ECLI:CZ:NSS:2014:3.AS.132.2013:7
sp. zn. 3 As 132/2013 - 7
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyň: a) L. H.,
b) A. S., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2013, č. j. OAM-203/ZA-ZA08-ZA08-2013, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně a) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2013,
č. j. 1 Az 16/2013 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně L. H. (dále „stěžovatelka“) podala kasační stížnost proti usnesení Městského
soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 28. 11. 2013, č. j. 1 Az 16/2013 – 31, kterým byla
zamítnuta její žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů. Důvodem zamítavého rozhodnutí
byla skutečnost, že stěžovatelka věrohodným způsobem nedoložila své majetkové poměry.
Nejvyšší správní soud z doručenky založené na č.l. 32 soudního spisu zjistil, že napadené
rozhodnutí městského soudu bylo stěžovatelce doručeno vložením do domovní schránky
v pondělí dne 2. 12. 2013 (§50 odst. 1 občanského soudního řádu). Kasační stížnost proti
napadenému rozhodnutí byla stěžovatelkou podána osobně u městského soudu v úterý dne
17. 12. 2013.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, tedy také
včasnost podání kasační stížnosti [§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)].
Kasační stížnost je opožděná.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto
usnesení. Zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti nelze prominout. Podle §40 odst. 1 s. ř. s.
lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu začíná běžet počátkem dne
následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o lhůtách
stanovených podle hodin. Podle odst. 2 téhož ustanovení, lhůta určená podle týdnů, měsíců
nebo roků, končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek
lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Stěžovatelka v kasační stížnosti uvedla, že napadené usnesení jí bylo doručeno dne
4. 12. 2013. Tento údaj se však neshoduje se záznamem na doručence, v souladu se zákonem
(§50 odst. 1 část věty za středníkem občanského soudního řádu) vyznačeným doručovatelem.
Ze založené doručenky proto považuje Nejvyšší správní soud za prokázané, že napadené
usnesení bylo stěžovatelce doručeno již v pondělí dne 2. 12. 2013. Lhůta dvou týdnů k podání
kasační stížnosti tak počala běžet v úterý dne 3. 12. 2013 (§40 odst. 1 s. ř. s.) a skončila v pondělí
dne 16. 12. 2013 (§40 odst. 2 s. ř. s.), neboť právě pondělí 2. 12. 2013 bylo dnem, kdy došlo
ke skutečnosti určující počátek lhůty (tzn. doručení napadeného usnesení). Stěžovatelka podala
kasační stížnost osobně v úterý dne 17. 12. 2013, tedy až po uplynutí dvoutýdenní zákonné lhůty
k jejímu podání, konkrétně jeden den po marném uplynutí této lhůty.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti napadenému usnesení odmítl podle
§46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona, neboť byla podána
opožděně. Z tohoto důvodu se Nejvyšší správní soud námitkami, které stěžovatelka vznesla
v kasační stížnosti, nemohl blíže zabývat.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. ledna 2014
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu