ECLI:CZ:NSS:2014:10.AS.12.2014:27
sp. zn. 10 As 12/2014 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně
Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Mgr. D. K., LL.M., proti
žalovanému: Ministerstvo dopravy, odbor provozu silničních vozidel, se sídlem nábř. Ludvíka
Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2010, č. j. 832/2010-160-
SPR/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10.
2013, č. j. 4 A 36/2010 - 54, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravních přestupků, (dále jen „magistrát“)
ze dne 25. 6. 2010, sp. zn. S-MHMP 550362/2108, č. j. MHMP 939801/2009, byl žalobce (dále jen
„stěžovatel“) uznán vinným z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních
komunikacích dle §22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), pro porušení povinnosti dle §5 odst. 1 písm. f) zákona
č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon
o silničním provozu), za což mu byla uložena dle §22 odst. 4 zákona o přestupcích pokuta ve výši
30000 Kč a sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu
na dobu 14 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí. Stěžovateli bylo rovněž uloženo zaplatit
paušální částkou 1000 Kč náklady přestupkového řízení. Ministerstvo dopravy, odbor provozu
silničních vozidel, rozhodnutím ze dne 27. 10. 2010, č. j. 832/2010-160-SPR/3, zamítlo odvolání
stěžovatele a potvrdilo rozhodnutí magistrátu. Stěžovatel podal žalobu, jež byla rozsudkem
Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2013, č. j. 4 A 36/2010-54, zamítnuta.
[2] Stěžovatel napadl rozsudek městského soudu včasnou kasační stížností, ve které současně
navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek dle §107 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Návrh
odůvodnil značnou újmou při výkonu jeho podnikatelské činnosti. Stal by se zcela závislým
na jiných způsobech dopravy než je jeho vlastní motorové vozidlo. To by znamenalo jednak újmu
finanční v podobě úhrad za přepravu třetím osobám (hromadná doprava, taxislužba) a jednak újmu
v podobě snížení časové efektivity a operativnosti při jeho rozsáhlých a časově velmi náročných
podnikatelských aktivitách - nemohl by realizovat řadu podnikatelských příležitostí a jím ovládaný
holding developerských společností CENTRAL GROUP by přišel o značné zisky. Stěžovatel
je současně přesvědčen, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nemůže vzniknout
jakákoliv újma jiným osobám a nedojde ani k ohrožení žádného důležitého veřejného zájmu.
[3] Žalovaný se k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřil.
[4] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti dle §73 odst. 2 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s. nejsou naplněny.
[5] Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je třeba,
aby se Nejvyšší správní soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti,
které by nasvědčovaly možnosti vzniku nepoměrně větší újmy stěžovateli oproti jiným osobám.
Tyto skutečnosti jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Jak již Nejvyšší
správní soud dříve judikoval, povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel. Stěžovatel musí
konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky napadeného
rozsudku, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje, a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných
skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel
v souvislosti s napadeným rozsudkem městského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem.
Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní. Charakter
odkladného účinku pak spočívá v jeho mimořádnosti, neboť přiznání odkladného účinku má místo
jen tam, kde jeho nezbytnost převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů
opírajících se o pravomocná rozhodnutí orgánů veřejné moci.
[6] V daném případě je zřejmé, že stěžovatel svůj návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nesměřuje proti uložení pokuty ve výši 30 000 Kč, neboť ohledně pokuty (ani) netvrdí
vznik jakékoliv nepoměrné či závažnější újmy. Naproti tomu ve vztahu k výroku o zákazu řízení
motorových vozidel stěžovatel povinnost tvrzení splnil. Nelze však již konstatovat, že by splnil
současně i svou důkazní povinnost, tedy že by navrhl či předložil důkazy, podle nichž by Nejvyšší
správní soud mohl posoudit relevanci návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Již to samo o sobě by postačovalo k nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[7] Nejvyšší správní soud navíc poukazuje na to, že i z hlediska věcného nebylo možno názory
stěžovatele akceptovat. Jak vyplývá z dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu,
při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti týkající se sankce
za přestupek spočívající v zákazu řízení motorových vozidel je nutné poměřovat újmu stěžovatele
také s újmou, která by mohla vzniknout ostatním účastníkům silničního provozu (nelze tedy
přisvědčit tvrzení stěžovatele, že jiným osobám nemůže přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti vzniknout újma). Nejvyšší správní soud k přiznání odkladného účinku v obdobných
případech přistupuje pouze výjimečně, a to zpravidla jen tehdy, je-li na řízení motorového vozidla
existenčně závislý stěžovatel nebo jemu blízká osoba (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 15. 1. 2013, č. j. 1 As 183/2012-33, ze dne 24. 2. 2012, č. j. 9 As 6/2012-43, nebo ze dne
10. 4. 2013, č. j. 6 As 29/2013-80, všechna, jakož i následně uvedená, dostupná na www.nssoud.cz).
Lze sice souhlasit se stěžovatelovým tvrzením, že zákaz řízení motorových vozidel mu výkon
„jeho rozsáhlých a časově velmi náročných podnikatelských“ aktivit ztěžuje, avšak, a to budiž zdůrazněno,
nikoliv znemožňuje. Po stěžovateli lze požadovat, aby namísto přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti přijal/podstoupil příslušná „opatření“ eliminující důsledky jemu zakázaného řízení
motorových vozidel, jakkoliv mohou být pro něj nekomfortní a příp. i nákladnější (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2013, č. j. 6 As 110/2013-44 nebo ze dne 25. 9. 2008,
č. j. 2 As 60/2008-103). Stěžovatel sám tvrdí, že ovládá holding developerských společností
CENTRAL GROUP; při všeobecně známých a veřejně publikovaných hospodářských výsledcích
tohoto holdingu zajisté nemůže být jediným možným řešením stěžovatelových potíží vyplývajících
z pravomocně uložené sankce zákazu činnosti užívání veřejné hromadné dopravy či taxislužby,
přičemž už vůbec není na místě argumentovat větší nákladovostí těchto způsobů přepravy. Takový
argument mohl by mít váhu (a to – obecně řečeno – ještě pouze výjimečně) jen pokud by stěžovatel
tvrdil a důkazy podložil, že by bez přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jeho podnikání
musilo být ukončeno.
[8] Z důvodů výše uvedených proto Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s. odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal. Tím Nejvyšší správní soud žádným
způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. února 2014
Zdeněk Kühn
předseda senátu