ECLI:CZ:NSS:2014:10.ADS.21.2014:25
sp. zn. 10 Ads 21/2014 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Naděždy Řehákové a Petra Mikeše v právní věci žalobkyně: L. D., zast. Mgr. Dagmar
Rezkovou Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 223/9, Praha 6, proti žalovanému:
Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2012, čj. MPSV-UM/12357/12/9S-HMP, o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2013, čj. 2 Ad
12/2013 – 46,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové, advokátce,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1573 Kč, která bude
proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví
označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 20. 11. 2014,
kterým byla zamítnuta její žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného ze dne
13. 12. 2012. Tímto rozhodnutím bylo dle ustanovení §92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb.,
správní řád, pro opožděnost zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí Úřadu práce
České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán“) ze dne
19. 9. 2012, čj. 7374/2012/AAJ, kterým stěžovatelce nebyla přiznána dávka pomoci v hmotné
nouzi – mimořádná okamžitá pomoc z důvodu hrozby vážné újmy na zdraví.
[2] Žalovaný konstatoval, že rozhodnutí správního orgánu bylo provozovatelem poštovních
služeb uloženo a připraveno k vyzvednutí dne 21. 9. 2012, přičemž zásilku si stěžovatelka osobně
převzala dne 6. 10. 2012. S odkazem na ustanovení §24 odst. 1 správního řádu dále uvedl,
že se písemnost považuje za doručenou desátým dnem od uložení písemnosti, v daném případě
tedy dne 1. 10. 2012. Posledním dnem lhůty pro podání odvolání byl 16. 10. 2012.
Odvolání proti rozhodnutí správního orgánu stěžovatelka podala dne 19. 10. 2012,
tedy opožděně.
[3] Městský soud shledal žalobu podanou proti rozhodnutí žalovaného nedůvodnou,
přičemž dospěl k závěru, že skutečnost, že zásilka nebyla v rozporu s ustanovením §23 odst. 4
správního řádu provozovatelem poštovních služeb po uplynutí 10 dnů od uložení vhozena
po domovní schránky stěžovatelky, nemůže mít v daném případě na okamžik fikce doručení
písemnosti vliv. Dodal, že stěžovatelka byla jak z doručenky, tak ze sdělení na rubu zásilky
informována o tom, od kdy byla tato zásilka u provozovatele poštovních služeb uložena,
a sama si mohla den, kdy nastala fikce doručení, dopočítat. V den převzetí zásilky jí nadto zbývalo
ještě 11 dnů pro to, aby odvolání podala v zákonné lhůtě.
II. Kasační stížnost
[4] Rozsudek městského soudu napadla stěžovatelka kasační stížností z důvodů vymezených
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
v platném znění (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Stěžovatelka setrvala na svém přesvědčení, že nebyl dodržen postup při doručování
písemnosti, neboť v rozporu s ustanovením §23 odst. 4 správního řádu nebyla zásilka
následujícího dne po dni, který se dle ustanovení §24 odst. 1 správního řádu považuje za den
doručení písemnosti, tedy dne 2. 10. 2012, vložena do její domovní schránky. Vzhledem k tomu,
že si stěžovatelka dne 6. 10. 2012 zásilku obsahující rozhodnutí správního orgánu vyzvedla
u provozovatele poštovních služeb, je evidentní, že bez jejího zavinění došlo k porušení
ustanovení správního řádu. Pokud by zásilka byla dne následujícího od uplynutí 10 denní úložní
lhůty, tedy dne 2. 10. 2012, vhozena do její domovní schránky, byla by srozuměna s tím, že k fikci
doručení došlo dne 1. 10. 2012. Stěžovatelka byla v otázce dne doručení písemnosti uvedena
v omyl; městský soud přitom neprověřil, kdo uvedené pochybení v doručování zavinil.
[6] Stěžovatelka dále zpochybnila závěr městského soudu, že na rubu zásilky byla uvedena
informace o tom, od kdy byla předmětná zásilka u provozovatele poštovních služeb uložena.
Namítá, že městský soud vychází pouze z obecného předpokladu, že se tento údaj na obálce
nacházel, nikoli z prokázané skutečnosti.
[7] Na základě shora uvedených důvodů tak stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud
rozsudek krajského soudu zrušil.
III. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
[8] Kasační stížnost je podle §§102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu jsou
v ní namítány důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., tj. nezákonnost a vady
řízení před správním orgánem. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud
podle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. vázán.
[9] Spornou otázkou v projednávané věci je určení dne doručení rozhodnutí správního
orgánu stěžovatelce, a tedy počátku běhu lhůty pro podání odvolání. Žalovaný zastává názor,
že písemnost byla ve smyslu ustanovení §24 odst. 1 správního řádu doručena po uplynutí
10 denní úložní lhůty dne 1. 10. 2012 tzv. fikcí, naproti tomu stěžovatelka je v důsledku porušení
ustanovení §23 odst. 4 správního řádu přesvědčena, že jí zásilka byla doručena až dne
6. 10. 2012, kdy si ji osobně převzala u provozovatele poštovních služeb. Stěžovatelka
nezpochybňuje úkony doručení související s jejím nezastižením a uložením zásilky
u provozovatele poštovních služeb dne 21. 9. 2012, ani datum uplynutí desetidenní lhůty určující
fiktivní den doručení, tj. 1. 10. 2012. Její námitky se týkají postupu provozovatele poštovních
služeb ohledně vložení zásilky do domovní schránky po uplynutí úložní lhůty.
[10] Nejvyšší správní soud při posuzování výše uvedené otázky vycházel z právní úpravy
doručování rozhodnutí podle správního řádu.
[11] Rozhodnutí správního orgánu se v souladu s ustanovením §72 odst. 1 správního řádu
oznamuje účastníkům doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou
nebo vyhlášením. Nebyl-li při doručování adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit
ani jiným způsobem přípustným podle §20 správního řádu, písemnost se uloží (§23 odst. 1
správního řádu). Adresát se vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti
do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů
vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout.
Je - li to možné a nevyloučil-li to správní orgán, písemnost se po uplynutí 10 dnů vloží
do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo; jinak se vrátí správnímu orgánu,
který ji vyhotovil (§23 odst. 4 správního řádu). Zároveň s oznámením podle odst. 4 se adresát
písemně poučí o právních důsledcích překážek při doručování ve smyslu ustanovení §24
správního řádu (§23 odst. 5 správního řádu). Jestliže si adresát uloženou písemnost nevyzvedne
ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, písemnost se považuje za doručenou
posledním dnem této lhůty (§24 odst. 1 správního řádu).
[12] Stěžovatelka zpochybnila, že by mohlo dojít k řádnému doručení dne 1. 10. 2012,
pokud hned následující den po marném uplynutí lhůty pro vyzvednutí písemnosti provozovatel
poštovních služeb nevhodil písemnost do její domovní schránky. Takový výklad
však podle názoru Nejvyššího správního soudu nemá oporu ve výše citovaných ustanoveních
správního řádu, neboť v §23 odst. 4 správního řádu je zakotvena povinnost doručovatele vhodit
písemnost do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, za podmínky, je-li to možné
a nevyloučil-li to správní orgán, aniž by zákon pro splnění této povinnosti stanovil konkrétní
lhůtu.
[13] V projednávané věci je zřejmé, že 1. 10. 2012 nastal zákonem předvídaný důsledek
doručení písemnosti fikcí, poté, tj. od 2. 10. 2012, měla být písemnost vhozena do domovní
schránky stěžovatelky. K tomu nedošlo ještě nejméně 4 dny, neboť dne 6. 10. 2012
si stěžovatelka písemnost u provozovatele poštovních služeb osobně vyzvedla. Lze tedy
konstatovat, že provozovatel poštovních služeb nepřistoupil ke splnění povinnosti zakotvené
v §23 odst. 4 správního řádu neprodleně. Přestože případné zpoždění s úkony při doručování
je možno označit za negativní jev, je nutno konstatovat, že zákon s případným prodlením
při vhození písemnosti dle §23 odst. 4 správního řádu do schránky adresáta nespojuje důsledek
neúčinnosti doručení a pouze zpoždění s tímto úkonem nemůže mít žádný vliv na datum,
ve kterém došlo k fikci doručení. Stěžovatelka si písemnost sama vyzvedla a za této situace nelze
předjímat závěr, že by provozovatel poštovních služeb povinnost dle §23 odst. 4 správního řádu
vůbec nesplnil.
[14] V rozsudku ze dne 27. 11. 2013, čj. 3 As 58/2013-46, Nejvyšší správní soud k této otázce
uvedl, že „[z]amýšleným účelem vložení zásilky do domovní schránky adresáta podle §23 odst. 4 správního
řádu je poskytnout adresátovi šanci seznámit se s písemností, přestože si ji v úložní době nevyzvedl.
Nicméně ani z tohoto nového ustanovení nelze explicitně dovodit vliv na okamžik doručení zásilky definovaný
v §24 odst. 1 správního řádu. Obdobný názor zastává odborná literatura, viz např. Vedral Josef, Správní řád,
Komentář, II vydání, BOVA POLYGON 2012, str. 288. Pro uložení zásilky je stanovena exaktní zákonná
lhůta, po jejímž marném uplynutí má dojít k doručení fikcí, avšak pro následné vložení zásilky do schránky
adresáta tomu tak není. Příležitost k dodatečnému seznámení adresáta se zásilkou jejím vložením
do jeho domovní schránky lze proto vnímat jako určitou nadstavbu nad podmínkou splnění podmínky doručení
fikcí dle §24 odst. 1 správního řádu nebo podmínku provázející zákonný důsledek dle §24 odst. 1 správního
řádu.“
[15] Citované závěry jsou plně aplikovatelné i v nyní projednávané věci. Smyslem a účelem
vložení doručované písemnosti do domovní schránky adresáta je především umožnit
mu seznámit se s obsahem této písemnosti a případně na něj reagovat. Tyto předpoklady byly
naplněny i v případě doručování rozhodnutí správního orgánu stěžovatelce.
Přestože provozovatel poštovních služeb nevhodil po marném uplynutí úložní lhůty doručované
rozhodnutí do domovní schránky stěžovatelky okamžitě, byl tento nedostatek zhojen tím,
že si stěžovatelka písemnost sama převzala a s jejím obsahem se včas seznámila. Jak výstižně
poznamenal ve svém rozsudku městský soud, v době, kdy si stěžovatelka písemnost převzala,
jí pro podání odvolání zbývala ještě lhůta 11 dní, měla tedy dostatečný prostor na výsledek
prvostupňového řízení procesně zareagovat. Nejvyšší správní soud se tak ztotožňuje se závěrem
městského soudu, že k doručení rozhodnutí správního orgánu stěžovatelce došlo tzv. fikcí
doručení dne 1. 10. 2012, a žalovaný tak správně odvolání stěžovatelky dle ustanovení §92
odst. 1 správního řádu zamítl pro opožděnost.
[16] Stěžovatelka v této souvislosti městskému soudu vytýkala, že bez dalšího vycházel
z předpokladu, že na rubu zásilky byl uveden datum uložení, a stěžovatelka si tak mohla sama
dopočítat, kdy k fikci doručení došlo. Z obsahu námitky není patrné, co ze svého tvrzení
stěžovatelka dovozuje a kam svojí argumentací přesně cílí. Vzhledem k tomu, že označení dne
uložení zásilky ani dne, ve kterém došlo k fikci doručení, nebylo ve věci zpochybněno,
nebylo uvedené tvrzení hodnoceno jako relevantní.
[17] Na základě shora uvedeného shledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelky
nedůvodnou.
[18] Nad rámec Nejvyšší správní soud poznamenává, že stěžovatelce bylo v její obraně
proti rozhodnutí správního orgánu fakticky vyhověno, neboť žalovaný ve smyslu ustanovení §92
odst. 1 správního řádu opožděné odvolání stěžovatelky vyhodnotil jako podnět k přezkumnému
řízení. Rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 12. 2012 (tedy ze dne následujícího po dni vydání
žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného), čj. MPSV-UM/12386/12/9S-HMP,
bylo rozhodnutí správního orgánu ve zkráceném přezkumném řízení dle ustanovení §97 odst. 3
ve spojení s §98 správního řádu zrušeno a věc byla vrácena správnímu orgánu k dalšímu řízení.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Stěžovatelkou uplatněné kasační námitky nebyly ve vztahu k napadenému rozsudku
městského soudu shledány důvodnými, v řízení nebyly shledány ani jiné nedostatky,
ke kterým Nejvyšší správní soud dle §109 odst. 4 s. ř. s. přihlíží z úřední povinnosti,
kasační stížnost byla proto v souladu s §110 odst. 1, větou poslední, s. ř. s. zamítnuta.
[20] Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení ve věci úspěch, nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120
s. ř. s.). Žalovanému, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady v tomto řízení nevznikly, Nejvyšší
správní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[21] Usnesením městského soudu byla žalobkyni ustanovena zástupkyní pro řízení advokátka
Mgr. Dagmar Rezková Dřímalová. Zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem,
je - li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti (srov. ustanovení §35
odst. 8 s. ř. s.). V takovém případě hotové výdaje a odměnu za zastupování platí stát (§120 a §35
odst. 8 věta první s. ř. s.). Nejvyšší správní soud přiznal ustanovené zástupkyni v souladu s jejími
požadavky odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů v celkové výši 1 573 Kč,
která se skládá z částky 1 000 Kč za jeden úkon právní služby [sepsání kasační stížnosti podle §7,
§9 odst. 2 a §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], z částky 300 Kč za s tím související
režijní paušál (§13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu) a z částky 273 Kč odpovídající 21 % dani
z přidané hodnoty (ustanovená zástupkyně žalobkyně doložila, že je plátkyní této daně).
Odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů bude ustanovené zástupkyni vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2014
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu