ECLI:CZ:NSS:2014:3.ADS.107.2013:24
sp. zn. 3 Ads 107/2013 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: Ing. J. A.,
zastoupený obecným zmocněncem Mgr. Bc. Ing. Miroslavem Pechátem, bytem Chotíkov 160,
330 17 Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo obrany, se sídlem Tychonova 221/1, 160 00
Praha 6, adresa pro doručování: Ministerstvo obrany, Agentura pro právní zastupování, nám.
Svobody 471, 160 00 Praha 6, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 11. 2009, č. j. 1401-
2/2009-7542, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 31. 10. 2013, č. j. 8 Ad 1/2010 - 48, o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti žalovaného,
takto:
Kasační stížnosti stěžovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
31. 10. 2013, č. j. 8 Ad 1/2010 - 48, se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalovaný (dále jen „stěžovatel“) brojí proti rozsudku
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 31. 10. 2013, č. j. 8 Ad 1/2010 - 48
(dále jen „napadený rozsudek“), jímž městský soud zrušil rozhodnutí Ministerstva obrany ze dne
27. 11. 2009, č.j. 1401-2/2009-7542 (dále jen „napadené rozhodnutí“) a věc vrátil žalovanému
k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele
Ředitelství personální podpory č. j. 53-346/2009-4614 ze dne 7. 9. 2009, kterým bylo rozhodnuto
o propuštění žalobce ze služebního poměru dnem 31. prosince 2009, neboť pro něho v důsledku
organizačních změn není jiné služební zařazení.
V kasační stížnosti proti napadenému rozsudku stěžovatel mj. požádal o přiznání
odkladného účinku své kasační stížnosti. Žádost odůvodnil tím, že po právní moci rozsudku
se obnovuje běh lhůt správního řízení o odvolání, přičemž odvolací služební orgán bude
vázán právním názorem soudu a bude nucen prvoinstanční rozhodnutí o propuštění účastníka
řízení ze služebního poměru zrušit. Služební poměr žalobce se obnoví ex tunc navzdory tomu,
že jím dříve zastávané systematizované místo bylo zrušeno. Protože od doby jeho správní
žalobou napadeného propuštění ze služebního poměru se stav vojáků z povolání u Armády ČR
snížil v rámci následných organizačních změn o cca 2370 vojáků, je jisté, že stejně jako v době
jeho propouštění ani nyní pro něj u příslušné jednotky, ani u jiné jednotky, není k dispozici
odpovídající systematizované místo. Účastník řízení by tedy musel být znovu ze služebního
poměru propuštěn z důvodu organizačních změn, avšak novým správním rozhodnutím v novém
správním řízení a vznikla by tak prostředky správního práva velmi obtížně řešitelná situace. Navíc
by obnovení služebního poměru ex tunc znamenalo povinnost stěžovatele doplatit účastníku
řízení plat za dobu od 1. ledna 2010 a vymáhat po něm vrácení vyplacených výluhových
náležitostí, což by v případě následného zrušení napadeného rozsudku Nejvyšším správním
soudem znamenalo nutnost vrátit opět vše zpět do současného stavu a tyto opakované přesuny
značných finančních prostředků představují výrazné větší újmu než odložení případného
finančního vypořádání do doby rozhodnutí o kasační stížnosti.
Žalobce k žádosti o přiznání odkladného účinku uvedl, že stěžovatel podal ne zcela
správné informace. Služební poměr žalobce by zanikl uplynutím doby, tedy dnem 31. 12. 2010,
tedy přesně o rok později, než mu služební poměr zanikl napadeným rozhodnutím o propuštění
ze služebního poměru. Služební poměr se tedy nemůže obnovit tak, aby byl následně žalobce
opětovně propuštěn ze služebního poměru. Žalobce bude na stěžovateli žádat náhradu škody
(tedy nikoli plat) dle zákona č. 82/1998 Sb., jejíž výše je rovna rozdílu mezi průměrným platem,
který by žalobce obdržel za období roku 2010, a vyplaceným příspěvkem v roce 2010. Žádost
o odkladný účinek proto žalobce neshledává důvodným.
Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatelův návrh je důvodný.
Podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“), nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat. Přitom se přiměřeně použijí ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením
přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Podle §73 odst. 3 s. ř. s. se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení
před soudem účinky napadeného rozhodnutí. Podmínky přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti již ve své judikatuře Nejvyšší správní soud několikrát vyložil. Obecně lze konstatovat,
že Nejvyšší správní soud vnímá možnost přiznání odkladného účinku jako určitou výjimku
z pravidla, že kasační stížnost nemá odkladný účinek ze zákona a rozhodnutí krajského soudu
napadená kasační stížností jsou tak v zásadě pravomocná a vykonatelná.
Dále Nejvyšší správní soud judikoval, že není-li odkladný účinek dán ze zákona, je správní
orgán poté, co bylo jeho rozhodnutí zrušeno krajským soudem, povinen pokračovat v řízení
a řídit se přitom závazným právním názorem vyjádřeným v pravomocném soudním rozhodnutí,
bez ohledu na to, zda je ve věci podána kasační stížnost (viz blíže usnesení rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, přístupné
na www.nsssoud.cz). Z tohoto rozhodnutí rovněž vyplývá, že i správní orgán může navrhnout
při podání kasační stížnosti, aby jí byl přiznán odkladný účinek, a to ze stejných důvodů
jako žalobce (§73 odst. 2 a 4, §107 s. ř. s.). Samotné podání kasační stížnosti, není-li ze zákona
spojeno s odkladným účinkem či nebyl-li vysloven soudním rozhodnutím, nemá však na plnění
povinností správním orgánem žádný vliv.
V témže usnesení však rozšířený senát Nejvyššího správního soudu poukázal i na možné
negativní dopady, které mohou nastat v souvislosti s přezkumem rozsudku krajského soudu,
jímž bylo zrušeno správní rozhodnutí, na základě kasační stížnosti podané žalovaným. Nejvyšší
správní soud uvedl, že za situace, kdy by byl takový rozsudek krajského soudu zrušen, dostala
by se věc do stadia nového posuzování žaloby krajským soudem. Ten, vázán právním názorem
kasačního soudu (§110 odst. 3 s. ř. s.), může rozhodnout o zákonnosti správního rozhodnutí
opačně, načež původní (zrušené) správní rozhodnutí „obživne“, aniž by důsledkem nového
rozhodnutí krajského soudu bylo současné zrušení v mezidobí případně vydaného dalšího
správního rozhodnutí. Vedle sebe tu tak mohou být dvě odlišná či dokonce opačná správní
rozhodnutí o téže věci. Při odhlédnutí od situace, že i nové rozhodnutí krajského soudu může být
napadeno kasační stížností, stejně tak jako nové správní rozhodnutí další žalobou, následně
rozsudek krajského soudu také kasační stížností, jde jistě o výsledek nežádoucí a procesními
instituty příslušných správních procesních předpisů obtížně řešitelný. Nejvyšší správní soud
v citovaném usnesení připustil, že takový případ lze řešit přiznáním odkladného účinku podané
kasační stížnosti.
V posuzované věci městský soud zrušil napadené rozhodnutí a zavázal žalovaného
právním názorem, že v dané věci nebyly splněny předpoklady pro aplikaci ustanovení §19 odst. 1
písm. e) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o vojácích z povolání“) a nebylo tedy možno žalobce propustit ze služebního poměru
s odkazem na tuto normu. V případě žalobce podle názoru městského soudu nedošlo
k žádné organizační změně u jeho jednotky, která by měla za následek zrušení služebního
systematizovaného místa. Pokud tedy došlo ke zrušení žalobcem zastávaného systematizovaného
místa, stalo se tak nikoliv v důsledku organizační změny, jak předpokládá ustanovení §19 odst. 1
písm. e) zákona o vojácích z povolání. Žalovaný bude muset v důsledku rozhodnutí městského
soudu znovu rozhodovat o odvolání proti rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru,
a vázán právním názorem městského soudu bude muset prvostupňové rozhodnutí zrušit.
Podle §22 zákona o vojácích z povolání, dojde-li ke zrušení rozhodnutí o propuštění
ze služebního poměru, služební poměr trvá se všemi právy a povinnostmi. Jak však poukazuje
žalobce, jeho služební poměr se nemůže obnovit tak, aby byl následně žalobce opětovně
propuštěn ze služebního poměru, protože služební poměr žalobce by zanikl uplynutím doby,
tedy dnem 31. 12. 2010. Proto nelze při rozhodování o odkladném účinku přijmout tvrzení
stěžovatele, že v současné době není k dispozici odpovídající systematizované místo pro žalobce.
Ze soudního spisu (příloh žalobce) ze záznamu o pohovoru ze dne 23. 2. 2009 vyplývá,
že služební poměr žalobce měl zaniknout ke dni 31. 12. 2010 a prvostupňovým rozhodnutím
došlo k propuštění ode dne 1. 1. 2010.
Z ustanovení §150 zákona o vojácích z povolání vyplývá, že odvolání proti rozhodnutí
o propuštění ze služebního poměru nemá odkladný účinek. Služební poměr by se mohl
obnovit až poté, co by odvolací orgán prvostupňové rozhodnutí zrušil. V případě zrušení
prvostupňového rozhodnutí odvolacím orgánem by se služební poměr obnovil ex tunc
od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010. Stěžovatel uvedl, že by obnovení služebního poměru ex tunc
znamenalo povinnost stěžovatele doplatit účastníku řízení plat za dobu od 1. ledna 2010
a vymáhat po něm vrácení vyplacených výluhových náležitostí. Žalobce se vyjádřil, že bude
od stěžovatele požadovat náhradu škody ve výši rozdílu mezi průměrným platem, který
by žalobce obdržel za období roku 2010, a vyplaceným příspěvkem v roce 2010.
Nejvyšší správní soud v posuzované situaci neshledává nepoměrně větší újmu v případné
existenci dvou odlišných nebo opačných správních rozhodnutí o téže věci, protože pokud
by služební poměr žalobce zanikl uplynutím doby, tedy ke dni 31. 12. 2010, nemohlo by dojít
k situaci, kterou popisuje stěžovatel, tedy – že účastník řízení by musel být znovu ze služebního
poměru propuštěn z důvodu organizačních změn. Ačkoliv by se v důsledku realizace
pravomocného napadeného rozsudku městského soudu stěžovatelem, který by zrušil
prvostupňové rozhodnutí o propuštění, obnovil služební poměr žalobce, obnovil by se pouze
do dne 31. 12. 2010, kdy měl skončit uplynutím doby, jak vyplývá ze správního spisu i z tvrzení
žalobce. V takovém případě by již v současné době nebylo možné vydat nové prvostupňové
rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru, neboť tento již zanikl z jiného právního důvodu.
Na druhou stranu Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem v tom, že pokud
by se služební poměr obnovil po zrušení prvostupňového rozhodnutí na dobu od 1. 1. 2010
do 31. 12. 2010, muselo by následně dojít k novému finančnímu vypořádání mezi stěžovatelem
a žalobcem. Pokud by Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou a zrušil rozsudek
městského soudu, původní napadené rozhodnutí by „obživlo“ a opětovně by muselo dojít
k novému vypořádání mezi žalobcem a stěžovatelem. V této obtížně řešitelné situaci (nikoliv
v samotné hrozbě peněžitého plnění žalobci) pak shledává naplnění pojmu nepoměrně větší
újmy.
V posuzované věci Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů shledal, že podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti stěžovatele jsou naplněny. Stěžovateli je třeba
dát za pravdu, že pokud by kasační stížnosti nebyl přiznán odkladný účinek, mohlo by dojít
k obtížně řešitelné situaci v rozporu s principem právní jistoty a v posuzované věci byly naplněny
znaky „nepoměrně větší újmy“ ve smyslu ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. Zároveň Nejvyšší správní
soud neshledal, že by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s veřejným zájmem.
Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek řízení
o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. února 2014
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu