práva na tlumočníka, následkem čehož stěžovatel omylem
s blokovou pokutou souhlasil, neznalost místního právního prostředí), pak Nejvyšší správní soud
nemohl věcně vypořádat. Tyto námitky již neměly charakter námitek podle §103 odst. 1 písm.
e) s. ř. s., neboť nebyly způsobilé mít vliv na posouzení zákonnosti rozhodnutí městského soudu
o odmítnutí žaloby.
[13] Nad rámec nezbytně nutného Nejvyšší správní soud podotýká, že dle výpisu z evidenční
karty řidiče byl přestupek z 30. 9. 2012 již jedenáctým přestupkem stěžovatele jako řidiče; celkem
jich má do konce roku 2012 evidovaných dvanáct. Stěžovatel prokazatelně místní kontext
přestupkového řízení znal; v blokovém řízení byl trestán již poosmé.
[14] S ohledem na výše uvedené a skutečnost, že v řízení o kasační stížnosti nevyšly najevo
žádné vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní
soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou.
[15] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch; žalované,
které by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladu řízení příslušelo,
náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2014
Zdeněk Kühn
předseda senátu