ECLI:CZ:NSS:2014:3.ADS.62.2013:37
sp. zn. 3 Ads 62/2013 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. G., zastoupený
JUDr. Karlem Polákem, advokátem se sídlem Lorecká 465, Kutná Hora, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované
ze dne 26. 10. 2012, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Praze ze dne 27. 3. 2013, č. j. 42 Ad 9/2013 - 26,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2013, č. j. 42 Ad 9/2013 - 26,
se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Ustanovenému advokátu žalobce JUDr. Karlu Polákovi se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 3.146 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady
právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 27. 3. 2013, 42 Ad 9/2013 – 26 odmítl Krajský soud v Praze (dále
„krajský soud“) návrh, kterým se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhal zrušení rozhodnutí
žalované ze dne 26. 10. 2012, čj. X, jímž bylo potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí žalované a
zároveň byl stěžovateli ode dne 22. 11. 2011 odejmut invalidní důchod pro invaliditu prvního
stupně. Návrh stěžovatele krajský soud odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.), neboť stěžovatel nesplňoval veškeré zákonem
požadované náležitosti správní žaloby a stěžovatel jej ani na výzvu nedoplnil.
Kasační stížnost
Kasační stížností ze dne 23. 7. 2013, doplněnou ustanoveným zástupcem dne
24. 10. 2013, napadá stěžovatel usnesení krajského soudu v celém rozsahu a odkazuje na důvod
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
Stěžovatel především uvádí, že usnesení krajského soudu ze dne 24. 1. 2013,
č. j. 42 Ad 9/2013 – 21, kterým byl vyzván k odstranění vad podání, mu nebylo doručeno fikcí,
jak se krajský soud domníval, a proto nemohla začít běžet, ani marně uplynout, deseti denní lhůta,
která mu byla k doplnění podání stanovena.
V této souvislosti dodává, že v podané žalobě byla uvedena adresa L. X, K., jako adresa
pro doručování. Právě na tuto adresu mu měly být veškeré písemnosti doručovány, avšak krajský
soud mu usnesení ze dne 24. 1. 2013, č. j. 42 Ad 9/2013 – 21 zaslal na adresu H. X, K., což je
adresa Městského úřadu v K., kde sice má hlášen trvalý pobyt, ale kam mu nelze korespondenci
doručit.
Dle stěžovatele je tak nepochybné, že usnesení, kterým byl vyzván k doplnění žaloby,
nebylo nikdy účinně doručeno a lhůta k odstranění vad podání běžet nezačala. Za těchto
okolností nebyly splněny podmínky pro odmítnutí žaloby ve smyslu §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Vzhledem k výše uvedenému navrhuje stěžovatel napadené usnesení krajského soudu
zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalovaná svého práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužila.
Posouzení Nejvyšším správním soudem
Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění formálních
náležitostí. Ověřil, že stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti (§102 s. ř. s.).
V kasační stížnosti, kterou podal včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), uplatňuje přípustný důvod podle
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. a v řízení o kasační stížnosti je zastoupen advokátem, který mu byl
ustanoven rozhodnutím zdejšího soudu ze dne 3. 10. 2013, č. j. 3 Ads 62/2013 - 26. Kasační
stížnost je tedy přípustná.
Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu
s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal
přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Stěžovatel v kasační stížnosti správně podřazuje stížnostní námitky pod kasační důvod
dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť při přezkumu usnesení o odmítnutí žaloby přichází podle
konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu v úvahu toliko důvod uvedený pod písm. e)
citovaného ustanovení. Lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005,
č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publ. pod č. 625/2005 Sb. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu,
podle něhož „je-li kasační stížností napadeno usnesení o odmítnutí žaloby, přicházejí pro stěžovatele v úvahu
z povahy věci pouze kasační důvody dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., spočívající v tvrzené nezákonnosti
rozhodnutí o odmítnutí návrhu“. V dalším rozsudku ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005 - 65,
Nejvyšší správní soud dovodil, že „odmítl-li krajský soud žalobu jako neprojednatelnou (...) a nezabýval
se jí věcně, přezkoumává Nejvyšší správní soud v kasačním řízení jen to, zda krajský soud správně posoudil
nesplnění procesních podmínek; věcný obsah žaloby přezkoumávat nemůže“. Nejvyšší správní soud tedy
mohl v tomto řízení posoudit pouze splnění zákonných podmínek pro odmítnutí žaloby.
Jedinou námitkou stěžovatele je v tomto směru pochybení krajského soudu v případě
doručování usnesení, kterým stěžovatele vyzval k odstranění vad podání.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že dne 14. 1. 2013 bylo krajskému soudu
doručeno nejasné podání stěžovatele, z jehož obsahu je však patrné, že se jedná o návrh
na zahájení soudního řízení. V podání stěžovatel uvedl, že má trvalé bydliště na adrese „H. X, ,
K.“ a dodal, že pošta mu má být zasílána na adresu „M. G., L. X, K.“ Na uvedený návrh reagoval
krajský soud usnesením ze dne 24. 1. 2013, č. j. 42 Ad 9/2013 – 21, v němž stěžovatele vyzval
k doplnění zákonných náležitostí. Ty byly v usnesení jasně specifikovány. Z obálky na č.l. 23
soudního spisu vyplývá, že usnesení bylo stěžovateli doručováno na adresu Věznice Plzeň, P. O.
Box 335, Klatovská 202, Plzeň, ale zásilka se soudu vrátila zpět s odůvodněním, že stěžovatel byl
již propuštěn. Následně bylo usnesení doručováno do vlastních rukou stěžovatele [§49 zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“)] na adresu H. X, K.. Z doručenky je patrné, že
stěžovatel nebyl zastižen a tak byla písemnost dne 8. 3. 2013 uložena a připravena k vyzvednutí.
Dne 27. 3. 2013 vydal krajský soud napadené usnesení, v němž uvedl, že stěžovatel ani na výzvu,
která mu byla doručena fikcí dne 18. 3. 2013, neodstranil vady podání, a návrh byl proto
odmítnut.
Dle §46a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §42 odst. 5 s. ř. s. se písemnosti doručují výhradně
na adresu pro doručování. V případě, že adresát ve svém podání nebo jiném úkonu učiněném
vůči soudu uvede adresu místa v České republice, na kterou mu mají nebo mohou být
doručovány písemnosti, je soud povinen doručovat právě na tuto adresu (srov. §46b o. s. ř.).
Stěžovatel explicitně uvedl, že si nepřeje, aby mu byly písemnosti zasílány na adresu jeho trvalého
pobytu. Z výše uvedeného je zřejmé, že krajský soud pochybil, pokud výzvu k odstranění
vad podání doručoval na jinou adresu, než kterou stěžovatel označil v žalobě jako adresu
pro doručování. Za takové situace nemohlo být usnesení krajského soudu ze dne 24. 1. 2013,
č. j. 42 Ad 9/2013 – 21, doručeno fikcí na jinou adresu. Pak ovšem nemohly být splněny
ani podmínky pro odmítnutí žaloby pro nedoplnění jejích náležitostí, neboť výzva k opravě
nebo odstranění vad žaloby nebyla stěžovateli nikdy doručena [viz §37 odst. 5 s. ř. s. a §46
odst. 1 písm. a) s. ř. s.].
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud
napadeným usnesením porušil zákon ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., jestliže
stěžovatelovo podání podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl, aniž jej předtím řádně
vyzval k odstranění nedostatku podmínky řízení. Nejvyšší správní soud tudíž kasační stížnost
shledal důvodnou; napadené usnesení krajského soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc
mu současně vrátil k dalšímu řízení.
V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. zástupci stěžovatele, který mu byl
soudem ustanoven k ochraně jeho práv (usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne
3. 10. 2013, č. j. 3 Ads 62/2013 - 26), hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
V předmětné věci se jedná o odměnu 2 x 1.000 Kč za dva úkony právní služby dle §11 odst. 1
písm. b) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb. („advokátní tarif“), spočívající v první poradě s klientem
včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplnění kasační stížnosti (§9 odst. 2 advokátního tarifu),
a dvakrát 300 Kč náhrady hotových výdajů (§13 odst. 3 advokátního tarifu), úhrnem tedy
o částku 2.600 Kč. Jelikož je ustanovený zástupce plátcem DPH podle zákona č. 235/2004 Sb.
o dani z přidané hodnoty, je nárok zvýšen o daň 21 % [§37 odst. 1, §47 odst. 1 písm. a), odst. 4
zákona o DPH], tedy o částku 546 Kč. Celkově se tedy jedná o částku 3.146 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. února 2014
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu