ECLI:CZ:NSS:2014:13.KSS.1.2014:121
sp. zn. 13 Kss 1/2014 - 121
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a členů Mgr. Michala Králíka, Ph.D., Mgr. Jana Jursíka,
JUDr. Vladimíra Kubíka, JUDr. Ivo Pavlů a doc. JUDr. Jany Reschové, CSc. v právní věci kárné
navrhovatelky: předsedkyně Okresního soudu Praha – západ, se sídlem Karmelitská 19,
Praha 1, proti kárně obviněné: JUDr. I. N., zastoupená obhájcem JUDr. Romanem Jelínkem,
advokátem se sídlem Valentinská 11, Praha 1, o návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 21. 1.
2014, při ústním jednání konaném dne 23. 4. 2014,
takto:
A.
I.
JUDr. I. N., nar. X,
soudkyně Okresního soudu Praha - západ, s e
podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů
u z n á v á v i n n o u, ž e
1) jako soudkyně Okresního soudu Praha - západ způsobila průtahy nerespektováním zákonné
lhůty pro vyhotovení rozhodnutí uvedené v §129 odst. 3 trestního řádu, a to v následujících
trestních věcech:
a) sp. zn. 14 T 179/2010, v níž vyhlásila rozsudek dne 7. 10. 2013, avšak předala k přepisu
kanceláři nejdříve dne 2. 1. 2014,
b) sp. zn. 14 T 22/2007, v níž vyhlásila rozsudek dne 9. 7. 2012, přičemž lhůta k vyhotovení
rozhodnutí jí byla na vlastní žádost prodloužena do 24. 8. 2012, avšak rozsudek předala k přepisu
kanceláři nejdříve dne 23. 1. 2013,
2) jako soudkyně Okresního soudu Praha - západ způsobila průtahy nerespektováním zákonné
lhůty pro vyhotovení rozhodnutí dle §158 odst. 4 o. s. ř., a to v následujících řízeních:
a) sp. zn. 25 P a Nc 185/2013, v němž vyhlásila rozsudek dne 30. 9. 2013, přičemž lhůta
k vyhotovení rozhodnutí jí byla prodloužena do 20. 12. 2013, avšak rozsudek předala k přepisu
kanceláři až dne 13. 1. 2014,
b) sp. zn. 25 Rod 1/2013, v němž vyhl ásila rozsudek dne 16. 9. 2013, avšak, aniž by požádala
o prodloužení lhůty, rozsudek předala k přepisu kanceláři až dne 16. 12. 2013,
t e d y
z a v i n ě n ě p o r u š i l a
povinnosti soudce a ohrozila důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů,
t í m s p á c h a l a
kárné provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.,
a za to se jí u k l á d á
podle §88 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb.
k á r n é o p a t ř e n í d ů t k a.
II.
JUDr. I. N. se podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb.
z p r o š ť u j e
kárného obvinění spočívajícího v tom, že
1) jako soudkyně Okresního soudu Praha - západ vyhotovila ve věci sp. zn. 14 T 179/2010
referát kanceláři ze dne 23. 12. 2013, který neodpovídal sku tečnosti,
2) jako soudkyně Okresního soudu Praha - západ způsobila průtahy nerespektováním zákonné
lhůty pro vyhotovení rozhodnutí uvedené v §129 odst. 3 tres tního řádu ve věci
sp. zn. 14 T 125/2011,
3) jako soudkyně Okresního soudu Praha – západ způsobila neodůvodněné průtahy v řízeních
a) sp. zn. 14 T 202/2010,
b) sp. zn. 14 T 98/2006,
c) sp. zn. 14 T 66/2010,
d) sp. zn. 14 T 54/2006,
e) sp. zn. 25 P 64/2013,
f) sp. zn. 25 L 2/2013,
g) sp. zn. 25 L 3/2013,
h) sp. zn. 25 P a Nc 18/2012,
i) sp. zn. 25 P a Nc 110/2013,
Pokračování 13 Kss 1/2014 - 122
j) sp. zn. 25 P a Nc 118/2013,
k) sp. zn. 25 P a Nc 127/2013,
p r o t o ž e s k u t k y v u v e d e n ý c h v ě c e ch
nejsou k á r n ý m p r o v i n ě n í m.
B.
Řízení o návrhu pro skutky, jež měly spočívat v tom, že JUDr. I. N. porušila povinnost
vyhotovit rozhodnutí v zákonné lhůtě, nebo požádat o prodloužení této lhůty, a to ve věcech
vedených u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn.:
25 Nc 129/2013,
25 P 81/2013,
25 Nc 122/2013,
P 160/1999,
25 P 44/2013,
25 Nc 157/2013,
25 P 22/2013,
13 P 8/2012,
14 T 38/2012
s e podle §14 písm. a) zákona č. 7/2002 Sb. z a s t a v u je .
Odůvodnění:
I. Obsah návrhu
Kárná navrhovatelka podala návrh na zahájení kárného řízení, neboť kárně obviněná
soudkyně podle jejího názoru způsobila zaviněné průtahy v řízení v celkem 25 věcech přidělených
jí k rozhodnutí.
K osobě kárně obviněné kárná navrhovatelka uvedla, že je soudkyní Okresního soudu
Praha – západ od 23. 2. 1994. Nejprve byla soudkyní v oddělení trestním, nyní jí dle změny
rozvrhu práce byly k rozhodování svěřeny věci na úseku exekučním, opatrovnickém a Rod.
Od 1. 3. 1999 od 31. 12. 1999 byla dočasně přidělena ke Krajskému soudu v Praze. Od 1. 1. 2000
byla pověřena výkonem funkce náměstkyně předsedkyně Okresního soudu Praha – západ,
od 1. 1. 2001 byla jmenována místopředsedkyní tohoto soudu, a to do 1. 2. 2010, kdy se dané
funkce vzdala. V roce 2010 byla provedena prověrka neskončených věcí v senátě kárně obviněné
soudkyně, a to se závěrem věnovat zvýšenou pozornost věcem starších časových řad a využívat
všech institutů zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudn ím (trestní řád), ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), zejména ve vztahu k provádění důkazů. Dne
27. 6. 2012 byla kárně obviněné soudkyni udělena výtka za nedodržení zákonných lhůt ve vazební
věci.
Kárné provinění je nyní spatřováno v případě některých soudních řízení, v nichž nebyla
dodržena lhůta pro vyhotovení a vypravení rozhodnutí po jeho vyhlášení, tedy nesplnění
povinností dle §129 odst. 3 trestního řádu. V případě další skupiny řízení kárná navrhovatelka
uvedla, že dne 12. 9. 2013 a následně dne 14. 1. 2014 byla provedena prověrka zatykač ů, přičemž
v senátě kárně obviněné byly opakovaně zjištěny závažné průtahy, kdy nebyly zatykače řádně
urgovány, nebylo řádně pátráno po pobytu obviněných a v některých věcech nebyly vydány
mezinárodní zatykače. Vzhledem k termínu vydání zatykačů také nebylo v některých případech
zahájeno řízení proti uprchlému.
Kárné provinění v podobě průtahů v řízení bylo spatřováno též v detenčním řízení,
v řízeních o omezení způsobilosti k právním úkonům a v řízeních o úpravě styku rodičů
s nezletilými dětmi. Dle kárné navrhovatelky v daných případech buď nebyly dodrženy lhůty
pro vyhotovení a vypravení písemného rozhodnutí ve věci, nebo lhůty pro vydání rozhodnutí,
popř. došlo k jiné formě nečinnosti.
Kárná navrhovatelka uzavřela, že vzhledem k opakovaným pochybením v oblasti
základních povinností soudkyně (i přes uložení výtky, opakované osobní projednávání velkého
množství neskončených věcí a projednání prověrky Krajského soudu v Praze) navrhuje uložit
JUDr. N. podle §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a
státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) , ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), kárné opatření v podobě snížení
platu o 30 % na dobu jednoho roku.
Podáním ze dne 18. 2. 2014 kárná navrhovatelka vzala zpět návrh na zahájení kárného
řízení v případě věcí uvedených pod bodem V. kárného návrhu. Konkrétně se jednalo o řízení
vedená pod sp. zn. 25 Nc 129/2013, sp. zn. 25 P 81/2013, sp . zn. 25 Nc 122/2013,
sp. zn. P 160/1999, sp. zn. 25 P 44/2013, sp. zn. 25 Nc 157/2013 a sp. zn. 25 P 22/2013.
V daných případech měla kárně obviněná podle původního kárného návrhu porušit povinnost
vyhotovit rozhodnutí v zákonné lhůtě, resp. požádat o prodloužení této lhůty. Žádosti byly
založeny v kanceláři u vedoucí kanceláře, která je nepředložila příslušným soudním
funkcionářům. Po vyjádření JUDr. N. a vysvětlení vedoucí kanceláře a s přihlédnutím k některým
objektivním skutečnostem dospěla kárná navrhovatelka k závěru, že v těchto věcech nedošlo na
straně soudkyně ke kárnému provinění; dané skutky však byly s JUDr. N. a vedoucí kanceláře
důrazně projednány. Obdobně pak kárná navrhovatelka vzala zpět návrh na zahájení kárného
řízení ve věci vedené pod sp. zn. 13 P 8/2012.
II. Vyjádření kárně obviněné soudkyně
Kárně obviněná soudkyně prostřednictvím svého zástupce zdůraznila, že od svého
přidělení k Okresnímu soudu Praha – západ dne 23. 2. 1994 až do 1. 11. 2011 působila výhradně
na trestním úseku. Od 1. 3. 1999 do 31. 12. 1999 byla dočasně přidělena ke Krajskému soudu
v Praze, taktéž do oddělení trestního. Po skončení stáže u Krajského soudu v Praze byla
s účinností od 1. 1. 2000 pověřena výkonem funkce náměstkyně předsedkyně Okresního soudu
Praha – západ a od 1. 1. 2001 byla jmenována místopředsedkyní soudu pro trestní úsek.
S účinností od 1. 11. 2011 pak došlo k jejímu přeřazení na úsek civilní a bylo jí svěřen o
rozhodovat ve věcech exekučních, opatrovnických a Rod. Kárně obviněná rovněž souhlasí s tím,
že v roce 2010 byla provedena prověrka neskončených věcí v jejím senátě, a to se závěrem
věnovat zvýšenou pozornost věcem starších časových řad a využívat všech zákonných institutů
trestního řádu, zejména ve vztahu k provádění důkazů; dne 27. 6. 201 2 jí byla udělena výtka
za nedodržení zákonných lhůt ve vazební věci.
Po seznámení se s kárným návrhem kárně obviněná přiznala průtahy ve věcech
uváděných v kárném návrhu, vyjma věcí uvedených pod bodem III. návrhu a věcí, u nichž byl
Pokračování 13 Kss 1/2014 - 123
návrh vzat zpět. Průtahy přitom byly ovlivněny subjektivními příčinami na její straně, ale také
objektivními příčinami stojícími mimo její osobu.
V tomto směru kárně obviněná uvedla, že od ro ku 2009 její manželství procházelo krizí,
kdy její manžel opustil společnou domácnost a přestal se jakkoli zajímat o ni i děti. Manželská
krize vyústila v rozpad osmnáct let trvajícího manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem
Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 12. 2010, č. j. 11 C 259/2010 – 22. Přitom za trvání
manželství kárně obviněná v maximální možné míře věnovala svůj ča s rodině i práci a následný
rozvod měl množství negativních dopadů, a to jak psychických, tak ekonomických. Manželskou
krizi se snažila překonat mj. i tím, že v roce 2010 rezignovala na funkci místopředsedkyně soudu
a zaměřila se více na potřeby rodiny. Prohlubující se krize se však bohužel projevila na pracovním
výkonu i schopnosti se soustředit.
Kárně obviněná také uvedla, že po rozvodu musela opustit byt a hledat bydlení pro sebe
i syna; manžel si ponechal rovněž vybavení domácnosti a zařizování nové domácnosti taktéž
přineslo nemalé starosti. Starost a péče o syna, včetně nák ladů na jeho studium na Právnické
fakultě Univerzity Karlovy, a to až do září roku 2013, kdy nastoupil jako advokátní koncipient,
tak zůstávaly jen na kárně obviněné.
Za této těžké osobní situace dle kárně obviněné došlo i ke změně ve ved ení soudu, které
realizovalo své představy o organizaci a činnosti soudu, s čímž souviselo i její přeřazení z úseku
trestního na úsek civilní. S přeřazením kárně obviněné na civilní úsek nesouhlasila ani soudcovská
rada soudu, která projednávala příslušné rozvrhy práce. Změna agendy, nezku šenost v oblasti
civilního, exekučního a opatrovnického řízení, navíc spojená s migrací administrativního aparátu,
se projevila jak v komunikaci s tímto aparátem, tak i ve výsledcích přidělené age ndy. Nastalou
situaci se kárně obviněná snažila opakovně (a neúspěšně) řešit s vedením soudu. Ke zhoršení
výsledků v běžné agendě kárně obviněné v průběhu roku 2013 přispělo i rozhodnutí prezidenta
republiky o vyhlášení amnestie; z 2264 rozhodnutí vydaných Okresním soudem Praha – západ
v této agendě zpracovala kárně obviněná 453 rozhodnutí.
Kárně obviněná dodala, že si je vědoma průtahů, které vznikly v předmětných řízeních.
Na druhou stranu však žádný z účastníků řízení (ani osob na trestním řízení zúčastněných)
nevznesl stížnost na průtahy a žádná z těchto osob neuplatnila jakýkoli nárok na náhradu škody.
Kárně obviněná je přesvědčena, že délka její soudní praxe, délka výkonu fu nkce
místopředsedkyně soudu, systematické doplňování vzdělání či účast na školení dokládají, že svou
funkci soudkyně vykonává dle nejlepšího vědomí a svědomí, odborně a spravedlivě. Ani kárná
navrhovatelka nakonec nepožaduje uložení kárného opatření zbavení funkce předsedkyně senátu
či zbavení funkce soudce.
S ohledem na osobní a majetkové poměry, kdy bydlí sama v pronajatém bytě a hradí
náklady nejen své domácnosti, ale přispívá i na náklady svého syna, který se jako advokátní
koncipient připravuje na výkon budoucí profese, by uložení majetkové sankce v podobě snížení
platu o 30 % na dobu jednoho roku znamenalo výrazné zhoršení finanční situace a prohloubilo
by stresovou zátěž, které od roku 2010 čelí. Sa motné podání kárného návrhu považovala kárně
obviněná za dostatečné ponaučení. Snaží se, aby si ve spolupráci s administrativním aparátem
zorganizovala svou práci tak, aby v maximální míře eliminovala další průtahy v řízení a odstranila
nedostatky v namítaných věcech.
S ohledem na uvedené tak kárně obviněná požádala kárný senát, aby postupem dle §88
odst. 3 zákona o soudech a soudcích upustil od uložení kárného opatření.
III. Ústní jednání, dokazování
Kárná navrhovatelka při ústním jednání nad rámec písemného znění návrhu uvedla,
že nedobrá situace trestního úseku na Okresním soudu Praha – západ jí byla známa již z jejího
dřívějšího působení jako předsedkyně Okresního soudu v Příbrami. Kárně obviněné po svém
příchodu na Okresní soud Praha – západ sdělila, že bude dále soudit, je však třeba zlepšit situaci
na trestním úseku. I nadále však nedostatky přetrvávaly a přicházely i stížnosti ze strany státního
zastupitelství či soudců odvolacího soudu. Po dohodě pak došlo k přeřazení JUDr. N. na jiný
soudní úsek, přičemž se kárná navrhovatelka domnívá, že kárně obviněná měla vytvořeny vhodné
podmínky k práci. O nedostatcích při vyřizování napadlých trestních věcí se kárná navrhovatelka
dozvěděla z provedených prověrek. V některých věcech, zejména v případě urgence příkazů
k zatčení či případného zahájení řízení proti uprchlému, se přitom kárně obviněná domnívala, že
požadavky kárné navrhovatelky zasahují do její soudcovské nezávislosti.
Obhájce kárně obviněné uvedl, že JUDr. N. některé vytýkané nedostatky, jak se již
vyjádřila ve svých písemných podáních, přiznává. Poukázal však na ob jektivní okolnosti, které
souvisely s těžkou osobní situací kárně obviněné, jakož i na to, že byla převedena na age ndy,
s nimiž neměla zkušenosti. Nelze ani bagatelizovat vysoký podíl na zpracovávaných amnestijních
rozhodnutích, jak to činila kárná navrhovatelka; přestože tato rozhodnutí byla často připravována
asistenty, odpovědnost za věc nese soudce a ten také musí rozhodovat o správném postupu
ve věci. Ani v trestních řízeních, ve kterých jsou kárně obviněné vytýkány nedostatky, například
v podobě včasného nezahájení řízení proti uprchlému, nelze spatřovat pochybení, neboť
to souvisí s volbou účelného procesního postupu a ten kárně obviněná volila.
Kárně obviněná k návrhu uvedla, že se své zodpovědnosti nezříká, poukazuje ale na to,
že přeřazení na jiné agendy pro ni byla, vzhledem k její předchozí praxi a činnosti, velká změna.
Nezaznamenala přitom nikdy v minulosti stížnosti na svou osobu ze strany státních zástupců
nebo soudců. V době, kdy byla přeřazena na civilní agendy, je ště dokončovala i trestní věci,
z nichž některé byly velmi rozsáhlé a složité. Ani složitost a náročnost agen d, které byla posléze
nucena vykonávat, nelze snižovat. Co se týká řízení, ve kterých jsou jí vytýkány nedostatky,
zdůrazňuje, že se v žádném řízení nejednalo o řízení vazební a žádný z účastníků v jejich rámci
nebyl jejím postupem poškozen. Uvedla, že všechny amnestijní věci, ve kterých rozhodovala,
musela skutečně zkontrolovat sama, a to také proto, že podklady pro tato rozhodnutí zpracovával
bezpečnostní ředitel soudu, který ve skutečnosti zřejmě nemá ani plnohodnotné právnické
vzdělání. Asistentka je jí přidělena až od 1. 1. 2014 a do té doby se musela vypořádávat také
s nutností nastudovat širokou škálu procesních a hmotněprávních předpisů, což souviselo s jejím
přeřazením na netrestní úseky. Kárně obviněná poukázala na problémy spojené s převáděním její
osoby, jakož i jiných soudců, na agendy, s nimiž neměli zkušenosti a o které ani neměli zájem.
Předseda senátu seznámil účastníky řízení s výsledky předběžného šetření kárného senátu
ve věci s tím, že si kárný senát Nejvyššího správního soudu vyžádal předmětné spisy Okresního
soudu Praha – západ, které mají dokumentovat vytýkané jednání kárně obviněné, a z jejich
obsahu, v souvislosti s kárným návrhem, zjistil následující:
Ve věci sp. zn. 14 T 179/2010 navrhovatelka kárné provinění spatřovala v délce doby
od vyhlášení rozsudku do jeho vypravení a v nepatřičně učiněném referátu ze dne 23. 12. 2013,
který neodpovídá skutečnosti. Dle navrhovatelky byl rozsudek vyhlášen dne 7. 10. 2013 a do dne
20. 12. 2013 byl na vykonávacím řízení, aniž byl nadiktován. Spis byl předložen soudkyni dne
19. 12. 2013, přičemž soudkyně rozsudek kanceláři předala až dne 2. 1. 2014, aniž by požád ala
o prodloužení lhůty. Referát obsažený ve spise ze dne 23. 12 2013 obsahuje pokyn k vypravení
rozsudku, ačkoli rozsudek v tomto termínu kanceláři ještě předán nebyl.
Pokračování 13 Kss 1/2014 - 124
Podle obsahu spisu kárný senát ověřil, že rozsudek byl vyhlášen dne 7. 10. 2013 a byl
vypraven dne 15. 1. 2014. Co se týká písemného vyhotovení předmětného rozsudku,
je na zmíněném referátu ze dne 23. 12. 2013 pokyn kanceláři k zaslání rozsudku účastníkům
řízení, avšak z ručně psané poznámky na této listině vyplývá, že byl rozsudek předán kanceláři
dne 2. 1. 2014. Zároveň referát obsahuje poznámku: „Spis předložen soudci 20. 12. 2013, neboť byl
omylem dán na vykonávací řízení.“ Ve vyjádření k této záležitosti ze dne 9. 1. 2014 (příloha kárného
návrhu) uvedla kárně obviněná, že omylem nebyl kanceláří spis soudkyni dle pokynu vrácen a byl
ponechán na lhůtě vykonávacího řízení. Pokyn na č. l. 1060 a 1061 daného spisu se však týká věci
J. G., odsouzeného již rozsudkem ze dne 7. 5. 2012 – č. l. 963 spisu; tento rozsudek byl ve vztahu
k dalším dvěma obžalovaným – M. G. a M. M. – zrušen odvolacím soudem, proto bylo o jejich
trestní věci posléze znovu rozhodováno právě rozsudkem ze dne 7. 10. 2013; daný pokyn se tedy
týká právě jen již pravomocně skončené věci J. G., obsahuje pokyn „Lhůta 1 NVT ihned“, ale další
instrukce neobsahuje, z ničeho tedy nevyplývá, že by spis nebyl kárně obviněné vrácen
v důsledku omylu kanceláře. „Objeven“ pak měl být dle kárně ob viněné dne 22. 12. 2013,
následně byl předán soudkyni a dne 23. 12. 2013 měl být rozsudek nadiktován; předán k přepisu
měl být dne 2. 1. 2014. Dle „výpisu pohybu spisu“ přiloženého ke kárnému návrhu byl spis ode
dne 18. 10. 2013 do dne 19. 12. 2013 na lhůtě n a „NVT“ a u soudkyně až ode dne 19. 12. 2013.
Kárně obviněná nad rámec dřívějších vyjádření v souvislosti s tímto spisem poukázala
během ústního jednání mj. na nedostatky v činnosti soudní kanceláře, v níž docházelo
v rozhodnou dobu k personálním změnám. Tato skutečnost také přispěla ke vzniku uvedených
průtahů a nejasnostem s vypracovaným referátem.
Ve věci sp. zn. 14 T 22/2007 bylo kárné provinění spatřováno v délce vyhotovení
rozhodnutí (lhůta prodloužena do 24. 8. 2012, rozsudek však byl vypraven až dne 7. 3. 2013, kdy
po přepisu rozhodnutí byl od 15. 2. 2013 spis u soudkyně až do dne 7. 3. 2013).
Z obsahu spisu dle kárného senátu vyplývá, že rozsudek byl v souladu s údaji obsaženými
v kárném návrhu vyhlášen dne 9. 7. 2012. Na základě žádosti kárně ob viněné ze dne 24. 7. 2012
byla lhůta k vyhotovení a vypravení rozsudku prodloužena do dne 24. 8. 2012. Referátem
datovaným dnem 24. 8. 2012 vydala JUDr. N. pokyn k přepsání a rozeslání rozsudku, tento
referát však neobsahuje razítko, kdy byl přijat soudní kanceláří. Ve spise následuje úřední záznam
ze dne 6. 3. 2013 přijatý kance láří dne 7. 3. 2013, v němž se uvádí, že dne 28. 2. 2013 kárně
obviněná zjistila, že rozsudek nebyl vypraven, pročež byl vydán pokyn k opravě a rozeslání
rozhodnutí. Ve svém vyjádření k věci ze dne 9. 1. 2014, které je přílohou kárného návrhu, uvádí
kárně obviněná, že dne 6. 3. 2013 „bylo zjištěno“, že nadiktovaný rozsudek nebyl vůbec dán
soudci ke kontrole (rozsudek obsahuje velké množství pravopisných i jiných chyb, což posléze
konstatoval i odvolací soud); ve vyjádření pak následuje nesrozumitelné zdůvodnění nedostatků
ve vedení spisu. Z přehledu pohybu spisu (příloha kárného návrhu) však vyplývá, že spis byl
skutečně ode dne 10. 7. 2012 do 23. 1. 2013 (k „nadikt. rozhodnutí“) u soudkyně. Teprve poté
byl předán kanceláři, načež byl spis opět u soudkyně („kontrola R“) od dne 15. 2. 2013
do 7. 3. 2013. O těchto skutečnostech svědčí i kárným senátem konstatované vyjádření vedoucí
trestní kanceláře ze dne 9. 1. 2014 (příloha kárného návrhu), podle něhož byl rozsudek předán
k přepisu až dne 23. 1. 2013 a na kontrolu dne 15. 2. 2013, tedy nemohl být vypraven dne
24. 8. 2012.
Kárná navrhovatelka během ústního jednání opakovaně poukázala na průtah
ve vyhotovení tohoto rozsudku a na nedostatky při vyhotovování a rozeslání rozhodnutí
ze strany soudní kanceláře. Taktéž upozornila na stáří spisu a opakované zrušení rozhodnutí
odvolacím soudem. Kárně obviněná poté popsala potíže s personální situací v soudní kanceláři
a uvedla, že průtahy s vypracováním rozhodnutím vznikly i v důsledku toho, že po opakovaném
zrušení jejích rozhodnutí krajským soudem již nevěděla, jak rozhodnutí koncipovat.
Ve věci sp. zn. 14 T 125/2011 spočívalo dle kárné navrhovatelky pochybení v tom, že dne
21. 10. 2013 bylo vyhlášeno usnesení o postoupení věci, dne 5. 11. 2013 byla lhůta k napsání
a vypravení prodloužena do 23. 12. 2013, avšak rozhodnutí bylo kanc eláři předáno až dne
6. 1. 2014; nedošlo tak k vyhotovení a vypravení rozhodnutí v prodloužené lhůtě. Dle obsahu
spisu kárný senát ověřil, že předmětné usnesení bylo vyhlášeno v uvedený den, stejně tak jsou
správná data týkající se prodloužení lhůty k vyhotovení a vypravení písemnosti, jak jsou uváděna
v kárném návrhu. Ze samotného spisu datum předání usnesení kanceláři nevyplývá.
V řízení vedeném pod sp. zn. 14 T 38/2012 byl dle kárného návrhu rozsudek vyhlášen dne
17. 10. 2013, lhůta k vyhotovení a vypravení byla prodloužena do 30. 11. 2013, rozsudek byl
nadiktován dne 29. 11. 2013 a vypraven dne 2. 12. 2013; k vypravení tak došlo po lhůtě. Nejvyšší
správní soud přitom dle obsahu spisu konstatoval, že v uvedené věci rozhodovala a daný
rozsudek vyhotovovala jako samosoudkyně Mgr. J. D. , nikoliv kárně obviněná. Po seznámení se
s touto skutečností vzala v této věci kárná navrhovatelka kárný návrh ve vztahu k uvedenému
skutku zpět.
Dle kárného návrhu byl ve věci sp. zn. 14 T 202/2010 vydán dne 21. 9. 2010 trestní
příkaz, který se nepodařilo doručit. Dne 8. 2. 2011 byl vydán příkaz k zatčení, po němž
následovalo sdělení Policie ČR, že se obviněný zdržuje v Ománu nebo Kataru a jezdí do České
republiky jedenkrát za rok, a to na cca týden. Dne 31. 1. 2012 JUDr. N. učinila referát k doručení
do Ománu a následně bylo zjištěno, že s Ománem neexistuje příslušná smlouva. Poté dne 16. 10.
2012 Policie ČR sděluje adresu obviněného ve Velké Británii, avšak doručit se nepodařilo. Nebyl
vydán mezinárodní zatykač ani evropský zatýkací rozkaz. Dne 30. 9. 201 3 byla zjišťována adresa
v centrální evidenci obyvatel a dne 29. 11 . 2013 byl spis dán na lhůtu do ledna 2014. Kárný návrh
neobsahoval v tomto bodě žádné konkrétní tvrzení, v čem má spočívat kárné provinění, pouze v
„obecné části“ uvozující tuto skupinu spisů, u nichž je spatřováno kárné provinění, se uvádělo, že
kárné provinění má spočívat v průtazích.
Z obsahu spisu vyplývá, že dne 21. 9. 2010 byl ve věci vydán trestní příkaz, který
se obviněnému nepodařilo doručit na adresu ve Žďáru nad Sázavou. Dne 13. 10. 2010 bylo
doručováno na adresu v Ománu, která byla známa ze spisu. Opět se nepodařilo doručit, dodejka
se na soud vrátila dne 7. 1. 2011. Obratem byla o šetření a doručení požádána Policie ČR, která
přípisem ze dne 25. 1. 2011 sdělila, že se na možných adresách ve Žďáře nad Sázavou nepodařilo
obviněného dohledat. Dne 8. 2. 2011 byl soudkyní vydán příkaz k zatčení. Dne 4. 3. 2011 Policie
ČR soudu sděluje, že po obviněném bylo vyhlášeno pátrání a že se zdržuje v Ománu nebo Kataru
a do České republiky přijíždí „jednou za čas“. Po sdělení Policie ČR ze dne 28. 4. 2011 o zjištění
zaměstnavatele obviněného soudkyně dne 11. 5. 2011 vyd ala pokyn, aby byl zaměstnavatel
obviněného (česká dceřiná společnost nadnárodní společnosti) ve věci osloven. Ten odpovídá
dne 21. 6. 2011, že obviněný pracuje na uvedené adrese v Ománu a ve věci je třeba se obrátit
na právní oddělení zaměstnavatele ve Francii. Dne 31. 1. 2012 je vypracován referát k doručení
do Ománu prostřednictvím příslušného oddělení zaměstnavatele ve Francii. Ten na dopis ze dne
7. 2. 2012 odpovídá dopisem ze dne 16. 3. 2012 (doručen soudu 21. 3. 2012), že obviněný není
zaměstnancem jejich „pobočky“ ve Francii a zaměstnavatel není ani oprávněn k přebírání
a předávání daných dokumentů; doporučeno, aby se soud obrátil přímo na adresu obviněného
v Ománu. V referátu ze dne 25. 7. 2012 pak soudkyně uvádí, ž e neexistuje smlouva s Ománem
o vydání, pročež je potřeba požádat Policii ČR o prověření skutečného pobytu obviněného,
neboť by se nemusel nadále vyskytovat v cizině; zároveň je učiněn dotaz na centrální evidenci
vězňů. Policie ČR dne 21. 8. 2012 sděluje, že pobyt obviněného není znám. Na základě sdělení
Pokračování 13 Kss 1/2014 - 125
Policie ČR ze dne 30. 8. 2012 je následně opět požádán dne 14. 9. 2012 o spolupráci
zaměstnavatel obviněného – společnost v ČR. Dne 16. 10. 2012 sděluje Policie ČR soudu adresu
obviněného ve Velké Británii; kárně obviněná dne 23. 10. 2012 doručuje na udanou adresu, avšak
neúspěšně – zásilka se na soud vrací dne 17. 12. 2012. Dne 28. 12. 2012 proto proveden pokus
o doručení na tutéž adresu v Sheffieldu, avšak „prostřednictvím“ zaměstnavatele (společnosti
v Anglii). Doručování opět neúspěšné, ze spisu však není zřejmé, kdy se zásilka vrátila na soud.
Dne 28. 2. 2013 je opět vydán pokyn k pokusu o doručení na adresu zaměstnavatele v České
republice, zásilka je uložena dne 13. 3. 2013. Dne 2. 4. 2013 následuje dotaz soudkyně
na zaměstnavatele v České republice, ten však dne 25. 6. 2013 sděluje, že obviněný není a ani
nebyl jejich zaměstnancem (české společnosti), a po kud byl zaměstnancem uvedené nadnárodní
společnosti, pak v jiném státě; zprávy o obviněném nemají. Mezitím dne 20. 6. 2013 opět
dotázána Policie ČR. Po jejím sdělení je dne 17. 7. 2013 doručováno opět na adresu v Sheffieldu.
Zásilka znovu nedoručena. Dne 30. 9. 2013 dán příkaz k lustraci v údajích centrální evidence
obyvatel. Dne 4. 10. 2013 opět neúspěšně doručováno na adresu ve Žďáru nad Sázavou. Dne
8. 11. 2013 požádána o doručení Policie ČR; zásilka je jako nedoručená vrácena s přípisem ze dne
26. 11. 2013. Na základě pokynu ze dne 28. 11. 2013 je spis dán na lhůtu do ledna 2014.
Kárná navrhovatelka v daném ohledu uvedla, že v důsledku postupu kárně obviněné
ve věci hrozilo např. její promlčení; názoru kárné navrhovatelky JUDr. N. oponovala v tom
smyslu, že k promlčení dojít nemohlo a opakované urgence, stejně jako další postupy, které po ní
byly vyžadovány, nejsou efektivní. Pro objektivní posouzení věci je třeba praxe v oblasti trestního
řízení.
Ve věci vedené pod sp. zn. 14 T 98/2006 byl dle kárného návrhu vydán dne 18. 10. 2006
trestní příkaz a dne 23. 2. 2007 příkaz k zatčení, který byl opakovaně urgován. Dne 23. 9. 2013
pak bylo zahájeno řízení proti uprchlému, dané usnesení však nebylo doručen o obhájci. Ke dni
14. 1. 2014 byl spis bez úkonu. Kárné provinění bylo spatřováno v délce celého řízení
a v nezjišťování skutečného pobytu obviněného.
Podle obsahu spisu bylo ověřeno, že dne 18. 10. 2006 byl vydán předmětný trestní příkaz,
který se nepodařilo doručit na adresu přechodného pobytu. Poté v listopadu roku 2006 bylo
doručováno na adresu trvalého pobytu. Dne 27. 12. 2006 doruče no soudu sdělení Policie ČR,
že byl proveden pokus o doručení na adrese přechodného pobytu, obviněný však na této adrese
není znám. Dne 23. 2. 2007 byl vydán příkaz k zatčení. U Policie ČR urgován na základě pokynů
ze dne 27. 7. 2007, 4. 12. 2007, 30. 7. 2008, 13. 10. 2008, 9. 12. 2008, 16. 4. 2009, 4. 6. 2009,
29. 7. 2009, 23. 9. 2009. Policie ČR sděluje přípisem ze dne 8. 10. 2009, že je po obviněném
vyhlášeno celostátní pátrání, avšak dosud nebyl zatčen. Další urgence z 20. 4. 2010, 1. 9. 2010,
20. 4. 2011, 4. 7. 2011, 4. 10. 2011, 18. 4. 2012, 17. 7. 2012, 13. 9 . 2012, 11. 6. 2013. Dne
23. 9. 2013 bylo usnesením rozhodnuto o tom, že trestní řízení proti obviněnému bude nadále
vedeno jako řízení proti uprchlému. Ze spisu nevyplývá, že by bylo doručeno ustanovenému
obhájci. Dle č. l. 100 byla provedena kontrola plynulosti řízení dne 14. 1. 2014.
V řízení vedeném pod sp. zn. 14 T 66/2010 byl dle kárného návrhu ve věci vydán dne
3. 12. 2010 příkaz k zatčení a urgován byl dne 14. 4. 2011. Mělo být zjištěno, že se obžalovaný
nachází zřejmě v Rumunsku, což nebylo potvrzeno. K 31. 7. 2012 měl být spis bez úkonu. Dne
23. 4. 2013 se státní zastupitelství dotazovalo na právní moc trestního příkazu. Dne 18. 9. 2013
následoval dotaz na to, zda obžalovaný vycestoval; spis byl dán na lhůtu jeden měsíc, ke dni
14. 1. 2014 měl být bez úkonu. V daném bodě kárný návrh opět výslovně nespecifikoval, v čem
má spočívat kárné provinění, vztahuje se tedy na něj pou ze obecné konstatování, jímž
je v kárném návrhu uvozena tato skupina věcí, přičemž se mělo jednat o to, že zatykače nebyly
řádně urgovány, nebo nebylo řádně pátráno po pobytu, či nebyly v některých věcech vydány
mezinárodní zatykače. Vzhledem k termínu vydání mezinárodních zatykačů mělo být zahájeno
řízení proti uprchlému.
Kárný senát z obsahu spisu ověřil, že dne 1. 4. 2010 byl u soudu podán návrh
na potrestání rumunského státního příslušníka, a to pro přečin ohrožení pod vlivem návykové
látky; adresu pro doručování měl obviněný v Praze. Dne 26. 4. 2010 vydal soud trestní příkaz,
který se na adrese pro doručování nepodařilo doručit (písemnost předána k poštovní přepravě
dne 1. 6. 2010, soudu vrácena dne 16. 6. 2010). Dle sdělení P olicie ČR ze dne 30. 7. 2010
se zásilku nepodařilo doručit ani policejnímu orgánu. Na základě pokynu ze dne 2. 8. 2010
proveden neúspěšný pokus o doručení na adresu společnosti Sorinstav, s. r. o. Opět pokus
Policie ČR doručit písemnost v listopadu roku 2010. Dne 3. 12. 2010 byl vydán příkaz k zatčení,
urgován byl dne 14. 4. 2011. Dle sdělení Policie ČR ze dne 5. 5. 2011 nebyl obviněný lokalizován
v České republice, do Rumunska byla zaslána žádost dne 28. 12. 2010 a 29. 3. 2011, dosud
bez výsledku. Spis dán na lhůtu do srpna 2011. V srpnu a říjnu roku 2011 další urgence.
Po sdělení Policie ČR ze dne 7. 10. 2011 spis ponechán na lhůtě do února 2012 s tím, že podle
pokynu datovaného dnem 21. 2. 2012 měl být d otaz na Policii ČR opakován. Dle razítka
na tomto pokynu však byl předán kanceláři až dne 17. 7. 2012 a téhož dne byla urgence
vypravena. Policie ČR dne 31. 7. 2012 odpovídá, že rumunské pol icejní orgány nemají poznatky
o současném místě pobytu obviněného. Dále ve spise následuje dotaz Okresního státního
zastupitelství Praha – západ ze dne 23. 4. 2013 na právní mo c trestního příkazu, přičemž
na spodní straně této písemnosti se nachází rukou psaná poznámka ze dne 24. 4. 2013, že ve věci
byl vydán příkaz k zatčení, neboť trestní příkaz nelze doručit. Dne 22. 8. 2013 vydán pokyn
k opakování dotazu na realizaci příkazu k zatčení, dne 18. 9. 2013 pak pokyn k dotazu na orgán
policie, který realizuje příkaz k zatčení, a na „cizineckou policii“, zda se obviněný cizinec nachází
na území ČR, či vycestoval; spis dán na lhůtu jeden měsíc.
Dle kárného návrhu byl ve věci vedené pod sp. zn. 14 T 54/2006 dne 6. 11. 2008 vyhlášen
rozsudek, který byl zrušen krajským soudem dne 23. 4. 2009. Roz sudek byl poté vyhlášen dne
28. 5. 2009 a ten byl opět zrušen krajským soudem dne 22. 10. 2009. Rozsudek byl znovu
vyhlášen dne 16. 11. 2009 a mělo být vydáno opravné usnesení, které nebylo doručeno. Dne
31. 8. 2011 pak měl být vydán příkaz k zatčení, který byl urgován dne 20. 11. 2013. Dle kárného
návrhu „nerealizováno, k 14. 1. 2014 bez úkonu“ . Kárné provinění bylo spatřováno zejména
„v nedůslednosti zjišťování pobytu a tím řádného doručení“ .
Nejvyšší správní soud z obsahu trestního spisu zjistil, že obviněný byl dle sdělení
Vězeňské služby ČR ze dne 9. 9. 2009 ve výkonu trestu odně tí svobody ve Věznici Stráž
pod Ralskem, přičemž výstup z výkonu trestu měl mít dne 17. 6. 2010; dle sdělení věznice ze dne
22. 9. 2009 však soud (v jiné věci) nereagoval na přípis ze dne 9. 7. 2009 a nezaslal Vězeňské
službě ČR usnesení o zápočtu vydávací vazby. Dne 16. 11. 2009 pak byl ve věci
sp. zn. 14 T 54/2006 vyhlášen odsuzující rozsudek, lhůta k jeho vyhotovení a vypravení byla
prodloužena do 18. 12. 2009; rozsudek byl o bžalovanému doručen dne 22. 12. 2009 do věznice.
Státní zástupkyně i obžalovaný se odvolali, věc však byla kra jským soudem vrácena dne
12. 4. 2010 okresnímu soudu bez rozhodnutí, neboť písemné vyhotovení rozsudku nebylo
ve shodě s vyhlášeným rozsudkem a ve věci bylo třeba vydat opravné usnesení. Opravné usnesení
je ze dne 11. 3. 2011, vypraveno dne 15. 3. 2011, na adresu bydliště obžalovaného se však
nepodařilo doručit. Následoval druhý pokus o doručení ze dne 29. 4. 2011 poté, co byly
ověřovány informace dle centrální evidence obyvatel a evidence vězněných osob. Po neúspěšném
ověřování pobytu v květnu 2011 byl dne 31. 8. 2011 vydán příkaz k zatčení, dle sdělení Policie
ČR ze dne 6. 9. 2011 však nebyl pobyt ob žalovaného znám. Obdobný postup opakován v říjnu
roku 2011 a v lednu roku 2013. Dne 26. 8. 2013 byla provedena lustrace v centrální evidenci
Pokračování 13 Kss 1/2014 - 126
obyvatel. Dne 12. 9. 2013 byla provedena kontrola plynulosti řízení. Příkaz k zatčení opětovně
urgován dne 20. 11. 2013. Poté ponecháno na lhůtě do prosince roku 2013.
Dle kárného návrhu byl ve věci sp. zn. 25 P a Nc 185/2013 vyhlášen rozsudek dne
30. 9. 2013 a lhůta pro jeho vyhotovení byla prodloužena do 20. 12. 2013. Spis měl být u kárně
obviněné od 2. 10. 2013 do 10. 1. 2014, od 10. 1. 2014 pak měl být u asistenta bez vyhotovení
rozhodnutí. Kárné provinění je spatřováno v nedodržení lhůty pro vypravení rozhodnutí.
Kárný senát z obsahu spisu zjistil, že rozsudek ve věci styku s nezletilým byl vyhlášen dne
30. 9. 2013 a dle č. l. 389a spisu byla lhůta ve smyslu §158 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) prodloužena do 20. 12. 2013. Dle č. l. 394 s pisu byl
rozsudek odevzdán kanceláři a zároveň i vypraven dne 13. 1. 2014.
Z kárného návrhu vyplynulo, že ve věci sp. zn. 25 Rod 1/2013 byl návrh na uložení
opatření podán dne 7. 3. 2013. Úkon JUDr. N. následoval dne 22. 4. 2013, jednání nařízeno na
29. 7. 2013, odročeno na 16. 9. 2013, kdy byl vyhlášen rozsudek. Spis byl u soudkyně
od 16. 9. 2013 do 16. 12. 2013 a rozhodnutí bylo vypraveno po lhůtě dne 18. 12. 2013 – bez
žádosti o prodloužení lhůty. Kárné provinění bylo spatřováno v porušení povinnosti vyhotovit
rozhodnutí v zákonné lhůtě, popř. požádat o její prodloužení.
Nejvyšší správní soud z obsahu spisu ověřil, že návrh na uložení opatření dle §93 odst. 1
zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech
mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) , v účinném znění
(dále jen „zákon o soudnictví ve věcech mládeže “), byl u soudu podán dne 7. 3. 2013. Rozsudek
ze dne 16. 9. 2013 byl dodán kanceláři dne 16. 12. 2013 a vypraven d ne 18. 12. 2013. Spis
neobsahoval žádost o prodloužení lhůty.
Dále byl podle kárného návrhu ve věci sp. zn. 25 P 64/2013 (též spis Obvodního soudu
pro Prahu 3, sp. zn. 10 Nc 713/2013) dne 27. 6. 2013 podán u Obvodního soudu pro Prahu 3
„návrh“ na zahájení řízení o vyslovení přípustnosti převzetí a drže ní v ústavu zdravotnické péče
a návrh na zahájení řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům. Věc byla dne 2. 8. 2013
postoupena Okresnímu soudu Praha – západ a dne 23. 9. 2013 předložena Krajskému soudu
v Praze, a to pro nesouhlas s postoupením. Dne 21. 10. 2013 měl být spis vrácen s tím,
že nesouhlas není důvodný. Dle kárného návrhu byl dne 21. 10. 2013 kárně obviněnou
vypracován referát k doručení rozhodnutí krajského soudu, k vypravení však nedošlo; další
referát je ze dne 20. 12. 2013, dne 7. 1. 2014 byl předán kanceláři a k vypravení písemnosti došlo
dne 9. 1. 2014. Dl e kárného návrhu je kárné provinění spatřováno v průtazích od dne
21. 10. 2013 do 9. 1. 2014.
K věci se vztahoval rovněž listinný důkaz přiložený ke kárnému návrhu, a to vyjádření
dozorčí úřednice M. K. ze dne 13. 1. 2014. To se týká i dále projednávaných skutků vážících se ke
spisům sp. zn. 25 L/2013 a sp. zn. 25 L 3/2013. Ze spisu 25 P 64/2013 kárný soud zjistil, že dne
27. 6. 2013 byl skutečně podán u Obvodní ho soudu pro Prahu 3 „návrh“ na zahájení řízení o
vyslovení přípustnosti převzetí a držení v ústavu zdravotnické péče a návrh na zahájení řízení o
omezení způsobilosti k právním úkonům. Věc byla následně postoupena Okresnímu soudu Praha
– západ. Tento spis sp. zn. 25 P 64/2013 Okresního soudu Praha – západ se ovšem týká jen
řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům. Pokud jde o řízení o „návrhu“ na vyslovení
přípustnosti držení v ústavu zdravotnické péče podaného původně u Obvodního soudu pro
Prahu 3, byl k němu založen spis sp. zn. 25 L 3/2013. Dne 23. 9. 2013 byla věc sp. zn. 25 P
64/2013 skutečně předložena Krajskému soudu v Praze, a to pro nesouhlas s postoupením.
Usnesení krajského soudu, podle něhož nesouhlas Okresního soudu Praha – západ
s postoupením věci není důvodný, bylo Okresnímu soudu Praha – západ doručeno dne 21. 10.
2013. Následuje referát kárně obviněné datovaný dnem 21. 10. 2013 k doručení usnesení
krajského soudu účastníkům, u něhož ovšem chybí razítko potvrzující přijetí tohoto pokynu
kanceláří. Toto usnesení podle spisu vypraveno nebylo, poté byl Okresnímu soudu Praha – západ
doručen dne 14. 11. 2013 dotaz navrhovatele, tj. Nemocnice Tře botov, o poskytnutí informací
o opatrovníkovi a dotaz byl urgován dne 3. 12. 2013. Nato následuje dne 20. 12. 2013 usnesení
o zahájení řízení ve věci způsobilosti k právním úkonům, včetně referátu z téhož dne, u něhož
je razítko přijetí kanceláří dne 7. 1. 2014.
K dotazu předsedy senátu ohledně chybějícího razítka kanceláře na referátu ze dne
21. 10. 2013 kárně obviněná uvedla, že to zřejmě souviselo s tehdejším personálním stavem
opatrovnické kanceláře. Kárná navrhovatelka a kárně obviněná se však neshodly na hodnocení
a pravdivosti vyjádření dozorčí úřednice o tom, že spis kancelář zpraco vala až dne 7. 1. 2014.
V souvislosti s řízením vedeným pod sp. zn. 25 L 2/2013 kárný návrh uváděl, že dne
17. 5. 2013 byl soudu doručen „návrh“ na zahájení detenčního řízení. Dne 24. 5. 2013 měl
asistent soudkyně vyslechnout ošetřujícího lékaře a dne 28. 5. 2013 byl ústavu namísto
rozhodnutí zaslán přípis, že nebude zahajováno řízení, neboť detenční řízení by mělo být
zahájeno u jiného soudu. Dne 27. 6. 2013 byl opětovně u Okresního soudu Praha – západ podán
„návrh“ na zahájení řízení. Kárné provinění je spatřováno v tom, že ve věci nebylo řádně
rozhodnuto procesním postupem, „uplynula 7 denní lhůta, nebyl vypracován a ani zadán znalecký
posudek“. I k této věci se vztahuje výše zmiňované vyjádření dozorčí úřednice.
Kárný senát dle obsahu spisu ověřil, že dne 17. 5. 2013 bylo soudu doručeno podání
Nemocnice Třebotov skutečně označené jako „návrh na zahájení detenčního řízení“. Dále
je ve spise zařazen protokol o výslechu lékařů uvedené nemocnice, který vyhotovil asistent kárně
obviněné. Z tohoto výslechu vyplynulo, že umístěná byla nejprve hospitalizována ve FN
Královské Vinohrady po dobu 3 dnů, kde jí byla poskytnuta akutní péče, poté byla převezena
k následné péči do Nemocnice Třebotov. Následně bylo do spisu založeno další podání
Nemocnice Třebotov ze dne 27. 6. 2013 , které je identické s podáním ve spisech
sp. zn. 25 P 64/2013 a sp. zn. 25 L 3/2013 a obsahuje opět „návrh“ na zahájení detenčního řízení
a dále rovněž návrh na zahájení řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům. Toto podání
je adresováno Obvodnímu soudu pro Prahu 3. Kárně obviněná předala kanceláři dne 28. 5. 2013
přípis adresovaný ústavu zdravotnické péče (tedy Nemocnici Třebotov), který byl podle razítka
vypraven dne 4. 6. 2013 a podle něhož se dle §191h o. s. ř. ve věci nejedná o neodkladnou péči,
neboť ta byla poskytnuta v jiném zdravotnickém zařízení (FN Královské Vinohrady), odkud byla
pacientka do Nemocnice Třebotov přemístěna. Pokud nedala souhlas s umístěním v předchozím
zdravotnickém zařízení, mělo být řízení zahájeno tam. Proto nebude podle uvedeného přípisu
řízení u Okresního soudu Praha - západ zahajováno. Podnět k zahájení řízení o způsobilosti
k právním úkonům ošetřované může být podán u soudu dle místa trvalého bydliště –
u Obvodního soudu pro Prahu 3. Přípis dané nemocnici obdobného obsahu byl odeslán mailem
rovněž dne 27. 6. 2013.
Dle vyjádření kárné navrhovatelky během ústního jednání mělo být ve věci rozhodnuto,
nikoli jen přípisem sděleno, že by řízení měl zahájit Obvodní soud pro Prahu 3. Naproti tomu
kárně obviněná svůj postup obhajovala a konstatovala, že jej konzultovala se dvěma na daném
poli zkušenými soudkyněmi.
K věci vedené pod sp. zn. 25 L 3/2013 kárný návrh uváděl: „postoupeno od OS Praha 3 dne
2. 8. 2013 – detenční řízení. Je shodné jako 10Nc 713/2013. Ke dni kontroly 13. 1. 2014 nerozhodnuto.“
K věci se opět vztahuje vyjádření jmenované dozorčí úřednice.
Pokračování 13 Kss 1/2014 - 127
Kárný senát dle obsahu spisu konstatoval, že spis opět obsahuje „návrh“ Nemocnice
Třebotov ze dne 27. 6. 2013 adresovaný Obvodnímu soudu pro Prahu 3 ve věci řízení dle §191a
o. s. ř., v tehdejším znění, a na zahájení řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům;
přiložen je výše popsaný přípis (viz věc sp. zn. 25 L 2/2013) O kresního soudu Praha – západ
ze dne 3. 6. 2013, sp. zn. 25 L 2/2013 (odeslaný mailem dne 27. 6. 2013), o tom, že „detenční“
řízení nebude Okresním soudem Praha - západ zahajováno a že ve věci omezení způsobilosti
k právním úkonům je třeba se obrátit na Obvodní soud pro Prahu 3. Obvodní soud pro Prahu 3
však usnesením ze dne 8. 7. 2013 vyslovil svou nepříslušnost ve v ěci detenčního řízení (obdobné
usnesení ve věci řízení o způsobilosti – viz výše uvedená věc sp. zn. 25 P 64/2013) s tím, že věc
bude postoupena Okresnímu soudu Praha – západ. Spis další úkon neobsahuje.
V řízení vedeném pod sp. zn. 25 P a Nc 18/2012 byly dle kárného návrhu spatřovány
průtahy v nečinnosti od 19. 6. 2013 do 10. 9. 2013 a pak opět od konce září 2013 do prověrky,
která proběhla dne 5. 12. 2013.
Nejvyšší správní soud z obsahu spisu zjistil, že v dané záležitosti byl dne 18. 12. 2012
podán návrh matky na omezení způsobilosti její dcery k právním úkonům. Usnesení o „zahájení
řízení“ bylo vydáno dne 2. 1. 2013. Podle č. l. 5 bylo předáno kanceláři dne 17. 1. 2013, údaj
o datu vypravení chybí. Dle pokynu ze dne 19. 2. 2013 (č. l. 10) zřejmě usn esení ze dne 2. 1. 2013
společně s poučením vyšetřované zasláno rovněž této osobě, u níž se o omezení způsobilosti
k právním úkonům jedná; dle razítka vypraveno až dne 10. 5. 2013. Dne 18. 6. 2013 jsou
získávány údaje o vyšetřované a její matce. Dne 10. 9. 2013 pak bylo vypracováno a vypraveno
usnesení o ustanovení opatrovníka; vyšetřovaná na poučení vypravené dne 10. 5. 2013
nereagovala a nesdělila, koho si zvolila k zastupování v řízení. Dne 28. 11. 2013 bylo ručně
vypracováno usnesení o ustanovení znalce z oboru zdravotnictví – odvětví psychologie; přijato
kanceláří dne 2. 12. 2013, dle č. l. 28 zřejmě vypraveno až 30. 12. 2013. Ke sdělení ustanovené
znalkyně – psycholožky ze dne 14. 1. 2014, že je třeba ustanovit znalce z oboru psychiatrie
(zároveň požádáno o zproštění povinnosti vypracovat posudek), ustanoven usnesením ze dne
5. 2. 2014 znalec – psychiatr.
K řízení vedenému pod sp. zn. 25 P a Nc 110/2013 kárný návrh uváděl, že soudu byl
doručen „podnět“ dne 8. 4. 2013 a opatrovník byl v této souvislosti ustanoven až 3. 6. 2013.
Řízení samo bylo zahájeno dne 10. 9. 2013 a znalec ustanoven dne 28. 11. 2013. Kárný návrh
v tomto bodě podstatu kárného provinění blíže nespecifikoval, obecně však bylo spatřováno
v průtazích v řízení.
Dle obsahu spisu kárný senát konstatoval, že návrh na zbavení způsobilosti k právním
úkonům byl soudu skutečně doručen dne 8. 4. 2013, dne 23. 4. 2013 bylo na základě pokynu
kárně obviněné ze dne 16. 4. 2013 vyšetřované zasláno poučení dle §187 o. s. ř., přičemž
ta v dopise ze dne 29. 4. 2013 uvedla, že si zástupcem pro řízení zvolila svou matku. Ta byla
ustanovena opatrovníkem usnesením ze dne 3. 6. 2013, dodaným kanceláři dne 4. 6. 2013
a vypraveným dne 19. 6. 2013. Právní moci nabylo dn e 9. 7. 2013. Řízení samotné pak bylo
zahájeno usnesením ze dne 10. 9. 2013 (téhož dne vypraveno). Dne 28. 11. 2013 je ručně
vypracováno usnesení o ustanovení znalce, kanceláři je dodáno dne 2. 12. 2013 a vypraveno
je dne 30. 12. 2013. Ustanovená znalkyně – psycholožka e-mailem ze dne 18. 1. 2014 sděluje,
že k duševní poruše by se měl vyjádřit znalec – psychiatr; ten ustanoven usnesením z 28. 1. 2014.
K věci vedené pod sp. zn. 25 P a Nc 118/2013 kárný návrh uváděl, že spis (návrh otce
na snížení výživného) byl soudu postoupen dne 27. 3. 2013, nesouhlas s postoupením je ze dne
29. 5. 2013, spis se od krajského soudu vrací dne 18. 6. 2013 a další úkon je až z 1. 9. 2013. Kárný
návrh v tomto bodě podstatu kárného provinění výslovně nespecifikoval, kárné provinění však
bylo opět spatřováno obecně v průtazích v řízení.
K této věci dle obsahu soudního spisu kárný senát konstatoval, že dne 16. 4. 2013 byla
ve spise prováděna lustrace v centrální evidenci obyvatel. Dle spisu je písemnost s předložením
věci krajskému soudu k rozhodnutí o nesouhlasu s přenesením příslušnosti ze dne 3. 5. 2013, kdy
také došla kanceláři; vypraveno až dne 29. 5. 2013. Násle dné usnesení krajského soudu
je doručeno Okresnímu soudu Praha – západ dne 18. 6. 2013, pokyn k jeho zaslání matce a otci
nezletilé je ze dne 3. 7. 2013 a vypraveno je toto usnesení dne 8. 7. 2013, zásilka otci se vrátila
s tím, že na dané adrese sídlí obec, dne 12. 7. 2013. Dne 1. 9. 2013 pokyn ve spise o předvolání
k jednání nařízenému na den 25. 11. 2013. Další úkon je z 1. 10. 2013 a poté následují úkony
další.
Konečně v souvislosti s řízením vedeným pod sp. zn. 25 P a Nc 127/2013 kárný návrh
uvádí, že „dne 14. 10. 2013 znalkyně odmítla vypracovat znalecký posudek, ke dni prověrky bez úkonu“ .
Podstata kárného provinění nebyla blíže specifikována.
Kárný senát z obsahu spisu zjistil, že znalkyně z oboru zdravotnictví – odvětví
psychologie byla ustanovena usnesením ze dne 27. 9. 2013. Měla zjistit osobnost a výchovné
schopnosti rodičů nezletilých (ve věci šlo o úpravu styku rodičů s dětmi), jaká úprava styku
je pro nezletilé nejvhodnější a další skutečnosti mající význam pro rozhodnutí. Znalkyně přípisem
doručeným soudu dne 14. 10. 2013 požádala o zproštění povinnosti vypracovat znalecký
posudek, a to pro své přetížení. Ve spise poté pokyn k zaslání došlých listin účastníkům ze dne
22. 10. 2013, předaný kanceláři 23. 10. 2013. Poté spis do 18. 2. 2014 bez úkonu.
Kárný senát dále provedl stranami předložené důkazy. Jednalo se zejména o listinné
důkazy předložené navrhovatelkou na výzvu soudu k doložení, že ve věci byla splně na
šestiměsíční subjektivní lhůta pro podání kárného návrhu. V prvé řadě se jednalo o zprávu
místopředsedkyně Krajského soudu v Praze o kontrole provedené u Okresního soudu Praha –
západ dne 5. 12. 2013. Dále se jednalo o z právu místopředsedkyně Krajského soudu v Praze
ze dne 5. 12. 2013 o kon trole nedodělků v rejstříku PaNc. Dále byl předmětem dokazování dopis
kárné navrhovatelky ze dne 10. 1. 2014 adresovaný místopředsedovi Krajského soudu v Praze,
v němž je zmiňována věc sp. zn. 14 T 22/2007, a přehled nevyhotovených a nevypravených
rozhodnutí, který se týkal mj. projednávaných věcí sp. zn. 14 T 125/2011 a sp. zn. 14 T 38/2012.
Rovněž byla předložena listina nazvaná Kontrola zatykačů ze dne 14. 1. 2014, která se týkala věc í
sp. zn. 14 T 202/2010, sp. zn. 14 T 98/2006 a sp. zn. 14 T 66/2010. Proved eny byly i důkazy
v podobě Zápisu z pracovní porady ze dne 26. 1. 2011 u Okresního soudu Praha – západ,
přehledu napadlých, vyřízených a nevyřízených věcí v agendách T a PaNc v letech 2011, 2012
a 2013. Kárná navrhovatelka soudu pře dložila rovněž své rozhodnutí ze dne 27. 6. 2012, jímž
JUDr. N. udělila výtku podle §88a zákona o soudech a soudcích za nedodržení zákonných lhůt
ve dvou vazebních věcech sp. zn. 33 Nt 4002/2012 a 33 Nt 4003/2012, jakož i osobní spis kárně
obviněné.
Kárný senát rovněž provedl důkazy listinami předloženými kárně obviněnou týkajícími
se jejích rodinných poměrů. Kárně obviněná předložila i výpis rozhodnutí o amnestii, z něhož
vyplývá, že v průběhu roku 2013 vyřídila 453 rozhodnutí o amnestii prezidenta republiky
z celkového počtu 2264 rozhodnutí vydaných u Okresního soudu Praha – západ. Kárně obviněná
přeložila také zprávu Krajského soudu v Praze o prověrce rozhodování Okresního soudu Praha –
západ zaměřené na zkoumání plynulosti řízení a dodržování lhůt dle §129 odst. 3 písm. a)
trestního řádu. Kárně obviněná uvedla, že tímto dokumentem chtěla ilustrovat celkovou situaci
na soudu a že se nedostatky zdaleka netýkaly jen jí samé.
Pokračování 13 Kss 1/2014 - 128
Dále si kárný senát vyžádal vyjádření soudcovské rady Okresního soudu Praha – západ
k osobě kárně obviněné. K věci se namísto soudcovské rady vyjádřilo shromáždění soudců
jmenovaného soudu. Z obsahu tohoto vyjádření ze dne 31. 3. 2014 bylo konstatováno,
že působnost soudcovské rady nyní vykonává shromáždění všech soudců, neboť členové
soudcovské rady podali demisi z důvodu nerespektování názoru soudcovské rady vedením soudu.
Z předmětného vyjádření dále vyplývá, že převedení kárně obviněné v říjnu 2011 z trestního
úseku na úsek exekuční a posléze na úsek opatrovnický považovala tehdejší soudcovská rada
za šikanózní. K přeřazení kárně obviněné na civilní a exekuční úsek došlo za situace, kdy
na těchto úsecích nebyla akutní potřeba dalšího soudce; naopak soudce z civilního úseku, který
si nepřál působit na úseku trestním, byl přeřazen právě na trestní úsek. Zároveň shromáždění
soudců upozornilo na další nestandardní kroky vedení soudu při organizaci činnosti na trestním
úseku. K osobě kárně obviněné pak shromáždění soudců uvedlo, že od 1. 11. 2011
do současnosti je JUDr. N. nucena rozhodovat věci v rejstřících T, Rod, C, E, EXE a PaNc, tedy
věci se zcela odlišným řízením a v plné šíři hmotného práva. Takové přeřazení soudce, který
dlouhodobě působil na jediném (trestním) úseku, se nutně musí projevit v kvalitě jeho práce.
Dále shromáždění soudců upozornilo na problémy týkající se administrativního personálu,
zejména při přepisování rozhodnutí a jejich vypravování, spojené s fluktuací tohoto personálu;
kárně obviněné nebyla stabilně k dispozici protokolující úřednice. Ke zlepšení situace došlo
až od 4. čtvrtletí 2013. Shromáždění soudců považuje kárný návrh přinejmenším v části, v níž byl
následně vzat zpět, za šikanózní, účelový, podaný ve snaze vy vinout nátlak na kárně obviněnou.
Kárná navrhovatelka při ústním jednání popřela, že b y se v daném případě jednalo
o šikanózní návrh, a poukázala na objektivní nedostatky v činnosti kárně obviněné, které vedly
k podání návrhu a také k předchozímu přeřazení z trestní agendy na agendy jiné. Rovněž
předmětné vyjádření shromáždění soudců navrhovatelka nepovažovala za zcela objektivní
a poukázala na důvody, které vedly k rezignaci soudcovské rady Okresního soudu Praha – západ.
Kárná navrhovatelka také popsala personální situaci a jiné okolnosti na Okresním soudu Praha –
západ, které vedly ke změně v zařazení soudců tohoto soudu.
V rámci svého výslechu kárně obviněná vypověděla, p o svém přeřazení z trestního
na exekuční úsek a následně na úsek opatrovnický jí nebyly odebrány žádné dosud napadlé věci
a tudíž se vždy snažila se se všemi těmito rozličnými agendami vypořádat. Přesto jí bylo
opakovaně sdělováno, že výsledky nejsou uspokojivé, což si uvědomovala, proto už tři čtvrtě
roku soudí pravidelně třikrát týdně, a to v pondělí, čtvrtek a pátek, na přípravu tedy zbývá úterý
a středa a v sobotu a v neděli se snaží diktovat rozhodnutí. Mohla by spočítat na prstech, kdy
za poslední rok o víkendu nepracovala a mohla se věnovat osobním věcem. Přitom je velmi
obtížné soudit v jediný den různé agendy a přecházet z jednoho zákona do druhého, přesto
se výsledky v oddělení PaNc postupně zlepšují (v současné době asi 150 neskončených věcí)
a z trestní agendy zbývají neskončené asi 3 věci. Vyhotovování rozhodnutí jí trvalo delší dobu,
neboť se některé věci musela od počátku znovu naučit. Práci komplikuje také neustálá fluktuace
osob v soudních kancelářích, která je způsobena zejména pro Prahu nízkým finančním
ohodnocením. Kanceláře špatně fungují, neboť noví nezkušení pracovníci dělají chyby, sotva
se svou práci naučí, odcházejí a přichází někdo jiný. Tyto věc i významně ovlivňují práci soudce,
který vlastními silami jen těžko ohlídá veškeré lhůty. Kárně obviněn á poukázala také na své
zkušenosti vyplývající z toho, že je služebně nejstarší soudkyní v trestní agendě a že se na ni
mladší soudci obracejí s žádostí o pomoc ve složitých trestních případech. Není si vědoma toho,
že by na n i někdy státní zástupce či advokát podal stížnost. Poukázala též na specifika trestné
činnosti v obvodu Okresního soudu Praha-západ, která jsou dána výskytem řady chatových
oblastí, s nimiž je spojena násilná i majetková trestná činnost – krádeže, vloupání, porušování
domovní svobody.
Kárný senát rovněž provedl důkaz (navržený kárně obviněnou) výslechem svědkyně,
JUDr. M. D., předsedkyně Okresního soudu Praha – západ v letech 1986 až 2011 a soudkyně
Okresního soudu Praha – západ v letech 2011 až 2012.
Svědkyně uvedla, že její vztah ke kárně obviněné byl vždy kolegiální (kolegiální byl vždy
i její vztah ke kárné navrhovatelce). Kárně obviněnou přijímala v roce 1994 jako soudkyni
Okresního soudu Praha – západ a v roce 2000 ji pověřila funkcí místopředsedkyně soudu, a poté,
co byla s její prací spokojena, ji po roce jmenovala místopřed sedkyní Okresního soudu Praha –
západ pro trestní úsek. Svou práci kárně obviněná vždy vykovala řádně, ale svědkyně již před
časem pozorovala, že kárně obviněná má určité osobní problémy, které také vedly k její rezignaci
na funkci místopředsedkyně soudu. Zhoršování situace na trestním úseku soudu se netýkalo ani
tak kárně obviněné, ale souviselo spíše až s činností jejího nástupce na pozici místopředsedy.
Tyto potíže vedly k některým prověrkám ze strany nadřízeného soudu, avšak kárně obviněná
nijak z hlediska svých výkonů nevybočovala z řady, byť měla větší počet zrušených věcí, přičemž
nedostatky vyplývaly z doby, kdy měla osobní problémy. O přeřazení JUDr. N. na jinou agendu
se ale nikdy neuvažovalo; následné přeřazení považovala a považuje svědkyně za nevhodné .
Nikdo si rovněž nikdy na JUDr. N. nestěžoval.
V rámci své závěrečné řeči kárná navrhovatelka uvedla, že na kárném návrhu, s výjimkou
částečného zpětvzetí, trvá. Objektivní personální problémy v soudních kancelářích, stejně jako
nedostatek asistentů soudců, se netýkají jen JUDr. N. , ale musí se s nimi vypořádat všichni
soudci. O osobních problémech kárně obviněné nevěděla a nebyla o nich kárně obviněnou
informována. Na rozdíl od svědkyně kárná navrhovatelka ví o několika stížnostech na JUDr. N.,
přičemž za dobu celého svého působení na Okresním soudu v Příbrami nevyřizovala na tomto
soudu tolik stížností jako za půl roku na Okresním soudu Praha – západ; rovněž o převedení
JUDr. N. na jinou agendu se již v minulosti uvažovalo.
Obhájce kárně obviněné při závěrečné řeči opětovně odkázal na složitou osobní situaci
kárně obviněné související s jejím rozvodem. U vytýkaných skutků nedošlo ke kárnému
provinění, neboť schází subjektivní stránka provinění. V případě skutku týkajícího se spisu
sp. zn. 14 T 22/2007 sice došlo k průtahům, ale z důvodu, který by se dal pova žovat
za omluvitelný, neboť, jak uvedla kárně ob viněná, po opakovaném zrušení rozhodnutí měla
problémy řádně své rozhodnutí formulovat. Obhájce kárně obviněné rovněž opakovaně poukázal
na problémy týkající se administrativního aparátu soud u a na přeřazení JUDr. N. na netrestní
agendy. Kárná žaloba byla podána ještě před tím, než by byla situace s kárně obviněnou
projednána jiným způsobem a za polehčující okolnost lze považovat také to, že žádný z účastníků
řízení si na JUDr. N. dosud nestěžoval. Kárně obviněná také některá svá pochybení doznala a je
třeba přihlédnout tomu, jak intenzivně, i za ztížených podmínek, se snaží vyřizovat všechny jí
přidělené věci.
IV. Posouzení věci soudem
Kárný senát se především zabýval dodržením subjektivní a objektivní lhůty k podání
návrhu na zahájení kárného řízení. Dle §9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech
soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“) totiž musí být
návrh na zahájení kárného řízení podán nejpozději do šesti měsíců ode dne, kde se navrhovatel
dozvěděl o skutečnostech, týkajících se kárného provinění, k teré jsou rozhodné pro podání
návrhu, nejpozději však do tří let ode dne spáchání kárného provinění (objektivní lhůta
pro podání kárného návrhu je zároveň totožná s hmotněprávní prekluzivní lhůtou zániku kárné
odpovědnosti dle §89 zákona o soudech a soudcích). Návrh na zahájení kárného řízení byl
Pokračování 13 Kss 1/2014 - 129
u Nejvyššího správního soudu podán dne 31. 1. 2014. Subjektivní lhůta je tedy zachována
pro jednání, o kterých se navrhovatelka dozvěděla ne dříve než 31. 7. 2013. Z obsahu kárného
návrhu, předložených spisů, jakož i z vyjádření kárné navrhovatelky, které si k této otázce
Nejvyšší správní soud vyžádal, vyplývá, že prověrky spisů, na základě jejichž výsledků byl kárný
návrh podán, probíhaly v prosinci roku 2013 a lednu roku 2014; o vytýkaných jednáních se kárná
navrhovatelka dozvěděla právě v souvislosti s těmito prověrkami. Návrh byl proto podán v rámci
zákonem stanovené subjektivní lhůty. Pokud jde o objektivní procesní lhůtu a zároveň
i prekluzivní lhůtu 3 let, kárný soud vycházel z toho, že tyto lhůty u trvajících či pokračujících
deliktů začínají běžet až dokonáním skutku, v němž je spatřováno kárné provinění. Za tohoto
předpokladu byly tyto lhůty zachovány u všech vytýkaných jednání.
Dále kárný senát vyhodnotil důkazy provedené při ústním jednání.
Pokud jde o otázku viny, Nejvyšší správní soud vzal za prokázané, že kárně obviněná
spáchala kárné provinění tím, že celkem ve dvou ve výroku tohoto rozhodnutí jmenovaných
trestních věcech (sp. zn. 14 T 179/2010 a sp. zn. 14 T 22/2007 ), v jedné opatrovnické věci
(sp. zn. 25 P a Nc 185/2013) a v jedné věci soudnictví nad mládeží (sp. zn. 25 Rod 1/2013)
nedodržela zákonnou lhůtu pro vyhotovení rozhodnutí, přičemž zejména v obou trestních
věcech překročila lhůtu, která činí podle v §129 odst. 3 písm. a) trestního ř ádu 5, resp. 10
pracovních dnů, poměrně výrazně, tj. v řádu týdnů, resp. i měsíců. V případě řízení vedeného
pod sp. zn. 25 P a Nc 185/2013 nebyla dodržena lhůta dle §158 odst. 4 o. s. ř. , který stanoví:
„Jestliže stejnopis vyhotovení rozsudku nebyl doručen podle odstavce 3, je třeba jej účastníkům, popřípadě jejich
zástupcům odeslat ve lhůtě třiceti dnů ode dne vyhlášení rozsudku. Předseda soudu je oprávněn tuto lhůtu
prodloužit až o dalších šedesát dnů.“ V daném případě došlo k překročení zákonem stanovené lhůty
zhruba o tři týdny. Rovněž ve věci vedené pod sp. zn. 25 Rod 1/2 013 se kárný senát ztotožnil
se závěry uvedenými v kárném návrhu, že byla zhruba o 2 měsíce překročena zákonem stanovená
lhůta pro vypracování a odeslání rozsudku [na řízení ve věcech dětí mladších 15 let se podle
zákona o soudnictví ve věcech mládeže použije subsidiárně občanský soudní řád].
Jakkoli nepanovala mezi navrhovatelkou a kárně obviněnou v průběhu řízení úplná shoda
na tom, jaký byl podíl kanceláře daného soudního oddělení na takto způsobených průtazích, má
kárný senát za to, že tato otázka nakonec není pro posouzení věci klíčová, neboť nic nemění
na závěru o odpovědnosti kárně obviněné za kárné provinění. Jakkoli totiž je zřejmé, že může být
pro soudce někdy obtížné udržet si dokonalý přehled třeba i o několika stech tzv. živých spisech,
které jsou mu přiděleny, lze po něm nepochybně požadovat, aby měl úplný přehled o těch z nich,
v nichž již vyhlásil konečné rozhodnutí a kde tedy běží zákonná lhůta pro vyhotovení těchto
rozhodnutí. I kdyby tedy došlo k omylu, že by kancelář daný spis soudci včas nepředložila
k vyhotovení rozhodnutí, nebo by neprovedla příslušný pokyn, jak tvrdila kárně obviněná,
je na odpovědnosti takového soudce, aby toto pochybení kanceláře zjistil včas tak, aby byla lhůta
pro vyhotovení rozhodnutí pokud možno dodržena, a nikoliv až s odstupem několika týdnů
či měsíců. Ostatně sama kárně obviněná ve vyjádřen í ke kárnému návrhu doznala,
že se pochybení v souvislosti s překročením zákonných lhůt pro vyhotovení rozhodnutí
dopustila.
Podle ustálené judikatury kárných soudů zavině né překročení zákonné lhůty
pro vyhotovení rozhodnutí v rozsahu, jaký byl zjištěn ve zmiňovaných čtyřech případech,
naplňuje znaky skutkové podstaty kárného provinění soudce ve smyslu §87 odst. 1 zákona
o soudech a soudcích (viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2012,
č. j. 11 Kss 7/2012 – 64, dostupné na www.nssoud.cz).
Pokud jde o skutek, jenž se váže ke spisu sp. zn. 14 T 125/2011, lze souhlasit s kárným
návrhem, že byla zaviněním kárně obviněné překročena lhůta k vyhotovení a vypravení
rozhodnutí; délka tohoto překročení ovšem představovala pouze šest pracovních dní, takže kárný
soud dospěl k závěru, že za situace, kdy nebylo prokázáno, že by dané zdržení s vypravením
usnesení o postoupení věci jako přestupku způsobilo jakoukoli újmu účastníkům předmětného
řízení či veřejnému zájmu, nemá toto pochybení kárně obviněné intenzitu kárn ého provinění
(viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2011, č. j. 11 Kss 1/2011 – 131,
www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud při hodnocení tohoto skutku vycházel z ustálené kárné
judikatury, dle níž je kárné obvinění vždy až opatřením ultima ratio (viz např. rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2013, č. j. 16 Kss 8/2013 – 45, www.nssoud.cz);
u méně závažných pochybení tak postačuje, jsou-li soudci vytčena, ať již neformálně, nebo
pomocí formální výtky dle §88a zákona o soudech a soudcích.
Ve věci sp. zn. 25 P 64/2013 ani ve věcech rejstříku P a Nc nebylo v obdobích nečinnosti
v délce jednoho, dvou, nebo méně než tří měsíců shledáno kárné provinění. Ačkoli je stabilně
judikováno tímto kárným soudem, že nelze stanovit přesnou hranici, odkdy již určité období
nečinnosti ve spise je nutno považovat za kárné provinění, neboť záleží na situaci na konkrétním
soudu, v konkrétní agendě a u konkrétního soudce, je při výrazném zatížení daného soudce, které
bylo shledáno i u kárně obviněné, neadekvátní, požadovat po něm, aby veškeré spisy, které mu
byly přiděleny, v daném případě navíc v různých agendách, vyřizoval bez jakékoli prodlevy.
Ve většině případů spis z objektivních důvodů zůstává po určitou dobu bez vyřízení
(srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 11. 2011, č. j. 11 Kss 2/2011 – 79,
a ze dne 28. 11. 2013, č. j. 16 Kss 1/2013 – 116, obě dostupná na www.nssoud.cz).
Obdobně kárný senát neshledal kárné provinění – nad rámec překročení zákonné lhůty
pro vyhotovení rozsudku – ani v samotném skutku ve věci sp. zn. 14 T 179/2010, jenž měl podle
kárného návrhu spočívat ve vyhotovení nepatřičného referátu. Je pravdou, že sama kárně
obviněná uvedla, že referát vyhotovila dne 23. 12. 2013, ale spis kanceláři odevzdala
až po svátcích, tj. dne 2. 1. 2014, ale v takovém postupu nelze shledat znaky kárného provinění,
neboť nebylo prokázáno, že by důvodem takového postupu byla v daném případě jakákoli snaha
manipulovat údaji ve spise.
Pokud jde o věc sp. zn. 14 T 22/2007, tam sice kárný návrh naznačoval obdobné jednání,
nicméně, za kárné provinění v návrhu označeno nebylo, přičemž Nejvyšší správní soud opět
odkazuje na ustálenou judikaturu spočívající v tom, že i v kárném řízení se plně uplatní zásada
obžalovací a soud je tedy plně vázán vymezením jednotlivých skutků, v nichž je spatřováno kárné
provinění, v kárném návrhu a nemůže se od nich odchýlit (§9 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb.,
a contrario, viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2012, č. j. 11 Kss 7/2012 –
64, www.nssoud.cz, srov. též nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2008, sp. zn. III. ÚS 1076/07).
Pokud jde o věc sp. zn. 25 L 2/2013, nemohl kárný senát přisvědčit navrhov atelce v tom,
že ve věci nebylo řádně rozhodnuto procesním postupem, čímž navrhovatelka patrně mínila
usnesení, jímž by Okresní soud Praha - západ vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc
Obvodnímu soudu pro Prahu 3. Byť byla podání Nemocnice Třebotov označena jako „návrhy“
na zahájení detenčního řízení, materiálně jde dle názoru kárného se nátu skutečně pouze
o oznámení o převzetí umístěné bez jejího písemného souhlasu, na jejichž základě mělo být
soudem zahájeno detenční řízení z moci úřední. Neb ylo-li v dané věci toto řízení soudem
zahájeno, nemohl ani rozhodovat o postoupení věci soudu jinému. Kárně obviněná namísto toho
sdělila nemocnici, že se má se svým podnětem obrátit na místně příslušný soud. V tom podle
názoru kárného senátu nelze spatřovat kárné provinění. Je otázkou, zda právní názor kárně
obviněné, že v daném případě nebyl důvod k zahájení detenčního řízení, byl správný. Je zřejmé,
Pokračování 13 Kss 1/2014 - 130
že se s ním nadřízený soud, tj. Krajský soud v Praze, neztotožnil, nicméně na vyjádření právního
názoru, byť se později ukáže jako nesprávný, se vztahuje soudcovská nezávislost, nelze
ho postihovat, až na zjevné excesy, v kárném řízení ( srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu ze dne 30. 6. 2011, č. j. 11 Kss 9/2009 - 331, či ze dne 22. 3. 2013, č. j . 16 Kss 6/2012 -
114, obě dostupná na www.nssoud.cz).
Jde-li o úzce související, či v podstatě se překrývající věc sp. zn. 25 L 3/2013, opět
vyvstává otázka, jak měla kárně obviněná soudkyně vlastně pos tupovat, pokud se domnívala,
že ani „návrhem“ adresovaným Obvodnímu soudu pro Prahu 3 nemohlo být detenční řízení
zahájeno a že sám Obvodní soud pro Prahu 3 před postoupením věci řízení nezahájil. Je otázkou,
zda v tomto případě byl na místě postup podle §105 odst. 3 o. s. ř., a to zvláště za situace, kdy
nesouhlas Okresního soudu Praha - západ s postoupením i „detenční věci“ řešil krajský soud
v souvisejícím řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům. Zároveň je pravdou, že tento
soud dospěl k závěru, že nesouhlas Okresního soudu Praha - západ s postoupením jak řízení
o způsobilosti k právním úkonům, tak „detenční věci“ není důvodný. Toto rozhodnutí bylo
Okresnímu soudu Praha - západ doručeno dne 21. 10. 2013, kárně obviněná tedy měla následně
ve spisu sp. zn. 25 L 3/2013 zahájit na základě oznáme ní ústavu zdravotnické péče detenční
řízení a neprodleně v něm rozhodnout vzhledem k sedmidenní zákonné lhůtě. Nejvyšší správní
soud ovšem neshledal, že by dané pochybení dosahovalo intenzity kárného provinění. Tento
průtah byl totiž do značné míry způsoben jednak „procesním zmatkem“ spojeným
s „překrýváním“ uvedených tří věcí, tj. věci sp. zn. 25 P 64/2013, sp. zn. 25 L 2/2013
a sp. zn. 25 L 3/2013, jednak samotným právním názorem, byť zčásti nesprávným (pokud jde
o místní nepříslušnost soudu) kárně obviněné, jednak ovšem i nedůsledným postupem krajského
soudu, který v daném případě sice, jak vyplývá z odůvo dnění jeho usnesení, rozhodl
o nedůvodnosti jak postoupení řízení o omezení způsobilosti k právním úkonům, tak i „detenční
věci“, v záhlaví tohoto usnesení však uvedl, že rozhoduje pouze v řízení o omezení způsobilosti
k právním úkonům, a jeho usnesení bylo následně zažurnalizováno pouze do spisu
sp. zn. 25 P 64/2013, a nikoliv do spisů, jež se týkaly detenční věci .
Kárný senát rovněž nemohl přisvědčit k árnému návrhu, pokud jde o postup kárně
obviněné ve věcech, kde byl vydán příkaz k zatčení, a bylo policií vyhlášeno pátrání
po obviněném. Jak vyplynulo z provedeného dokazování příslušnými spisy, kárně obviněná
prováděla v těchto věcech opakované dotazy a urgence na Policii ČR, pokoušela se o doručení
trestního příkazu či jiných písemností různými způsoby, prováděla lustrace v příslušných
evidencích a činila další úkony ke zjištění pobytu obviněný ch. Je pravdou, že v urgencích Policii
ČR se v některých případech vyskytovaly delší prodlevy, nicmén ě kárný senát není přesvědčen
o tom, že je nutné u policie urgovat vždy v krátkých intervalec h vyřízení příkazu k zatčení
za situace, kdy je po dané osobě vyhlášeno celostátní pátrání a kdy lze př edpokládat aktivitu
samotných policejních orgánů v případě vypátrání obviněného. Ani doporučení, kárnou
navrhovatelkou spíše nahodile zmiňovaná při jednání, jak měla kárně obviněná v daném ohledu
postupovat (např. aby se obrátila s podnětem na vedení soudu, které by tyto věci učinilo
předmětem meziresortní porady s policií), nepřesvědčila kárný senát, že se navrhovatelka
v daném ohledu dopustila kárného provinění.
Pakliže bylo v některých těchto věcech kárně obviněné vytýkáno, že nevydala
mezinárodní zatýkací rozkaz, kárný senát ani v jednom z těchto případů neshledal, že by k tomu
byly splněny zákonné podmínky, neboť dle tehdy účinného znění §385 písm. a) trestního řádu
soud zatýkací rozkaz nemohl vydat, jestliže předpokládal uložení jiného trestu než
nepodmíněného trestu odnětí svobody v délce nejméně čtyř měsíců. V daném případě byly
ovšem obviněným, vzhledem k vydání trestních příkazů, uloženy pouze podmíněné tresty od nětí
svobody. Vydání evropského zatýkacího rozkazu v některých těchto věcech sice přicházelo
v úvahu, jeho nevydání za situace, kdy nebylo vůbec zřejmé, zda se obviněný zdržuje či bude
zdržovat na území konkrétního státu Evropské unie, nelze podle názoru kárného senátu
považovat za kárné provinění.
Konečně pokud jde o otázku, zda v některých těchto věcech nemělo být dříve
rozhodnuto o vedení řízení proti uprchlému, je třeba připomenout, že trestní řád (§302 a násl.)
žádnou striktní lhůtu pro takové rozhodnutí nestanoví. Přitom je zřejmé, že musí být splněna
alespoň jedna z podmínek uvedených v §302 trestního řádu, tedy musí jít o osobu, která
se vyhýbá trestnímu řízení pobytem v cizině, nebo tím, že se skrývá. Posouzení těchto podmínek
je plně na uvážení soudce rozhodujícího v dané věci a do těchto otázek nehodlá kárný senát
žádným způsobem intervenovat. Navíc je nutno připomenout, že podle §305 trestního řádu
může o konání řízení proti uprchlému po podání obžaloby rozhodnout soud z vlastní iniciativy,
nebo i na návrh státního zástupce. V žádné z předmětných věcí příslušný státní zástupce takový
návrh nepodal.
Lze tedy uzavřít, že vytýkaný postup soudkyně v těchto věcech nenaplňoval znaky
skutkové podstaty kárného provinění. Kárný senát nevylučuje, že jeh o posouzení by v některých
těchto případech mohlo být odlišné, pokud by kárný návrh obsahoval v dané pasáži, namísto
velmi kusé a nedostatečné argumentace, podrobné zdůvodnění, jaký konkrétní úkon, v jakém
konkrétním spise a v jakém konkrétním období měla kárně obviněná provést, z jakých důvodů
a jaké jsou důsledky neprovedení tohoto úkonu, zda došlo např. neprovedením tohoto úkonu
k promlčení trestní odpovědnosti apod. To by však návrh musel být zpracován mnohem
podrobněji a pečlivěji a kárný senát zde v souladu s dosavadní judikaturou uvádí, že kárný
navrhovatel má v kárném řízení povinnost tvrzení a povinnost důkazní (§9 odst. 2 zákona
č. 7/2002 Sb.), a kárný soud není nejen povinen, ale ani oprávněn domýšlet za kárného
navrhovatele, v čem má být spatřováno kárné provinění (srov. např. rozhodnutí Vrchního soudu
v Olomouci ze dne 4. 10. 2002, sp. zn. Ds 7/2002) .
V rozsahu, v němž vzala navrhovatelka svůj návrh zpět, soud řízení podle §14 písm. a)
zákona č. 7/2002 Sb. zastavil.
Pokud jde o uložené kárné opatření za skutky, v nichž kárný senát shledal kárné
provinění, vzal soud na jedné straně v úvahu, že zákonná lhůta pro vyhotovení rozhodnutí byla
zejména v předmětných trestních věcech překročena poměrně výrazně, jakož i to, že kárně
obviněné již byla v minulosti uložena výtka podle §88a zákona o soudech a soudcích . Na straně
druhé však kárný senát přihlédl k tomu, že kárně obviněná byla oproti původní šíři kárného
návrhu shledána odpovědnou za kárná provinění pouze v relativně malém počtu věcí.
Kárně obviněné navíc svědčí celá řada polehčujících okolností, především skutečnost,
že dosud nebyla za dobu svého mnohaletého působení u Okresního soudu Praha - západ kárně
postižena. Dále to jsou zjevně dosti neutěšené podmínky, za nichž působila kárně obviněná
v rozhodném období u Okresního soudu Praha - západ, ať již jde o nedostatečnou podporu
ze strany soudní kanceláře, tak zejména o důsledky skutečnosti, že byla jakožto dlouholetá
zkušená trestní soudkyně daného soudu přeřazena změnou rozvrhu práce na zcela jinou agendu,
nejprve na exekuce a posléze na věci opatrovnické. Zároveň ovšem musela v rozhodném období
pokračovat v řízení v trestních věcech, které jí napadly do doby změny rozvrhu práce. Kárný
soud nehodnotil oprávněnost tohoto kroku předsedkyně soudu, neboť mu to v tomto řízení
nepřísluší. Musí však konstatovat, že se ztotožňuje se stanoviskem shromáždění soudců
Okresního soudu Praha - západ v tom ohledu, že kárně obviněná v daném období musela
obsáhnout velmi širokou oblast hmotného práva, což se nepochybně muselo projevit na její
výkonnosti. Soud přihlédl i k celkovému značnému vytížení soudkyně, k němuž v rozhodném
Pokračování 13 Kss 1/2014 - 131
období přispěla i mimořádná agenda v podobě vyřizování prezidentské amnestie. Kárný senát
vzal v potaz rovněž skutečnost, kterou potvrdila při ústním jednání kárná navrhovatelka,
že po podání kárného návrhu se činnost JUDr. N. zlepšila v tom smyslu, že se jí dařilo zejména
v opatrovnické agendě výrazně zvýšit počet rozhodnutých věcí.
Kárný senát vzal taktéž v úvahu i osobní a rodinné poměry kárně obviněné, přihlédl
k okolnostem, které uváděla obhajoba, především k nelehké osobní situaci, do níž se dostala
po rozvodu svého manželství, a nutnosti postarat se o rodinu v této situaci, přihlédl i k její
dosavadní dlouholeté praxi soudkyně Okresního soudu Praha - západ a také místopředsedkyně
tohoto soudu pro trestní úsek a dospěl k závěru, že rozhodně nemůže vyhovět kárnému návrhu
na uložení kárného opatření v podobě snížení platu o 30 % na dobu 1 roku. Na straně druhé
Nejvyšší správní soud neshledal, vzhledem k výraznému překročení lhůt pro vyhotovení
rozhodnutí v některých případech, ani zákonné podmínky pro to, aby mohl upustit od kárného
opatření, jak navrhovala kárně obviněná. Jako adekvátní kárné opatření, které splní svůj úč el, tedy
soud shledal uložení důtky.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné (§21 zákona
č. 7/2002 Sb.).
V Brně dne 23. dubna 2014
JUDr. Jakub Camrda, Ph.D.
předseda kárného senátu