ECLI:CZ:NSS:2014:3.ADS.48.2013:23
sp. zn. 3 Ads 48/2013 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: MUDr. J. K.,
zastoupen JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem Na Poříčí 12, Palác YMCA, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého nám. 4, Praha 2, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 12. 2009, č. j. MZDR 58465/2009/PRO, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2013, č. j. 5 A 26/2010 -
33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 7. 6. 2013, č. j. 5 A 26/2010 – 33 (dále jen „napadený rozsudek“), kterým byla
zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 12. 2009, č. j. MZDR 58465/
2009/PRO, ve věci zrušení registrace nestátního zdravotnického zařízení ve smyslu §13 odst. 3
zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 160/1992 Sb.“).
Městský soud v Praze v napadeném rozsudku uvedl, že žalovaný napadeným
rozhodnutím zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí o zrušení registrace nestátního
zdravotnického zařízení v řízení zahájeném z moci úřední poté, co bylo zjištěno, že registrace
zdravotnického zařízení již neodpovídá skutečnosti, neb zařízení není na dosavadní adrese
provozováno. Žalobce namítal, že správní orgán měl rozhodnout o meritu řízení, jímž byla
změna sídla, resp. místa provozování, na novou adresu. Žalobce podle názoru městského soudu
směšuje řízení o změně registrace, tj. řízení na žádost, kterou podal u správního orgánu, a řízení
o zrušení registrace, které správní orgán zahájil z moci úřední. Žalobce požádal o souhlas
s personálním vybavením, s druhem a rozsahem poskytované zdravotní péče v oborech vnitřní
lékařství a diabetologie, a o změnu registrace nestátního zdravotnického zařízení. Obě tato řízení
byla zastavena, přičemž odvolání proti těmto rozhodnutím byla žalovaným zamítnuta.
Tato rozhodnutí nebyla předmětem soudního přezkumu v tomto řízení. Tím, že nebylo
vyhověno žádosti žalobce o změnu registrace, včetně změny adresy provozování, nastal stav,
kdy správní orgán disponoval poznatky, že dosavadní registrace již neodpovídá skutečnosti
a zařízení není na dosavadní adrese provozováno. Žalovaný tak za tohoto stavu věci zrušil
registraci v souladu s §13 odst. 3 zákona č. 160/1992 Sb., podle něhož lze registraci zrušit,
jestliže provozovatel porušuje podmínky nebo povinnosti vyplývající z rozhodnutí o registraci,
přičemž správní orgány odůvodnily, že zařízení nemá místo provozování, nemá schválený
provozní řád a nejsou tedy vytvořeny podmínky pro poskytování zdravotní péče. Dále se městský
soud vyjádřil k „odpovědi náměstkyně primátora“, kterou stěžovateli zaslala k jeho podnětu
ve věci, a jíž se stěžovatel v žalobě také dovolával. Soud konstatoval, že dle obsahu této odpovědi
byl postup správního orgánu I. stupně (Magistrátu hl. města Prahy), který požadoval nové
předložení potřebných dokladů z důvodu přemístění ordinace, oprávněný (souhlas s personálním
a věcným vybavením a provozní řád), zatímco v případě vyžadovaného souhlasu pronajímatele
v souvislosti s podnájemní smlouvou, byl dle této odpovědi požadavkem nad rámec zákona.
Žalovaný tento dopis označil ve spojení s předmětnou věcí za právně bezvýznamný, žalobce
naproti tomu v žalobě uvedl, že tento dopis souvisí se splněním podmínek pro změnu
registrace, neboť vystihuje šikanózní postup správního orgánu. Městský soud k tomu mj. uvedl,
že co do podstaty věci daný dopis v zásadě správnímu orgánu dává za pravdu. Současně městský
soud uvedl, že žalobce mohl kdykoliv během řízení podat novou žádost o změnu registrace,
a správnímu orgánu by nezbylo, než řízení o zrušení registrace přerušit. To však žalobce neučinil.
Opakovaně žalobce vyjádřený nesouhlas s předmětem řízení a jeho tvrzení, že správní orgán
nemá vést řízení o zrušení registrace, nelze považovat za novou žádost žalobce o změně
registrace. Městský soud neshledal žádnou námitku žalobce důvodnou, a žalobu zamítl.
Ve včas podané kasační stížnosti se stěžovatel, prostřednictvím svého zástupce, dovolává
toho, že skutková podstata, z níž správní orgán vyšel v napadeném rozhodnutí, je v rozporu
se spisy a důkazy byly nesprávně hodnoceny, a že právní otázka, zda žalobce v průběhu
řízení o zrušení registrace žádal o její změnu, byla soudem v předcházejícím řízení
nesprávně posouzena. Podle stěžovatele jsou zde tedy dány důvody pro podání kasační
stížnosti tak, jak je uvedeno v §103 odst. 1 písm. b) i a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel jmenovitě nesouhlasí
s tím, že v průběhu řízení o zrušení registrace nežádal o její změnu. Např. z podání žalobce
ze dne 22. 3. 2009, 1. 9. 2009 a 22. 9. 2009 podle jeho názoru vyplývá, že o změnu registrace
po celou dobu řízení o zrušení registrace žádal. To podle jeho názoru vyplývá i z toho,
že po vrácení věci žalovaným správnímu orgánu I. stupně, tento správní orgán po žalobci
opětovně požadoval provozní řád a souhlas s věcným a personálním vybavením ordinace. Přímo
z postupu správního orgánu je zřejmé, že si byl vědom žádosti žalobce o změnu registrace.
Stěžovatel dodává, že správní orgán rozhodl o zrušení registrace na původní adrese pouze proto,
že (stěžovatel) nesouhlasil s šikanózním postupem správního orgánu, který po něm požadoval
takové doklady, jako kdyby zakládal zcela novou ordinaci. Přitom provozní řád měly schváleny
bývalá i současná ordinace a stejně tak i souhlas s věcným a personálním vybavením. Stěžovatel
dále poznamenává, že jak opakovaně uváděl u soudu, nikdy by původní ordinaci neopustil, kdyby
věděl, že správní orgán nepovolí změnu registrace. Navíc správní orgán provedl v rámci řízení
o zrušení registrace šetření v „nových prostorách“ v Zenklově ulici, o čemž vůbec neuvědomil
účastníka řízení a znemožnil mu tak uplatnění jeho zákonných procesních práv. Dále stěžovatel
konstatuje, že dopis náměstkyně primátora, jehož se v předchozím řízení dovolával, je dopisem
statutárního zástupce správního orgánu, není tedy pravdou, že se správním řízením nesouvisí.
Obsah tohoto dopisu je dle stěžovatele klíčovým, neboť způsob postupu správního orgánu
kritizuje přímo statutární zástupce tohoto orgánu. Stěžovatel také namítá, že městský soud vůbec
nezmínil ani žalobcem uváděný telefonát s požadováním úplatku, ani řízení před ombudsmanem,
kde na stěžovatele, jak uváděl, byl také činěn nátlak, a jehož výslech v řízení před soudem
požadoval. Jako poslední námitku stěžovatel uvedl, že soud nevzal v potaz jím u soudu tvrzenou
skutečnost, že v současné době bez dalšího již požádat o změnu registrace nemůže, neboť
tato byla zrušena, a o novou registraci nelze požádat, neboť VZP má stop-stav.
Na základě uvedeného stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený
rozsudek Městského soudu v Praze, a buď v souladu s §110 odst. 2 s. ř. s. zrušil napadené
rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení s tím, že by mělo být vedeno
řízení o změně registrace žalobce, nebo věc v souladu s §110 odst. 3 vrátil Městskému soudu
v Praze k dalšímu řízení.
Žalovaný podal ke kasační stížnosti obsáhlé vyjádření. K tvrzení stěžovatele, že z podání
ze dne 22. 3. 2009 (patrně se jedná o podání ze dne 24. 3. 2009), ze dne 1. 9. 2009 a ze dne
22. 9. 2009, jednoznačně vyplývá, že po celou dobu řízení o zrušení registrace žádal o změnu
registrace, je žalovaný toho názoru, že takové tvrzení v příslušných podáních oporu nemá.
V podání ze dne 24. 3. 2009 stěžovatel odkazuje na již skončená řízení magistrátu sp. zn. 465564/
08/ZDR či sp. zn. MHMP/465581/08/ZDR, přičemž poslední uvedené řízení mělo být řízením
o změně registrace a mělo být zastaveno. Z tohoto podání vyplývá, že žalobce podal žádost
o změnu registrace, ale dle jeho sdělení bylo řízení o žádosti již zastaveno. V podání ze dne
1. 9. 2009 žalobce uvádí, že dle stanoviska Ministerstva zdravotnictví i ombudsmana má mít
Magistrát hl. města Prahy veškeré potřebné podklady k tomu, aby rozhodnutí o převedení sídla
nestátního zdravotnického zařízení bylo bez dalšího vydáno. Toto podání tedy žádostí není,
a Ministerstvo zdravotnictví k tomu také poznamenává, že takové stanovisko nikdy nevydalo.
V podání ze dne 22. 9. 2009 stěžovatel v zastoupení advokátem konstatuje, že nesouhlasí
s tím, že předmětné řízení dle Protokolu o provedení listinných důkazů běží ve věci zrušení
registrace NZZ MUDr. J. K. na adrese Lovosická 40, Praha 9. Předmětné řízení se dle názoru
stěžovatele týká změny registrace na adresu Zenklova 1545, Praha 9. Závěrem podání stěžovatel
konstatuje, že v řízení má jít o převedení registrace. Takové konstatování však dle žalovaného
nemá oporu ve správním spisu. Žalovaný má za to, že stěžovatel, byť zastoupen advokátem,
nepochopil procesní situaci. Správní orgán zahájil ex officio správní řízení ve věci zrušení
registrace žalobce a nemohl v daném řízení rozhodovat o její změně. Stěžovatel, byť zastoupen
advokátem, po celou dobu trvání správního řízení o zrušení registrace neučinil vůči správnímu
orgánu I. stupně kvalifikované podání, jímž by bylo (znovu) zahájeno řízení o změně registrace.
Co se týká důkazů, žalovaný má za to, že dopis náměstkyně primátora neměl pro probíhající
správní řízení o zrušení registrace právní význam, neboť z něj nevyplývá žádná relevantní
skutečnost pro rozhodnutí správního orgánu. Žalovaný má za to, že rozhodnutí správního
orgánu vychází ze skutečností, jež nejsou v rozporu se spisem, a že správní soud posoudil právní
otázku správně. Žalovaný poté uzavírá své vyjádření návrhem, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost stěžovatele zamítl.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že dne 10. 2. 2009 provedl
Magistrát hl. města Prahy kontrolu nestátního zdravotnického zařízení stěžovatele,
na adrese Lovosická 40, Praha 9. V protokolu z této kontroly uvedl, že na dané adrese nebyla
ordinace stěžovatele zjištěna, a dle vyjádření Polikliniky Prosek (provozovatele objektu) byla
se stěžovatelem ke dni 30. 6. 2008 ukončena podnájemní smlouva. Návazně Magistrát hl. města
Prahy přípisem ze dne 3. 3. 2009 oznámil stěžovateli zahájení správního řízení ve věci
zrušení registrace jeho nestátního zdravotnického zařízení. V tomto oznámení poukázal
na učiněné zjištění při kontrole ze dne 10. 2. 2009, a uvedl, že dle §12 zákona č. 160/1992 Sb.
je provozovatel nestátního zdravotnického zařízení povinen do 15 dnů oznámit orgánu
příslušnému k registraci všechny změny, týkající se údajů obsažených v rozhodnutí o registraci
a dokladů, které je povinen k žádosti o změnu registrace připojit. MUDr. J. K. sice oznámil
změnu místa provozování na adresu Zenklova 39, Praha 8, ale usnesením Magistrátu hl. města
Prahy ze dne 15. 9. 2008, č. j. MHMP/465564/08/ZDR bylo řízení zahájené podáním žádosti
MUDr. J. K. na místo provozování Zenklova 39, Praha 8 o vydání souhlasu s personálním
vybavením, s druhem a rozsahem poskytované zdravotní péče v oborech vnitřní lékařství
a diabetologie zastaveno. Dále bylo usnesením Magistrátu hl. města Prahy č. j. MHMP/
465581/08/ZDR ze dne 16. 10. 2008 zastaveno i řízení ve věci změny registrace nestátního
zdravotnického zařízení stěžovatele. Obě tato usnesení byla k podaným odvoláním potvrzena
Ministerstvem zdravotnictví, a to rozhodnutím ze dne 24. 11. 2008, č. j. 42862/2008,
a rozhodnutím ze dne 24. 11. 2008, č. j. 39773/2008.
Nestátní zdravotnické zařízení tak nemělo místo provozování a tím nemělo vytvořeny
věcné podmínky pro poskytování zdravotní péče. Proto bylo zahájeno řízení o zrušení registrace,
a to oznámením jeho zahájení stěžovateli přípisem ze dne 3. 3. 2009. K zahájení tohoto řízení
stěžovatel prostřednictvím svého zástupce v přípisu ze dne 24. 3. 2009 uvedl, že řízení o souhlasu
s personálním a věcným vybavením, a stejně i řízení o změně registrace, bylo zastaveno
neoprávněně, celou záležitost řeší ombudsman a důkazy o ukončení nájmu na adrese Lovosická
40, Praha 9, nejsou k vydání rozhodnutí o zrušení registrace dostatečné.
Po provedeném řízení Magistrát hl. města Prahy rozhodnutím ze dne 9. 4. 2009
registraci nestátního zdravotnického zařízení zrušil. Toto rozhodnutí stěžovatel napadl
odvoláním, kterému žalovaný svým rozhodnutím ze dne 20. 7. 2009 vyhověl a napadené
rozhodnutí zrušil. Závěry vyplývající z kontroly provedené dne 10. 2. 2009 označil pro účely
zrušení registrace za nedostačující, neb pouze uvádí, že zdravotnické zařízení stěžovatele
na uvedené adrese nebylo nalezeno. K závěru, že zdravotnické zařízení stěžovatele není
na uvedené adrese provozováno, bylo třeba ještě dalších důkazů. Proto odvolací orgán uložil
správnímu orgánu I. stupně, aby své nové rozhodnutí založil na skutkovém stavu, o němž nejsou
důvodné pochybnosti, a za tímto účelem provedl listinné důkazy připojené k protokolu
o provedení kontroly, případně další důkazy, bude-li jich dle uvážení správního orgánu třeba.
Poté Magistrát hl. města Prahy přípisem ze dne 21. 8. 2009 vyrozuměl stěžovatele
o svém dalším postupu po zrušení předchozího rozhodnutí odvolacím orgánem a požádal
jej o sdělení, zda došlo ke změně rozhodných okolností, týkajících se místa provozování
jeho nestátního zdravotnického zařízení. K této žádosti stěžovatel prostřednictvím svého
zástupce v přípisu ze dne 1. 9. 2009 uvedl, že dle stanoviska odvolacího orgánu i ombudsmana
má Magistrát hl. města Prahy veškeré potřebné podklady k tomu, aby rozhodnutí o převedení sídla
nestátního zdravotnického zařízení bylo bez dalšího vydáno.
Návazně Magistrát hl. města Prahy zjišťoval u Hygienické stanice hl. města Prahy,
zda nestátní zdravotnické zařízení stěžovatele podalo žádost o schválení provozního řádu
pro místa provozování Lovosická 40, Praha 9, nebo Zenklova 1545/39, Praha 8, a z odpovědi
ze dne 3. 9. 2009 vyplynulo, že taková žádost podána nebyla., a to ani na jiná místa v obvodu
Prahy 8 a Prahy 9. Magistrát hl. města Prahy dále také zjišťoval u Polikliniky Prosek, zda příp.
nedošlo k jednání a uzavření nové podnájemní smlouvy se stěžovatelem. Z odpovědi ze dne
8. 9. 2009 vyplynulo, že od ukončení podnájemní smlouvy k datu 30. 6. 2008 k žádnému novému
jednání ohledně navázání nového podnájemního vztahu mezi MUDr. J. K. a Poliklinikou Prosek
nedošlo. V rámci dalšího dokazování byla Magistrátem hl. města Prahy dne 3. 9. 2009 provedena
i kontrola na drese Zenklova 1545/39, Praha 8, nestátní zdravotnické zařízení stěžovatele zde
nebylo nalezeno, nemělo označení ani ve vstupní chodbě, ani v čekárně před ordinací, na kterou
byla uzavřena podnájemní smlouva se společností INTERNA a DIABETOLOGIE. Podle
vyjádření jednatelky pronajímatelky podnájemní smlouva nebyla zrušena, MUDr. J. K. v ní zatím
nepracoval. Poté přípisem ze dne 8. 9. 2009, vypraveným dne 10. 9. 2009 bylo stěžovateli ze
strany Magistrátu hl. města Prahy sděleno, že ve věci dalšího projednávání zrušení registrace
nestátního zdravotnického zařízení stěžovatele na adrese Lovosická 40, Praha 9, bylo ukončeno
shromažďování podkladů a stěžovateli byla poskytnuta lhůta do 21. 9. 2009 k seznámení se
s podklady a k vyjádření k nim. Stěžovatel prostřednictvím svého zástupce reagoval stanoviskem
ze dne 14. 9. 2009, v němž označil požadavek na schválení provozního řádu za šikanózní
a neoprávněný, neboť ordinace na adrese Lovosická 40, Praha 9, i provozovna Zenklova 39,
Praha 8, mají příslušná hygienická schválení. Uvedl, že do spisu nahlédne dne 21. 9. 2009
v 16.15 hod., a poté stěžovatel očekává vydání rozhodnutí, v němž bude vyhověno jeho žádosti.
Dodal, že toto považuje za poslední pokus o smír před soudní žalobou podanou na průtahy,
náhradu škody a poškození práva na ochranu osobnosti. Dne 21. 9. 2009 zástupce stěžovatele
nahlédl do spisu a k jeho žádosti mu byly ze spisu pořízeny požadované kopie a výpisy (uvedené
v protokolu o nahlédnutí). Následovalo písemné vyjádření zástupce stěžovatele ze dne
22. 9. 2009, v němž nesouhlasí s tím, že dle Protokolu o provedení listinných důkazů je
předmětné řízení vedeno jako řízení o zrušení registrace, zatímco se toto řízení týká změny
registrace nestátního zdravotnického zařízení stěžovatele na adresu Zenklova 1545/39, Praha 8,
dále zopakoval, že jak ordinace Lovosická 40, Praha 9, tak provozovna Zenklova 1545/39, Praha
8, mají příslušná hygienická schválení a není tedy třeba žádat o schválení provozního řádu, ten
platí pro nájemce i podnájemce. K podnájemním vztahům uvedl, že stěžovatel nenavazoval nový
podnájemní vztah s Poliklinikou Prosek, neboť po převedení registrace bude provozovat nestátní
zdravotnické zařízení na adrese Zenklova 1545/39, Praha 8. Dále se ohradil proti tomu, že
správní orgán bez vyrozumění stěžovatele provedl kontrolu v nestátním zdravotnickém zařízení
Zenklova 1545/39, a dodal, že stěžovatel má na tyto prostory uzavřenu platnou podnájemní
smlouvu, v prostorách však nepracuje proto, že na tuto adresu dosud není převedena registrace.
Po provedeném řízení a vyhodnocení doplnění dokazování Magistrát hl. města Prahy
rozhodnutím ze dne 24. 9. 2009 rozhodl o zrušení registrace nestátního zdravotnického zařízení
stěžovatele, neb nemá schválený provozní řád [§10 odst. 3 písm. f) zákona č. 160/1992 Sb.],
a nemá místo provozování (§10 odst. 2 zákona č. 160/1992 Sb.), a tím nemá vytvořeny věcné
podmínky pro poskytování zdravotní péče. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatel opět podal
odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 23. 12. 2009, č. j. MZDR 58465/2009/PRO.
V odůvodnění zejména uvedl, že jak na adrese Lovosická 40, Praha 9, tak na adrese Zenklova
1545/39 stěžovatel žádné zdravotnické zařízení neprovozuje, a dále že nemá na adrese Lovosická
40, Praha 9 schválený provozní řád, a potvrdil tak zákonnost i věcnou správnost napadeného
rozhodnutí. Současně žalovaný dodal, že i v průběhu řízení o zrušení registrace mohl žalobce
požádat o její změnu, a pokud by doložil nezbytné podklady pro provedení takové změny, mohl
tím odstranit se zákonem rozporný stav, což by znemožnilo registraci zrušit.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž
zjistil, že kasační stížnost podána osobou oprávněnou a je proti označenému rozsudku přípustná
za podmínek ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu i řízení, jež jeho
vydání předcházelo, v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., neshledal přitom vady, k nimž by musel
podle §109 odst. 4 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti; vázán rozsahem a důvody, které
stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti zejména, a také v prvé řadě, namítá, že městský soud
v předcházejícím řízení nesprávně posoudil právní otázku, zda v průběhu řízení o zrušení
registrace žádal o její změnu, a dále namítá i to, že skutková podstata, z níž správní orgán vyšel
v napadeném rozhodnutí, je v rozporu se spisy a důkazy byly nesprávně hodnoceny.
Ze shora provedené rekapitulace průběhu předchozího řízení plyne, že řízení o zrušení
registrace nestátního zdravotnického zařízení stěžovatele bylo zahájeno, a to z moci úřední,
jako zcela samostatné řízení, oznámením ze dne 3. 3. 2009. Tedy poté, co i podle samotného
vyjádření stěžovatele ze dne 24. 3. 2009 bylo předchozí řízení o souhlasu s personálním a věcným
vybavením, a stejně tak i řízení o změně registrace, zahájené na základě žádosti stěžovatele včetně
oznámení změny místa provozování nestátního zdravotnického zařízení na adresu Zenklova 39,
Praha 8, zastaveno. Tato řízení byla zastavena jmenovitě usnesením Magistrátu hl. města Prahy
ze dne 15. 9. 2008, č. j. MHMP/465564/08/ZDR a usnesením Magistrátu hl. města Prahy
č.j. MHMP/465581/08/ZDR ze dne 16. 10. 2008. Obě tato usnesení byla k podaným odvoláním
potvrzena Ministerstvem zdravotnictví, a to rozhodnutím ze dne 24. 11. 2008, č. j. 42862/2008,
a rozhodnutím ze dne 24. 11. 2008, č. j. 39773/2008. Veškeré úkony, jichž se stěžovatel
opakovaně dovolával jako důkazů o tom, že bylo dále vedeno řízení o změně registrace, byly
součástí jiného řízení, a to právě předmětného řízení o zrušení registrace. Nejvyšší správní soud
se tak plně ztotožňuje s názorem městského soudu, že stěžovatel nesprávně směšuje řízení
o změně registrace, tj. řízení na žádost, kterou podal u správního orgánu, a řízení o zrušení
registrace, které správní orgán zahájil z moci úřední.
Předmětem soudního přezkumu v tomto řízení je toliko rozhodnutí žalovaného
ze dne 23. 12. 2009, č. j. MZDR 58465/2009/PRO, ve věci zrušení registrace nestátního
zdravotnického zařízení stěžovatele. Stěžovatel se v kasační stížnosti opakovaně dovolává
toho, že mělo být rozhodováno v meritu věci, v jeho pojetí tedy o změně registrace, a nesouhlasí
s tím, že by v průběhu řízení o zrušení registrace nežádal o její změnu. Uvádí, že např. z jeho
podání ze dne 22. 3. 2009, 1. 9. 2009 a 22. 9. 2009 podle jeho názoru vyplývá, že o změnu
registrace po celou dobu řízení o zrušení registrace žádal. Nejvyšší správní soud je zcela opačného
názoru Z obsahu správního spisu, stejně jako ze žádného vyjádření stěžovatele, podle Nejvyššího
správního soudu nikterak nevyplývá, že by kdykoliv poté stěžovatel znovu požádal o změnu
registrace nestátního zdravotnického zařízení. Pokud jde o stěžovatelem uváděná podání, podle
názoru Nejvyššího správního soudu stěžovatelem předestíraný závěr z jejich obsahu nevyplývá.
První stěžovatelem uváděné podání (podle obsahu spisu datované dnem 24. 3. 2009) bylo
reakcí na oznámení o zahájení řízení o zrušení registrace nestátního zdravotnického zařízení
ex orficio, a stěžovatel v něm prostřednictvím svého zástupce toliko uvedl, že řízení o souhlasu
s personálním a věcným vybavením, a stejně tak i řízení o změně registrace, bylo zastaveno
neoprávněně, celou záležitost řeší ombudsman a důkazy o ukončení nájmu na adrese Lovosická
40, Praha 9, nejsou k vydání rozhodnutí o zrušení registrace dostatečné. Druhé uváděné podání
ze dne 1. 9. 2009, bylo reakcí na vyrozumění ze dne 21. 8. 2009 o dalším postupu Magistrátu
hl. města Prahy po zrušení předchozího rozhodnutí (ve věci zrušení registrace) odvolacím
orgánem, jehož součástí byla i žádost správního orgánu o sdělení, zda došlo ke změně
rozhodných okolností, týkajících se místa provozování jeho nestátního zdravotnického zařízení.
K tomu stěžovatel prostřednictvím svého zástupce ve svém předmětném podání uvedl,
že dle stanoviska odvolacího orgánu i ombudsmana má Magistrát hl. města Prahy veškeré
potřebné podklady k tomu, aby rozhodnutí o převedení sídla nestátního zdravotnického zařízení bylo
bez dalšího vydáno. Konečně v podání ze dne 22. 9. 2009, kterým zástupce stěžovatele reagoval
na zjištění po seznámení se s podklady pro rozhodnutí (ze dne 21. 9. 2009) uvedl, že nesouhlasí
s tím, že dle Protokolu o provedení listinných důkazů je předmětné řízení vedeno jako řízení
o zrušení registrace, zatímco dle jeho názoru se toto řízení týká změny registrace nestátního
zdravotnického zařízení stěžovatele na adresu Zenklova 1545/39, Praha 8. Z těchto podání
stěžovatele, resp. jeho zástupce, ostatně ani z žádných jiných podkladů, obsažených ve spise,
tak rozhodně podle názoru Nejvyššího správního soudu nikterak nevyplývá, že by měla
představovat znovu žádost o zahájení řízení o změně registrace nestátního zdravotnického
zařízení stěžovatele. Jejich obsah toliko dokládá subjektivní pohled stěžovatele, resp. jeho
zástupce, na povahu předmětného řízení, a nesouhlas s tím, že dané řízení je vedeno jako řízení
o zrušení registrace, a ne jako řízení o změně registrace. Takový subjektivní nesouhlas
však v žádném případě nelze považovat za žádost o zahájení řízení. To tím spíše, že stěžovatel
byl zastoupen kvalifikovaným zástupcem, u něhož je předpokládána vysoká profesní znalost
práva.
S tím souvisí i nedůvodnost námitky, že po vrácení věci žalovaným správnímu orgánu
I. stupně, tento správní orgán po stěžovateli opětovně požadoval provozní řád a souhlas
s věcným a personálním vybavením ordinace, a tak přímo z postupu správního orgánu je zřejmé,
že si byl vědom žádosti stěžovatele o změnu registrace. Stěžovatel tady zřejmě přehlédl, že šlo
o vrácení věci správnímu orgánu I. stupně v řízení o zrušení registrace, a tedy všechny tyto úkony
se mohly vztahovat a také vztahovaly ke skutkovému zjištění pro potřeby tohoto řízení, k čemuž
ostatně také odvolací orgán daný správní orgán I. stupně ve svém zrušovacím rozhodnutí zavázal.
Přitom nelze přehlédnout, že učiněné zjištění, že stěžovatel nedisponuje požadovaným
provozním řádem, bylo také jednou z rozhodných skutečností pro zrušení registrace.
Stěžovatel v daných souvislostech také namítá, že správní orgán požadoval takové
doklady, jako kdyby zakládal zcela novou ordinaci. Přitom provozní řád měly schváleny bývalá
i současná ordinace a stejně tak i souhlas s věcným a personálním vybavením, a nebyl povinen
tedy žádné takové podklady předkládat. K tomu je nejprve třeba uvést, že podle obsahu spisu
správní orgán v průběhu řízení o zrušení registrace po stěžovateli nepožadoval, aby si tyto
podklady opatřil, ale toliko požadoval, aby k prokázání, že jimi disponuje, tyto podklady předložil.
To z toho důvodu, že se ukázalo sporné, zda stěžovatel s těmito doklady jako povinnými
pro zachování registrace disponuje, a zjištění a posouzení této skutečnosti bylo pro potřeby
řízení, vedeném jako řízení o zrušení registrace, nezbytné.
Pokud jde o další námitky v kasační stížnosti, ty už se Nejvyššímu správnímu soudu
s ohledem na jádro projednávané věci, zdaleka nejeví tak podstatné.
Stěžovatel dále poznamenává, že jak opakovaně uváděl u soudu, nikdy by původní
ordinaci neopustil, kdyby věděl, že správní orgán nepovolí změnu registrace. K tomu Nejvyšší
správní soud toliko poznamenává, že tato námitka je zcela bez vlivu na přezkoumávané
rozhodnutí. Jednak je zcela hypotetická, neb není rozhodné jak by stěžovatel při určitém
povědomí možného budoucího výsledku konal, nýbrž rozhodné bylo toliko, jak ve skutečnosti
konal. Kromě toho se opět tato námitka obloukem stáčí k řízení, v němž nebyla změna registrace
povolena, zatímco v nyní vedeném přezkumném soudním řízení se nejedná o přezkoumání
rozhodnutí v řízení o změně registrace, ale o přezkoumání rozhodnutí v řízení o zrušení
registrace.
Dále stěžovatel namítá, že správní orgán provedl v rámci řízení o zrušení registrace šetření
v „nových prostorách“ v Zenklově ulici, o čemž vůbec neuvědomil účastníka řízení a znemožnil
mu tak uplatnění jeho zákonných procesních práv. K tomu je třeba uvést, že pro účel, který
byl daným šetřením sledován, přítomnost stěžovatele nutná nebyla. Bylo třeba toliko zjistit
skutkový věcný stav stran existence či neexistence provozu způsobilého zdravotnického zařízení
stěžovatele. Pokud stěžovatel v daných souvislostech hodlal uplatnit nějaká konkrétní práva,
měl tuto možnost kdykoliv následně v probíhajícím řízení, a potom zejména při závěrečném
seznámení se s podklady pro rozhodnutí. Jak vyplývá z obsahu spisu, žádná konkrétní práva
však při této příležitosti, ostatně ani nikdy jindy, v tomto směru neuplatnil.
Dále stěžovatel konstatuje, že dopis náměstkyně primátora, jehož se v předchozím řízení
dovolával, je dopisem statutárního zástupce správního orgánu, není tedy pravdou, že se správním
řízením nesouvisí. Obsah tohoto dopisu je dle stěžovatele klíčovým, neboť způsob postupu
správního orgánu kritizuje přímo statutární zástupce tohoto orgánu. Ani s touto námitkou
stěžovatele nemůže Nejvyšší správní soud souhlasit. Náměstkyni primátora, ani jejímu
příp. vyjádření, v předmětném správním řízení žádné relevantní postavení nepříslušelo. Jednak
vlastní obsah jejího vyjádření se vztahoval k řízení o změně registrace, a dále pravidla
pro postavení a role příslušných subjektů ve správním řízení v žádném případě s postavením
či vlivem tzv. statutárního zástupce správního orgánu nepočítají. Naopak, náměstkyně primátora
je představitelkou samosprávy, a dané řízení probíhalo v tzv. přenesené působnosti, jejíž výkon
musí být na příp. vlivu představitelů samosprávy nezávislý. Možná se stěžovatel nechal zmást
zvyklostmi z oblasti uplatňování tzv. soukromého práva, nyní se však pohybujeme na půdorysu
práva veřejného.
Stěžovatel také namítá, že městský soud vůbec nezmínil ani žalobcem uváděný telefonát
s požadováním úplatku, ani řízení před ombudsmanem, kde na stěžovatele, jak uváděl,
byl také činěn nátlak, a jehož výslech v řízení před soudem požadoval. K tomu je třeba uvést,
že z obsahu spisu jednoznačně vyplývá, že uvedené námitky s projednávanou věci nesouvisí,
resp. v samostatných řízeních se nepodařilo prokázat, že by s danou věci souvisely. V případě
tvrzeného telefonátu s požadováním úplatku se věcí zabývala policie a státní zastupitelství,
a to s negativním výsledkem. V případě tvrzeného nátlaku v řízení před ombudsmanem spis
obsahuje údaj, že ombudsman svoji pracovnici z tohoto jednání zcela vyvinil. Je skutečností,
že toto obsah odůvodnění napadeného rozsudku nezmiňuje, nicméně však vzhledem k tomu,
že obsah těchto skutečností je zcela bez vlivu na meritum rozhodnutí v posuzované věci,
je Nejvyšší správní soud toho názoru, že ze strany městského soudu se nereagováním
na tyto námitky jednalo toliko o zcela formální procesní pochybení, které nemohlo mít a také
nemělo vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé.
Jako poslední námitku stěžovatel uvedl, že soud nevzal v potaz jím u soudu tvrzenou
skutečnost, že v současné době bez dalšího již požádat o změnu registrace nemůže, neboť
tato byla zrušena, a o novou registraci nelze požádat, neboť VZP má stop-stav. K tomu nezbývá
Nejvyššímu správnímu soudu než poznamenat, že toto je skutečnost z pohledu zákonnosti
posuzovaného rozhodnutí o zrušení registrace zcela irelevantní.
Podle Nejvyššího správního soudu tak městský soud v předcházejícím řízení právní
otázku, zda v průběhu řízení o zrušení registrace stěžovatel žádal o její změnu, posoudil správně,
a skutečnosti, z nichž žalovaný v tomto směru vyšel v napadeném rozhodnutí, nejsou v rozporu
se spisy, a stejně tak ani důkazy nebyly nesprávně hodnoceny
Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost jako nedůvodnou
a zamítl ji.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 1, 2 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly. Žalovanému správnímu orgánu, který by jinak
měl právo na náhradu nákladů řízení, nelze náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením §60
odst. 2 s. ř. s. přiznat.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. února 2014
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu