ECLI:CZ:NSS:2014:2.AFS.219.2014:32
sp. zn. 2 Afs 219/2014 - 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: Mikulovská
rozvojová s. r. o., se sídlem Náměstí 158/1, Mikulov, zastoupené Mgr. Antonínem Strouhalem,
advokátem, se sídlem Dvořákova 4, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství,
se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně ze dne
27. 9. 2012, č. j. 13987/12-1302-708158, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 10. 10. 2014, č. j. 30 Af 122/2012 - 97, o návrhu žalobkyně na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává .
Odůvodnění:
[1] Finanční úřad v Mikulově rozhodnutím ze dne 20. 6. 2011, č. j. 38573/11/300970708346,
žalobkyni doměřil daňovou povinnost na dani z přidané hodnoty za červenec roku 2009 ve výši
32 604 Kč a současně ji vyrozuměl o výši penále v částce 6520 Kč. Finanční ředitelství
v Brně k odvolání žalobkyně rozhodnutím ze dne 27. 9. 2012, č. j. 13987/12-1302-708158 (dále
jen „napadené rozhodnutí“), dodatečně vyměřenou daň snížilo na 31 283 Kč a penále
na 6257 Kč. Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne
10. 10. 2014, č. j. 30 Af 122/2012 – 97 (dále jen „napadený rozsudek“).
[2] Proti napadenému rozsudku podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost,
které navrhla přiznat odkladný účinek. Uvedla, že jí byly finančními úřady z důvodů
projednávaných v tomto řízení doměřeny daňové povinnosti v celkové výši 1 288 399 Kč.
Stěžovatelka však nemá k dispozici finanční částku v této výši a v případě vymáhání těchto částek
by v důsledku platební neschopnosti došlo ke stavu úpadku či likvidaci stěžovatelky, čímž
by řízení o přezkum správnosti postupu finančních úřadů fakticky pozbylo smyslu a nebyl
by tak naplněn jeho účel. Nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti by tak došlo
k nenahraditelné újmě spočívající v zániku stěžovatelky. K prokázání této skutečnosti
stěžovatelka doručila Nejvyššímu správnímu soudu výpis ze svého bankovního účtu ke dni
26. 11. 2014 a vyplněné daňové přiznání za rok 2013.
[3] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl,
že z dokladů předložených stěžovatelkou nelze dovodit konkrétní poměr mezi stávající hodnotou
jejího majetku a dluhem vzniklým na daňové povinnosti, což je ve vztahu k prokázání existence
hrozby nepoměrně větší újmy stěžovatele v důsledku výkonu napadeného rozhodnutí zásadní.
Přiznáním odkladného účinku by také mohla nastat situace, jež by byla v rozporu s veřejným
zájmem (konkrétně zájmem státu a společnosti na zajištění úhrady daňové povinnosti), neboť
by jím byla ohrožena úhrada dlužné daně v budoucnu. Žalovaný konstatoval, že doklady
předložené stěžovatelkou se vztahují pouze k mimořádně omezenému období jejího
hospodaření, a proto neposkytují úplný obraz o její majetkové a finanční situaci. S ohledem
na tyto okolnosti žalovaný návrh stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nepovažoval za opodstatněný a nesouhlasil, aby byl kasační stížnosti odkladný účinek přiznán.
[4] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Je-li odkladný účinek přiznán,
pozastavují se ty účinky napadeného správního rozhodnutí, které z povahy věci pozastavit
lze (tj. uložené právní povinnosti nelze vynucovat, přiznaná oprávnění nelze uplatňovat,
odejmutá oprávnění zůstávají zachována atd.). Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze v něm předjímat rozhodnutí
o věci samé (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 7. 2011, sp. zn. II. ÚS 1506/11,
dostupné z http:\\nalus.usoud.cz). Účelem institutu odkladného účinku je totiž (obdobně jako
u předběžného opatření) dočasně upravit právní postavení účastníků řízení. U pravomocných
rozhodnutí orgánů veřejné moci (ať už se jedná o rozhodnutí správního orgánu nebo soudu)
platí presumpce správnosti, a nic by tedy zpravidla nemělo stát v cestě jejich výkonu
či faktickému naplňování.
[5] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje
kumulativní splnění výše uvedených zákonných předpokladů (§73 odst. 2 s. ř. s.), tj. 1) výraznou
disproporcionalitu újmy způsobenou stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí
nebudou odloženy, ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí
odloženy byly; a 2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem. Důvody možného vzniku
nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou vždy individuální, závislé pouze
na konkrétní situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, jenž
musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky
rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností vznik újmy vyvozuje a uvést její intenzitu.
Stěžovatelem uvedená tvrzení musí svědčit o tom, že negativní následek, jehož se v souvislosti
s napadeným rozsudkem krajského soudu (resp. s napadeným správním rozhodnutím) obává,
by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma přitom musí být závažná a reálná, nikoliv pouze
hypotetická a bagatelní.
[6] Nejvyšší správní soud tedy nejprve hodnotil, zda následky napadeného rozhodnutí
(resp. jeho výkonu) mohou pro stěžovatelku znamenat újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
Stěžovatelka svá tvrzení o nepoměrně větší újmě staví na hypotéze, že pokud by byla nucena
dlužné částky daně z přidané hodnoty uhradit, mohlo by v důsledku platební neschopnosti dojít
k její likvidaci. Nejvyšší správní soud může v tomto řízení rozhodnout pouze o účinku
napadeného rozhodnutí (nikoli o stěžovatelkou tvrzené daňové povinnosti v celkové výši
1 288 399 Kč), jež stěžovatelce stanovilo povinnost zaplatit částku 31 283 Kč jako doměřenou
daň z přidané hodnoty a částku 6257 Kč jako penále, celkem tedy 37 540 Kč.
Z předloženého výpisu bankovního účtu stěžovatelky je zřejmé, že konečný zůstatek na tomto
účtu ke dni 26. 11. 2014 činil 178 732,94 Kč, což několikanásobně převyšuje částku, kterou
by stěžovatelka musela v důsledku výkonu napadeného rozhodnutí zaplatit. Lze také dodat,
že výše dispozitivních finančních prostředků na bankovním účtu není jediným ani objektivním
ukazatelem solventnosti subjektu. Stěžovatelka však netvrdila ve vztahu k prokázání závažnosti
hrozící újmy žádné skutečnosti o svém ostatním majetku, jenž by se dal zpeněžit a použít
na úhradu daňové povinnosti, respektive neuvedla ani, že žádný takový majetek nemá (přitom
lze rozumně předpokládat, že určitý majetek ke své činnosti používá, ostatně v přiloženém
daňovém přiznání vykazuje odpisy hmotného a nehmotného majetku). Její tvrzení tak působí
neúplně a nevěrohodně. Nejvyšší správní soud tak má za to, že výkonem napadeného rozhodnutí
nemůže dojít k platební neschopnosti stěžovatelky a v návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti popisovaná hrozba stavu úpadku či likvidace stěžovatelky není reálná.
Stěžovatelka tedy neprokázala, že by jí následky napadeného rozhodnutí či napadeného rozsudku
přivodily nepoměrně větší újmu, než jaká by přiznáním odkladného účinku mohla vzniknout
jiným osobám. Za této situace již není třeba posuzovat otázky rozporu přiznání odkladného
účinku s důležitým veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud proto návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2014
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu