ECLI:CZ:NSS:2014:1.AS.211.2014:19
sp. zn. 1 As 211/2014 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: P. Č., o podání žalobce ze dne
3. 9. 2014, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 9. 10. 2014, č. j. 10 Na 55/2014 - 5,
takto:
I. Návrh žalobce ze dne 9. 12. 2014 se odmítá .
II. Řízení se z a s t a v u je .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Usnesením ze dne 9. 10. 2014, č. j. 10 Na 55/2014 - 5, Krajský soud v Českých Budějovicích
odmítl podání ze dne 3. 9. 2014, jímž se žalobce domáhal, aby soud přikázal České poště zdržet
se vracení jakýchkoli soudních písemností vypravených Okresním soudem v Prachaticích, které
jsou určeny žalobci. Uvedené usnesení krajského soudu napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) včas
podanou kasační stížností.
[2] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 As 211/2014 – 9, stěžovatele
vyzval: „aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek (podle zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) za kasační stížnost, který činí podle položky č. 19 sazebníku
soudních poplatků částku 5.000 Kč,“ a dále „aby ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení předložil plnou moc
udělenou jím advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo aby ve stejné lhůtě prokázal,
že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.“ Současně
stěžovatele poučil, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví.
Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 1. 12. 2014.
[3] Dne 9. 12. 2014 byla zdejšímu soudu zaslána žádost stěžovatele, kterou lze chápat jako žádost
o osvobození od soudního poplatku za podanou kasační stížnost a o ustanovení zástupce. V žádosti
stěžovatel líčí své majetkové poměry a dokládá je osvědčením Úřadu práce České republiky o tom,
že je v hmotné nouzi. Stěžovatel v žádosti „oznamuje soudu, že mu nebude bez zástupce vysvětlovat, že prohlášení
podává v podobě, kterou judikatura NSS samozřejmě považuje za dostatečnou.“ Dále konstatuje, že „se bez zástupce
nebude podepisovat pod listinu, která svým obsahem není potvrzením, natož na tiskopis nepřijatý vůlí zákonodárného
sboru, zaslaný v jediném výtisku a bez pasáže o udělení souhlasu s poskytováním údajů.“ Rovněž soudu oznamuje,
že „mu nebude sdělovat ryze soukromé údaje a vzhledem k přiznaným poměrům nerozhodné údaje: např. jaké nosí šaty,
v čem bydlí a kolik utrácí.“
[4] Takto formulovaná žádost je podle názoru soudu zjevně šikanózní a není míněna vážně.
Jediným smyslem takovéto žádosti je dosáhnout samostatného rozhodnutí soudu o této žádosti, nikoliv
vyhovění žádosti. Pokud by tomu tak nebylo, jistě by žádost stěžovatel formuloval zcela jinak. Jakkoliv
dříve Nejvyšší správní soud i o těchto bizarně znějících žádostech stěžovatele rozhodoval, vzal nyní
v úvahu následující. K dnešnímu dni Nejvyšší správní soud eviduje přes 30 nerozhodnutých kasačních
stížností stěžovatele. Celkový počet podání stěžovatele u zdejšího soudu za posledních pět let přesahuje
devět set. Z celkové aktivity stěžovatele je evidentní, že jde z hlediska počtu návrhů o kverulanta, který
soudům směřuje své žádosti nikoliv proto, aby bylo rozhodnuto o věci, ale proto, aby bylo nějak
rozhodnuto. Stěžovatel se veškerou svou činností snaží dosáhnout toho, aby maximalizoval počet
soudních rozhodnutí. Soudy včetně soudů správních jsou však povolány k ochraně práv, nikoliv
k tvorbě zbytečných rozhodnutí, která již zjevně nikoho ochránit nemohou, neboť zde o žádnou
ochranu práv nejde (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2012,
č. j. 1 Aps 8/2012 - 13).
[5] Bizarně znějící žádost v kombinaci s těmito fakty vede Nejvyšší správní soud k závěru, že byla
podána jen proto, aby se stěžovateli dostalo dvou rozhodnutí, nejprve o zamítnutí jeho žádosti ze dne
9. 12. 2014, poté o zastavení řízení o kasační stížnosti. Z tohoto důvodu však na jeho žádost nelze
nahlížet jinak než jako na zneužití práva podat žádost o osvobození od soudních poplatků
a o ustanovení advokáta. Skutečný a jediný účel žádosti je jiný než ten formální. Proto o této žádosti
rozhodl soud výrokem prvým tak, že jde o návrh nepřípustný a odmítl jej [§46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[6] Podle ustanovení §47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li tak tento nebo
zvláštní zákon. Z ustanovení §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích vyplývá, že poplatková
povinnost vzniká podáním kasační stížnosti. Podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích
nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho
zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
[7] Do dnešního dne stěžovatel soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti nezaplatil. Lhůta
stanovená ve výzvě ze dne 19. 11. 2014 přitom uplynula dne 8. 12. 2014. Ve lhůtě stanovené Nejvyšším
správním soudem (ani následně) tedy stěžovatel soudní poplatek neuhradil, a soud proto řízení podle
§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c) s. ř. s. zastavil. O tomto následku
byl stěžovatel v usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 211/2014 – 9 poučen.
[8] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. prosince 2014
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu