ECLI:CZ:NSS:2014:2.AS.208.2014:50
sp. zn. 2 As 208/2014 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky
a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně:
D+P REKONT s. r. o., se sídlem Areál bývalých kasáren, Strašice, zastoupené JUDr. Helenou
Zelenkovou Ottovou, advokátkou, se sídlem Mikulášská 7, Plzeň, proti žalovanému:
Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 26. 4. 2010, č. j. 144/520/10, 12919/ENV/10, o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2014, č. j. 8 A 122/2010 - 74, o návrhu
žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 4. 2010, č. j. 144/520/10, 12919/ENV/10 (dále
jen „napadené rozhodnutí“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí České inspekce
životního prostředí ze dne 4. 1. 2010, č. j. ČIŽP/43/OOH/SR01/0904262.005/09/ZJE,
jímž byla žalobkyni uložena pokuta v souhrnné výši 550 000 Kč za celkem tři správní delikty
dle §66 odst. 2 písm. a), §66 odst. 3 písm. a) a §66 odst. 3 písm. d) zákona č. 185/2001 Sb.,
o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších (dále jen „zákon
o odpadech“). Těchto deliktů se měla žalobkyně dopustit tím, že řádně nevedla evidenci
o nakládání s odpady (evidenci odpadů skladem) v období let 2006 až 2008, v zařízení určeném
k využívání odpadů chybně zařadila odpady podle jednotlivých druhů a kategorií a v období let
2006 až 2008 provozovala zařízení určená k nakládání s odpady v rozporu s jejich provozními
řády (neprováděla proces biologické degradace). Žalobu proti napadenému rozhodnutí zamítl
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 10. 2014, č. j. 8 A 122/2010 – 74 (dále jen „městský
soud“ a „napadený rozsudek“).
[2] Proti napadenému rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační
stížnost z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b), d) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Současně navrhla, aby byl kasační
stížnosti přiznán odkladný účinek, což odůvodnila tím, že prochází restrukturalizací a uložení
takto vysokého postihu by pro ni mohlo mít likvidační následky, zejména nedodržení splátkových
kalendářů (sjednaných) s Českou správou sociálního zabezpečení a dalšími subjekty. Uložená
sankce zároveň představuje ohrožení pracovních míst 32 zaměstnanců stěžovatelky. Stěžovatelka
byla toho názoru, že následky sankce by pro ni znamenaly nenahraditelnou újmu, přičemž
přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se nepřiměřeným způsobem nedotkne nabytých
2 As 208 2014
práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem. Stěžovatelka v této souvislosti upozornila
i na zásadu přiměřenosti zásahu správních orgánů do práv dotčených osob a ke kasační stížnosti
přiložila účetní dokumenty, které mají prokazovat jí tvrzené skutečnosti.
[3] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl,
že kritéria pro přiznání odkladného účinku žaloby posuzoval již městský soud v usnesení ze dne
6. 12. 2010, č. j. 8 A 122/2010 – 32, kterým odkladný účinek žalobě přiznal. Žalovaný poukázal
na to, že ode dne vydání citovaného usnesení městského soudu se skutkový stav ani podklady
pro vydání napadeného rozhodnutí nijak nezměnily, a tak nemá proti přiznání odkladného účinku
námitek.
[4] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
[5] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením
přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Nejvyšší správní soud při posouzení návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti tedy poměřoval újmu, která hrozí stěžovatelce, s újmou, která by případně vznikla
přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti jiným osobám, a posuzoval, jestli by přiznání
odkladného účinku nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Vzal přitom v úvahu
stěžovatelkou předložené kopie dokumentů (daňové přiznání, výkaz zisku a ztrát aj.) prokazující
její účetní údaje za zdaňovací období roku 2013, z nichž vyplývá, že stěžovatelka byla v roce 2013
v daňové ztrátě 17 382 964 Kč a její roční úhrn čistého obratu činil 16 432 489 Kč. Za těchto
okolností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že uhrazení poměrně vysoké pokuty ve výši
550 000 Kč by mohlo mít na stěžovatelku likvidační dopad a představovat tak pro ni závažnou
újmu, zatímco přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nevznikne újma žádné jiné osobě,
protože uložená pokuta se týká pouze stěžovatelky. Nejvyššímu správnímu soudu rovněž nejsou
známy žádné skutečnosti svědčící o tom, že by o dložení splatnosti pokuty bylo za daných
okolností v rozporu s důležitým veřejným zájmem (ostatně sám žalovaný k návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti výslovně uvedl, že proti tomuto návrhu nemá
námitky). K obdobným závěrům dospěl i městský soud, jenž usnesením ze dne 6. 12. 2010,
č. j. 8 A 122/2010 – 52, přiznal odkladný účinek žalobě stěžovatelky.
[7] Rozhodnutím o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud žádným
způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. prosince 2014
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu