ECLI:CZ:NSS:2014:10.AS.193.2014:43
sp. zn. 10 As 193/2014 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové,
soudkyně Naděždy Řehákové a soudce Miroslava Výborného v právní věci žalobkyně:
GAIS, s. r. o., se sídlem Velké nám. 47/39, Kroměříž, zast. Mgr. Janem Lego, Ph.D., advokátem
se sídlem Lochotínská 18, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, se sídlem
Staroměstské nám. 6, Praha 1, za účasti osob zúčastněných: I) Vodovody a kanalizace
Kroměříž, a. s., se sídlem Kojetínská 3666, Kroměříž, zast. JUDr. Janou Holubcovou,
advokátkou se sídlem Dolní Bečva 494, II) Ing. B. V., proti rozhodnutí ministra pro místní
rozvoj ze dne 26. 4. 2013, čj. 2313/2013-31-4, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti
rozsudku Městského soudu v Praze, ze dne 14. 8. 2014, čj. 10 A 149/2013-56, o návrhu
žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Městský úřad Kroměříž, stavební úřad (dále jen „stavební úřad“) vydal na žádost
žalobkyně rozhodnutí ze dne 29. 7. 2011, čj. 02/328/461/18/09/No, jímž rozhodl o umístění
stavby rodinného domu na pozemku parc. č. X v k. ú. K. včetně souvisejících přípojek
inženýrských sítí. Proti tomuto rozhodnutí podali odvolání Ing. B. V., MUDr. K. S., L. T., F. J., J.
K., Z. T. a H. P. Rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru územního plánování
a stavebního řádu (dále jen „krajský úřad“) ze dne 19. 12. 2011, čj. KUZL 3204/2012 byly
podané odvolání zamítnuté a rozhodnutí stavebního úřadu potvrzeno. Na podnět Ing. B. V.
vydalo Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen „stěžovatel“) rozhodnutí ze dne 30. 11. 2012, čj.
18171/2012-83/1108, kterým ve zkráceném přezkumném řízení zrušilo rozhodnutí krajského
úřadu o odvolání i prvoinstanční rozhodnutí stavebního úřadu a věc vrátilo stavebnímu úřadu.
Současně stěžovatel určil, že účinky jeho rozhodnutí vydaného v přezkumném řízení nastávají
dnem jeho právní moci. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí rozklad, který byl
rozhodnutím ministra pro místní rozvoj ze dne 26. 4. 2013, čj. 2313/2013-31-4, zamítnut. Proti
napadenému rozhodnutí se žalobkyně bránila žalobou. Rozsudkem označeným v záhlaví městský
soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil stěžovateli k dalšímu řízení.
[2] Proti napadenému rozsudku podal stěžovatel kasační stížnost z důvodu uvedeného
v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud stěžovatele vyzval usnesením ze dne 2. 9. 2014, čj. 10 As 193/2014-14,
aby doplnil návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti o důvody, na základě
kterých se domnívá, že v jeho případě jsou dané podmínky pro přiznání odkladného účinku.
Dne 5. 9. 2014 stěžovatel tyto důvody doplnil. Uvedl, že je spatřuje v zachování právní jistoty
účastníků řízení. Stěžovatel je vázán rozsudkem městského soudu a měl by tedy opětovně
rozhodovat o žalobkyní podaném rozkladu. Pokud však Nejvyšší správní soud zruší
rozsudek městského soudu, může dojít k existenci dvou rozhodnutí stěžovatele v téže věci.
V tom stěžovatel spatřuje vnesení nejistoty do postavení jednotlivých účastníků řízení.
[3] Žalobkyně tvrdí, že nejsou dány podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Stěžovatel prý netvrdí, že by mu mohla vzniknout jakákoliv újma a pouze obecně
odkazuje na právní jistotu účastníků řízení. Domnívá se, že jeho právní jistotě především
prospěje, pokud v co nejkratší lhůtě ministryně pro místní rozvoj opětovně rozhodne a zruší
nezákonné rozhodnutí stěžovatele.
[4] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud může přiznat žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon
nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ve smyslu §107 s. ř. s. uvedené podmínky platí
přiměřeně i pro odkladný účinek kasační stížnosti.
[5] Odkladný účinek představuje institut mimořádné povahy. Kasační stížnost
proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem,
u něhož by bylo možno automaticky očekávat přiznání odkladného účinku. Přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud pozastavuje před vlastním
rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu,
na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným
postupem zrušeno.
[6] Stěžovatel odůvodnil návrh na přiznání odkladného účinku možnou existencí dvou
různých správních rozhodnutí v téže věci. Povinnost stěžovatele rozhodnout v souladu s právním
názorem krajského soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku však nemůže být sama o sobě
důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V této souvislosti Nejvyšší správní
soud odkazuje na usnesení čj. 2 Ans 3/2006-49, ze dne 24. 4. 2007, v němž rozšířený senát
konstatoval, že samotné podání kasační stížnosti, není-li ze zákona spojeno s odkladným účinkem
či nebyl-li vysloven soudním rozhodnutím, nemá vliv na plnění povinností správním orgánem.
Rozšířený senát zároveň upozornil, že pokud krajský soud zruší rozhodnutí správního orgánu,
správní orgán je povinen pokračovat v řízení a respektovat přitom závazný právní názor
vyslovený ve zrušujícím rozsudku bez ohledu na to, zda byla podána kasační stížnost.
[7] Skutečnost, že správní orgán má povinnost rozhodnout o věci v souladu se zrušujícím
rozsudkem krajského soudu, sama o sobě nemůže vést k přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, neboť by z tohoto důvodu musel být odkladný účinek přiznáván ke každé žádosti
správního orgánu, jehož rozhodnutí bylo zrušeno. Takový postup by však odporoval
shora popsanému smyslu a účelu zákonné úpravy. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
správního orgánu je tedy vyhrazeno pro ojedinělé případy, kdy by okamžitý výkon soudního
rozhodnutí mohl mít závažné důsledky (např. vrácení řidičského oprávnění duševně
choré osobě, vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení
k obchodu s vojenským materiálem zločinnému podniku apod.). O takovou mimořádnou situaci
se v nyní posuzované věci nejedná, resp. stěžovatel nic takového netvrdil. Z obsahu spisu
ani z tvrzení stěžovatele nevyplývá, že by výkon napadeného rozsudku mohl mít takové právní
následky, které by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
[8] Vzhledem k tomu, že stěžovatel neprokázal, že výkon či účinky napadeného rozsudku
by vedly ke vzniku nepoměrně větší újmy, Nejvyšší správní soud se již nezabýval
tím, zda by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebylo v rozporu s veřejným zájmem.
[9] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele na přiznání
odkladného účinku jeho kasační stížnosti zamítl.
[10] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o zamítnutí návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze
z něj předjímat budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. září 2014
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu