ECLI:CZ:NSS:2014:2.AS.104.2013:42
sp. zn. 2 As 104/2013 - 42
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce P. Č.,
proti žalované České advokátní komoře, se sídlem Praha 1, Národní 16, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2013,
č. j. 11 A 133/2013 - 26,
takto:
I. Návrh žalobce na přerušení řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Řízení se z a s t a v u je .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností brojí proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 4. 11. 2013, č. j. 11 A 133/2013 - 26, jímž městský soud odmítl podání stěžovatele
došlé do podatelny Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 11. 3. 2013, neboť stěžovatel
na výzvu městského soudu ze dne 24. 9. 2013, č. j. 11 A 133/2013 - 16, i přes poučení neodstranil
vady a nedostatky výše označeného podání do té míry, aby bylo možné rozhodnout ve věci samé.
Protože kasační stížnost nesplňovala podmínky řízení stanovené ustanovením §105
odst. 2 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) a zákonem č. 549/1991 Sb., o soudních
poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vyzval
Nejvyšší správní soud stěžovatele usnesením ze dne 26. 11. 2013, č. j. 2 As 104/2013 - 7,
k odstranění uvedených vad, tj. ke splnění poplatkové povinnosti ve výši 5000 Kč [§4 odst. 1
písm. d) zákona o soudních poplatcích a položka č. 19 sazebníku soudních poplatků,
který je přílohou uvedeného zákona] a k předložení plné moci udělené jím advokátu
k zastupování v řízení o kasační stížnosti, anebo k prokázání, že stěžovatel má vysokoškolské
právnické vzdělání. Ke splnění této povinnosti byla stěžovateli stanovena lhůta deseti dnů;
zároveň byl poučen o následcích spojených s nevyhověním této výzvě.
Na toto usnesení stěžovatel zareagoval podáním ze dne 13. 12. 2013, kterým Nejvyšší
správní soud požádal o osvobození od soudních poplatků pro nemajetnost a o ustanovení
zástupce z řad advokátů. Součástí této žádosti bylo také „čestné prohlášení“, z něhož vyplývá,
že stěžovatel je svobodný, má „nenarušenou způsobilost zcizovat“ a bydlí „nenájemním způsobem bydlení
v nevlastnickém, samostatném nebytovém obydlí“. Výši výdělečných příjmů zdaněných deklaroval
stěžovatel hodnotou „0“, výši nezdanitelných příjmů částkou „přes tři tisíce korun měsíčně“,
a to s poukazem na svou plnou invaliditu. Dále uvedl, že je příjemcem příspěvku na živobytí,
aniž by však výši tohoto příspěvku konkretizoval, a že vlastní elektronický psací stroj, digitální
televizor a jízdní kolo. Jeho běžné výdaje se mají týkat stravy, tisku, jízdného, poštovného, energií
a DPH. Stěžovatel současně požádal Nejvyšší správní soud, aby mu pro příště nezasílal objemné
nepoužitelné tiskopisy s vadnými předtištěnými údaji či s titulem odporujícím obsahu;
rovněž požádal, aby mu nebyly ukládány lhůty ke splnění povinností v délce kratší než 35 dnů.
Nejvyšší správní soud zaslal stěžovateli dne 13. 1. 2014 přípis č. j. 2 As 104/2013 - 25,
v němž stěžovateli připomněl, že ho již v minulosti opakovaně poučoval, že jakkoli netrvá
na doložení poměrů účastníka řízení výhradně formou „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“ (dále jen „formulář“),
přesto je žalobce jím zvolenou jinou formou povinen sdělit soudu požadované údaje natolik
konkrétním způsobem, aby bylo možné si o jeho osobní, majetkové a výdělkové situaci učinit
komplexní a hodnověrný obraz. V „čestném prohlášení“, které stěžovatel učinil součástí
svého podání, však zdejšímu soudu sdělil jen velmi obecné údaje, které soudu neumožňují získat
povědomí o jeho sociální situaci do té míry, do jaké je to nezbytné pro potřeby posouzení
jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků. I přes stěžovatelův odmítavý postoj k formuláři
Nejvyšší správní soud stěžovatele vyzval, aby v příloze připojený formulář ve stanovené lhůtě
vyplnil a zaslal soudu zpět.
Stěžovatel reagoval sdělením ze dne 27. 1. 2014, že „nebude luštit, co soud míní výrazem
obecný – opakovat odůvodnění žádosti – ani vysvětlovat soudu, že Příloha č. 20 není Potvrzením“.
S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 88/2012 trval stěžovatel
na tom, že čestné prohlášení tak, jak bylo koncipováno v žádosti o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů ze dne 13. 12. 2013, podává přehled
o nepříznivých osobních a majetkových poměrech stěžovatele, a tedy že stěžovatel předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků splňuje.
Nejvyšší správní soud následně usnesením ze dne 5. 2. 2014, č. j. 2 As 104/2013 – 32,
žádost stěžovatele o přiznání osvobození od soudního poplatku zamítl (výtok I.), neboť tvrzení
o jeho majetkových poměrech neshledal jako dostatečně konkrétní a doložená s tím, že soud
výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje. Současně výrokem II.
usnesení zamítl návrh stěžovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů a výrokem III. a IV.
ho opětovně vyzval, aby v dodatečné lhůtě deseti dnů od doručení tohoto usnesení uhradil
soudní poplatek a prokázal splnění podmínky podle §105 odst. 2 s. ř. s. s tím, že jde o obligatorní
podmínky řízení; stěžovatel byl opětovně poučen též o procesních důsledcích nesplnění
povinností uvedených ve výzvě.
Na tuto výzvu (doručenou dne 10. 2. 2014) stěžovatel požadovaným způsobem
nezareagoval; v otevřené lhůtě pouze zaslal zdejšímu soudu přípis, v němž oznámil,
že „neuhradí ani jednu českou korunu za přezkum usnesení o odmítnutí dosud nepostoupené žaloby – stejně
tak, že nebude žádat o určení advokáta marně.“ Stěžovatel se podle svých slov necítí povinen
Nejvyššímu správnímu soudu vysvětlovat, kdy má předložit rozšířenému senátu tohoto soudu
nebo Ústavnímu soudu procesní otázku i bez návrhu účastníka řízení, ani jak má vyšetřit listiny
ve spise vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 4 As 88/2012. Taktéž nebude vyvracet arogantní
úsudek, že by měl přiznat a doložit invalidní důchod, se kterým samozřejmě nenakládá, jak plyne
z podaného čestného prohlášení.
Podle §4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích vzniká poplatková povinnost
podáním kasační stížnosti; dle §7 odst. 1 citovaného zákona se stal soudní poplatek za kasační
stížnost splatným okamžikem jejího podání. Soudní poplatek za kasační stížnost činí dle položky
19 Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, částku 5000 Kč.
Podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích platí, že nebyl-li poplatek za řízení splatný
podáním návrhu na zahájení řízení zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě,
kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Povinnost zaplatit soudní poplatek vznikla stěžovateli společně s podáním kasační
stížnosti, tj. dne 18. 11. 2013. Jak již bylo výše v podrobnostech popsáno, Nejvyšší správní soud
poté, současně s nepřiznáním osvobození od soudních poplatků, znovu stěžovatele usnesením
ze dne 5. 2. 2014, č. j. 2 As 104/2013 – 32, vyzval, aby zaplatil soudní poplatek v dodatečné lhůtě
deseti dnů a poučil ho též o následcích neuposlechnutí této výzvy. Stěžovatel toto usnesení
převzal v pondělí 10. 2. 2014, avšak ve stanovené lhůtě, která uběhla ve čtvrtek 20. 2. 2014,
ani později, soudní poplatek nezaplatil (pro pravidla počítání lhůt viz §40 s. ř. s.). Nejvyšší
správní soud znovu zdůrazňuje, že v případě lhůty stanovené usnesením ze dne 5. 2. 2014,
č. j. 2 As 104/2013 – 32, se jedná o lhůtu dodatečnou – náhradní, neboť poplatek za kasační
stížnost je splatný okamžikem jejího podání. Právní úprava nadto fakticky umožňuje uhradit
soudní poplatek i po lhůtě stanovené soudem ve výzvě, a to až do právní moci usnesení
o zastavení řízení; je tak třeba uvažovat i s dobou, než Nejvyšší správní soud vydá, resp. doručí
usnesení o zastavení řízení. Tato doba je více než dostatečná pro splnění poplatkové povinnosti.
Podle §47 písm. c) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví,
stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon. Jelikož soudní poplatek nebyl ke dni vydání
tohoto usnesení zaplacen, není splněna esenciální podmínka, za níž může řízení o kasační
stížnosti proběhnout, a proto zdejšímu soudu nezbylo, než řízení o kasační stížnosti zastavit.
Pro úplnost zdejší soud dodává, že ačkoli stěžovatel neodstranil ani další
vadu své kasační stížnosti, a to nedostatek právního zastoupení ve smyslu §105 odst. 2
s. ř. s., přestože k tomu byl výrokem IV. usnesení tohoto soudu ze dne 5. 2. 2014,
č. j. 2 As 104/2013 - 32, vyzván, zdejší soud nepostupoval podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
ale v režimu §47 písm. c) s. ř. s., neboť postup spočívající v zastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku má přednost před jinými procesními postupy.
Konečně zbývá dodat, že dne 12. 12. 2013 zaslal stěžovatel zdejšímu soudu přípis,
ve kterém navrhoval „přerušení zahájeného přezkumu“ do doby vydání rozhodnutí o podané „námitce
neúčinnosti doručení“ usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 3. 2013,
č. j. 10 Na 20/2003 - 3 (pozn.: stěžovatel nesprávně uvádí datum 11. 3. 2013), kterým byla žaloba
stěžovatele postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu příslušnému. O kasační stížnosti
proti tomuto usnesení však Nejvyšší správní soud již rozhodl usnesením ze dne 30. 7. 2013,
č. j. 5 As 19/2013 - 24 (které nabylo právní moci dne 14. 8. 2013), a to tak, že řízení zastavil.
Žádost stěžovatele o přerušení je tedy zcela bezpředmětná, a proto Nejvyšší správní soud návrhu
na přerušení řízení výrokem I. tohoto usnesení nevyhověl.
O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 3 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
neboť řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. března 2014
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu