ECLI:CZ:NSS:2014:10.AFS.135.2014:17
sp. zn. 10 Afs 135/2014 - 17
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, o žalobě proti
rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 20. 11. 2012, č. j. 12107/12-1500-
506476, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 19. 5. 2014, č. j. 31 Af 25/2013 – 66,
takto:
I. Stěžovateli se ne u st a no v uj e zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
II. Kasační stížnost se zamí t á .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označené
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým bylo zastaveno
řízení o žalobě stěžovatele proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne
20. 11. 2012, č. j. 12107/12-1500-506476, z důvodu nezaplacení soudního poplatku za podanou
žalobu.
[2] Krajský soud vyzval stěžovatele usnesením ze dne 25. 2. 2013, č. j. 31 Af 25/2013 – 10,
k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu ze dne 1. 2. 2013 a za návrh na odkladný
účinek. Na tuto výzvu stěžovatel reagoval přípisem ze dne 5. 4. 2013, jímž namítal podjatost
soudců krajského soudu a požádal o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud
usnesením ze dne 30. 4. 2013, č. j. Nao 20/2013 – 21, rozhodl, že soudci krajského soudu nejsou
vyloučení z projednávání a rozhodování ve věci. Krajský soud následně usnesením ze dne
1. 11. 2013, č. j. 31 Af 25/2013 – 47, stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal,
vyzval jej k zaplacení soudních poplatků za žalobu a odkladný účinek ve lhůtě jednoho týdne
od doručení tohoto usnesení a současně návrh na přiznání odkladného účinku žalobě stěžovatele
zamítl. Uvedené usnesení stěžovatel napadl kasační stížností, která byla zčásti odmítnuta a z části
zamítnuta usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2014, č. j. 10 As 4/2014 – 19.
Krajský soud následně vyzval stěžovatele usnesením ze dne 21. 4. 2014, č. j. 31 Af 25/2013 – 62,
k zaplacení soudních poplatků ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto usnesení. Lhůta k zaplacení
soudních poplatků uplynula dne 12. 5. 2014. Na výzvu krajského soudu stěžovatel reagoval
pouze přípisem, jímž znovu žádal o osvobození od soudních poplatků, o přiznání odkladného
účinku a opětovně namítal podjatost soudců krajského soudu v aktuálním obsazení.
[3] Vzhledem k tomu, že stěžovatel ani přes tuto opětovnou výzvu krajského soudu soudní
poplatky nezaplatil, krajský soud napadeným usnesením řízení o žalobě stěžovatele zastavil.
Z odůvodnění napadeného usnesení dále vyplývá, že o žádostech stěžovatele i o námitce
podjatosti již bylo jednou rozhodnuto, přičemž nedošlo ke změně rozhodných okolností.
Za těchto podmínek proto již krajský soud o návrzích stěžovatele opětovně nerozhodoval.
II. Kasační stížnost
[4] Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu kasační stížností. Důvody kasační stížnosti
jsou ve svém kontextu podřaditelné pod ustanovení §103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“).
[5] Stěžovatel namítal, že v odůvodnění napadeného usnesení jsou uvedeny pouze obecné
deklarace, aniž by se krajský soud zabýval skutečným skutkovým a právním stavem věci.
Podle stěžovatele byla jeho žaloba podána včas, řádně a byla důvodná. Krajským soudem nebyly
řádně vyřízeny všechny procesní návrhy, které stěžovatel v průběhu řízení uplatnil. Stěžovatel
současně požádal o osvobození od soudních poplatků, ustanovení zástupce pro řízení o kasační
stížnosti a o přiznání odkladného účinku.
[6] Žalovaný se ke kasační stížnosti stěžovatele nevyjádřil.
III. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
[7] Vzhledem k tomu, že stěžovatel v kasační stížnosti požádal o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce, Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval těmito žádostmi.
[8] Nejvyšší správní soud vzhledem k předmětu posuzované věci (tj. kasační stížnosti
směřující proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku) netrval
na zaplacení soudního poplatku ani na povinném zastoupení advokátem z důvodu předejití
řetězení řešeného problému (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 – 37, a ze dne 13. 9. 2007, č. j. 9 As 43/2007 – 77, dostupné
na www.nssoud.cz stejně jako veškerá dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).
O žádosti o osvobození od soudních poplatků proto Nejvyšší správní soud nerozhodoval. Bylo
však nutno se zabývat žádostí stěžovatele o ustanovení zástupce a v souvislosti s tím vyhodnotit
potřebu zastoupení stěžovatele v řízení o kasační stížnosti.
[9] Z ustanovení §35 odst. 8 s. ř. s. vyplývá, že pro ustanovení zástupce v řízení zákon
vyžaduje kumulativní splnění dvou podmínek:nedostatek prostředků, který by odůvodňoval
osvobození od soudních poplatků, a dále nezbytnou potřebu takového rozhodnutí k ochraně
práv účastníka. Z důvodu již výše zmíněného řetězení řešeného problému posouzení
majetkových poměrů stěžovatele ve vazbě na osvobození od soudních poplatků zdejší soud
neposuzoval splnění podmínek pro osvobození od soudního poplatku.
[10] Po zhodnocení obsahu kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že v projednávané věci není nezbytná potřeba zastoupení stěžovatele v kasačním řízení
prokázána. Kasační stížnost má v rámci daných možností požadované náležitosti a stěžovatel
v ní srozumitelně vysvětlil, proč považuje napadené usnesení městského soudu za nezákonné
a z jakých důvodů tak dovozuje. Nejvyššímu správnímu soudu nic nebrání, aby o stěžovatelem
formulované kasační stížnosti věcně rozhodl. Za této situace tedy Nejvyšší správní soud návrh
stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl.
[11] Nejvyšší správní soud dále věcně přezkoumal kasační stížností napadené usnesené
krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[12] Podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek
za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka
k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
[13] Stěžovatel nezpochybňuje, že soudní poplatek nezaplatil. V kasační stížnosti pouze setrval
na závěru, že jeho žaloba byla podána důvodně, řádně a včas. Krajský soud však ve věci
samé nerozhodoval a stěžovatelem uplatněné kasační námitky se tak míjejí s důvody,
pro něž bylo řízení o žalobě stěžovatele zastaveno. Právě z důvodu, že stěžovatel nezaplatil
soudní poplatek za podanou žalobu, k čemuž byl ze strany soudu opětovně vyzván a vzhledem
k předchozím rozhodnutím o návrzích stěžovatele bylo potvrzeno, že je k zaplacení soudního
poplatku povinen, krajský soud řízení zastavil. V posuzovaném případě tedy byly splněny
podmínky pro zastavení řízení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 1. 2006,
č. j. 1 As 27/2005 – 87).
[14] K námitce stěžovatele, že se krajský soud řádně nevypořádal s jeho procesními
návrhy, zdejší soud poznamenává, že se jedná o námitku zcela obecnou. Nejvyšší správní soud
proto dále pouze poznamenává, že o procesních návrzích stěžovatele (žádosti stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce) je opakovaně zamítavě
rozhodováno jak na úrovni krajských soudů tak i Nejvyššího správního soudu.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Nejvyšší správní soud na základě všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru,
že kasační stížnost proti usnesení krajského soudu není důvodná, proto ji dle §110 odst. 1, věty
poslední, s. ř. s. zamítl.
[16] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud rozhodl ve věci samé bez zbytečného
odkladu, nerozhodoval již samostatně o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
[17] Nejvyšší správní soud proto zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta
druhá s. ř. s.). O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch, žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu
nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. července 2014
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu