ECLI:CZ:NSS:2014:10.AS.76.2014:44
sp. zn. 10 As 76/2014 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové
a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobců: a) MUDr. L. K., , b) V.
M., oba zast. Mgr. Adrianou Kvítkovou, advokátkou se sídlem Ruská 593/40, Praha 10 , proti
žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245,
Hradec Králové, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2012, sp. zn. 2528/UP/2012/Kd,
v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18.
2. 2014, č. j. 30 A 43/2012 – 85,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti žalobce b) se z as t av u je .
II. Kasační stížnost žalobkyně a) se za mí t á .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Předmět řízení
[1] Žalobci včasnou kasační stížností napadají v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu
v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud jako nedůvodnou zamítl jejich
žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2012, sp. zn. 2528/UP/2012/Kd
(dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobců
proti rozhodnutí Městského úřadu Libáň, stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“) ze dne
11. 1. 2012, č. j. SÚ 256/11 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a napadené rozhodnutí
potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobců o obnovu spojeného
územního a stavebního řízení ukončeného rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 6. 5. 2010,
č. j. SÚ 5/10, včetně žádosti žalobců o přiznání odkladného účinku ve věci vydání kolaudačního
souhlasu.
II. Podmínky řízení
[2] Nejvyšší správní soud se zabýval nejprve podmínkami řízení o kasační stížnosti a shleda l,
že ve vztahu ke kasační stížnosti žalobce b) nebyly splněny.
[3] Podle ustanovení §4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vzniká poplatková
povinnost podáním kasační stížnosti. Podle §9 odst. 1 téhož zákona soud vyzve poplatníka
k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě, kterou mu určí, nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním kasační stížnosti zaplacen. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Dle §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění
(dále jen „s. ř. s.“) soud řízení usnesením zastaví, stanoví- li tak tento nebo zvláštní zákon.
[4] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 9. 4. 2014, č. j. 10 As 76/2014 – 16,
vyzval žalobce b) k zaplacení soudního poplatku za podanou kasační stížnost. Toto usnesení bylo
žalobci b) doručeno dne 10. 4. 2014. Soudem určená lhůta 7 dnů pro zaplacení soudního
poplatku marně uplynula dne 17. 4. 2014, přičemž žalobce b) nezaplatil sou dní poplatek ani
později, ke dni rozhodování soudu.
[5] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že podmínky řízení o kasační
stížnosti žalobce b) nebyly splněny, proto výrokem I. tohoto rozsudku řízení o této kasační
stížnosti podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích ve spojení s §47 písm. c)
a §120 s. ř. s. zastavil. Dále se Nejvyšší správní soud zabýval pouze kasační stížností žalobkyně
a/ (dále jen „stěžovatelka“).
III. Relevantní skutkové okolnosti vyplývající ze správního spisu
[6] Obec Staré Hrady (dále též „stavebník“) podala dne 11. 1. 2010 ke stavebnímu úřadu
žádost o vydání územního rozhodnutí a žádost o vydání stavebního povolení na stavbu
„Novostavba Obecního úřadu Staré Hrady“ (dále jen „stavba“). Ve stejný den podal stavebník
též žádost o spojení územního a stavebního řízení ve věcech výše uvedených žádostí
dle ustanovení §78 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu
(stavební zákon), ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „ stavební zákon“).
Na základě těchto žádostí vydal stavební úřad dne 6. 5. 2010 rozhodnutí, č. j. SÚ 5/10
(dále též „územní a stavební rozhodnutí“), kterým navrhovanou stavbu při splnění v rozhodnutí
uvedených podmínek umístil na pozemcích st. p. č. 28, par c. č. 799/3 a 802/1 v katastrálním
území Staré Hrady, a zároveň stavbu povolil. Spojeného územní a stavebního řízení se žalobci
účastnili z titulu spoluvlastnictví sousední nemovitosti parc. č. 36/3. Žalobci v průběhu správního
řízení neuplatnili žádné námitky. Proti územnímu a stavebnímu rozhodnutí nepodal žádný
účastník správního řízení opravný prostředek a toto dne 10. 6. 2010 nabylo právní moci.
Na stavbu byl dne 10. 8. 2011 stavebním úřadem vydán kolaudační souhlas, č. j. SÚ 203/11.
[7] Žalobci podali dne 27. 7. 2011 žádost o obnovu výše uvedeného spojeného územního
a stavebního řízení. Podle žádosti vzal stavební úřad při svém rozhodování v potaz souhlas
žalobců s umístěním stavby ze dne 20. 2. 2010, který byl však udělen stavebníkovi s tím,
že stavba bude umístěna výhradně na pozemku st. p. č. 28. Stavebník přesto stavbu realizoval
i na pozemku žalobců. Projektová dokumentace dle žalobců neobsahovala výkresovou
dokumentaci terénních úprav pozemku žalobců. Z řezu stavby vyplývá, že okap stavby,
střešní konstrukce, svody, drenáž a odvodňovací žlab jsou umístěny na pozemku žalobců,
přičemž stavebník nedoložil právo na tomto pozemku stavbu realizovat. V územním a stavebním
rozhodnutí navíc není uveden pozemek žalobců jako pozemek, na němž měla bát stavba
umístěna. Žalobci dále požádali o přiznání odkladného účinku jejich žádosti, aby stavbě nebyl
udělen kolaudační souhlas.
[8] Stavební úřad nejprve rozhodnutím ze dne 6. 8. 2011, č. j. SÚ 256/11, žádost žalobců
zamítl. Toto rozhodnutí následně k odvolání žalobců zrušil žalovaný rozhodnutím ze dne
1. 12. 2011, sp. zn. 17826/UP/2011/Kd, s tím, že stavební úřad měl rozhodnout samostatně
o obnově územního řízení a o obnově stavebního řízení. Dále bylo stavebnímu úřadu vytknuto,
že nerozhodl výrokem o žádosti o přiznání odkladného účinku. Stavební úřad následně vydal
prvostupňové rozhodnutí, jímž opět žádost stěžovatelů zamítl. Uvedl, že žalobci udělili
k umístění stavby souhlas dne 20. 2. 2010. Přílohou souhlasu byla i dokumentace umístění stavby
v terénu, pohledy a řezy. Pokud považovali dokumentaci nedostatečnou, mohli to namítnout
v průběhu správního řízení, což neučinili. Proti rozhodnutí o umístění stavby žalobci nepodali
odvolání. Okap sice zasahuje nad pozemek žalobců, tato skutečnost však byla zřejmá
již v průběhu stavebního řízení, resp. při podpisu souhlasu s umístěním stavby.
Obvodovým zdivem stavba na pozemek žalobců nezasahuje; stavba nebyla umístěna na jejich
pozemku. Projektová dokumentace neobsahuje terénní úpravy, neboť se s nimi nepočítalo,
žalobci však s řešením zabezpečovacích prací na svém pozemku za použití mj. výstavby opěrné
zdi vyslovili v jiném správním řízení souhlas. V důsledku toho bylo stavebníkovi nařízeno
rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 11. 11. 2010, č. j. SÚ 478/10, postavit opěrnou ze ď.
Ani proti tomuto rozhodnutí se žalobci neodvolali. Stavební úřad neshledal důvody k přiznání
odkladného účinku žádosti o obnovu řízení, neboť neshledal, že by vydáním kolaudačního
souhlasu žalobcům hrozila újma.
[9] Žalobci napadli prvostupňové rozhodnutí odvoláním, v němž namítli, že stavba byla
provedena na jejich pozemku bez jejich souhlasu. Stavba mimo jiné přesahuje okapem
nad pozemek žalobců, terénní úpravy byly taktéž na tomto pozemku provedeny.
Z uděleného souhlasu není zřejmé, že stavba bude přesahovat na pozemek žalobců,
kteří ani neměli povinnost tuto skutečnost prověřovat. Žalobci v odvolání zdůraznili již dříve
vytknuté nedostatky projektové dokumentace, kvůli kterým nemohli tyto námitky uplatnit
v průběhu řízení. Dále namítli pochybení st avebního úřadu, neboť z dokumentace je zřejmé,
že části stavby budou na cizím pozemku. Žádosti měl být přiznán odkladný účinek,
neboť podle tvrzení žalobců jim hrozí újma v podobě záboru jejich pozemku a sesuvech půdy
na něm. Žalovaný se ztotožnil s důvody prvostupňového rozhodnutí a odvolání žalobců zamítl.
Namítaná realizace stavby v rozporu s územním a stavebním rozhodnutím podle žalovaného
nepředstavuje důvody pro obnovu řízení. Žalobci netvrdili žádné skutečnosti, které by neznali
již v průběhu spojeného řízení nebo které by nemohli uplatnit již v odvolání. V tomto smyslu
žalovaný podotkl, že žalobci neuplatnili ve správním řízení žádné námitky ani nepodali odvolání
proti územnímu a stavebnímu rozhodnutí. Ohledně žádosti o odkladný účinek žalovaný dodal ,
že stavba byla již realizována a zkolaudována a za této situace již nelze odkladný účinek přiznat.
IV. Řízení před krajským soudem
[10] Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci dne 14. 5. 2012 žalobu dle části třetí, hlavy II,
dílu 1 s. ř. s., která se obsahově odpovídala výše citovanému odvolání proti prvostupňovému
rozhodnutí stavebního úřadu.
[11] Krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Z projektové dokumentace bylo
dle krajského soudu zcela zřejmé, že stavba se pozemku žalobců dotkne, ať již při stavebních
pracích nebo přesahem na pozemek. Krajský soud se zcela ztotožnil s vypořádáním věci
žalovaným i s odůvodněním jeho rozhodnutí. Žádné nové skutečnosti nebo důkazy po právní
moci územního a stavebního rozhodnutí najevo nevyšly. Všechny tyto skutečnosti však musely
žalobcům známy dlouho před podáním žádosti o obnovu řízení.
V. Kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[12] Rozsudek krajského soudu napadla stěžovatelka včas podanou kasační stížností z důvodů
dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
[13] Stěžovatelka namítala, že nemohla předpokládat zásah do svého pozemku předmětnou
stavbou, neboť nemá stavební vzdělání či stavební praxi a tak z projektové dokumentace
nemohla takovou informaci zjistit. Stěžovatelka v tomto ohledu spoléhala na kontrolní činnost
příslušných správních orgánů. Na pozemku stěžovatelky v důsledku stavebních prací hrozil sesuv
půdy, který byl řešen stavbou opěrné zdi. Stěžovatelka si k posouzení věci přizvala odborníka
z oboru stavebnictví, ani pak jí však nebylo známo, že terénní práce a stavba sama zasahují
na její pozemek. Tuto skutečnost stěžovatelka zjistila až v květnu roku 2011 při přeměřování
pozemku a stavby. Stavební úřad vydal v pos uzovaném případě vadné rozhodnutí
a nekontroloval realizaci stavby. Stěžovatelka opětovně zdůraznila, že projektová dokumentace
ke stavbě nebyla dostatečná.
[14] Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil podáním ze dne 27. 5. 2014, jímž se ztotožnil
s vypořádáním věci krajským soudem. Nadto podotknul, že stěžovatelka se ve správním řízení
mohla nechat zastoupit odborníkem.
VI. Posouzení důvodnosti kasační stížnosti
[15] Kasační stížnost je podle ustanovení §102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu
jsou v ní namítány důvody dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., tedy nezákonnost
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a vady řízení,
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel,
nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věc rozhodoval,
napadené rozhodnutí měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost
rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
[16] Na základě ustanovení §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud při přezkumu
rozhodnutí krajských soudů vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, ledaže by bylo řízení
před soudem zmatečné, bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí
o věci samé, anebo je-li rozhodnutí správního orgánu nicotné. K výše uvedeným vadám Nejvyšší
správní soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud přezkoumal napadený rozsudek,
přihlédl k námitkám uplatněným stěžovatelkou a žádné z výše uvedených pochybení v řízení
před krajským soudem neshledal.
[17] Předmětem přezkumu je žádost stěžovatelky o obnovu řízení ukončeného územním
a stavebním rozhodnutím. Nejvyšší správní soud nejprve považuje za vhodné předestřít smysl
a účel institutu obnovy řízení dle ustanovení §100 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního
řádu, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „správní řád“). Jedná se o mimořádný
opravný prostředek směřující proti pravomocnému správnímu rozhodnutí,
kterým se ve výjimečných případech umožní za splnění zákonných podmínek přezkoumat
již pravomocné správní rozhodnutí. Řízení o obnově se skládá ze dvou fází. V první fázi správní
orgán zjišťuje, zda vůbec existují podmínky pro povolení obnovy řízení, a na základě těchto
zjištění obnovu řízení povolí či nikoli. Až v této druhé fázi se následně řeší okolnosti týkající
se skutkového stavu obnoveného řízení. Podmínky pro povolení obnovy řízení upravuje
ustanovení §100 správního řádu, podle jehož odst. 1 [ř]ízení před správním orgánem ukončené
pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo dř íve neznámé skutečnosti
nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu,
nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo bylo zrušeno
či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno,
a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem
rozhodování. Žadatel o obnovu řízení tedy musí nejprve konkrétně uvést důvody pro povolení
obnovy řízení a osvědčit, že jsou splněny podmínky pro její povolení (srov. obdobně rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2004, č. j. 5 A 24/2002 – 34, dostupný
na www.nssoud.cz, stejně jako veškerá dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího správn ího soudu).
[18] Předpokladem úspěšné žádosti o povolení obnovy řízení v případě stěžovatelky,
jak již bylo výše popsáno, je podle zákona zjištění dříve neznámých skutečností nebo důkazů,
které existovaly v době původního řízení a které účastník, je muž jsou ku prospěchu,
nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými.
Tuto premisu však žádost stěžovatelky o obnovu řízení nesplňovala.
[19] Stěžovatelka ve své žádosti o obnovu řízení uvedla, že stavebník v rozporu s územním
a stavebním rozhodnutím realizoval stavbu i na jejím pozemku, přičemž projektová dokumentace
neobsahovala výkresy terénních úprav pozemku stěžovatelky, prací na něm, ani výkresy
z nichž by šlo dovodit, že okap stavby, střešní konstrukce, svody, drenáž a odvodňovací žlab
budou umístěny na pozemku stěžovatelky. K realizaci stavby na svém pozemku stěžovatelka
podle svých tvrzení nikdy nedala souhlas.
[20] Nejvyšší správní soud podotýká, že stavba nebyla rozhodnutím stavebního úřadu
umístěna a povolena na cizím pozemku (viz níže). V této situaci by tedy případná realizace stavby
v rozporu s rozhodnutím o umístění stavby či stavebním povolením na pozemku stěžovatelky
nepředstavovala důvod k obnově řízení, nýbrž k zahájení řízení o ods tranění stavby.
[21] Namítá-li stěžovatelka, že nemohla předpokládat zásah do svého pozemku předmětnou
stavbou, neboť nemá stavební vzdělání či stavební praxi, kvůli čemuž z projektové dokumentace
nemohla takovou informaci zjistit, nelze jí z níže uvedených důvodů přisvědčit. Stěžovatelka byla
řádným účastníkem správního řízení z titulu vlastnictví sousedního pozemku. Smyslem a účelem
účastenství vlastníka sousedního pozemku v územním a stavebním řízení je možnost účinného
hájení jeho vlastnického nebo jiného věcného práva, které může být stavbou přímo dotčeno.
V tomto ohledu je takovému účastníku dána možnost střežit si svá práva,
v rámci čehož je oprávněn např. nahlížet do spisu, vyjadřovat se k věci, činit důkazní návrhy
nebo být přítomen ústnímu jednání. Je plně v dispozici účastníka řízení, jestli svá procesní práva
využije či nikoli. Nevyužije-li je, nelze tuto okolnost přičítat k tíži kohokoli jiného.
V posuzovaném případě byla stěžovatelka ve správním řízení zcela pasivní, pouze vyjádřila
souhlas s umístěním stavby na okraji svého pozemku.
[22] Nejvyšší správní soud ve shodě s žalovaným podotýká, že jedním z oprávnění
stěžovatelky, coby účastnice spojeného územního a stavebního řízení, je právo nahlížet do spisu,
seznámit se s projektovou dokumentací či právo nechat se v tomto řízení zastoupit.
Považuje-li se stěžovatelka za laika, logickým krokem by pro ni bylo nechat se zastoupit osobou
znalou stavebního práva či osobou se stavební praxí. Této možnosti ovšem stěžovatelka
nevyužila. Nelze též opominout skutečnost, že ve své žádosti o povolení obnovy řízení sama
uvádí, že z projektové dokumentace je zřejmý zásah stavby do jejího pozemku. Nejvyšší správní
soud proto nepřisvědčil tvrzení stěžovatelky, že zásah na svém pozemku nemohla předpoklád at.
Pojem „dříve neznámá skutečnost“ dle správního řádu nelze totiž chápat subjektivně,
tj. jako skutečnost neznámou tomu, kdo obnovu řízení navrhuje, ale v objektivním smyslu jako
skutečnost, kterou účastník správního řízení znát nemohl a nemohl ji v půvo dním řízení uplatnit
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2011, č. j. 8 As 18/2010 – 113).
Stěžovatelce byla projektová dokumentace známa, přičemž s umístěním stavby na hranici svého
pozemku vyjádřila souhlas. V souladu se zásadou „nechť si každý střeží svá práva “ lze dospět
k závěru, že k účinné ochraně stěžovatelčiných práv byla nezbytná její aktivita ve správním řízení.
Nejvyšší správní soud se proto v tomto ohledu ztotožnil s krajským soudem a námitku
stěžovatelky neshledal důvodnou.
[23] Podle kasační stížnosti na pozemku stěžovatelky v důsledku stavebních prací hrozil sesuv
půdy, který byl řešen stavbou opěrné zdi. K posouzení věci stěžovatelka přizvala odborníka
z oboru stavebnictví, ani pak jí však nebylo známo, že terénní práce a sta vba sama zasahují na její
pozemek, což zjistila až následně při přeměřování pozemku.
[24] Nejvyšší správní soud považuje za vhodné podotknout, že územním a stavebním
rozhodnutím byla stavba umístěna a povolena na pozemcích st. p. č. 28, parc. č. 799/3 a 802/1
v katastrálním území Staré Hrady, které jsou ve vlastnictví obce Staré Hrady. Stavební úřad tedy
neumístil ani nepovolil stavbu na pozemku stěžovatelky. K okolnostem namítaným stěžovatelkou
došlo až v důsledku realizace předmětné stavby. Nemůže se proto jednat o skutečnost,
která existovala v době vedení původního správního řízení. Jedná se pouze o následek realizace
stavby (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2011, č. j. 8 As 18/2010 – 113).
[25] Stěžovatelka dále konstantně namítá, že projektová dokumentace ke stavbě nebyla
dostatečná, neboť z ní nebylo možné zjistit, že stavba bude zasahovat i její pozemek.
Zákonným předpokladem pro povolení obnovy řízení je, že vyšly najevo dříve neznámé
skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník,
jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit. Jak již bylo uvedeno výše,
stěžovatelka byla účastníkem správního řízení, měla možnost nahlížet do spisu, byla seznámena
s projektovou dokumentací a před podepsáním souhlasu ze dne 20. 2. 2010 byla seznámena
i s navrhovaným umístěním stavby prostřednictvím dokumentace: Situace stavby – umístění v terénu,
Pohledy, Řez A-A, C-C včetně detailů – výšky střechy a okapů. Pokud stěžovatelka považovala
projektovou dokumentaci ke stavbě za nedostatečnou, měla možnost tuto námitku uplatnit
ve spojeném územním a stavebním řízení i v případném odvolání proti územnímu a stavebnímu
rozhodnutí. Stěžovatelka však nic takového nenamítala a proti prvostupňovému rozhodnutí
nepodala odvolání. Ve vztahu k této námitce proto Nejvyšší správní soud ve shodě se žalovaným
i krajským soudem uzavřel, že stěžovatelka nepředestřela správním orgánům obou stupňů žádné
důvody, na jejichž základě by bylo možné řízení obnovit. Důvody tvrzené stěžovatelkou
neodpovídají zákonným podmínkám pro povolení obnovy řízení dle ustanovení §100 odst. 1
správního řádu.
VII. Závěr a náklady řízení
[26] Na základě výše uvedeného lze učinit závěr, že stěžovatelka jako účastnice správního
řízení měla v jeho průběhu možnost zjistit podobu umísťované a povolované stavby
a vyhodnotit její dopady vůči svému pozemku. V dané fázi řízení však proti stavbě nic
nenamítala, tuto pasivitu nelze dle §100 odst. 1 správního řádu napravit prostřednictvím obnovy
řízení. Pokud by námitky stěžovatelky směřovaly proti konečné podobě stavby, tj. že stavba byla
provedena v rozporu s vydaným rozhodnutím o jejím umístění a stavebním povolením,
tyto skutečnosti mohou být dle §129 stavebního zákona zohledněny v řízení o odstranění stavby,
nikoliv v rámci obnovy řízení.
[27] Kasační námitky uplatněné stěžovatelkou nebyly Nejvyšším správním soudem shledány
důvodnými a ani z přezkumu dle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., který Nejvyšší správní soud provádí
z úřední povinnosti, nevyplynul důvod pro zrušení napadeného rozsudku krajského soudu.
Kasační stížnost stěžovatelky proto byla v souladu s ustanovením §110 odst. 1 s. ř. s. větou
poslední zamítnuta.
[28] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud dle ustanovení
§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo
na náhradu nákladů řízení nenáleží. Toto právo by náleželo žalovanému, protože však žalovaný
žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by m u vznikly a jež by
překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
[29] Řízení o kasační stížnosti žalobce b) bylo zastaveno pro nezaplacení soudn ího poplatku,
proto ani jemu právo na náhradu nákladů řízení dle §60 odst. 3 s. ř. s. nenáleží.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. listopadu 2014
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu