ECLI:CZ:NSS:2014:1.AS.110.2014:22
sp. zn. 1 As 110/2014 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: B. V., proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2014, čj. 036836/2014/KUSK, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2014, čj. 48 A 25/2014 - 5,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení
v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), který odmítl
jeho žalobu proti rozhodnutí žalovaného. Spolu s kasační stížností podal stěžovatel návrh
na ustanovení zástupce, aniž by však požádal o osvobození od soudních poplatků.
Usnesením ze dne 9. 10. 2014, čj. 1 As 110/2014 – 17, Nejvyšší správní soud stěžovatele
mimo jiné vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů zaplatil soudní poplatek za kasační stížnost ve výši
5.000 Kč, a poučil ho o následcích nesplnění této výzvy. Usnesení bylo stěžovateli doručeno
dne 16. 10. 2014.
Stěžovatel reagoval na usnesení přípisem ze dne 26. 10. 2014, ve kterém polemizuje
s důvodem odmítnutí jeho žaloby krajským soudem a prosí o odstranění následků údajného
zločinného spolčení. K výzvě k zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost uvádí,
že je ve věci třeba neprodleně vydat předběžné opatření podle §73 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a proto požaduje, aby krajský soud neprodleně vydal
usnesení, jímž se žalobě přiznává odkladný účinek dle §73 odst. 3 s. ř. s. K této žádosti Nejvyšší
správní soud uvádí, že krajský soud již nemůže rozhodnout o přiznání odkladného účinku žalobě,
bylo-li řízení o žalobě skončeno. Ani pokud by se stěžovatel ve skutečnosti domáhal přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, nebyla by jeho žádost ve vztahu k výzvě k zaplacení
soudního poplatku nijak relevantní.
Podle ustanovení §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích
(dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vzniká poplatková povinnost podáním kasační
stížnosti. Podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení
splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. Podle ustanovení §47 písm. c)
s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon.
Stěžovatel ve lhůtě stanovené Nejvyšším správním soudem (ani následně) soudní
poplatek nezaplatil. Soud proto řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení
s §47 písm. c) s. ř. s. zastavil.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 věty prvé za použití §120
s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení,
bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2014
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu