ECLI:CZ:NSS:2014:1.AS.64.2014:33
sp. zn. 1 As 64/2014 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové
a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: B. S., zastoupený
JUDr. Janem Klailem, advokátem se sídlem U Radbuzy 4, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo
obrany, se sídlem nám. Svobody 471, Praha 6, proti rozkazu velitele 4. brigády rychlého nasazení
ze dne 27. 12. 2010, č. 191, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 20. 3. 2014, čj. 11 Ad 2/2011 - 32,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 27. 12. 2010 vydal velitel 4. brigády rychlého nasazení výpis z rozkazu ve věcech
personálních, podle kterého se podle §6 odst. 3 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání,
žalobce služebně zařazuje na systemizované místo starší strojník ženijního strojního družstva
ženijní čety velitelské roty 42. mechanizovaného praporu 4. brigády rychlého nasazení Velitelství
společných sil (157467). Současně se podle ustanovení části první, čl. II, bodu 1 zákona
č. 272/2009 Sb., kterým byl novelizován zákon o vojácích z povolání, žalobce zařazuje
do hodnostního sboru poddůstojníků a přísluší mu hodnost desátník.
[2] Žalobce brojil proti uvedenému rozkazu žalobou u městského soudu z důvodu
jeho nezákonnosti v té části, kterou byl jmenován do hodnosti desátníka. Poukázal na to,
že je vojákem z povolání a dne 1. 2. 2009 byl služebně zařazen na výše uvedené systemizované
místo a byl jmenován do hodnosti rotmistr, která odpovídala jeho služebnímu zařazení. Žalobce
brojil zejména proti tomu, že byl napadeným rozkazem jmenován do nižší hodnosti (hodnost
desátník je o tři stupně nižší než hodnost rotmistr), aniž by k tomu dal souhlas. Toto jmenování
proto bylo v rozporu s §7 odst. 4 zákona o vojácích z povolání, ve znění účinném
do 31. 12. 2010.
[3] Městský soud v záhlaví specifikovaným rozsudkem žalobu zamítl jako nedůvodnou.
Upozornil na přechodné ustanovení zákona č. 272/2009 Sb., kterým se mění zákon o vojácích
z povolání, jež výslovně uvádí, že na základě tohoto zákona dochází ke změně v zařazení vojáka
do hodnostního sboru a nadále mu přísluší hodnost podle činností stanovených v nařízení vlády,
které je prováděcím předpisem. Je tak zřejmé, že přímo ze zákona došlo ke změně, kdy jednotliví
vojáci byli zařazeni na základě jimi vykonávané činnosti do určitého hodnostního sboru
a ze zákona jim přísluší tomu korespondující hodnost. Napadeným rozkazem byl již pouze
deklarován změněný stav nově plynoucí ze zákona č. 272/2009 Sb. Nařízení vlády č. 203/2010 Sb., o seznamu činností vojáků z povolání stanovených pro jednotlivé hodnostní sbory
a vojenské hodnosti, jednoznačně upravuje, že staršímu strojníkovi přísluší vojenská hodnost
desátník. S ohledem na znění zmíněného přechodného ustanovení zákona č. 272/2009 Sb.
tak nelze aplikovat §7 odst. 4 zákona o vojácích z povolání, ve znění účinném do 31. 12. 2010,
neboť v projednávaném případě se nejednalo o jmenování žalobce do nové hodnosti,
ale tato hodnost mu přísluší od 1. 1. 2011 s ohledem na vykonávanou činnost. Žalovaný proto
nepochybil, pokud souhlas žalobce nevyžadoval.
II. Argumenty kasační stížnosti žalobce
[4] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů
uvedených v §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc
městskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Stěžovatel má zejména za to, že soud nesprávně vyložil čl. II. odst. 1 zákona č. 272/2009 Sb., který je toliko ustanovením přechodným, nikoliv právní normou, která by byla způsobilá
zasáhnout přímo do právní sféry stěžovatele tím, že jej přímo „degraduje“ (nebo jej povýší
nebo jeho hodnost nezmění). Upozorňuje na §7 odst. 1 zákona o vojácích z povolání,
podle kterého je na základě splněných kvalifikačních předpokladů voják zařazen do hodnostního
sboru a je jmenován do vojenské hodnosti. Vzhledem k tomu, že jazykový výklad právních
norem není jediným způsobem výkladu, lze podle stěžovatele srovnávat čl. II. odst. 1 zákona
č. 272/2009 Sb., kde je obsaženo „se zařazuje“ a „přísluší mu“, se souslovím „je voják zařazen“
a „je jmenován“ uvedeným v §7 odst. 1 zákona o vojácích z povolání. Zatímco zmiňované
ustanovení §7 odst. 1 nebylo nikdy vnímáno ani aplikováno tak, že je voják ze zákona zařazen
do určitého hodnostního sboru a ze zákona automaticky jmenován, nyní soud přichází s tezí,
že zařazení do hodnostního sboru a jmenování do hodnosti je pouze deklaratorní akt. Zákon
o vojácích z povolání přitom nepřipouští jinou možnost k získání hodnosti ani k její změně
(vyjma propůjčení hodnosti), než konstitutivním právním aktem – rozkazem velitele ve věcech
personálních o zařazení do hodnostního sboru a jmenováním do konkrétní hodnosti (viz rozkaz
ministryně obrany č. 23 ze dne 30. 6. 2008).
[6] Rozsudek městského soudu je dále dle stěžovatele nepřezkoumatelný, neboť jasně
a logicky nezdůvodnil, proč je jednou rozkaz příslušného služebního orgánu o zařazení
do hodnostního sboru a jmenování do hodnosti konstitutivním právním aktem a jindy
deklaratorním. Soud se také nevypořádal s žalobní argumentací, že přechodné ustanovení plní
zcela jiný účel, než který mu soud přiřkl a nemůže samo o sobě zasáhnout do právní sféry
stěžovatele a je jen pokynem služebním orgánům k určitému postupu ve věci.
[7] Další kasační námitka směřuje proti závěru soudu, že v daném případě nebylo namístě
aplikovat §7 odst. 4 zákona o vojácích z povolání. Podle stěžovatele neexistuje nic, co by mělo
použití této platné a účinné normy vylučovat, tím méně ustanovení přechodné, pokud v něm není
výslovně uvedeno, že se nějaké ustanovení zákona v konkrétním případě nepoužije. Jediným
smyslem §7 odst. 4 (nyní §7 odst. 5) zákona o vojácích z povolání je garance toho, aby nebylo
možno žádným zákonem předvídaným způsobem vojáku snížit jeho hodnost, aniž by s tím
vyslovil souhlas. Nikdy ani nebylo předpokládáno, že by ke změně hodnosti mohlo dojít jiným
způsobem než jmenováním příslušným služebním orgánem do konkrétní hodnosti.
[8] Stěžovatel dále brojí proti závěru městského soudu, že nařízení vlády č. 203/2010 Sb.
bylo vydáno na základě zákonného zmocnění §6 odst. 7 zákona o vojácích z povolání. Soud
totiž nevzal v úvahu, že zákonné zmocnění nabylo účinnosti dnem 1. 1. 2011, zatímco nařízení
vlády bylo „přijato“ již 14. 6. 2010, tedy ještě v době, kdy vláda neměla žádné zákonné zmocnění.
Nařízení vlády je tak protiústavní a proto neplatné a neúčinné. Na tom nemění nic ani fakt,
že jeho účinnost byla stanovena na 1. 1. 2011. K tomuto nařízení proto nelze přihlížet a soud
měl v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy předložit věc Ústavnímu soudu.
[9] Za zcela zásadní považuje stěžovatel upozornění na skutečnost, že vláda byla zmocněna
toliko ke stanovení seznamu činností vojáků, stanovených pro jednotlivé hodnostní sbory
a hodnosti, nikoliv ale k přímému přiřazení systemizovaných míst k jednotlivým hodnostem.
Podle stěžovatele je z popisu jeho pracovní činnosti na systemizovaném místě starší strojník
zřejmé, že se tato činnost netýká jen hodnosti desátník, ale naprosto stejná činnost je stanovena
i pro hodnosti vyšší, např. pro hodnost četař či hodnost rotmistr nebo nadrotmistr. Městský soud
však v rozporu s čl. I. bod 4 zákona č. 272/2009 Sb. aproboval přiřazení stěžovateli hodnost
nikoliv podle vykonávané činnosti, nýbrž podle zastávaného systemizovaného místa. Vláda ČR
ovšem nebyla zmocněna přiřadit pro jednotlivá zastávaná systemizovaná místa konkrétní
hodnost. Nařízení proto předpokládá, že pro některé činnosti mohou příslušet různé hodnosti.
III. Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti
[10] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že napadený rozkaz byl proveden
podle čl. II, bodu 1 zákona č. 272/2009 Sb., z jehož znění je nepochybné, že ke změně hodnosti
dochází ex lege dnem 1. 1. 2011; užitý obrat „přísluší mu hodnost“ neumožňuje jiný výklad.
Toto opatření se dotklo všech vojáků z povolání s výjimkou generálského hodnostního sboru
a bylo vyvoláno jak nutností přizpůsobit strukturu Armády České republiky ostatním armádám
členských států NATO, tak i potřebou urychlit postupný přechod od kariérního systému služby
k systému meritnímu (viz §6 odst. 4 zákona o vojácích z povolání), obvyklému u zaoceánských
a západoevropských členů NATO.
[11] Činnost staršího strojníka vykonávaná stěžovatelem do dne nabytí účinnosti novelizace
byla přílohou prováděcího nařízení vlády č. 203/2010 Sb. popsána v části B bodu I. písm. a)
podbodu 5.: obsluha a údržba technicky složitějšího stroje, nástavby a strojního zařízení (starší
strojník). Záměr zákonodárce změnit dosavadní hodnost rotmistr na hodnost desátník vyplývá
rovněž z čl. II bodu 3 písm. b) novelizace, kterým byla dočasně řešena situace vojáků v dispozici.
[12] Personální rozkaz velitele 4. brigády rychlého nasazení č. 191 ze dne 27. 12. 2010 tedy měl
ve výroku o vojenské hodnosti stěžovatele pouze deklaratorní charakter.
[13] Z výše uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[14] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána
včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout pro nepřípustnost.
[15] Kasační stížnost není důvodná.
[16] Na úvod kasační soud poznamenává, že pro rozhodování v této věci bylo podstatné
zodpovědět otázku, zda napadený rozkaz velitele 4. brigády rychlého nasazení představuje
rozhodnutí ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. a je tedy přezkoumatelný ve správním soudnictví. Pokud
by Nejvyšší správní soud dospěl k negativní odpovědi, musel by napadený rozsudek městského
soudu zrušit pro vady, ke kterým je povinen přihlédnout i z úřední povinnosti (§109 odst. 4
s. ř. s.).
[17] Institut rozkazu nebyl v tehdy platné právní úpravě nijak výslovně definován žádným
platným a účinným právním předpisem upravujícím služební poměr vojáků a výkon vojenské
služby. Kasační soud však ve své judikatuře dovodil, že byť rozkaz služebního orgánu
nepředstavuje rozhodnutí ve smyslu §145 zákona o vojácích z povolání, je tento právní akt
přezkoumatelný správními soudy, pokud je materiálně „rozhodnutím“ ve smyslu §65 odst. 1
s. ř. s. Ve svém rozsudku ze dne 18. 8. 2011, čj. 3 Ads 58/2011 – 61, publ. pod č. 2436/2011
Sb. NSS, Nejvyšší správní soud konkrétně uvedl: „Nejvyšší správní soud se již ve své starší judikatuře
zabýval problémem, zda je okruh případů, v nichž se vydává ve věcech služebních poměrů správní rozhodnutí,
skutečně vymezen taxativním výčtem uvedeným ve zvláštním zákoně upravujícím služební poměr, anebo nikoliv.
V rozsudku ze dne 20. 7. 2005, č. j. 8 As 10/2005 – 38 dospěl při výkladu obdobného ustanovení §137
odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie ČR, k závěru, že ve smyslu principu
generální klausule správního soudnictví je třeba dovodit, že ,...také všechna další rozhodnutí služebních
funkcionářů, neuvedená v ustanovení §137 odst. 1 zákona o služebním poměru, jsou
přezkoumatelná soudem ve správním soudnictví, jestliže taková rozhodnutí jsou také
materiálně „rozhodnutími“ ve smyslu §65 odst. 1 soudního řádu správního‘ (tento názor
vycházel podpůrně z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 6. 1996, sp. zn. I. ÚS 4/1996, přístupný
na http:\\nalus.usoud.cz). Při obdobné dikci §145 zákona č. 221/1999 Sb. a obdobné povaze služebního
poměru vojáka a policisty lze vycházet per analogiam z týchž východisek a je tak třeba dovodit, že ani §145
zákona č. 221/1999 Sb. není možno vykládat restriktivně tak, že v jiných případech rozhodnutí či jiných aktů
služebních funkcionářů se nemůže jednat o rozhodnutí ve smyslu §65 s. ř. s., které je přezkoumatelné
ve správním soudnictví. Nejvyšší správní soud tedy zcela souhlasí s názorem městského soudu, že pro kvalifikaci
úkonu služebního orgánu jako „rozhodnutí“ ve smyslu §65 s. ř. s. není podstatná forma tohoto úkonu
(tzn. zda se jedná o rozhodnutí, rozkaz či jiný akt nadřízeného), nýbrž jeho obsah a zásah do práv a povinností
vojáka jako adresáta vrchnostenského působení služebního orgánu. Není rovněž podstatné, že vydání rozkazu
nadřízeného nepředchází řízení ve věci služebního poměru, jako je tomu v případě vydání rozhodnutí podle
ustanovení §145 zákona č. 221/1999 Sb., ani to, že zákon proti rozkazu nepřipouští žádné klasické opravné
prostředky, nepočítaje v to právo vojáka upozornit nadřízeného na rozpor rozkazu s právním předpisem.“
(Pozn. NSS: současný zákon o vojácích z povolání ve znění účinném od 1. 6. 2012 upravuje
v §145a jako řádný opravný prostředek proti personálnímu rozkazu odvolání).
[18] Je tedy třeba posuzovat, zda je rozkaz pouhým interním aktem v rámci principu
subordinace při výkonu služby, jež nemá žádný dopad do práv a povinností vojáka, nebo jestli
jde o rozkaz, kterým je materiálně zasahováno do jeho práv a povinností, zejména ve věcech
služebního poměru (viz výše cit. rozsudek NSS čj. 3 Ads 58/2011 – 61). V nyní posuzovaném
případě došlo rozkazem služebního orgánu ke změně zařazení do hodnostního sboru a změně
hodnosti stěžovatele. Tento rozkaz sice potvrzuje změnu, jež vznikla změnou zákona o vojácích
z povolání novelou provedenou zákonem č. 272/2009 Sb., nicméně dle názoru Nejvyššího
správního soudu jím mohl být stěžovatel zkrácen na svých právech, a to např. v případě,
kdy by služební orgán rozkazem deklaroval zařazení do hodnostního sboru a změnu hodnosti
v rozporu se zákonem. Kasační soud tedy dospěl k závěru, že napadený rozkaz je v tomto smyslu
rozhodnutím přezkoumatelným ve správním soudnictví a případem se dál věcně zabýval.
[19] První kasační námitka brojí proti údajně nesprávnému výkladu přechodného ustanovení
čl. II odst. 1 zákona č. 272/2009 Sb. Podle tohoto ustanovení „[v]oják, který je zařazen
do hodnostního sboru a jmenován do hodnosti podle §7 odst. 2 písm. c) až f) zákona č. 221/1999 Sb., ve znění
účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se zařazuje do hodnostního sboru a přísluší mu hodnost podle §7
odst. 2 písm. a) až e) zákona č. 221/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dnem
1. ledna 2011, a to podle činnosti stanovené prováděcím právním předpisem (§6 odst. 7 zákona č. 221/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona)“.
[20] Ustanovení §7 odst. 2 zákona o vojácích z povolání ve znění účinném do 31. 12. 2010
stanovilo v jednotlivých hodnostních sborech následující hodnosti:
„a) v hodnostním sboru čekatelů - praporčíků rotný, rotmistr, nadrotmistr,
b) v hodnostním sboru čekatelů - důstojníků podpraporčík, praporčík, nadpraporčík,
c) v hodnostním sboru rotmistrů rotný, rotmistr, nadrotmistr, štábní rotmistr,
d) v hodnostním sboru praporčíků podpraporčík, praporčík, nadpraporčík, štábní praporčík,
e) v hodnostním sboru nižších důstojníků podporučík, poručík, nadporučík, kapitán,
f) v hodnostním sboru vyšších důstojníků major, podplukovník, plukovník,
g) v hodnostním sboru generálů brigádní generál, generálmajor, generálporučík, armádní generál“.
Novelou zákona o vojácích z povolání provedenou zákonem č. 272/2009 Sb. došlo
k restrukturalizaci hodnostních sborů a hodností. Cílem nové úpravy bylo nahradit dosavadní
zcela nevyhovující hodnostní strukturu profesionálních ozbrojených sil a přizpůsobit systém
hodnostních sborů a hodností obvyklé struktuře aliančních i jiných armád. Nová hodnostní
struktura vychází z normy STANAG 2116 a je typově slučitelná s hodnostní strukturou
ozbrojených sil států NATO (viz důvodová zpráva k zákonu č. 272/2009 Sb.). Ustanovení §7
odst. 2 ve znění účinném od 1. 1. 2011 tedy stanovuje následující systém hodnostních sborů
a hodností:
„a) hodnostní sbor mužstvo - hodnosti vojín, svobodník,
b) hodnostní sbor poddůstojníci - hodnosti desátník, četař, rotný,
c) hodnostní sbor praporčíci - hodnosti rotmistr, nadrotmistr, praporčík, nadpraporčík, štábní praporčík,
d) hodnostní sbor nižší důstojníci - hodnosti poručík, nadporučík, kapitán,
e) hodnostní sbor vyšší důstojníci - hodnosti major, podplukovník, plukovník,
f) hodnostní sbor generálové - hodnosti brigádní generál, generálmajor, generálporučík, armádní generál.“
[21] Lze tak konstatovat, že zmíněnou změnou zákona byla zavedena nová struktura
hodnostních sborů a hodností, která způsobila u některých vojáků snížení jejich dosavadní
vojenské hodnosti. Příslušnost ke konkrétní hodnosti přitom v souladu s přechodným
ustanovením zákona č. 272/2009 Sb. konkretizuje prováděcí předpis – nařízení vlády č. 203/2009 Sb. - který obsahuje seznam činností vojáků, stanovených pro jednotlivé hodnostní sbory
a hodnosti.
[22] Vzhledem k výše nastíněným skutečnostem nelze stěžovateli přisvědčit v tom,
že ke změně hodnosti nemůže dojít jinak než jmenováním ve smyslu §7 odst. 1 zákona
o vojácích z povolání, které je konstitutivním právním aktem. Je totiž třeba rozlišit změnu
hodnosti ve smyslu §7 odst. 1 zákona o vojácích z povolání, kdy dochází v individuálních
případech ke jmenování do hodnosti, a podle přechodného ustanovení zákona č. 272/2009,
na základě kterého dochází k systémové změně hodnosti v důsledku změny zákona o vojácích
z povolání. V nyní posuzovaném případě nelze hovořit o degradaci stěžovatele, neboť změna
systému hodnostních sborů a hodností se dotkla všech vojáků, a to přímo ze zákona. Nebyl
zde žádný prostor pro úvahu služebního orgánu, do jaké hodnosti bude vojáka jmenovat, protože
toto zařazení je jednoznačně dáno zákonem a prováděcím předpisem. Nejvyšší správní soud
tak zcela souhlasí s názorem městského soudu, že napadený rozkaz nové zařazení stěžovatele
do hodnostního sboru a příslušnost k hodnosti pouze deklaruje, nejedná se o jmenování
ve smyslu §7 odst. 1 zákona o vojácích z povolání.
[23] Kasační soud neshledal ani namítanou nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku,
neboť městský soud dostatečně a zcela správně vysvětlil, z jakého důvodu byl v posuzovaném
případě rozkaz o služebním zařazení deklaratorním právním aktem a nikoliv jmenováním
s konstitutivními účinky.
[24] Nejvyšší správní soud se nemůže ztotožnit ani s kasační námitkou týkající se aplikace §7
odst. 4 zákona o vojácích z povolání, podle kterého lze vojáka výjimečně jmenovat do nižší
hodnosti, než které v průběhu služebního poměru dosáhl, pouze s jeho souhlasem. Jak již soud
zdůraznil, v nyní posuzovaném případě se nejednalo o jmenování do nižší hodnosti, nýbrž
o deklaraci změny systému zařazení do hodnosti, ke které došlo v důsledku změny zákona.
Ustanovení §7 odst. 4 zákona o vojácích z povolání se proto na tuto situaci nevztahuje.
[25] Stěžovatel dále namítá protiústavnost nařízení vlády č. 203/2009 Sb., které bylo dle jeho
názoru vydáno bez zákonného zmocnění, případně nad rámec tohoto zmocnění. S těmito
námitkami se Nejvyšší správní soud neztotožňuje.
[26] Přechodné ustanovení (čl. II odst. 1) zákona č. 272/2009 Sb. odkazuje na prováděcí
právní předpis ve smyslu §6 odst. 7 zákona o vojácích z povolání, který stanovuje činnosti, podle
nichž se voják s účinností od 1. 1. 2011 zařazuje do hodnostního sboru a přísluší mu hodnost
podle §7 odst. 2 písm. a) až e) tohoto zákona ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti novely.
Vláda ČR tak vydala na základě zákonného zmocnění obsaženého v §6 odst. 7 zákona o vojácích
z povolání nařízení č. 203/2009 Sb., kterým stanovila seznam činností vojáků odpovídajících
jednotlivým hodnostním sborům a hodnostem.
[27] Stěžovatel vyvozuje absenci zákonného zmocnění k vydání nařízení vlády z toho,
že toto nařízení vlády bylo přijato 14. 6. 2010, avšak ustanovení obsahující zmocnění k jeho
vydání (§6 odst. 7 zákona o vojácích z povolání) nabylo účinnosti až 1. 1. 2011. Podle Nejvyššího
správního soudu je v tomto ohledu podstatné, že nařízení vlády nabylo účinnosti stejně jako
zákon o vojácích z povolání dne 1. 1. 2011. Pokud stěžovatel argumentuje datem přijetí nařízení
vlády, pak by jej musel srovnávat s datem přijetí zákona č. 272/2009 Sb., tj. dnem 23. 7. 2009,
který předchází přijetí nařízení vlády č. 203/2009 Sb. Situace, kdy zákon i prováděcí předpis
k tomuto zákonu nabývají účinnosti stejným dnem, jsou navíc v praxi poměrně běžné. Prováděcí
předpis se v takových případech projednává společně s návrhem zákona (viz bod 5 Legislativních
pravidel Vlády ČR). Kasační soud tedy nesdílí stěžovatelův názor, že toto nařízení vlády bylo
přijato v rozporu s Ústavou.
[28] Podle stěžovatele překročilo nařízení vlády č. 203/2009 Sb. meze zákona tím, že vedle
činností, podle nichž se voják s účinností od 1. 1. 2011 zařazuje do hodnostního sboru a přísluší
mu konkrétní hodnost, uvádí také konkrétní systemizovaná místa odpovídající jednotlivým
činnostem. Nejvyšší správní soud uvedení systemizovaných míst u jednotlivých činností
nepovažuje za překročení zákonných mezí, neboť se jedná pouze o upřesnění toho, jaké činnosti
spadají pod jakou hodnost. Je tak naprosto jednoznačné, že stěžovateli přísluší hodnost desátník,
neboť je dle popisu pracovní činnosti zařazen na systemizované místo starší strojník [viz bod B
odst. 1 písm. a) č. 5]. Nelze přisvědčit stěžovateli, že by jím vykonávané činnosti mohly
opodstatňovat příslušnost i k vyšším hodnostem.
V. Závěr a náklady řízení
[29] Nejvyšší správní soud proto ze všech výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační
námitky stěžovatele nejsou důvodné. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle §110
odst. 1 s. ř. s., poslední věty, zamítl jako nedůvodnou.
[30] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá
proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační
stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl,
že se mu náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. července 2014
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu