ECLI:CZ:NSS:2014:11.KSS.11.2013:56
sp. zn. 11 Kss 11/2013 - 56
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a členů JUDr. Lubomíra Ptáčka, JUDr. Renáty Golkové, JUDr. Olgy Pouperové, JUDr. Pavla
Klaila a JUDr. Martina Vychopeně projednal v ústním jednání dne 27. 3. 2014 návrh předsedy
Městského soudu v Praze na zahájení kárného řízení ze dne 5. 11. 2013, proti JUDr. P. B.,
předsedovi senátu Městského soudu v Praze, a rozhodl
takto:
I.
JUDr. P. B., nar. x
předseda senátu Městského soudu v Praze,
se podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
u z n á v á v i n n ý m, ž e
zapříčinil průtahy v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 17/2006,
a to tím, že v období od 21. května 2013 až do 9. října 2013 neučinil žádné úkony směřující
ke skončení věci, aniž by požádal o prodloužení lhůty k úkonu podle §181 odst. 3 trestního řádu,
t e d y
z a v i n ě n ě p o r u š i l
povinnosti soudce a ohrozil důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů.
T í m s p á c h a l
kárné provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Za to se m u u k l á d á
podle §88 odst. 1 písm. a) zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako kárné opatření
d ů t k a .
II.
JUDr. P. B., nar. x
předseda senátu Městského soudu v Praze,
se podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
z p r o š ť u j e
kárného obvinění pro skutek spočívající v tom, že ve věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 43 T 28/2007 nerespektoval ust. §181 odst. 3 trestního řádu, když dne 6. září 2013
vydal pokyn dát spis na lhůtu do doby, než Ministerstvo spravedlnosti ČR nesdělí další postup,
a to poté, co mu, k jeho žádosti o převzetí trestního stíhání z Ukrajiny bylo Ministerstvem
spravedlnosti ČR sděleno, že příslušné ukrajinské orgány zjistily, že obžalovaný již není
na Ukrajině ve vazbě, a tedy nadále nebylo možno očekávat ze strany Ministerstva spravedlnosti
ČR žádný další úkon, čímž měl na neomezenou dobu vyřadit spis z oběhu a vyloučit
tak možnost, že v něm bude v budoucnu učiněn jakýkoliv úkon směřující ke skončení věci,
protože skutek není kárným proviněním.
Odůvodnění:
Návrhem podaným u Nejvyššího správního soudu, jako soudu kárného, dne 12. 11. 2013
bylo zahájeno kárné řízení proti JUDr. P. B., předsedovi senátu Městského soudu v Praze,
působícím na trestním úseku tohoto soudu v agendě odvolací i prvoinstanční. Z návrhu se
podává, že prověrkou provedenou ve třech spisech prvoinstanční trestní agendy byla v jednom
případě (sp. zn. 43 T 17/2006) zjištěna existence několikaměsíčního průtahu, ve druhém případě
(sp. zn. 43 T 28/2007) byly zjištěny kroky ke vzniku průtahu přímo směřující, přičemž v obou
případech jdou tato zjištění na vrub kárně obviněného soudce.
Ve věci sp. zn. 43 T 17/2006 byl předcházející rozsudek městského soudu zrušen
usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 4 To 71/2012; spis byl JUDr. B.
předložen dne 21. 2. 2013. Přestože vrchní soud městskému soudu uložil projednat věc
s největším urychlením, ve věci nebyly učiněny žádné úkony směřující k jejímu skončení, a to až
do 9. 10. 2013, tedy po dobu přesahující 7 měsíců, aniž by kárně obviněný soudce současně
požádal o prodloužení lhůty k úkonu podle ust. §181 odst. 3 trestního řádu. Po dobu této
nečinnosti byl městský soud opakovaně dotazován vrchním státním zastupitelstvím (25. 4. 2013,
1. 7. 2013, 22. 7. 2013 a 6. 9. 2013) kdy bude ve věci nařízeno hlavní líčení či proveden jiný úkon;
tyto výzvy zůstaly zcela bez odezvy. Dle názoru kárného navrhovatele ani samotný úkon kárně
obviněného ze dne 9. 10. 2013 nebyl výsledkem jeho samostatné aktivity, nýbrž pouze důsledkem
provedené spisové prověrky; lze se tak domnívat, že nebýt této prověrky, průtah by trval i nadále.
V tomto jednání lze tedy spatřovat porušení základní obecné povinnosti uložené soudci ust. §2
odst. 4 trestního řádu, jakož i povinnosti dané předsedovi senátu ust. §181 odst. 3 trestního řádu,
tj. učinit nejpozději do 3 měsíců od nápadu věci úkon směřující k jejímu rozhodnutí.
Pochybení ve věci vedené pod sp. zn. 43 T 28/2007 spatřuje kárný navrhovatel v tom,
že v rámci řízení o žádosti o převzetí trestního stíhání na Ukrajinu, byl kárně obviněným dán dne
6. 9. 2013 pokyn kanceláři, dát spis na lhůtu, dokud Ministerstvo spravedlnosti ČR nesdělí další
postup. Tento pokyn byl dán za situace, kdy bylo městskému soudu sděleno, že obžalovaný již
není na Ukrajině ve vazbě a žádost o převzetí trestního řízení tak byla vrácena zpět Generální
prokuratuře Ukrajiny. Dle názoru kárného navrhovatele za této situace nebylo ze strany
Ministerstva spravedlnosti ČR možno nadále očekávat žádný další úkon ve věci, maximálně
Pokračování 11 Kss 11/2013 - 57
tlumočení obdobného vyjádření od Generální prokuratury Ukrajiny, což by však nebylo možno
považovat za novou informaci. Uvedeným pokynem tak kárně obviněný fakticky zamezil
opětovnému předložení spisu a tedy i učinění jakéhokoliv úkonu ve věci. Tento postup kárný
navrhovatel označil za rozporný s požadavkem vyplývajícím z ust. §181 odst. 2 trestního řádu.
S ohledem na závažnost těchto zjištění, a s přihlédnutím ke kárné minulosti JUDr. B.,
navrhl kárný navrhovatel uložení kárného opatření ve formě snížení platu o 30 % na dobu 1
roku.
Kárně obviněný ve svém vyjádření k věci uvedl, že skutkové okolnosti popsané v návrhu
se zakládají na pravdě; svých pochybení si je vědom a je připraven nést za ně odpovědnost.
K věci vedené pod sp. zn. 43 T 28/2007 dále uvedl, že za současného stavu nelze
podle ust. §448 odst. 5 trestního řádu na území ČR pokračovat v trestním řízení pro trestný čin,
pro který bylo trestní řízení předáno; dle sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR byla předmětná
trestní věc již ukrajinskými justičními orgány převzata a ve věci bylo zahájeno trestní stíhání.
S ohledem na aktuální politický i společenský vývoj na Ukrajině lze předpokládat, že informace
o výsledku tamního trestního řízení bude získána až s časovou prodlevou. Bude-li věc na Ukrajině
meritorně skončena, přichází do úvahy následné zastavení trestního řízení v ČR. Dále se z tohoto
vyjádření podává, že kárně obviněný byl od 1. 1. 2012 zařazen rozvrhem práce do odvolacího
senátu 44 To, s povinností dokončit dosud neskončené věci v prvoinstanční agendě senátu 43 T;
k datu podání tohoto vyjádření jsou zde evidovány 4 neskončené věci. Dále se kárně obviněný
vyjádřil k nápadu věcí za roky 2012 a 2013 s tím, že k plnění jeho pracovních povinností
v odvolacích senátech nejsou ze strany starších předsedů senátů ani vedení soudu žádné
připomínky.
Na nařízeném ústním jednání, konaném dne 27. 3. 2014, zástupce kárného navrhovatele
uvedl, že jakkoli uznává složitou situaci soudců na trestním úseku městského soudu, dle jeho
názoru je v případně kárně obviněného soudce situace poněkud odlišná. Po předchozím
rozhodnutí kárného soudu z roku 2011 byla v únoru téhož roku mezi vedením městského soudu
a kárně obviněným uzavřena neformální dohoda v tom smyslu, že bude z prvoinstanční trestní
agendy převeden na agendu odvolací s tím, že od července 2011 mu do prvoinstanční agendy
již nebudou napadat nové věci. Celkem tak kárně obviněnému v této agendě zůstalo pouze
9 neskončených trestních věcí; v roce 2012 se jednalo již jen o věci 3. Pokud jde o věc
sp. zn. 43 T 17/2006, zde byl předcházející rozsudek městského soudu Vrchním soudem v Praze
zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena v únoru roku 2013. Kárně obviněný byl s touto věcí
dobře obeznámen (sám uváděl, že zbývá vyslechnout pouze jednoho svědka) a nic mu tak
nebránilo v tom, aby ve věci rychle rozhodl. Předchozí průtahy ve věci přitom konstatoval
ve zrušujícím usnesení i vrchní soud, který nabádal k tomu, aby věc byla již bezodkladně
rozhodnuta. Kromě toho byly ve věci vzneseny celkem 4 dotazy ze strany Vrchního státního
zastupitelství v Praze, kdy bude věc nařízena, respektive co takovému postupu brání. Ani na tyto
dotazy nebylo ze strany kárně obviněného reagováno. O tom, že mu nic nebránilo v řízení
aktivně pokračovat, svědčí i fakt, že poté, co se o věc začalo zajímat vedení městského soudu,
kárně obviněný urychleně nařídil hlavní líčení a věc je v současnosti již rozhodnuta. Šlo přitom
o kauzu mediálně sledovanou, která je před soudy vedena po dobu zhruba 6 let a další průtahy
ve věci tak nevrhají na justici dobré světlo. Co se týče věci vedené pod sp. zn. 43 T 28/2007,
zde zástupce kárného navrhovatele uvedl, že v době, kdy kárně obviněný dával pokyn kanceláři
dát spis na lhůtu do doby, než Ministerstvo spravedlnosti ČR nesdělí další postup, šlo fakticky
o lhůtu nekonečnou, neboť od ministerstva spravedlnosti již nebylo možné očekávat další
aktivitu. Teprve až na základě pokynu vedení soudu kárně obviněný ve věci dále konal,
kdy aktivně vstoupil ve styk s ukrajinskými justičními orgány a celá věc se tak zdárně blíží
ke svému skončení. K otázce zatížení JUDr. B. v období let 2011 až 2013 zástupce kárného
navrhovatele uvedl, že v odvolací trestní agendě byl jmenovaný zatížen nanejvýš lehce
nadprůměrně v případech stížností, v případech odvolání pak byla tato zátěž podprůměrná.
Upozornil, že prvoinstanční agendu soudí též druzí předsedové odvolacích trestních senátů
(pro nedostatek soudců); minimálně přitom vyřizují (kromě odvolacích věcí) 2 věci této agendy.
Kárně obviněný žádné nové věci v této agendě nedostával a jeho zatížení, ve srovnání s ostatními
soudci, je tak naprosto srovnatelné. Na podporu svých tvrzení předložil kárnému senátu přehled
nápadu a výkonnosti u jednotlivých soudců ve zmiňovaném období.
K dotazu kárného senátu, jak vedení Městského soudu v Praze hodnotí celkovou kvalitu
práce kárně obviněného, zástupce kárného navrhovatele uvedl, že není ve vedení tohoto soudu
dlouho a nemůže se proto k této otázce objektivně vyjádřit. Je mu pouze známo, že v případě
tohoto soudce byly již v minulosti zjištěny nějaké průtahy. K dotazu, zda vedení městského
soudu neuvažovalo o možnosti vyřídit popsaná zjištění jen cestou výtky, uvedl, že jednalo-li
by se pouze o věc sp. zn. 43 T 28/2007, kárný návrh by podáván nebyl. Jiná je ovšem situace
ve věci sp. zn. 43 T 17/2006, kde trestní stíhání probíhá již celkově zhruba 10 let, z toho řízení
před soudem přibližně 8 let. Jedná se o nepřiměřenou délku řízení, kdy budou-li obžalovaní
obžaloby pravomocně zproštěni, lze očekávat uplatnění jejich nároku na náhradu škody vůči
státu, v opačném případě jim nutně budou uloženy nižší tresty, což oslabuje samotnou podstatu
trestání. Nelze přitom odhlédnout od již konstatovaného faktu, že na nutnost bezodkladně
ve věci rozhodnout byl kárně obviněný upozorněn již vrchním soudem a procesní aktivity se též
opakovaně (avšak zcela bez odezvy) domáhal i státní zástupce. Jde navíc o sledovanou kauzu
celospolečenského významu. Na dotaz kárného senátu, jaký procesní postup ve věci
sp. zn. 43 T 28/2007 by vedení městského soudu považovalo za správný, zástupce kárného
navrhovatele uvedl, že zmiňovaná trestní věc není ze strany české justice dosud skončena. Ve věci
jsou pouze činěny kroky k tomu směřující, k převzetí věci ukrajinskými justičními orgány nicméně
dosud nedošlo. Jestliže ukrajinské orgány sdělily, že obžalovaného již nemají ve vazbě a ten
je neznámo kde, bylo namístě vydat na něj evropský zatykač či iniciovat vydání zatykače
mezinárodního. Pokud za této situace kárně obviněný takto nepostupoval a nestanovil kanceláři
k opětovnému předložení spisu přiměřenou lhůtu, nemohl takový postup vést ke skončení věci.
K dotazu, zda fakt, že věc sp. zn. 43 T 17/2006 byla již ke dni tohoto ústního jednání skončena,
nevedla kárného navrhovatele k úvaze o stažení kárného návrhu, zástupce kárného navrhovatele
uvedl, že nikoli. Dle jeho názoru jsou zde zjištěné průtahy natolik závažné, že by takový postup
nebyl namístě. Připustil, že pokud by státní zástupce kontaktoval vedení městského soudu již
dříve, nemuselo k posuzovaným průtahům dojít, respektive mohly by být menší, má však za to,
že takovouto iniciativu nelze po státním zástupci požadovat, stejně jako není úkolem vedení
soudu jednotlivé soudce „hlídat“. Na dotaz, zda bylo řízení vedené pod sp. zn. 43 T 28/2007
v rozhodně době přerušeno, zástupce kárného navrhovatele uvedl, že trestní řízení skutečně
přerušeno bylo; i přesto však měly být činěny úkony směřující k zajištění obžalovaného (evropský,
respektive mezinárodní zatykač). To se nestalo a kárně obviněným soudcem zvolený postup
to ani fakticky neumožňoval. Uvedl dále, že žádné interní instrukce stanovující konkrétní postup
v těchto případech neexistují.
Kárně obviněný soudce ve své výpovědi uvedl, že to, co je mu kárným návrhem kladeno
za vinu, v zásadě uznává. K věci vedené pod sp. zn. 43 T 17/2006 konstatoval, že doba,
která uplynula od vrácení věci vrchním soudem, do doby nařízení hlavního líčení, vskutku
přesáhla únosnou mez; nyní však je věc (byť nikoli pravomocně) skončena. K věci
sp. zn. 43 T 28/2007 uvedl, že si není jist, zda byl jeho postup skutečně nesprávný. Má za to,
že věc byla ukrajinskou stranou převzata již dne 26. 2. 2013, proto dal spis na lhůtu do doby
sdělení dalších informací z Ukrajiny. Dne 26. 9. 2013 Ministerstvo spravedlnosti ČR informovalo,
že trestní stíhání obžalovaného bylo na Ukrajině již zahájeno. K otázce svého pracovního zatížení
uvedl, že nápad v odvolací agendě považuje za značný, nechce však hodnotit, zda odpovídá
Pokračování 11 Kss 11/2013 - 58
průměru. Problém spatřuje spíše v tom, že odvolací agenda vyžaduje plné nasazení soudce.
Vyřizování této agendy se mu daří, a to včetně dodržování příslušných procesních lhůtu.
V důsledku tohoto vytížení se mu pak ne vždy daří zajistit stejně hladký průběh řízení ve zbývající
agendě prvoinstanční, kde jde o věci velmi obsáhlé, s řadou obviněných. Své pochybení nicméně
uznává a bude se snažit dovést prvoinstanční trestní věci již ke zdárnému konci.
K dotazu kárného senátu, proč ve věci sp. zn. 43 T 17/2006 nepožádal vedení
městského soudu o prodloužení lhůty ve smyslu ust. §181 odst. 3 in fine trestního řádu, uvedl,
že si je vědom, že jde o jeho chybu. K dotazu, jak obvyklá je agenda předávání trestního řízení
do ciziny, uvedl, že si nevybavuje, že by v minulosti vůbec takovou situaci řešil.
V rámci nařízeného ústního jednání byly předsedou senátu sděleny výsledky
přípravného šetření, provedeného v souladu s ust. §13 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení
ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“).
Ze spisu sp. zn. 43 T 17/2006 bylo zjištěno, že věc byla, po zrušení předchozího
rozsudku usnesením vrchního soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 43 To 71/2012, vrácena
městskému soudu dne 21. 2. 2013 (č. l. 12389). První úkon kárně obviněného soudce v této věci
lze vysledovat až dne 9. 10. 2013, kdy ve věci nařídil hlavní líčení (č. l. 12465). V mezidobí jsou
v soudním spisu založeny celkem 4 dotazy státního zástupce stran sdělení termínu hlavního
líčení. Hlavní líčení proběhlo dne 15. 11. 2013; poté proběhla další líčení, včetně výslechu svědka
provedeného mimo hlavní líčení, přičemž kárnému soudu je známo, že 2 dny před konáním
ústního jednání v této věci bylo v předmětné trestní věci již rozhodnuto. Kárný soud taktéž
ověřil, že Vrchní soud v Praze ve zmiňovaném usnesení ze dne 30. 1. 2013 na straně 55
(č. l. 12494) konstatoval, že je třeba „postupovat v celém dalším průběhu řízení s největším urychlením tak,
aby nedocházelo k dalším průtahům v trestním řízení“. Ze spisu Městského soudu v Praze
sp. zn. 43 T 28/2007 kárný senát dále zjistil, že v rámci procesu předávání trestního stíhání
obžalovaného T. na Ukrajinu obdržel městský soud dne 5. 9. 2013 sdělení od Ministerstva
spravedlnosti ČR ze dne 2. 9. 2013, č. j. 514/2009-MOT-T/48 (č. l. 796). Ministerstvo zde
sděluje, že „s ohledem na sdělení Ministerstva spravedlnosti Ukrajiny z 23. 7. 2013, které Vám zasíláme
v příloze, si Vás ve shora uvedené věci dovolujeme informovat, že Vaše žádost o předání trestního řízení z České
republiky na Ukrajinu byla postoupena Úřadu generálního prokurátora Ukrajiny“. Na této listině je
vyznačen pokyn kárně obviněného soudce (z 6. 9. 2013) k uložení spisu na lhůtu do doby dalšího
sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR k žádosti o předání trestního řízení do Ukrajiny. Toto
sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR doprovází kopie sdělení Ministerstva spravedlnosti
Ukrajiny ze dne 23. 7. 2013 (v anglickém jazyce), kde se výslovně uvádí, že předmětná trestní věc
byla předložena Úřadu generálního prokurátora Ukrajiny k zajištění úkonů předběžného
vyšetřování. Na č. l. 809 spisu je dále založeno sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne
7. 11. 2013, č. j. 514/2009-MOT-T/51, ve kterém se výslovně uvádí, že „dne 26. 2. 2013 došlo
k předání trestního řízení“ obžalovaného T. na Ukrajinu. Po ujištění ukrajinské strany, že v případě
předání trestního řízení nebude Česká republika v trestním řízení pokračovat „ukrajinská strana
následně dne 23. 7. 2013 informovala, že žádost o předání trestního řízení ve shora uvedené věci byla postoupena
Úřadu generálního prokurátora (…) a dle aktuálních informací z 26. 9. 2013 již bylo na Ukrajině ve věci
zahájeno trestní stíhání shora jmenovaného, které dosud probíhá“. Reakcí na toto sdělení je pokyn kárně
obviněného kanceláři ze dne 11. 11. 2013 (č. l. 812), kterým byl spis dán na lhůtu do dne 25. 2.
2014 za účelem ověření stádia trestního řízení na Ukrajině.
Kárný senát si vyžádal od Městského soudu v Praze dále osobní spis kárně obviněného.
Z jeho obsahu se podává, že JUDr. P. B. je soudcem od roku 1993. Do roku 2000 byl soudcem
Obvodního soudu pro Prahu 3, kde byl hodnocen pozitivně, jako jeden z nejlepších soudců
trestního úseku, byť s menšími deficity rozsudkové kázně. Soudcem (a poté předsedou senátu)
Městského soudu v Praze je od roku 2000; za tuto dobu je v osobním spisu evidována jedna
výtka z roku 2001, kde nevyhotovil včas celkem 8 rozsudků.
V rámci dokazování bylo dále konstatováno, že JUDr. B. byl rozhodnutím tohoto
kárného soudu ze dne 16. 2. 2011, č. j. 11 Kss 4/2010 – 45 uznán vinným ze spáchání kárného
provinění, kdy byly celkem v 8 trestních věcech konstatovány jemu přičitatelné průtahy v řízení.
Za to mu bylo uloženo kárné opatření spočívající ve snížení platu o 20 % na dobu 6 měsíců. Toto
kárné opatření není dosud zahlazeno. Rozhodnutím tohoto kárného soudu ze dne 3. 10. 2012,
č. j. 11 Kss 1/2012 – 29 byl kárně obviněný shledán vinným ze zapříčinění průtahů ve 2 trestních
věcech (nevyhotovení rozsudků v zákonem stanovené lhůtě). V tomto případě bylo postupem
do ust. §88 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon č. 6/2002 Sb.“) od uložení kárného opatření upuštěno.
Z přehledu nápadu věcí na jednotlivé soudce trestního úseku a přehledu jejich
výkonnosti, předložených Městským soudem v Praze, kárný senát dále konstatoval, že z hlediska
nápadu i výkonnosti kárně obviněný soudce nikterak nevybočuje z průměrných hodnot.
Návrhy na doplnění dokazování ze strany kárného navrhovatele ani kárně obviněného
nebyly vzneseny.
Zástupce kárného navrhovatele v závěrečném návrhu uvedl, že za zásadní považuje
pochybení kárně obviněného soudce ve věci vedené pod sp. zn. 43 T 17/2006. Uvedl, že nápad
v odvolací trestní agendě není enormní, přičemž zdůraznil, že i druzí předsedové odvolacích
senátů soudí částečně též věci prvoinstanční, přičemž toto zatížení zvládají. Dle jeho názoru tedy
množstvím nápadu a rozložením agendy nelze enormní průtah v této věci ospravedlňovat.
Navrhuje proto, aby kárné opatření bylo uloženo v intencích návrhu, neboť jde o opakované
kárné provinění tohoto soudce, kdy předchozí kárné opatření ke kýženému efektu, tedy zlepšení
práce soudce, nevedlo.
Kárně obviněný v závěrečném návrhu uvedl, že si je vědom toho, že průtah ve věci
sp. zn. 4 To 71/2012 může skutečně poškodit vnímání justice veřejností. Pokud jde o druhou
trestní věc, zde nechává na úvaze kárného senátu, zda se skutečně dopustil nějaké chyby. Celé
situace lituje a vyjadřuje přesvědčení, že je toto kárné řízení v jeho případě již posledním.
Kárný senát, poté co konstatoval, že návrh na zahájení kárného řízení byl podán v rámci
otevřených lhůt, stanovených v ust. §9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., dospěl po vyhodnocení
dokazování provedeného u ústního jednání k závěru, že návrh na zahájení kárného řízení
je částečně důvodný.
Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 17/2006 bylo prokázáno,
že v období od 21. 2. 2013 do 9. 10. 2013 nebyl ze strany kárně obviněného soudce učiněn žádný
úkon směřující ke skončení této věci. Ve věci tedy nebyl učiněn úkon po dobu přesahující
sedm měsíců, což je v rozporu s požadavkem ust. §181 odst. 3 věty první trestního řádu,
dle kterého je předseda senátu v řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně
povinen ve lhůtě tří měsíců od podání obžaloby nařídit ve věci hlavní líčení, předběžné
projednání obžaloby nebo učinit jiný úkon směřující k rozhodnutí věci. Kárně obviněný soudce
přitom nevyužil ani možnosti vyplývající z věty druhé citovaného ustanovení, a nepředložil spis
předsedovi soudu s návrhem na prodloužení zmiňované lhůty nebo učinění jiného vhodného
opatření k zajištění plynulosti řízení, aniž by mu v takovém postupu objektivně cokoliv bránilo.
Tyto skutečnosti ostatně kárně obviněný soudce nepopíral. Lze tedy konstatovat, že existence
Pokračování 11 Kss 11/2013 - 59
průtahů v této trestní věci je jednoznačně prokázána, byť nikoli v rozsahu uváděném v kárném
návrhu. Od celkové doby nečinnosti je totiž nutno odečíst lhůtu 3 měsíců, kterou měl kárně
obviněný soudce, ve smyslu ust. §181 odst. 3 věty první trestního řádu, k dispozici k realizaci
úkonu, který by reálně směřoval k rozhodnutí ve věci. Teprve po uplynutí této lhůty lze hovořit
o nečinnosti, odporující požadavku citovaného ustanovení trestního řádu. Šlo přitom o nečinnost
zaviněnou, neboť kárně obviněný soudce měl po celou zmiňovanou dobu spis ve své dispozici
a nic mu nebránilo postupovat v souladu s pokynem zákona. Lze tak uzavřít, že v období
od 21. 5. 2013 do 9. 10. 2013 kárně obviněný soudce zaviněně udržoval stav, který byl v rozporu
s požadavky plynoucími z kogentního ust. §181 odst. 3 trestního řádu, a v tomto období
tak zapříčinil vznik průtahů řízení.
Tento stav lze nepochybně podřadit k definici kárného provinění, kterým je zaviněné
porušení povinnosti soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské
funkce, nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů (§87 odst. 1
zákona č. 6/2002 Sb.). Rozhodování v zákonem stanovených či přiměřených lhůtách
je považováno za součást práva na spravedlivý proces, ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publikované
pod č. 209/1992 Sb.); nedůvodné průtahy v řízení je tak nutno hodnotit jako zaviněně porušení
povinnosti soudce a jako jednání způsobilé přinejmenším narušit důvěru ve spravedlivé
rozhodování soudů, jak to má na mysli ust. §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.
Pokud jde o posouzení procesního postupu kárně obviněného soudce ve věci vedené
u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 28/2007, zde kárný senát názor o naplnění skutkové
podstaty kárného provinění nesdílí. Hlavním důvodem je fakt, že v této věci, objektivně vzato,
k žádným průtahům nedošlo, což ostatně uznal i kárný navrhovatel. Pouze hypotetická možnost
vzniku nedůvodných průtahů, odvíjející se od nesprávného postupu soudce, nemůže být
interpretována jako jednání ohrožující důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé
rozhodování soudů. Tento zákonem předpokládaný následek (§87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.)
reálně nenastal; pouhá možnost jeho vzniku k naplnění skutkové podstaty kárného obvinění
nepostačuje. I za situace, kdy by konkrétní postup soudce byl nesprávný, avšak reálně neohrozil
zákonem chráněné zájmy, definované ve skutkové podstatě kárného provinění, nelze hovořit
o existenci protiprávního stavu.
Kromě uvedeného důvodu, který je nutno považovat za důvod zásadní, považuje kárný
senát za nutné dále uvést, že pokyn kárně obviněného soudce kanceláři ze dne 6. 9. 2013 nejen
že nebyl pokynem chybným (způsobilým vyvolat protiprávní stav ve smyslu definice kárného
provinění), ale šlo naopak o postup zcela konformní s požadavky trestního řádu.
Právní úprava předávání trestního řízení do ciziny, účinná do 31. 12. 2013, předpokládala,
že soud trestní stíhání přeruší (a to i mimo hlavní líčení – viz §231 odst. 1 trestního řádu)
postupem dle §224 odst. 1 trestního řádu, za použití ust. §173 odst. 1 písm. d) trestního řádu.
Toto přerušení (tedy klid v řízení) trvá minimálně do doby, kdy je jisté, respektive nanejvýš
pravděpodobné, že dožádaný stát trestní řízení nepřevezme [§448 odst. 6 písm. a) trestního řádu,
respektive §448 odst. 6 písm. d) trestního řádu]. Rozhodne-li orgán dožádaného státu o převzetí
trestního řízení, nelze na území České republiky pokračovat v trestním řízení pro trestný čin,
pro který bylo trestní řízení předáno, nebo nařídit výkon trestu uloženého za čin, pro který bylo
trestní řízení předáno (§448 odst. 5 trestního řádu). Nedojde-li následně k dodatečnému odvolání
rozhodnutí o převzetí trestního řízení [§448 odst. 6 písm. b) trestního řádu], nebo k oznámení
dožádaného státu, že v řízení nebude pokračovat nebo že řízení ukončí [§448 odst. 6 písm. c)
trestního řádu] vyčká soud výsledku trestního řízení vedeného dožádaným státem. Dle jeho
výsledku pak trestní stíhání zastaví dle ust. §223 odst. 1 trestního řádu (obligatorně)
či podle ust. §223 odst. 2 trestního řádu (fakultativně); nejsou-li dány důvody pro takový postup,
bude v trestním stíhání pokračováno (§224 odst. 3 trestního řádu).
Na pozadí této právní úpravy je nutno nahlížet na zjištěný skutkový stav v dané věci.
Není pochyb o tom, že trestní stíhání obžalovaného T. bylo městským soudem pravomocně
přerušeno usnesením ze dne 3. 10. 2011, č. j. 43 T 28/2007 – 626, a to právě z důvodu předání
jeho trestního stíhání justičním orgánům ukrajinské republiky. Tímto úkonem byl nastolen klid
v řízení, a bylo nutno vyčkat na zjištění existence některého z důvodů pro další postup, jak byly
popsány výše. Dovozuje-li kárný navrhovatel, že skutečností, která měla iniciovat u kárně
obviněného soudce procesní aktivitu, bylo sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 2. 9.
2013, založené na č. l. 796 spisu (jak bylo podrobně konstatováno v narativní části tohoto
rozhodnutí), kárný soud tento názor nesdílí. Toto sdělení pouze avizovalo stanovisko ukrajinské
strany, že věc byla dána k posouzení kompetentnímu orgánu (Úřadu generálního prokurátora),
což potvrzuje i připojená kopie originálu tohoto sdělení na č. l. 797 [„The Ministry of Justice
of Ukraine (…) has sent the request on transfer of criminal proceedings (…) in order to arrange a pre-trial
investigation“]. Nešlo tedy ani o sdělení, že ukrajinská strana trestní řízení nepřevezme,
ani o sdělení, že k tomuto převzetí došlo a nenastala tak žádná z výše popsaných modalit,
za nichž by městský soud (potažmo kárně obviněný soudce) měl vyvíjet jakoukoliv procesní
aktivitu. Pokud kárně obviněný soudce dal za této situace kanceláři pokyn k předložení spisu
poté, co bude soudu zasláno další sdělení Ministerstva spravedlnosti ČR, jednalo se o postup
naprosto konformní s požadavky trestního řádu. Správnost posouzení této (v běžné soudní praxi
spíše výjimečné, a proto i objektivně vzato obtížnější) situace ze strany kárně obviněného soudce
nemůže zpochybnit ani následující přípis Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 7. 11. 2013
(č. l. 809), jehož obsah je evidentně zmatečný. Uvádí-li se v něm, že k předání trestního řízení
došlo již dne 26. 2. 2013, jde o evidentní rozpor se sdělením Ministerstva spravedlnosti Ukrajiny
ze dne 23. 7. 2013 (na které se taktéž odvolává), dle kterého, jak již bylo konstatováno, byla
žádost o převzetí trestního řízení (zatím pouze) postoupena Úřadu generálního prokurátora
Ukrajiny.
S ohledem na uvedené skutečnosti lze tedy uzavřít, že pokyn kárně obviněného soudce
kanceláři ze dne 6. 9. 2013 nejen nevyvolal průtahy v řízení, ale takový stav ani navodit nemohl,
neboť byl učiněn zcela v souladu s požadavky tehdy platné úpravy trestního řádu. Za této situace
pak nelze než konstatovat, že se JUDr. B. vytýkaného kárného provinění nedopustil a v této části
tedy byly splněny zákonem stanovené podmínky pro jeho zproštění kárného obvinění, ve smyslu
ust. §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb.
Při úvaze o uložení kárného opatření dospěl kárný senát k závěru, že konstatované
průtahy ve věci vedené pod sp. zn. 43 T 17/2006 nelze považovat za bagatelní, a to nejen
s ohledem na jejich délku, přesahující 4 měsíce. Důvodem je též takt, že jde o trestní věc,
kde řízení před soudy probíhá již od roku 2006 a již z tohoto důvodu mělo být ve věci
postupováno s maximálním urychlením. Na tuto skutečnost ostatně kárně obviněného soudce
explicitně upozornil i odvolací senát vrchního soudu. Bez významu přitom není ani fakt,
že se v době od vrácení spisu vrchním soudem státní zástupce opakovaně dožadoval ve věci
nařízení hlavního líčení, respektive sdělení, co takovému postupu brání; tyto žádosti zůstaly vždy
bez odezvy. Na straně druhé kárný senát nalezl i důvody, které lze hodnotit jako skutečnosti
polehčující. Jde především o postoj, který kárně obviněný soudce k vytýkanému pochybení zaujal,
kdy nedostatky ve své práci uznal a nad vzniklým stavem projevil lítost; že jde o výraz skutečné
sebereflexe, potvrzuje i fakt, že po zjištění průtahů již ve věci bezodkladně a s maximálním
urychlením konal a věc tak byla ke dni rozhodování kárného senátu již skončena (zatím
nepravomocně). Nelze též přehlédnout, že proti práci kárně obviněného nebyly ze strany kárného
navrhovatele jinak vzneseny žádné negativní připomínky; v předchozích kárných řízeních byl
Pokračování 11 Kss 11/2013 - 60
ze strany předchozího vedení Městského soudu v Praze naopak hodnocen jako soudce kvalitní
a bezproblémový. Přestože nic nenasvědčuje tomu, že by kárně obviněný byl, ve srovnání
s ostatními soudci trestního úseku, jakkoli znevýhodněn ve smyslu množství přidělovaného
nápadu či jeho složitosti, není možné zcela odhlédnout ani od enormní zátěže, které jsou obecně
soudci trestního úseku Městského soudu v Praze (zvláště pokud jde o agendu prvoinstanční)
dlouhodobě vystaveni (jde o skutečnost kárnému soudu známou z jeho činnosti); ta je v případě
některých soudců (včetně kárně obviněného) umocněna tím, že soudí souběžně věci
prvoinstanční i odvolací. Za této situace by byl rigorózní přístup k méně závažným pochybením
takových soudců při vedení řízení nepřiměřeně tvrdý a tudíž neakceptovatelný.
S ohledem na všechny shora uvedené důvody tedy kárný senát naznal, že intenzita
kárného provinění je v nyní posuzovaném případě na samé spodní hranici odůvodňující uložení
kárného opatření. Jelikož však byl kárně obviněný soudce v minulosti kárným soudem shledán
opakovaně vinným ze spáchání kárného provinění stejného druhu (rozhodnutí ze dne
16. 2. 2011, č. j. 11 Kss 4/2010 – 45 a ze dne 3. 10. 2012, č. j. 11 Kss 1/2012 – 29),
přičemž od právní moci rozhodnutí, kterým mu bylo uloženo kárné opatření (věc
sp. zn. 11 Kss 4/2010) neuběhla dosud doba 5 let k jeho zahlazení (§24 věta první zákona
č. 7/2002 Sb.), nelze pouhé projednání kárného provinění bez uložení kárného opatření
(§88 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb.) považovat za dostačující. Jelikož kárný senát není v této
otázce vázán návrhem (§9 odst. 2 in fine zákona č. 7/2002 Sb.), přistoupil, po zvážení všech
shora uvedených hledisek, k uložení nejmírnějšího kárného opatření, kterým je, ve smyslu
ust. §88 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., uložení důtky.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. března 2014
Mgr. Radovan Havelec
předseda kárného senátu