ECLI:CZ:NSS:2014:16.KSS.4.2014:53
sp. zn. 16 Kss 4/2014 - 53
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Průchy a členů JUDr. Milady Šámalové, JUDr. Ivany Doubkové, JUDr. Josefa Českého,
JUDr. Petra Hajna a JUDr. Tomáše Prokopce v právní věci kárného navrhovatele: předseda
Okresního soudu v Litoměřicích, se sídlem Na Valech 525/12, Litoměřice, proti kárně
obviněné: JUDr. I. H., soudkyně Okresního soudu v Litoměřicích, zastoupená obhájkyní
JUDr. Ladislavou Chládkovou, advokátkou se sídlem Husinecká 903/10, Praha 3, pobočka:
Dobrovského 1179, Roudnice nad Labem, o návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 15. 7.
2014, při ústním jednání konaném dne 27. 11. 2014,
takto:
JUDr. I. H., nar. x,
soudkyně Okresního soudu v Litoměřicích,
se podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů
u z n á v á v i n n o u , ž e
jako soudkyně vyřizující podle rozvrhu práce přidělené občanskoprávní věci
sp. zn. 13 C 34/2010, sp. zn. 30 C 451/2009, sp. zn. 13 C 322/2008 a sp. zn. 30 EC 2254/2012
způsobila zaviněné průtahy při vyhotovování a doručování písemné formy rozhodnutí a to tím,
že:
a) ve věci sp. zn. 13 C 34/2010 vyhlásila dne 18. 3. 2013 při ústním jednání rozsudek,
avšak tento v souladu s lhůtami uvedenými v §158 odst. 4 o. s. ř. nevyhotovila, a to ani
po urgenci právní zástupkyně žalobce ze dne 9. 7. 2013. K písemnému vyhotovení rozsudku
došlo až 31. 3. 2014 na základě stížnosti podané zástupkyní žalobce ze dne 21. 3. 2014 vedené
u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 0 St 11/2014. Zavinila tedy průtah při vyřizování
věci od 18. 4. 2013 do 31. 3. 2014,
b) ve věci sp. zn. 30 C 451/2009 vyhlásila dne 27. 3. 2013 při ústním jednání rozsudek,
který neúplně nadiktovala na záznamové zařízení v prodloužené lhůtě (povolena do 7. 5. 2014)
k vyhotovení rozsudku dne 26. 4. 2013. Rozsudek jí byl předán kanceláří po přepsání ke kontrole
dne 30. 4. 2013, avšak soudkyně přepsaný rozsudek nepředala již zpět k rozeslání, tedy
nevyhotovila referát a ponechala si spis ve své kanceláři až do 31. 3. 2014, kdy až v souvislosti
s řešením stížnosti sp. zn. 0 St 11/2014 a prováděnou kontrolou v jejím soudním oddělení
rozsudek dopsala a vyhotovila referát k vypravení. Zavinila průtah při vyřizování věci
od 8. 5. 2013 (prodloužená lhůta k vyhotovení rozsudku) do 31. 3. 2014,
c) ve věci sp. zn. 13 C 322/2008 vyhlásila dne 19. 1. 2011 při ústním jednání rozsudek,
tento však v souladu s lhůtami dle §158 odst. 4 o. s. ř. písemně nevyhotovila, kdy až v souvislosti
s řešením stížnosti sp. zn. 0 St 11/2014 a prováděnou kontrolou v jejím soudním oddělení
rozsudek vyhotovila dne 28. 3. 2014 a dne 31. 3. 2014 předala s referátem do kanceláře
k vypravení. Zavinila průtah při vyřizování věci od 19. 2. 2011 do 31. 3. 2014,
d) ve věci sp. zn. 30 EC 2254/2012 rozhodla dne 8. 3. 2013 při ústním jednání
bez účastníků o nákladech řízení elektronického platebního rozkazu, avšak usnesení v souladu
s lhůtami dle §158 odst. 4 o. s. ř. nevyhotovila, kdy až v souvislosti s řešením stížnosti
0 St 11/2014 a prováděnou kontrolou v jejím soudním oddělení usnesení vyhotovila dne
31. 3. 2014 a téhož dne předala kanceláři k vypravení. Zavinila průtah při vyřizování věci
od 8. 4. 2013 do 31. 3. 2014,
t e d y
z a v i n ě n ě p o r u š i l a
povinnosti soudce a ohrozila důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů,
t í m s p á c h a l a
kárné provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů
a z a t o se j í u k l á d á
podle §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kárné opatření
s n í ž e n í p l a t u o 20 % na dobu 6 (šesti) měsíců,
počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
I.
Obsah návrhu
Předseda Okresního soudu v Litoměřicích (dále též „navrhovatel“) podal u Nejvyššího
správního soudu, jako soudu kárného, dne 18. 7. 2014 návrh na zahájení kárného řízení (ze dne
15. 7. 2014) proti soudkyni tohoto soudu JUDr. I. H. (dále též „kárně obviněná“). Kárné
provinění spatřoval navrhovatel v tom, že kárně obviněná dle jeho závěrů porušila ustanovení
§79 odst. 1 a §80 odst. 1, odst. 2 písm. b) zákona č, 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, a to tím,
že svojí zaviněnou neodůvodněnou nečinností způsobila prodlevy úkonů ve čtyřech
projednávaných věcech, v nichž jsou jí vytýkány průtahy při vyhotovování písemných rozhodnutí.
Včasným nevyhotovením a nedoručením svého písemného rozhodnutí znemožnila účastníkům
řízení uplatnit opravné prostředky (odvolání) nebo po nabytí právní moci rozhodnutí v nalézacím
řízení domáhat se jeho naplnění, příp. uplatnit prostředky výkonu rozhodnutí. Kárně obviněná
nedodržovala lhůty stanovené v §158 odst. 4 o. s. ř., tedy nevyhotovila rozhodnutí do 30 dnů
od jeho vyhlášení, ani příp. ve lhůtách prodloužených. Tento postup dle navrhovatele svědčí
o jejím neodborném a nesoustředěném postupu.
Pokud jde o nedodržení lhůt k vyhotovení a odeslání rozhodnutí, navrhovatel uvedl,
že dne 21. 3. 2014 požádala JUDr. Vladana Tikalová, zástupkyně žalobce ve věci
sp. zn. 13 C 34/2010, místopředsedkyni Okresního soudu v Litoměřicích JUDr. A. H. o zjednání
nápravy, když jí nebylo doručeno písemné vyhotovení rozsudku ze dne 18. 3. 2013, a to ani přes
její žádost o zaslání písemného vyhotovení rozsudku ze dne 9. 7. 2013. Tato její žádost byla
předsedou Okresního soudu v Litoměřicích vyhodnocena jako stížnost na průtahy ve smyslu §
171 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění, a zapsána pod sp. zn. 0 St
11/2014.
Při řešení této stížnosti bylo zjištěno, že skutečně ve věci sp. zn. 13 C 34/2010 nebyl
doposud vyhotoven a rozeslán rozsudek ze dne 18. 3. 2013. Navíc spis nebyl vůbec dohledán,
ač byl dne 3. 5. 2013 předán soudkyni JUDr. H. ke kontrole přepsaného rozsudku (dle záznamu v
ISASu spis měl být u soudkyně od 25. 3. 2013 do 23. 4. 2013 k napsání rozsudku, potom od
23. 4. 2013 do 3. 5. 2013. K přepisu u zapisovatelky a od 3. 5. 2013 u soudkyně
a to až do 31. 3. 2014). Na základě příkazu ředitelky správy okresního soudu bylo dne 25. 3. 2014
zahájeno intenzivní hledání spisu, který však nebyl nalezen. Protože ani v kanceláři soudkyně
nebyl spis nalezen a soudkyně dle svého vyjádření spis nedohledala, bylo přistoupeno
k rekonstrukci spisu. Rozepsaný a neúplný rozsudek, který byl původně prezentován soudkyní
jako vyhotovený, byl však dodiktován soudkyní teprve dne 31. 3. 2014 a i s referátem téhož dne
předán k rozeslání.
Na základě tohoto zjištění provedly vedoucí občanskoprávní kanceláře společně s dozorčí
úřednici prověrku soudního oddělení 13, JUDr. H., a bylo zjištěno, že v tzv. vyřízených rizikách
se objevují další nenadiktovaná a nevypravená rozhodnutí. Konkrétně se jednalo
o sp. zn. 13 C 322/2008, sp. zn. 30 EC 2254/2012 a sp. zn. 30 C 451/2009. K tomuto spisu
posledně jmenovanému bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně JUDr. Poucha se dne 19. 2. 2014
informoval v civilní kanceláři soudu, že dosud neobdržel rozsudek ze dne 27. 3. 2013.
Při kontrole v informačním systému ISAS bylo zjištěno, že spis měl být předán dne 3. 6. 2013
kanceláři k vypravení, ale v dokumentech byl zatím uložen pouze neúplný rozsudek.
Po prohledání kanceláře vedoucích i kanceláře soudkyně byl spis nalezen u JUDr. H., která ho
zde "našla u přílohových spisů". Rozsudek byl soudkyní dne 31. 3. 2014 dopsán a předán téhož
dne k vypravení. Evidentně tedy rozsudek nebyl v prodloužené lhůtě (povolena do 7. 5. 2013)
vyhotoven, byť jeho část byla po diktátu přepsána (dle záznamu v ISASu byl od 26. 4. 2013 do
30. 4. 2013 u zapisovatelky k přepisu, dne 30. 4. 2013 předán soudkyni ke kontrole a ta ho měla
vrátit do kanceláře dne 3. 6. 2013 a spis dán na lhůtu). Ke sp. zn. 30 EC 2254/2012 bylo zjištěno,
že spis byl u soudkyně po jednání bez vyhotoveného usnesení, které vyhlásila dne 8. 4. 2013, od
3. 4. 2013 do 31. 3. 2013. Stejná situace pak byla u spisu sp. zn. 13 C 322/2008, který však nebyl
vůbec dohledán a bylo nutno provést rekonstrukci spisu. Dle systému ISAS byl spis na jednání od
17. 12. 2010 do 31. 3. 2013. Soudkyně JUDr. H. vyhlásila rozsudek 19. 1. 2011 ovšem vyhotovila
ho až 28. 3. 2014 a dne 31. 3. 2014 předala k vypravení.
Kárný navrhovatel současně uvedl, že dne 4. 4. 2014 se k situaci vzniklé ve výše
označených věcech vyjádřila soudkyně JUDr. H. s tím, že si je vědoma způsobených průtahů a
tzv. neuhlídala řádný postup ve věcech. Spis sp. zn. 30 EC 2254/2012 jí však nebyl předložen
s přepsaným protokolem, tedy nebyl ani mezi skončenými věcmi k nadiktování a nevyhotovené
rozhodnutí přehlédla. Spis sp. zn. 30 EC 451/2009 jí údajně nebyl předložen jako přepsaný,
nicméně byl u ní skutečně nalezen založený u pří1ohových spisů. Spis sp. zn. 13 C 34/2010 byl
nadiktován a napsán a rejstříkově evidován na její osobu, ale bohužel nebyl nalezen a není
k dispozici. Pokud jde o spis sp. zn. 13 C 322/2008, pak si s ohledem na množství vyřizovaných
věcí na tuto věc vůbec nevzpomíná. Nikdo u ní tento spis nehledal a rozsudek
po ní nepožadoval. Přestože soudkyně uznala svou odpovědnost za průtahy, zmiňuje však ještě,
že jde o tzv. nepořádek z minulé doby, kdy byla postižena střídáním nemocné zapisovatelky
po dobu 2 měsíců, potom téměř 5 měsíců neměla svou zapisovatelku a poté co dostala
zapisovatelku, která sice perfektně zapisovala přijednání, ale pracovala zmatečně a musela být
nakonec přeložena na jiné oddělení.
Podle kárného navrhovatele je nepochybné, že kárně obviněná soudkyně postupovala
neodborně a nesoustředěně a způsobila svojí nečinností zaviněně v označených věcech průtahy
při vyhotovování a doručování písemných rozhodnutí, a to průtahy delší i jednoho roku. Ve dvou
případech pak je odpovědná i za tu skutečnost, že spisy nebyly dohledány a muselo být
přistoupeno k jejich rekonstrukci. Evidentně neměla přehled o stavu svých vyřízených spisů, tedy
o tom, že jsou zde ve vyřízených věcech rozhodnutí k písemnému vyhotovení, příp. ke kontrole
a k vyhotovení referátu k vypravení. Ve věci sp. zn. 30 C 451/2009 nechala do ISASU založit
neúplný rozsudek a tento spis s přepsaným neúplným rozsudkem ponechala ve své kanceláři bez
dalších úkonů. Lze spatřovat chybu i na straně vedoucích civilní kanceláře, že řádně nenapsaná
rozhodnutí neevidovaly, ba umožnily soudkyni vykázat dvě rozhodnutí jako nadiktovaná,
přestože se jednalo pouze o neúplné rozsudky. Tímto způsobem došlo k tomu, že nenapsaná
rozhodnutí nebyla elektronickým systémem ISAS vykazovaná v tzv. rizikách, ale byla přesunuta
do tzv. vyřízených rizik a tím se úplně dostaly ze zorného pole dohledové činnosti správy soudu.
Jedině díky stížnosti zástupkyně v jedné z věcí byly nedostatky v soudním oddělení kárně
obviněné odhaleny a došlo k jejich nápravě. Přehlédnout nelze ani to, že ve věci
sp. zn. 13 C 34/2010 bylo dne 9. 7. 2013 advokátkou žádáno o zaslání písemného vyhotovení
rozsudku, avšak na tuto písemnou žádost nebylo nikým reagováno a zřejmě byla pouze předána
soudkyní k založení do spisu, což soudkyně neučinila, resp. žádost nebyla dohledána v písemné
podobě. Nikdo nereagoval také na ústní žádost advokáta JUDr. Pouchy ze dne 9. 2. 2014
na zaslání písemného vyhotovení rozsudku.
K osobě kárně obviněné kárný navrhovatel uvedl, že u Okresního soudu v Litoměřicích
vykonává funkci soudkyně od 26. října 1994 a od této doby je zařazena jako předsedkyně senátu
na úseku občanskoprávním sporném. Soudkyně byla již dvakrát postižena v kárném řízení
pro průtahy a to v roce 2003 sp. zn. 2 Ds 5/2003 a v roce 2007 sp. zn. 1 Ds 9/2007. V letech
2004 až 2014 byly JUDr. H. opakovaně ukládány výtky dle §88a zákona č. 6/2002 Sb., v platném
znění a to vždy za průtahy, především pak za průtahy při vyhotovování rozhodnutí a za opožděně
předložená odvolání nadřízenému soudu. Těchto výtek bylo 8 do roku 2011. V roce 2014 se pak
jednalo o výtky ze dne 7. 1. 2014 Spr. 11/2014 a ze dne 10. 1. 2014 Spr. 25/2014.
Předseda Okresního soudu v Litoměřicích navrhl, aby po provedeném dokazování byla
kárně obviněná soudkyně uznána vinnou kárným proviněním podle §87 odst. 1 zákona
o soudech a soudcích a podle §88 odst. 1 písm. b) citovaného zákona jí bylo uloženo kárné
opatření – snížení platu o 20 % na dobu šesti měsíců.
II.
Vyjádření kárně obviněné
Kárně obviněná ve vyjádření ze dne 1. 10. 2014 k návrhu na zahájení řízení v prvé řadě
uvedla, že přiznává pochybení, které vysvětluje tím, že byla dlouhodobě pracovně přetěžována,
podobně jako i někteří další soudci občanskoprávního oddělení.
Podle jejího názoru byli v posledních nejméně pěti letech soudci oddělení C velmi
přetíženi, když vyřizovali nespočetně více věcí, než je celorepublikový průměr. Nápad
v přiděleném senátě 13 C byl dlouhodobě vysoký, jeden z největších. Navíc jí byly přidělovány
věci, které byly rozdělovány po soudcích, kteří odešli od soudu (v r. 2010 JUDr. J., v r. 2011
JUDr. D., v r. 2012 JUDr. K.). Nedostatek soudců byl řešen až současným předsedou soudu,
který se k tomuto problému vyjadřoval jak na poradách soudců, tak i v oblastních novinách.
Výslovně uváděl, že soudci mají zůstatky v senátech kolem 700 věcí, přičemž standart je 200 věcí.
Toto byl i její případ. Navíc jí byly přidělovány věci, které dle rozvrhu do senátu nenáležely, jako
např. se specializací pracovní problematiky sp. zn. 9 C 128/2010, 9 C 129/2010 a 9 C 8/2011, a
také věci, které měly být vyřizovány jinými soudci, jako např. sp. zn. 13 C 217/2008, 15 C
145/2007. U všech předložených věcí ani nekontrolovala vždy, zda jsou přiděleny dle rozvrhu
práce, a to kvůli množství věcí vyřizovaných. V roce 2011 byl nápad věcí EC 414, věcí C 367,
celkem 781 věcí. Vyřídila věcí EC 886, věcí C 536, celkem 1.422 věcí. Zůstatek byl u věcí EC 580
a u věcí C 427, celkem 1.007 věcí. V roce 2012 měla nápad v EC věcí 161, věcí C 159, celkem 320
věcí. Vyřídila věcí v EC 613, věcí C 395, celkem 1.008. V roce 2013 měla nápad 114 věcí C,
vyřídila věcí EC 319 a C věcí 253, celkem 573 věcí (když jí byl v některých měsících opatřením
předsedy soudu zastaven nápad). K tomu vyřizovala ještě věci Nc a EXE, exekuční agendu, a to
rozhodovala ve věcech, kde již byla nařízena exekuce. Současně vyřizovala i trestní a
opatrovnické věci v rámci pracovní pohotovosti, průměrně čtyřikrát do roka.
Kárně obviněná také poukázala na problémy, které měla se zapisovatelkou. Zapisovatelka
A. V. nejméně od jara do podzimu r. 2012 opakovaně chyběla z vážných zdravotních důvodů a
od 1. 10. 2012 byla v pracovní neschopnosti. V této době od října 2012 do ledna 2013 se u ní
střídaly další zapisovatelky, které nebyly zvyklé na přítomnost u jednání, spisy byly zpracovávány
zapisovatelkami, které momentálně měly čas, spisy se i hledaly. Z toho důvodu opakovně, a to i
kvůli stížnosti, řešila zpracovávání spisů s vedoucími kanceláře, vedoucí správy a s bývalou
předsedkyní soudu. Došlo k částečným řešením, jako byly přepisy rozhodnutí po pracovní době.
Teprve na písemnou žádost z 2. 1. 2013, k rukám ředitelky správy soudu, jí byla od ledna 2013
přidělena nově přijatá zapisovatelka, bez zkušeností. Zapisovatelku hodnotila velmi dobře,
protože rychle a správně zapisovala u jednání. Později zjistila, že mimo jednání, při zpracování
spisů, docházelo k velkým nedostatkům, neboť se spisy vracely pro závady, např. pro nesprávně
napsané adresy, nesprávně vypravené referáty. Zakládání pošty a spisu bylo také často chybné.
Konkrétně k věci vedené pod sp. zn. 13 C 34/2010 uvedla, že byla věc skončena, k délce
řízení uvedla, že žalovaný byl již ve výkonu trestu odnětí svobody. Rozsudek byl nadiktován
i napsán, spis byl však evidován na soudce, přestože, u ní v kanceláři nebyl. V této době věc
„nevyjížděla“ jako riziko a dále dodatečně bylo zjištěno, že zapisovatelkou nebylo rozhodnutí
přepsáno celé, ale nebyla od ní informována. V dané věci byla provedena rekonstrukce spisu,
v současné době je stav takový, že je nepravomocně odvolací řízení zastaveno. Věc pod
sp. zn. 30 C 451/2009 byla skončena, rozhodnutí ve lhůtě nadiktováno, nebylo ale předloženo
ke kontrole a opět spis nebyl v rizicích. Poté, když byl spis hledán vedoucími kanceláře, tyto
zjistily, že zapisovatelka spis založila mezi ostatní spisy a nepředala ke kontrole. Věc je předložena
KS Ústí nad Labem. Ve věci pod sp. zn. 13 C 322/2008 nebyl spis nalezen. Věc byla skončena,
spis byl rekonstruován, včetně vyhotovení rozsudku a věc je již pravomocně skončena. Vzhledem
k uplynulé době a množství věcí si již více nepamatuje. Ke sp. zn. 30 EC 2254/2012 kárně
obviněná uznala, že v dané věci přehlédla, že usnesení o náhradě nákladů řízení nevyhotovila.
Toto bylo následně napraveno a věc je pravomocně skončena.
Závěrem uvedla, že jednotlivých pochybení velmi lituje, a oceňuje i přístup současného
předsedy soudu, který s ohledem na počet věcí v jejím senátě, jí pozastavoval nápad, aby mohla
věci vyřídit s cílem srovnání zůstatků věcí ve všech senátech.
III.
Replika kárného navrhovatele
Kárný navrhovatel se v replice k vyjádření kárně obviněné odvolal na přehled výkonnosti
soudců Okresního soudu v Litoměřicích za roky 2011, 2012, 2013 a za období ledna až září 2014,
poskytnuté okresnímu soudu dozorčí úřednicí Krajského soudu v Ústí nad Labem, kam jsou
měsíčně odesílány přehledy výkonnosti. Soudci, kteří vyřizují občanskoprávní věci sporné,
podávali v agendě C a EC v letech 2011 a 2012 v podstatě srovnatelné výkony. Kárný
navrhovatel pro srovnání výkonnosti kárně obviněné doporučil věnovat pozornost například
výkonnosti místopředsedkyně pro úsek civilní JUDr. A. H., která s ohledem na koeficient řídící
funkce (sníženo o 1/3) dosahuje takřka stejných výsledků bez ohledu na tento koeficient jako
kárně obviněná. Senát kárně obviněné je nejblíže srovnatelný se senáty Mgr. V. a JUDr. L., od
roku 2012 pak i se senátem JUDr. M. Dále kárný navrhovatel uvedl, že údaje, které poskytla
kárně obviněná ve svém vyjádření ohledně nápadu věcí a výkonnosti nejsou přesné, neboť do
výkonnosti započítala i věci, které v jejím soudním oddělení vyřídila vyšší soudní úřednice
v agendě platebních rozkazů.
Z přehledu věcí, pokud jde o nápad, kárný navrhovatel poskytl tabulku z elektronického
systému CSLAV, která má být oficiálním statistickým nástrojem Ministerstva spravedlnosti.
Kárný navrhovatel dále uvedl, že je pravdou, že po jeho nástupu do funkce předsedy
okresního soudu v květnu 2012, se podrobněji věnoval stavu senátu kárně obviněné, JUDr. H., a
to s ohledem na množství, stav a stáří nedodělků. Po nástupu nových soudců byl soudkyni
snižován, resp. zastaven nápad tak, aby se mohla plně věnovat i věcem starších časových řad,
neboť právě v jejím senátě bylo těchto věcí nejvíce. Skutečnost, že nejvíce starých nedodělků
zůstávalo v soudním oddělení kárně obviněné, si kárný navrhovatel vysvětluje dlouhodobým
nekoncentrovaným a nesoustředěným zpracováváním přidělených věcí, kdy složitější věci byly
upozaďovány a výkon šel především na úkor nového nápadu. Senát se pro soudkyni postupně
stával nepřehledný, mnoho věcí bylo rozptýleno v různých časových řadách a právě stylem její
práce vyznačujícím se určitým stupněm chaotičnosti docházelo k prodlevám při vypracovávání
rozsudků a i průtahům při nařizování věcí. Všechny tyto nedostatky po zjištění byly řešeny se
soudkyní a až v krajních případech nebo při opakovaném pochybení byly ukládány výtky.
Nevyhotovení rozsudků ve věcech, které jsou předmětem kárné žaloby, však již bylo natolik
závažným pochybením, že mi nezbylo než toto řešit kárným návrhem.
IV.
Průběh ústního jednání a skutková zjištění
Kárný navrhovatel při ústním jednání odkázal na písemné znění návrhu na zahájení
kárného řízení. Přitom opravil v kárném návrhu datum, a to pod písm. b), kdy lhůta k vyhotovení
rozsudku byla prodloužena do 7. 5. 2013 (ne do 7. 5. 2014).
Obhájkyně kárně obviněné na úvod taktéž odkázala na písemné vyjádření k návrhu.
Současně doplnila, že JUDr. H. měla v letech 2011, 2012 a 2013 značně vysoký nápad, a teprve
v roce 2013 po nástupu předsedy Kureše docházelo k vyrovnávání zátěže senátů, a JUDr. H. byl
v r. 2012 zastaven nápad. Dále uvedla, že situace okolo JUDr. H. byla velmi těžká, pokud šlo o
zapisovatelku, která byla zdravotně indisponovaná, a zapisovatelky se střídaly. JUDr. H. také již
7. 5. 2012 a 4. 1. 2013 žádala vedení soudu, aby její situaci se zapisovatelkou řešilo. Obhájkyně
kárně obviněné současně předložila a nechala založit do soudního spisu celkem pět
jednostránkových písemností, z nichž první se týká hodnocení špatné práce zapisovatelky J.,
druhá množství nápadu věcí v senátu 13 C v letech 2011, 2012 a 2013, další dvě písemnosti jsou
stejnopisy uvedených žádostí JUDr. H. ze dne 7. 5. 2012 a 4. 1. 2013, a poslední obsahuje
informaci místopředsedkyně soudu o zjištění ztráty spisu jiné soudkyně, s apelem, že je třeba
„nevyřízení věci“ dle ISAS občas kontrolovat.
Předseda kárného senátu následně seznámil účastníky řízení s výsledky předběžného
šetření kárného senátu ve věci (§13 zákona č. 7/2002 Sb.). Kárný senát si vyžádal od Okresního
soudu v Litoměřicích všechny 4 spisy, v nichž navrhovatel kárně obviněné vytýká průtahy,
a podrobně se seznámil s jejich obsahem. Konstatuje, že obsah spisů odpovídá skutečnostem
uvedeným navrhovatelem v návrhu na zahájení kárného řízení, tj. tvrzení o době nečinnosti
a úkonech činěných ve spisech kárně obviněnou.
Kárný senát dále provedl dokazování v návrhu označenými soudními spisy („průtahové
spisu“), a ve spojení s tím vyslechl kárně obviněnou k důvodům průtahů. Z obsahu těchto spisů
zjistil kárný senát následující:
Ve věci sp. zn. 13C 34/2010 spatřoval kárný navrhovatel kárně provinění v tom, že kárně
obviněná vyhlásila dne 18. 3. 2013 při ústním jednání rozsudek, avšak tento v souladu s lhůtami
uvedenými v §158 odst. 4 o. s. ř. nevyhotovila, a to ani po urgenci právní zástupkyně žalobce
ze dne 9. 7. 2013. K písemnému vyhotovení rozsudku došlo až 31. 3. 2014 na základě stížnosti
podané zástupkyní žalobce ze dne 21. 3. 2014 vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod
sp. zn. 0 St 11/2014. Zavinila tedy průtah při vyřizování věci od 18. 4. 2013 do 31. 3. 2014.
Z obsahu spisu vyplývá, že rozsudek byl vyhlášen dne 18. 3. 2013, zástupkyně žalobce přípisem
ze dne 9. 7. 2013 požádala soud o zaslání písemného vyhotovení rozsudku. Dále spis obsahuje
na č. l. 90 nedatovaný záznam „Spis nebyl nalezen u soudkyně, ani v kanceláři ani ve spisovně.
Proto rekonstrukce spisu.“. Na rubu č. l. 90 spisu je potom pokyn ze dne 31. 3. 2014 k zaslání
rozsudku účastníkům řízení (resp. jejich zástupcům), a doklady o vypravení rozsudků s datem
1. 4. 2014.
Ve věci sp. zn. 30 C 451/2009 bylo kárně obviněné vytýkáno, že vyhlásila dne 27. 3. 2013
při ústním jednání rozsudek, který neúplně nadiktovala na záznamové zařízení v prodloužené
lhůtě (povolena do 7. 5. 2014) k vyhotovení rozsudku dne 26. 4. 2013. Rozsudek jí byl předán
kanceláří po přepsání ke kontrole dne 30. 4. 2013, avšak soudkyně přepsaný rozsudek nepředala
již zpět k rozeslání, tedy nevyhotovila referát a ponechala si spis ve své kanceláři
až do 31. 3. 2014, kdy až v souvislosti s řešením stížnosti sp. zn. 0 St 11/2014 a prováděnou
kontrolou v jejím soudním oddělení rozsudek dopsala a vyhotovila referát k vypravení. Zavinila
průtah při vyřizování věci od 8. 5. 2013 (prodloužená lhůta k vyhotovení rozsudku)
do 31. 3. 2014. Z obsahu spisu vyplývá, že rozsudek byl vyhlášen dne 27. 3. 2013, dne 26. 4. 2013
byla k žádosti kárně obviněné prodloužena lhůta k vyhotovení rozsudku do 7. 5. 2013. Podle
záznamu na č. l. 247 byl nadiktovaný rozsudek předán k přepisu ze záznamu dne 26. 4. 2013,
30. 4. 2013 byl přepsaný rozsudek předán kárně obviněné ke kontrole. Na č. l. 254 je učiněn
záznam ze dne 31. 3. 2014: „Spis nalezen u soudkyně, zřejmě není vypraven“. Na témže č. l.
je potom pokyn ze stejného dne, tj. ze dne 31. 3. 2014, k zaslání rozsudku účastníkům řízení
(resp. jejich zástupcům), s údaji kanceláře „došlo“ 1. 4. 2014 a „vypraveno“ 1. 4. 2014.
Ve věci sp. zn. 13 C 322/2008 se kárně obviněná měla dopustit kárného provinění tím,
že vyhlásila dne 19. 1. 2011 při ústním jednání rozsudek, tento však v souladu s lhůtami dle §158
odst. 4 o. s. ř. písemně nevyhotovila, kdy až v souvislosti s řešením stížnosti sp. zn. 0 St 11/2014
a prováděnou kontrolou v jejím soudním oddělení rozsudek vyhotovila dne 28. 3. 2014 a dne
31. 3. 2014 předala s referátem do kanceláře k vypravení. Zavinila průtah při vyřizování věci
od 19. 2. 2011 do 31. 3. 2014. Z obsahu spisu vyplývá, že rozsudek byl vyhlášen dne 19. 1. 2011,
dále spis obsahuje záznam ze dne 31. 3. 2014 „Spis nebyl nalezen ani v kanceláři soudkyně,
ani vedoucí a zapisovatelkou, ani údajně ve spisovně. Věc si bohužel nepamatuji, prosím vypravit
referát na 2. straně.“ Na druhé straně tohoto listu je potom referát k zaslání rozsudku účastníkům
řízení (resp. jejich zástupcům) datovaný dnem 28. 3. 2014, s údaji kanceláře „došlo“ 31. 3. 2014
a „vypraveno“ 1. 4. 2014.
Ve věci sp. zn. 30 EC 2254/2012 bylo kárně obviněné vytýkáno, že rozhodla dne
8. 3. 2013 při ústním jednání bez účastníků o nákladech řízení elektronického platebního rozkazu,
avšak usnesení v souladu s lhůtami dle §158 odst. 4 o. s. ř. nevyhotovila, kdy až v souvislosti
s řešením stížnosti sp. zn. 0 St 11/2014 a prováděnou kontrolou v jejím soudním oddělení
usnesení vyhotovila dne 31. 3. 2014 a téhož dne předala kanceláři k vypravení. Zavinila průtah
při vyřizování věci od 8. 4. 2013 do 31. 3. 2014. Z obsahu spisu vyplývá, že usnesení o povinnosti
k náhradě nákladů řízení bylo vyhlášeno dne 8. 4. 2013, a dále spis obsahuje pokyn kanceláři
ze dne 31. 3. 2014 k zaslání usnesení účastníkům řízení (resp. jejich zástupcům), s údaji kanceláře
„došlo“ 1. 4. 2014 a „vypraveno“ 1. 4. 2014.
Kárně obviněná se postupně vyjádřila ke všem těmto spisům a skutečnostem z nich
zjištěných, a dílem sama, dílem k dotazům předsedy a členů kárného senátu, vyložila okolnosti,
které nastaly v rozhodné době, v níž došlo k projednávaným nečinnostem či průtahům.
Poukazovala za značnou přetíženost, špatnou práci zapisovatelky, včetně nesprávností, kterých
se dopouštěla kancelář při vyznačování údajů o stavu vyřizovaných věcí v systému ISAS.
Návazně byl proveden důkaz stížnostním spisem sp. zn. 0 St 11/2014. Z tohoto spisu
kárný senát zjistil, že přípisem ze dne 21. 3. 2014 se JUDr. Vladana Tikalová, zástupkyně žalobce
ve věci sp. zn. 13C 34/2010, obrátila na místopředsedkyni Okresního soudu v Litoměřicích
JUDr. A. H. se žádostí o zaslání rozsudku ze dne 18. 3. 2013, jehož písemné vyhotovení jí dosud
nebylo doručeno, a to ani přes její předchozí žádost o jeho zaslání ze dne 9. 7. 2013. Při řešení
této stížnosti bylo zjištěno, že v tzv. vyřízených rizikách se objevují další nenadiktovaná a
nevypravená rozhodnutí. Konkrétně se jednalo o sp. zn. 13 C 322/2008, sp. zn. 30 EC
2254/2012 a sp. zn. 30 C 451/2009. K posledně uvedenému spisu bylo zjištěno, že zástupce
žalobkyně v dané věci JUDr. Poucha se dne 19. 2. 2014 informoval v civilní kanceláři soudu, že
dosud neobdržel rozsudek ze dne 27. 3. 2013. K učiněným zjištěním bylo podle obsahu kárného
spisu podáno vyjádření kárně obviněné s tím, že si je vědoma způsobených průtahů a tzv.
neuhlídala řádný postup ve věcech. Spis sp. zn. 30 EC 2254/2012 jí však nebyl předložen
s přepsaným protokolem, tedy nebyl ani mezi skončenými věcmi k nadiktování a nevyhotovené
rozhodnutí přehlédla. Spis sp. zn. 30 EC 451/2009 jí údajně nebyl předložen jako přepsaný,
nicméně byl u ní skutečně nalezen založený u přílohových spisů. Spis sp. zn. 13 C 34/2010 byl
nadiktován a napsán a rejstříkově evidován na její osobu, ale bohužel nebyl nalezen a není
k dispozici. Pokud jde o spis sp. zn. 13 C 322/2008, pak si s ohledem na množství vyřizovaných
věcí na tuto věc vůbec nevzpomíná. Nikdo u ní tento spis nehledal a rozsudek
po ní nepožadoval. Dále uvedla, že jde o tzv. nepořádek z minulé doby, kdy byla postižena
střídáním nemocné zapisovatelky po dobu 2 měsíců, potom téměř 5 měsíců neměla svou
zapisovatelku.
Kárný senát si nad rámec navržených důkazů vyžádal vyjádření přehled výkonnosti
soudců Okresního soudu v Litoměřicích za roky 2011, 2012, 2013 a za období ledna až září 2014.
Z tohoto přehledu vyplývá, že soudci, kteří vyřizují občanskoprávní věci sporné, podávali
v agendě C a EC v letech 2011 a 2012 v podstatě srovnatelné výkony. Senát kárně obviněné
je nejblíže srovnatelný se senáty Mgr. V. a JUDr. L., od r. 2012 i se senátem JUDr. M.
Srovnatelný je i výkon JUDr. H., místopředsedkyně soudu pro úsek civilní, a to přes snížení
nápadu s ohledem na koeficient řídící funkce (o 1/3). Kárný navrhovatel ve spojení s podáním
tohoto přehledu poznamenal, že údaje, které poskytla kárně obviněná ve svém vyjádření ohledně
nápadu a výkonnosti nejsou přesné, neboť do výkonnosti započítala i věci, které v jejím soudní
oddělení vyřídila vyšší soudní úřednice v agendě platebních rozkazů.
K obsahu stížnostního spisu a k přehledu výkonnosti soudců Okresního soudu
v Litoměřicích za roky 2011, 2012 a 2013 kárně obviněná opakovaně poukázala na svoji značnou
pracovní zatíženost a problematickou práci zapisovatelky, resp. kanceláře.
Důkaz byl proveden i osobním spisem kárně obviněné, předloženým navrhovatelem.
Z tohoto spisu kárný senát zjistil, že kárně obviněná je soudkyní od roku 1987. Nejprve působila
u Okresního soudu v Mělníku, a to do 11. 1. 1994 kdy na funkci soudkyně rezignovala. Dne
25. 10. 1994 byla znovu jmenována do funkce soudkyně, složila soudcovský slib, a s účinností
od 26. 10. 1994 byla přidělena k výkonu soudcovské funkce k Okresnímu soudu v Litoměřicích.
Od téhož data byla jmenována předsedkyní senátu, na úseku občanskoprávním. Soudkyně byla již
dvakrát postižena v kárném řízení pro průtahy a to v roce 2003, rozhodnutím ze dne 20. 6. 2003,
sp. zn. 2 Ds 5/2003 a v roce 2007, rozhodnutím ze dne 23. 11. 2007, sp. zn. 1 Ds 9/2007.
V letech 2004 až 2014 byly kárně obviněné opakovaně ukládány výtky dle §88a zákona č. 6/2002 Sb., v platném znění a to vždy za průtahy, především pak za průtahy při vyhotovování rozhodnutí
a za opožděně předložená odvolání nadřízenému soudu (v r. 2004 – 1x, 2005 – 2x, 2007 – 1x,
2008 - 3x, 2011 – 1x, a v r. 2014 – 2x), přičemž v těchto výtkách byla důrazně upozorňována
na nutnost řádného plnění jejích povinností.
Navrhovatel v závěrečném návrhu shrnul přednesený obsah návrhu na zahájení kárného
řízení, a konstatoval, že podle jeho názoru průběh ústního jednání potvrdil vytýkané skutečnosti.
Vyjádřil názor, že neexistují objektivní důvody pro ospravedlnění vytýkaných nedostatků
v činnosti kárně obviněné, a to zejména, když nebylo reagováno na urgence ze strany zástupců
účastníků řízení. Navrhl tedy vyhovět návrhu a uložit kárné opatření snížení platu.
Obhájkyně kárně obviněné při závěrečné řeči opětovně poukázala na skutečnosti uváděné
ve vyjádření ke kárnému návrhu, a dále dodala, že JUDr. H. je minimálně od srpna 2013
v neustálém psychickém tlaku, kdy pracuje pod tlakem, má strach o rodinu, čelí mediálním
tlakům, a přesto se snaží pracovat a podporují ji kolegové.
Kárně obviněná na závěr uvedla, že svého pochybení lituje, a že učinila opatření,
aby se to již neopakovalo. V současné době má méně věcí a bude pracovat lépe.
V.
Posouzení věci soudem
Kárný senát se zabýval v prvé řadě dodržením subjektivní a objektivní lhůty k podání
návrhu na zahájení kárného řízení. Podle §9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech
soudců, státních zástupců a soudních exekutorů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“) totiž musí být
návrh na zahájení kárného řízení podán nejpozději do šesti měsíců ode dne, kde se navrhovatel
dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání
návrhu, nejpozději však do tří let ode dne spáchání kárného provinění (objektivní lhůta
pro podání kárného návrhu je zároveň totožná s hmotněprávní prekluzivní lhůtou zániku kárné
odpovědnosti dle §89 zákona o soudech a soudcích). Návrh na zahájení kárného řízení byl
u Nejvyššího správního soudu podán dne 18. 7. 2014. Subjektivní lhůta je tedy zachována
pro skutky, o kterých se navrhovatel dozvěděl ne dříve než 18. 1. 2014. Z obsahu kárného návrhu
a předložených spisů, které si k této otázce kárný soud vyžádal, vyplývá, že prověrky spisů,
na jejichž základě byl kárný návrh podán, probíhaly až po podání stížnosti (sp. zn. 0 St 11/2014)
na průtahy při vyhotovení rozsudku ve věci sp. zn. 13 C 34/2010, která byla Okresnímu soudu
v Litoměřicích doručena dne 21. 3. 2014. Na základě zjištění průtahů v této věci provedly vedoucí
občanskoprávní kanceláře společně s dozorčí úřednicí prověrku soudního oddělení 13, kárně
obviněné, a bylo zjištěno, že v tzv. vyřízených rizikách se objevují další nenadiktované
a nevypravená rozhodnutí. Konkrétně se jednalo o sp. zn. 13 C 322/2008,
sp. zn. 30 EC 2254/2012 a sp. zn. 30 C 451/2009. Kárný navrhovatel se dozvěděl o vytýkaných
jednáních v souvislosti s následným šetřením této stížnosti a učiněných zjištění. Návrh byl proto
podán v rámci zákonem stanovené subjektivní lhůty. Pokud jde o objektivní procesní lhůtu
a zároveň i prekluzivní lhůtu 3 let, kárný soud vycházel z toho, že tyto lhůty u trvajících
či pokračujících deliktů začínají běžet až dokonáním skutku, v němž je spatřováno kárné
provinění. Za tohoto předpokladu byly tyto lhůty zachovány u všech vytýkaných jednání.
Dále kárný senát vyhodnotil důkazy provedené při ústním jednání. Vytýkaná pochybení
se týkala výhradně průtahů při vyhotovování rozhodnutí. Kárný senát ze spisů předložených
Okresním soudem v Litoměřicích zjistil rozhodné skutečnosti, které konfrontoval s tvrzeními
obsaženými jak v kárném návrhu, tak v reakci kárně obviněné. Přitom nebyly zjištěny skutečnosti,
které by byly v rozporu s údaji obsaženými v návrhu na zahájení kárného řízení, a i vzhledem
ke stanovisku kárně obviněné vzal kárný senát tyto údaje za nesporné.
Předmětem dokazování a hodnocení ze strany kárného senátu tedy bylo posouzení
uvedených skutečností ve vztahu k definici kárného provinění dle ustanovení §87 odst. 1 zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších
zákonů, v platném znění (dále jen "zákon o soudech a soudcích"). Dle kárného senátu bylo
jednoznačně prokázáno, že ve věcech uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí došlo v postupu
kárně obviněné k neúměrným časovým prodlevám mezi vyhlášením a písemným vyhotovením
rozhodnutí, které neměly opodstatnění v průběhu těchto řízení a bylo je nutno hodnotit jako
nedůvodnou nečinnost. Tomuto závěru zcela odpovídá obsah spisů, ve kterých mělo dojít
k uvedeným nedostatkům, a též prakticky obdobná vyjádření navrhovatele i kárně obviněné.
Kárně obviněná celkem ve čtyřech občanskoprávních věcech specifikovaných ve výrokové části
tohoto rozhodnutí nedodržela zákonnou třicetidenní lhůtu pro vyhotovení rozhodnutí
stanovenou v §158 odst. 4 o. s. ř., podle kterého je třeba stejnopis vyhotovení rozsudku
„účastníkům, popřípadě jejich zástupcům odeslat ve lhůtě třiceti dnů ode dne vyhlášení rozsudku. Předseda soudu
je oprávněn tuto lhůtu prodloužit až o dalších šedesát dnů“. V těchto věcech byla lhůta překročena
poměrně výrazně, tj. ve třech z nich v řádu měsíců, v jednom pak v řádu roků. V uvedených
věcech tedy objektivně došlo k průtahům při vyhotovování rozhodnutí vrchního soudu, neboť
nebyla dodržena lhůta k odeslání rozhodnutí účastníkům podle v §158 odst. 4 o. s. ř.,
ať již původní, anebo prodloužená rozhodnutím předsedy soudu.
Kárný senát se dále zabýval otázkou, zda toto porušení povinností naplňuje skutkovou
podstatu kárného provinění definovanou v ustanovení §87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích.
Podle tohoto ustanovení je kárným proviněním soudce zaviněné porušení jeho povinností,
jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce
nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.
Rozhodování v zákonem stanovených či přiměřených lhůtách je považováno za součást práva
na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; čl. 6 Evropské úmluvy
o lidských právech), neodůvodněné průtahy v řízení je proto nutno hodnotit jako zaviněné
porušení povinností soudce a jednání způsobilé nejméně narušit důvěru ve spravedlivé
rozhodování soudů ve smyslu §87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích.
Kárně obviněná soudkyně namítala na svoji obhajobu, že jí nelze přičítat zavinění
za vznik těchto průtahů, neboť vysoký počet věcí, který je jí přidělován k rozhodování,
neumožňuje činit ve všech těchto věcech úkony v přiměřené době. Navrhovatel v souvislosti
s touto obhajobou poukazovala na činnost ostatních soudců civilního úseku,
kterým je přidělováno srovnatelné množství věcí a k průtahům v jimi vedených řízeních
nedochází. Příčinu nedostatků na straně kárně obviněné navrhovatel spatřoval v nedostatečně
systematickém přístupu kárně obviněné k organizaci její práce.
Kárný senát uvážil skutečnosti tvrzené kárně obviněnou i navrhovatelem. V konstantní
judikatuře kárných senátů je zdůrazňováno, že činnost soudce se vzpírá obecně platnému
normování. V projednávané věci není sporu o tom, že kárně obviněná byla zatížena velkým
počtem věcí přidělených jí k rozhodnutí, vykazovala též vysoký počet rozhodnutých věcí. Bylo
tedy nutno posoudit, zda se při tomto zatížení mohla vyvarovat negativním důsledkům v podobě
dlouhých prodlev mezi vyhlášením rozhodnutí a jejich písemným vyhotovením. Kárný senát
na základě zjištěných skutečností v přípravném řízení a ústním jednání dospěl k závěru, že kárně
obviněná podcenila organizační nároky, které k rozhodovací činnosti soudce neoddělitelně patří.
Je nutno souhlasit s tím, že při vysokém počtu rozhodovaných věcí nelze činit úkony ve všech
věcech bez jakékoliv prodlevy. Nelze však akceptovat, aby soudce rezignoval, byť v jednotlivých
případech, na organizaci oběhu spisů a vypravování rozhodnutí. V projednávaném případě kárný
senát neshledal objektivní důvody, které by odůvodňovaly prodlevy v takto neúměrných časových
úsecích. Kárně obviněná soudu nebyla schopna dostatečně vysvětlit principy organizačního
systému své činnosti, který by neponechával zcela náhodě dobu vyřízení jednotlivých věcí,
bez zjišťování jejich priority a náročnosti. V takovém postupu spatřoval kárný senát porušení
povinnosti soudce svědomitě vykonávat svoji funkci (§80 odst. 1 zákona o soudech a soudcích).
Kárný senát přitom vzal v úvahu i skutečnost, že kárně obviněné byl ve spojení s jejím
značným zatížením později snižován, resp. zastaven nápad tak, aby se mohla plně věnovat
i věcem starších časových řad, neboť právě v jejím senátě bylo těchto věcí nejvíce. Nicméně
celkové zatížení kárně obviněné bylo srovnatelné se zatížením v jiných srovnatelných senátech.
Kárný senát je toho názoru, že jestliže již věc dospěje do toho stádia, že je vyhlášeno rozhodnutí,
potom má soudce prvořadý úkol vyhotovit písemný koncept rozhodnutí tak, aby byla dodržena
zákonná lhůta pro jeho odeslání účastníkům. Tento úkol je třeba považovat za prioritní
i ve vztahu k většině dalších úkonů, které je daný soudce povinen v rámci výkonu své funkce
činit. V případě nutnosti je možné požádat, aby lhůta byla předsedou soudu v souladu s §158
odst. 4 o s. ř. prodloužena až o dalších šedesát dnů. V každém případě však musí být tato
zákonná lhůta, ať již původní, nebo prodloužená, respektována, opačný postup by byl v rozporu
s požadavkem právní jistoty účastníků řízení i toho, aby již vyhlášené rozhodnutí dosáhlo
v plném rozsahu svých zamýšlených právních účinků.
Ačkoli kárný soud konstatuje, že na průtazích při vyhotovování mohla mít svůj podíl též
kancelář daného senátu, je nutno zároveň vycházet z toho, že v projednávaných věcech kárně
obviněná koncepty rozhodnutí předkládala kanceláři zpravidla, s jedinou výjimkou, výrazně
dlouho po lhůtě pro vyhotovení rozhodnutí, a to navíc až v souvislosti s řešením stížnosti
na průtahy. V tomto se tedy jedná o zaviněné porušení jejích povinností.
Kárný senát pracovní přístup kárně obviněné posoudil jako nedostatečnou snahu o to,
aby věci byly co nejrychleji projednány a rozhodnuty a účastníkům tak byla poskytnuta rychlá
a účinná ochrana práv (§6 a §100 odst. 1 o. s. ř.). Tyto povinnosti kárně obviněná rezignací
na organizační součást své činnosti porušila, což bylo kárným senátem vyhodnoceno jako
zaviněné porušení povinností soudce a jako jednání, které ohrozilo důvěru ve spravedlivé
rozhodování soudů ve smyslu §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. Na základě uvedených
skutečností proto kárný senát dospěl k závěru, že kárně obviněná jednáním uvedeným ve výroku
rozhodnutí spáchala kárné provinění dle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.
Přitom vzal kárný senát v úvahu i skutečnost, že kárně obviněná zjištěné nedostatky
odstranila ještě před podáním kárného návrhu., a projevila lítost nad svými pochybeními.
Nicméně po zvážení a zohlednění všech shora uvedených skutečností kárný senát dospěl
k závěru, že zjištěné prodlevy při vyhotovování rozhodnutí v projednávaných případech,
způsobené několikaměsíční až víceletou neodůvodněnou nečinností kárně obviněné,
a to ve spojení se zjevnou chaotičností a neuspořádaností ve stylu její práce, jsou nepochopitelné
a neomluvitelné. Kárný soud naproti tomu nepřihlížel ke skutečnosti, že kárně obviněná již byla
v minulosti kárně postižena, neboť podle §24 zákona č. 7/2002 Sb. se po uplynutí 5 let
od právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření na soudce hledí, jako by nebyl pro kárné
provinění stíhán.
Na základě všech uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že jsou důvody
pro postup podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., k uložení kárného opatření, a to podle §88
odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., tedy opatření spočívající ve snížení platu na dobu určitou.
Z možné výměry snížení platu kárný senát uložil, v souladu s kárným návrhem, kárně obviněné
snížení platu o 20 % na dobu 6 měsíců, počínaje prvním dnem následujícího měsíce po právní
moci rozhodnutí. Postih mírnějším druhem kárného opatření kárný senát nepovažoval
za adekvátní, a je toho názoru, že uložené kárné opatření je odpovídající a bude motivovat kárně
obviněnou k včasnému plnění všech jejích pracovních povinností a k vytrvání v úsilí o zlepšení
stylu její práce.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné (§21 zákona
č. 7/2002 Sb.).
V Brně dne 27. listopadu 2014
JUDr. Petr Průcha
předseda kárného senátu