ECLI:CZ:NSS:2014:1.AS.120.2013:22
sp. zn. 1 As 120/2013 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobce: P. Č., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, 110 00 Praha 1, proti rozhodnutí
žalované č. j. 2711/12, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 21. 8. 2013, č. j. 9 A 94/2013 – 18,
takto:
I. Návrh žalobce ze dne 11. 12. 2013 se odmítá .
II. Řízení se z a s t a v u je .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 21. 8. 2013, č. j. 9 A 94/2013 – 18, Městský soud v Praze odmítl
žalobu, jíž se žalobce domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Uvedené usnesení
městského soudu napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností.
[2] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 21. 11. 2013, č. j. 1 As 120/2013 – 11,
stěžovatele vyzval: „aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek (podle zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) za kasační stížnost, který činí podle
položky č. 19 sazebníku soudních poplatků částku 5.000 Kč,“ a dále „aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení
tohoto usnesení předložil plnou moc udělenou jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo
ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno
pro výkon advokacie.“ Současně stěžovatele poučil, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě
zaplacen, soud řízení zastaví. Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno fikcí dne 5. 12. 2013.
[3] Podle ustanovení §47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak tento
nebo zvláštní zákon. Z ustanovení §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích vyplývá,
že poplatková povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle ustanovení §9 odst. 1 zákona
o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen,
soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty
soud řízení zastaví.
[4] Do dnešního dne stěžovatel soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti nezaplatil. Lhůta
stanovená ve výzvě ze dne 21. 11. 2013 přitom uplynula dne 12. 12. 2013. Ve lhůtě stanovené
Nejvyšším správním soudem (ani následně) tedy stěžovatel soudní poplatek neuhradil, a soud
proto řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s.
zastavil. O tomto následku byl stěžovatel v usnesení Nejvyššího správního soudu
č. j. 1 As 120/2013 – 11 poučen.
[5] Dne 11. 12. 2013 byla zdejšímu soudu zaslána žádost stěžovatele o osvobození
od soudního poplatku za podanou kasační stížnost. V žádosti stěžovatel mj. uvádí, že nechce,
aby mu soud zasílal tiskopis pro vylíčení svých majetkových poměrů. Namísto toho tyto poměry
stěžovatel líčí sám. Uvádí, že jeho způsob bydlení je nenájemní, nevlastnický, samostatné
nebytové obydlí, výše zdanitelných příjmů je „0“, nezdanitelných přes tři tisíce korun měsíčně,
důvod nevýdělečné činnosti je plná invalidita, výše peněžitých závazků „desetitisíce“, způsobilost
zcizovat „nenarušená“ atd.
[6] Takto formulovaná žádost je podle názoru soudu zjevně šikanózní a není míněna vážně.
Jediným smyslem takovéto žádosti je dosáhnout samostatného rozhodnutí soudu o této žádosti,
nikoliv vyhovění žádosti. Pokud by tomu tak nebylo, jistě by žádost stěžovatel formuloval zcela
jinak. Jakkoliv dříve zdejší soud i o těchto bizarně znějících žádostech stěžovatele rozhodoval,
vzal nyní v úvahu následující. K dnešnímu dni Nejvyšší správní soud eviduje přes
60 nerozhodnutých kasačních stížností stěžovatele. Celkový počet podání stěžovatele u zdejšího
soudu za posledních pět let přesahuje děvet set. Z celkové aktivity stěžovatele je evidentní, že jde
z hlediska počtu návrhů o kverulanta, který soudům směřuje své žádosti nikoliv proto, aby bylo
rozhodnuto o věci, ale proto, aby bylo nějak rozhodnuto. Stěžovatel se veškerou svou činností
snaží dosáhnout toho, aby maximalizoval počet soudních rozhodnutí. Pravděpodobně v důsledku
nadbytku volného času tímto svérázným způsobem hledá únik právě v komunikaci se soudy.
Soudy včetně soudů správních jsou však povolány k ochraně práv, nikoliv k tvorbě zcela
zbytečných rozhodnutí, která již zjevně nikoho ochránit nemohou, neboť zde o žádnou ochranu
práv nejde (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2012,
č. j. 1 Aps 8/2012 - 13, dostupné na www.nssoud.cz).
[7] Bizarně znějící žádost v kombinaci s těmito fakty vede zdejší soud k závěru, že byla
podána jen proto, aby se stěžovateli dostalo dvou rozhodnutí, nejprve o zamítnutí žádosti
o osvobození od soudních poplatků, poté o zastavení řízení o kasační stížnosti. Z tohoto důvodu
však na jeho žádost nelze nahlížet jinak než jako na zneužití práva podat žádost o osvobození
od soudních poplatků. Skutečný a jediný účel žádosti je jiný než ten formální. Na tom nemůže
nic změnit ani stěžovatelovo tvrzení, že žádost zneužitím práva není a je míněna vážně. Proto
o této žádosti rozhodl soud výrokem prvým tak, že jde o návrh nepřípustný a odmítl jej [§46
odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[8] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2014
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu