ECLI:CZ:NSS:2014:1.AZS.127.2014:30
sp. zn. 1 Azs 127/2014 – 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: K. S.,
zastoupen JUDr. Annou Doležalovou, MBA, advokátkou se sídlem Jablonského 7, Plzeň,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2014, č. j. OAM-54/LE-LE05-LE05-2014,
e. č. L009748, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 26. 8. 2014, č. j. 75 Az 3/2014 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna ustanovené advokátky JUDr. Anny Doležalové, MBA se u r č u je částkou
6.800 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] V záhlaví specifikovaným rozhodnutím žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu
podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“).
[2] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí
nad Labem. V ní namítal porušení §3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (nezjištění stavu
věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti). Dále uváděl, že nebyly dány důvody
pro zastavení řízení o mezinárodní ochraně dle §25 zákona o az ylu. Naopak mu měla být
mezinárodní ochrana podle §12 v souvislosti s §14a zákona o azylu udělena, neboť mu
v případě návratu do Indie hrozí nebezpečí vážné újmy.
[3] Krajský soud jako projednatelný žalobní bod vyhodnotil nesouhlas se zastavením řízení
a ve světle této námitky rozhodnutí žalovaného přezkoumal. Následně v záhlaví uvedeným
rozsudkem žalobu zamítl. Dle §25 písm. i) zákona o azylu se ř ízení o udělení mezinárodní
ochrany zastaví, je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná. Žádost o udělení
mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec žádost o udělení této ochrany opakovaně,
aniž by uvedl nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem
zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném
řízení ve věci mezinárodní ochrany. Krajský soud ze správního spisu zjistil, že žalobci napadeným
rozhodnutím nebyla přiznána mezinárodní ochrana již počtvrté. Poslední meritorní přezkum
situace žalobce, tedy třetí žádosti, byl proveden rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 19. 8. 2013, č. j. 29 Az 22/2012 – 67, kterým byla žaloba zamítnuta pro nedůvodnost
a následná kasační stížnost usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2014,
č. j. 3 Azs 23/2013 – 23, odmítnuta pro nepřijatelnost. Krajský soud porovnal žalobcovu třetí
žádost o udělení mezinárodní ochrany a žádost nynější a konstatoval, že tvrzení v obou žádostech
jsou shodná, a proto žalovaný správně usoudil, že žádost žalobce je nepřípustná a řízení o udělení
mezinárodní ochrany zastavil. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl.
[4] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační
stížností namítaje, že j sou dány důvody podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“),
tj. nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů popř. v jiné vadě řízení
před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
[5] Stěžovatel se domnívá, že krajský soud nesprávně žalobu projednal, ačkoliv obsahovala
pouze obecně vymezené žalobní body neobsahující žádnou argumentaci, a tedy nesplňující
náležitosti ve smyslu ustanovení §71 s. ř. s. Soud místo věcného projednání měl dle §37 odst. 5
s. ř. s. stěžovatele usnesením vyzvat k odstranění vad podání. Z tohoto důvodu stěžovatel navrhl,
aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti plně odkázal na odůvodnění svého
podrobného rozhodnutí a na rozsudek krajského soudu a navrhl, aby soud kasační stížnost
zamítl.
[7] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti nejprve hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost je přípustná. Poté, jelikož se jedná
o věc mezinárodní ochrany, se Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §104a s. ř. s.
zabýval otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne
jako nepřijatelnou.
[8] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[9] Stěžovatel výslovně neuvedl, v čem spatřuje důvody zakládající přijatelnost podané
kasační stížnosti, avšak z jejího textu lze dovodit, že tímto důvodem je zásadní pochybení
krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[10] Nejvyšší správní soud i s přihlédnutím ke své dřívější judikatuře konstatuje, že má-li být
žaloba projednatelná, stačí, když obsahuje alespoň jeden bezvadný žalobní bod. Aby byl žalobní
bod bezvadný, je žalobce povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů,
úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání
napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným (rozsudek rozšířeného senátu ze dne
20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58, č. 835/2006 Sb. NSS). Krajský soud správně vyhodnotil,
že stěžovatelův stížnostní bod, spočívající v tvrzení, že v jeho případě nebyly dány důvody
pro zastavení řízení dle §25 zákona o azylu, byl projednatelný. Tento žalobní bod, ač svou
formulací velice strohý, jasně vymezuje meze požadovaného přezkumu rozhodnutí. Je z něj
patrno, že stěžovatel nesouhlasí se zastavením řízení o udělení azylu, neboť v jeho případě
podmínky k zastavení splněny nebyly. Takto formulovaná výtka ve vtahu k rozhodnutí
žalovaného představuje dostatečně konkrétní, individualizovaný a tedy i projednatelný žalobní
bod. Krajský soud se tak věcným projednáním žaloby žádného pochybení nedopustil.
[11] Pro shora uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že kasační stížnost svým významem
podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto není důvod pro přijetí kasační stížnosti
k věcnému projednání. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které dosud nebyly řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou judikaturou řešeny rozdílně, přičemž
nebyl shledán důvod pro přistoupení k judikatornímu odklonu. Soud neshledal ani zásadní
pochybení krajského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury,
či ve formě hrubého pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva. Soud proto
kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[12] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá
o §60 odst. 3, větu první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s, podle nichž žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.
[13] Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 6. 2014, č. j. 75 Az 3/2014 - 33,
byla stěžovateli ustanovena advokátka JUDr. Anna Doležalová, MBA. V takovém případě platí
hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Zástupkyně ustanovená v řízení před krajským
soudem, je-li jí advokátka, zastupuje žalobce i v řízení o kasační stížnosti (§35 odst. 8 s. ř. s.).
Ustanovené zástupkyni náleží mimosmluvní odměna za dva úkony právní služby (tj. podání
kasační stížnosti a porada s klientem) podle §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.
(advokátního tarifu). Soud ji proto přiznal v souladu se sazbou mimosmluvní odměny 6.200 Kč
za dva úkony právní služby [§7 bod 5 ve spojení s §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu]
a 600 Kč jako paušální náhradu výdajů s těmito úkony spojenými (§13 odst. 3 advokátního
tarifu). Celkem tedy zástupkyni náleží 6.800 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2014
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu