ECLI:CZ:NSS:2014:10.AS.110.2014:12
sp. zn. 10 As 110/2014 - 12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému:
Okresní soud v Českých Budějovicích, se sídlem Lidická 20, České Budějovice, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 4. 2014,
č. j. 10 A 32/2014 – 11,
takto:
I. Kasační stížnost se od m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení a vymezení věci
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Českých
Budějovicích (dále jen „krajský soud“) domáhal určení, že pokyn justiční stráže Okresního soudu
v Českých Budějovicích ze dne 7. 2. 2014 byl ze své povahy nezákonný a neopodstatněný.
Tvrzený zásah měl dle stěžovatele spočívat v tom, že přítomný příslušník justiční stráže
od něj vyžadoval odložení všech kovových předmětů z kapes ošacení i z těla a současně poté,
co příruční rentgen signalizoval podezřelý obsah jeho objemného zavazadla, od něj požadoval,
aby pro účely kontroly věci ze svého zavazadla vyjmul, popř. zavazadlo ponechal ve vstupu
soudu.
[2] Krajský soud vyzval stěžovatele k úhradě soudního poplatku, na kterou stěžovatel
reagoval žádostí o osvobození od soudních poplatků, ke které přiložil vlastní prohlášení
o majetkových poměrech. Obsahem prohlášení byly kromě základních osobních údajů
stěžovatele též skutečnosti o jeho „nenájemním“ bydlení, nulové výši zdanitelných příjmů,
výši nezdanitelných příjmů přes tři tisíce korun měsíčně, dále údaj o plné invaliditě a výši
závazků, které činí dle stěžovatele desetitisíce, rovněž údaj o nenarušené způsobilosti zcizovat
a o skutečnosti, že je příjemcem příspěvku na živobytí. K majetku stěžovatel uvedl, že vlastní
elektrický psací stroj a digitální televizor a jako výdaje označil stravu, tisk, jízdné, papír a daň
z přidané hodnoty. Ke svému prohlášení stěžovatel přiložil rovněž potvrzení Úřadu práce České
republiky, Krajské pobočky v Pardubicích, ze dne 6. 2. 2014 o tom, že je příjemcem dávky
pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí ve výši 3 410 Kč. Stěžovatel soudu dále oznámil,
že mu nebude sdělovat ryze soukromé údaje a vzhledem k přiznaným poměrům nerozhodné
údaje, jako např. jaké nosí šaty, v čem bydlí a kolik utrácí.
[3] Krajský soud vyhodnotil prohlášení jako neurčité a neúplné, a proto stěžovateli zaslal
formulář prohlášení o majetkových, výdělkových a osobních poměrech, k jehož vyplnění byla
stěžovateli stanovena lhůta jednoho týdne. Stěžovatel však vyplněné prohlášení krajskému soudu
nezaslal, odkázal přitom na již poskytnuté údaje a zopakoval svůj postoj ke sdělování údajů
soukromé povahy.
[4] Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatel nedoložil, že nemá dostatečné prostředky,
a žádost stěžovatele zamítl.
II. Kasační stížnost
[5] Stěžovatel v kasační stížnosti vedle celé řady blíže nekonkretizovaných tvrzení,
jimiž označil jednotlivé úvahy krajského soudu za zlovolné, nepříčetné a lživé, především namítal,
že prohlášení, které krajskému soudu zaslal, bylo podáno v podobě, kterou judikatura Nejvyššího
správního soudu považuje za dostatečnou. Současně vyjádřil svůj nesouhlas s hodnocením
krajského soudu, že jeho prohlášení bylo neurčité a neúplné.
[6] V kasační stížnosti bylo dále namítnuto, že tvrzený zásah se týkal stěžovatelovy životní
sféry, přičemž však krajský soud nevysvětlil, co slovním spojením „životní sféra“ míní.
III. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
[7] Z obsahu Nejvyšším správním soudem vyžádaného spisu krajského soudu je možno
konstatovat, že stěžovatel od počátku řízení nesměřuje k vydání meritorního rozhodnutí, kterým
by měla být poskytnuta ochrana jeho veřejnému subjektivnímu právu. Stěžovatel se na soudy
dlouhodobě obrací množstvím podání, která mají formální i obsahové vady, přestože byl
v minulosti ze strany soudů nesčetněkrát poučen o náležitostech podání a podmínkách
jejich věcného projednání. I přesto je činí nesprávně a následně odmítá adekvátně reagovat
na výzvy soudu směřující k odstranění vad předložených podání. Aktivita stěžovatele v soudním
řízení spočívá ve zpochybňování úkonů a rozhodnutí soudu, jež byla o jeho podáních vydána,
aniž by naprostá většina z nich mohla obsahově přinést pro stěžovatele cokoliv věcně
významného.
[8] Soudy, včetně Nejvyššího správního soudu, ústavně povolané k ochraně práv, nemohou
opakovaně akceptovat procesní aktivity stěžovatele jen proto, aby formálním naplněním znění
zákona vydávaly zbytečná rozhodnutí. Nejvyšší správní soud si je vědom znění čl. 36 Listiny
základních práv a svobod, který zaručuje právo na soudní ochranu. Okolnosti, za nichž stěžovatel
uplatňuje svá práva (a to zejména právo na soudní ochranu), však nelze považovat za výkon
subjektivního práva v souladu s právním řádem. Úkony stěžovatele vůči soudu naplňují znaky
zneužití práva, které Nejvyšší správní soud vymezil např. v rozsudku ze dne 10. 11. 2005,
č. j. 1 Afs 107/2004 - 48, č. 869/2006 Sb. NSS.
[9] V tomto řízení projednávaná kasační stížnost neumožňuje z výše uvedených důvodů
věcný přezkum napadeného rozhodnutí krajského soudu, je projevem zneužití institutu kasační
stížnosti; jde tudíž o návrh nepřípustný.
IV. Závěr a náklady řízení
[10] Kasační stížnost byla proto dle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) odmítnuta.
[11] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že stěžovatel požádal o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení advokáta v řízení o kasační stížnosti, o těchto žádostech však nevydával
zvláštní rozhodnutí. Jejich vydání, podobně jako případné výzvy k odstranění vad kasační
stížnosti, by představovalo nadbytečné prodlužování procesu bez jakéhokoliv smyslu. Zatěžovat
řízení dalšími usneseními, např. o nepřiznání osvobození od soudních poplatků (jež by se zjevně
nabízelo pro zřetelnou bezúspěšnost kasační stížnosti), o neustanovení zástupce (pro přehlednost
a jednoduchost řešené procesní otázky), vyzývajícími k zaplacení soudního poplatku či usnesením
o odmítnutí kasační stížnosti pro neodstranění vad nebo usnesením o zastavení řízení
pro nezaplacení soudního poplatku, by představovalo jen rozmnožování zbytečných procedur,
bez možnosti dospět k jinému závěru, než že návrhy stěžovatele jsou nepřípustné.
[12] Žádný z účastníků nemá vzhledem k výroku o odmítnutí kasační stížnosti právo
na náhradu nákladů řízení (§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. července 2014
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu