ECLI:CZ:NSS:2014:3.AS.84.2012:23
sp. zn. 3 As 84/2012 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: Orfagen, Parc
Technologique du Canal, se sídlem 4 rue Marie Curie, Ramonville Saint Agne, zastoupený
JUDr. Jarmilou Traplovou, advokátkou se sídlem Přístavní 24, Praha 7, proti žalovanému:
Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, 160 68 Praha 6,
za účasti osoby zúčastněné na řízení: Worwag Pharma GmbH co. KG, se sídlem Calwestarsse 7,
Bobligen, 71034 SRN, zast. JUDr. Karlem Čermákem, advokátem se sídlem Národní 32, Praha 1,
o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 5. 2008, č. j. O-203104, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2012, č. j. 7 Ca
184/2008 – 54,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2012, č. j. 7 Ca 184/2008 – 54,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalovaný (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený
rozsudek Městského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 21. 5. 2008,
č. j. O-203104, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Městský soud v Praze při svém
rozhodování vycházel z následujícího skutkového stavu:
Dne 1. 8. 2005 podala osoba zúčastněná na řízení jako vlastník starší ochranné známky
dle §7 odst. 1 písm. a) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, námitky podle §25
odst. 1 zákona proti české části slovní mezinárodní ochranné známky č. 843800 ve znění
„GAMMAGEN“, která byla zapsána do rejstříku mezinárodních ochranných známek dne
24. 12. 2004 s právem přednosti ke dni 21. 7. 2004 i pro Č eskou republiku pro seznam výrobků
zařazených do třídy 5 podle mezinárodního třídění výrobků a služeb: farmaceutické výrobky:
polyvalentní imunoglobuliny určené pro léčbu dermatomyositidy a polyvalentní imuno globuliny
k léčbě polymyositidy. Osoba zúčastněná na řízení uvedla, že je vlastníkem starší ochranné
známky „GAMMA“ č. 1358076 (zapsána do rejstříku ochranných známek Společenství dne
10. 3. 2005 s právem přednosti ke dni 25. 10. 1999, její platnost byla vstupem České republiky
do EU dne 1. 5. 2004 rozšířena i na území České republiky pro seznam výrobků zařazených
do tř. 5 a to: farmaceutické, veterinární a hygienické výrobky, dietetické látky k lékařskému využití,
potravinové doplňky pro lékařské užití) a ochranné známky „gamma“ č. 785704 (zapsána
do rejstříku mezinárodních ochranných známek dne 29. 5. 2002 s právem přednosti téhož dne
pro seznam výrobků zařazených do tř. 5 a to: farmaceutické a veterinární výrobky a výrobky
pro péči o zdraví, dietetické výrobky k lékařskému užití, potravinové doplňky k lékařskému užití,
potravinové doplňky k nelékařskému užití na bázi vitamínů, minerálů a stopových prvků a/nebo
kombinované s látkami i živočišného a rostlinného původu). Osoba zúčastněná na řízení namítla,
že z důvodu podobnosti napadené ochranné známky se staršími namítanými ochrannými
známkami a shodnosti výrobků, na něž se ochranné známky vztahují, existuje pravděpodobnost
záměny na straně veřejnosti.
Rozhodnutím ze dne 18. 10. 2006, č. j. O-203104, stěžovatel námitce vyhověl a ochranné
známce „GAMMAGEN“ č. 843800 v České republice odmítnul právní ochranu . Předseda
stěžovatele rozklad žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl rozhodnutím ze dne 21. 5. 2008,
č. j. O-203104. Uvedl, že shoda první části napadené ochranné známky s namítanými ochrannými
známkami je z hlediska vizuálního, fonetického a významového rozhodující a může vést
u průměrného spotřebitele k záměně srovnávaných ochranných známek. Co se týče
významového hlediska, nemá napadená ochranná známka „GAMMAGEN“ jako celek v českém
jazyce žádný konkrétní význam, slovo „gamma“ bude průměrným spotřebitelem s největší
pravděpodobností spojováno s písmeny řecké abecedy či s radioaktivním zářením. Slovo „gen“
bude spotřebitel spojovat s běžnou příponou cizích slov převzatou z řečtiny, např. aler-gen, anti-
gen, či si jej spojí s vědou zabývající se dědičností a proměnlivostí organizmu. Správní orgán dále
zdůraznil, že slovo „gamma“ nepopisuje farmaceutické výrobky chráněné namítanými ochrannými
známkami, u průměrného spotřebitele nelze předpokládat znalost výkladu pojmu lékařského
slovníku. Označení „GAMMA (gamma)“ má tudíž pro farmaceutické výrobky z hlediska
průměrného spotřebitele vysokou rozlišovací schopnost. Čím větší rozlišovací schopnost
má starší ochranná známka, tím větší je pravděpodobnost záměny. Správní orgán proto uzavřel,
že vzhledem k jednoznačně vysoké rozlišovací schopnosti namítaných ochranných známek
a shodnému a podobnému seznamu výrobků ve tř. 5 u posuzovaných ochranných známek
existuje reálné nebezpečí záměny předmětných oz načení či možné asociace napadeného označení
s namítanými označeními.
Městský soud v Praze předně podotkl, že mezi účastníky je nesporné, že ochranné známky
osoby zúčastněné na řízení (GAMMA, gamma) jsou staršího data zápisu než namít aná známka
žalobce „GAMMAGEN“. Sporné je pouze posouzení zaměnitelnosti známek. Městský soud
v Praze upozornil na to, že není oprávněn nahrazovat úvahu správního úřadu učiněnou v mezích
správního uvážení, je však oprávněn posoudit, zda taková úvaha odpovídá zásadám logického
myšlení.
Městský soud v Praze dospěl k závěru, že z hlediska vizuálního i fonetického nelze
vyloučit záměnu posuzovaných označení. Výraz „GAMMA“ považoval stejně jako stěžovatel
za výrazný prvek napadeného označení z důvodu jeho postavení na začátku označení
i jeho znělosti. Nelze však pominout i silnou fonetickou roli druhého slovního prvku „GEN“.
Soud zdůraznil, že spotřebitel nemá ve shodný okamžik k dispozici ke srovnání obě označení,
jeho schopnost zaznamenat rozdíly je snížená. Pro posouzení zaměnitelnosti označení je tudíž
významná fonetická souladnost obou slovních prvků GAMMA + GEN, jež vede k zastření
rozdílu mezi označením „GAMMA (gamma)“ a „GAMMAGEN“.
Městský soud v Praze dále poukázal na závěr rozsudku Evropského soudního dvora
ve věci C-251/95, SABEL PUMA, že "čím distinktivnější je starší známka, tím vě tší bude pravděpodobnost
záměny". Distinktivita může být buď inherentní, daná samotno u povahou daného označení,
nebo může být výsledkem známosti známky na veřejnosti. Městský soud v Praze se ztotožnil
se závěrem stěžovatele v tom, že u průměrného spotřebitele nelze předpokládat znalost
odborných lékařských pojmů či látek obsažených v lécích. Průměrným spotřebitelem není
výrobce, distributor, lékárník nebo lékař, nýbrž pacient. Význam slova „GAMMA“ tak z hlediska
vnímání spotřebitele nezahrnuje farmaceutické výrobky chráněné namítanými ochrannými
známkami. Dle Městského soudu v Praze si bude průměrný spotřebitel slovo „GAMMA“
spojovat s písmenem gama řecké abecedy nebo si vybaví radioaktivní záření. Pokud si spotřebitel
pod slovním prvkem ochranné známky vybaví určitou věc, je fantazijní povaha označení oslabena.
Jelikož není význam slova „gamma“ výlučný, lze připustit určitý fantazijní prvek označení.
Městský soud v Praze se však neztotožnil se závěrem stěžovatele o vysoké rozlišovací schopnosti
starší ochranné známky vycházející z neznalosti pojmů odborné farmacie ze strany spotřebitele.
Rozlišovací způsobilost označení je totiž nutno posuzovat v celé jeho šíři, nikoli pouze ve vztahu
k oblasti spotřeby (výroby) určené rozsahem zápisu ochranné známky. Pokud tedy stěžovatel
omezil rozlišovací způsobilost označení pouze na jeho popisnou schopnost v oblasti farmacie,
popřel vnímání označení spotřebitelem jako takové, tedy jako písmeno řecké abece dy nebo
radioaktivní záření. Posouzení distinktivnosti označení „GAMMA“ přitom mohlo mít vliv
na posouzení zaměnitelnosti ochranných známek právě s ohledem na zásadu "čím méně
distinktivní je starší známka, tím menší bude pravděpodobnost záměny." Městský soud v Praze
tedy napadené rozhodnutí podle §76 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušil pro podstatné porušení zásad řízení
před správním orgánem, konkrétně pro překročení mezí správního uvážení, jelikož žalovaný
nesprávně dovodil vysokou fantazijní povahu namítaných ochranných známek. Tato vada
mohla mít podle soudu vliv na zákonnost rozhodnutí. Věc vrátil stěžovateli k dalšímu
řízení s tím, že je povinen znovu posoudit zaměnitelnost posuzovaných ochranných známek
s ohledem na závěr soudu o nízké rozlišovací způsobilosti označení „GAMMA“.
Podanou kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek Městského soudu v Praze z důvodu
podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Uvedl, že rozsudek neobsahuje srozumitelné důvody,
na základě kterých soud dospěl k závěru, že stěžovatel ve svém rozhodnutí pochybil a proto
je nesrozumitelný a nepřezkoumatelný. Z odůvodnění rozsudku by mohlo vyplývat, že soud
je toho názoru, že pokud má slovo určitý význam, je distinktivita tohoto slova jako ochranné
známky automaticky nízká bez ohledu na to, pro jaké výrobky či služby je ochranná známka
zaregistrována. Tento závěr by byl ovšem v naprostém rozporu se známkovou praxí, podle
níž se rozlišovací způsobilost označení hodnotí vždy ve vztahu k výrobkům či službám,
pro něž je označení přihlášeno či zapsáno (např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 13. 2. 2008
ve věci C-212/07 P). V rozsudku Soudního dvora EU ze dne 26. 3. 2009 ve věci C -21/08 P,
byl anglický výraz „SUN“ označen v označení za dominantní, tedy nikoli za prvek s nízkou
distinktivitou, a to přesto, že tento prvek má jasný význam. Soud konstatoval, že tento výraz bude
mít naopak větší dopad na spotřebitele, neboť jeho význam nemá žádný vztah k předmětným
výrobkům (počítačové produkty) a není v souvislosti s nimi běžně používán. Stěžovatel shrnul,
že závěr o nízké rozlišovací způsobilosti lze vyslovit pouze tehdy, pokud má označení nějaký
vztah popisného charakteru k předmětným výrobkům či službám nebo jejich vlastnostem,
způsobu použití apod. Výraz, který s danými výrobky či službami nesouvisí, nijak nelimituje
rozlišovací způsobilost označení. Jelikož žádný z významů slova „gamma“ nijak nepopisuje
výrobky, ohledně nichž by mohlo dojít k záměně (tedy specifická farmaceutika) ani k nim nemá
žádný vztah, je prvek „GAMMA“ vůči těmto výrobkům zcela distinktivní. Skutečnost, že jej běžní
spotřebitelé budou vnímat s určitým významem, je třeba brát v úvahu pouze v tom smyslu,
že daná označení jsou významově podobná. Stěžovatel dále namítl, že samotná skutečnost,
že má výraz více významů, mu nemůže dodat distinktivitu pro žádné výrobky, které popisuje.
Pro určení rozlišovací způsobilosti označení tedy není relevantní, zda má určité slovo jeden
či více významů, ale zda některý z jeho významů má určitý vztah k výrobkům či službám,
pro něž je známka zapsána.
Stěžovatel upozornil na to, že ani sám žalobce v žalobě netvrdil, že jsou namítané známky
popisné proto, že budou vnímány obecně jako písmeno řecké abecedy či rentgenové záření. Jejich
popisnost a tedy nízkou rozlišovací způsobilost dovozoval z toho, že předmětná farmaceutika
obsahují účinnou látku gamaglobulin. Tento argument však soud stejně jako stěžovatel odmítl
z toho důvodu, že relevantní spotřebitelé jsou v daném případě nejen lékaři, ale i běžní
spotřebitelé. Nelze předpokládat, že by byl běžný spotřebitel obeznámen s názvy účinných látek
léků.
Stěžovatel konečně namítl, že posouzení rozlišovací způsobilosti starších známek
je předmětem jeho správního uvážení. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 8. 2004, č. j. 5 A 106/2001 - 62, kde se uvádí, že soud nemůže namísto hodnocení správního
orgánu postavit hodnocení vlastní a rozhodnout tak o věci samé, a to i kdyby měl za to, že by sám
rozhodné skutečnosti hodnotil odchylně. Městský soud v Praze měl tedy pouze uvést,
v čem spočívalo chybné posouzení rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek
a zavázat stěžovatele k novému posouzení dané věci. Není však možné, aby soud zavázal
stěžovatele k tomu, aby při novém posouzení zaměnitelnosti označení vzal v úvahu jeho názor
o nízké distinktivitě starších ochranných známek, jímž soud nahradil úvahu stěžovatele. Stěžovatel
navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze
z hlediska uplatněných stížních bodů, jakož i ve smyslu §109 odst. 3 s. ř. s., a po posouzení věci
dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud se předně zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku
Městského soudu v Praze pro nesrozumitelnost a pro nedostatek důvodů. Podle ustálené
judikatury Nejvyššího správního soudu lze za nesrozumitelné obecně p ovažovat takové soudní
rozhodnutí, jehož výrok je vnitřně rozporný, kdy nelze zjistit, z da soud žalobu zamítl nebo
o ní odmítl rozhodnout, případy, kdy nelze seznat co je výrok a co odůvodnění, dále rozhodnutí,
z něhož není patrné, které osoby jsou jeho adresátem, rozhodnutí s nevhodnou formulací výroku,
která má za následek, že rozhodnutí nikoho nezavazuje apod. Nedostatkem důvodů pak nelze
rozumět dílčí nedostatky odůvodnění soudního rozhodnutí, ale pouze nedostatek důvodů
skutkových. Skutkovými důvody, pro jejichž nedostatek je možno rozhodnutí soudu zrušit
pro nepřezkoumatelnost, budou takové vady skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací
důvody, typicky tedy tam, kde soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení
nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec
nějaké důkazy v řízení byly provedeny (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS.) . Nejvyšší správní soud
předně konstatoval, že se Městský soud v Praze v napadeném rozsudku nedopustil výše uvedené
nesrozumitelnosti v podobě vnitřní rozpornosti výroku, nerozlišení výroku a odůvodnění,
nezjistitelnosti jeho adresátů či nevhodné formulace, protože napadené rozhodnutí jasně
a přehledně obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti. Nejvyšší správní soud nepřisvědčil
ani námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů. Nejvyšší správní
soud má za to, že ačkoli měl Městský soud v Praze své úvahy v rozsudku nepochybně formulovat
pečlivěji, je z něj zcela zřejmý jeho názor, že závěr o vysoké rozlišovací schopnosti starší ochranné
známky nelze učinit pouze na základě neznalosti pojmů odborné farmacie ze strany spotřebitele.
Rozlišovací způsobilost označení pak podle soudu nelze posuzovat pouze ve vztahu k oblasti
spotřeby (výroby), zde tedy pouze ve vztahu k oblasti farmacie.
Jak vyplývá z námitek kasační stížnosti, je v projednávané věci spornou otázkou posouzení
rozlišovací způsobilosti starších namítaných ochranných známek. Nejvyšší správní soud úvodem
podotýká, že správní soud se nepochybně může odchýlit od závěru správního orgánu ohledně
otázky zaměnitelnosti či rozlišovací způsobilosti ochranné známky, jestliže má za to, že jeho
úvaha odporuje skutkovým zjištěním a zásadám logického myšlení, je zjevně mylná, resp. není
argumentačně udržitelná. O tuto situaci však v projednávaném případě nešlo. Právě naopak,
Nejvyšší správní soud v posouzení rozlišovací způsobilosti, které učinil stěžovatel, žádné vady
neshledal.
Rozlišovací způsobilost je vlastností příslušného označení, která umožňuje jeho spojení
s určitými výrobky a službami. Jedná se tedy o schopnost individualizovat zboží z určitého
obchodního zdroje. Nejvyšší správní soud poznamenává, že se známkoprávní ochranou
je pojmově spjato, že různé ochranné známky mají různý stupeň rozlišovací způsobilosti. Právě
rozlišovací způsobilost starší namítané ochranné známky je přitom jedním z faktorů, které
ovlivňují pravděpodobnost záměny posuzovaných ochranných známek ze strany veřejnosti.
Z takového pojetí známkoprávní ochrany ostatně vychází i Evropský soudní dvůr,
když kupř. judikuje, že čím vyšší stupeň rozlišovací způsobilosti má starší ochranná
známka, tím větší bude pravděpodobnost záměny (např. rozsudek ze dne 11. 11. 1997,
SABEL BV v. Puma AG, Rudolf Dassler Sport, C-251/95, bod 24).
V projednávaném případě tedy stěžovatel nesouhlasil s hodnocením rozlišovací
způsobilosti starších namítaných ochranných známek ze strany Městského soudu v Praze,
a to konkrétně s jejím hodnocením z toho hlediska, do jaké míry lze označení „GAMMA“
či „gamma“ s ohledem na chráněné výrobky považovat za popisné či fantazijní. Obecně přitom
platí, že čím je míra popisnosti označení vůči chráněným výrobkům či službám vyšší,
tím nižší rozlišovací schopností disponuje (srov. i rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 2. 2013, č. j. 8 As 41/2012- 46, publ. pod č. 2859/2013 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud
poznamenává, že za zcela popisná jsou považována označení sestávající např. jen z údajů
o vlastnostech, složení, kvalitě, způsobu výroby apod. Rozhodujícím je přitom vždy hledisko
průměrného, běžného spotřebitele, tedy toho, komu je značený výrobek (služba) určen.
O průměrném spotřebiteli se má za to, že je běžně informovaný a p řiměřeně pozorný a obezřetný
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 10. 2008, č. j. 4 As 31/2008 – 153,
www.nssoud.cz, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2013, č. j. 8 As 41/2012 - 46,
publ. pod č. 2859/2013 Sb. NSS ).
Nejvyšší správní soud přisvědčil námitce stěžovatele, že v projednávaném případě nebylo
pro posouzení rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek „GAMMA“ a „gamma“
podstatné, zda má výraz „gamma“ více významů či jeden význam výlučný. Podstatné bylo pouze
to, zda lze jeho význam (či některý z jeho významů) spojit s výrobky chráněné těmito ochrannými
známkami.
Nejvyšší správní soud dále zdůrazňuje, že nelze přisvědčit argumentaci Městského soudu
v Praze, že rozlišovací způsobilost označení (a tedy i jeho popisnost či fantazijní povahu) je nutno
posuzovat v celé jeho šíři, nikoli pouze ve vztahu k oblasti spotřeby (výroby) určené rozsahem
zápisu ochranné známky. Popisnost a distinktivitu označení je totiž třeba vždy zkoumat právě
ve vztahu ke konkrétním výrobkům a službám, k nimž bylo zapsáno (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 3. 3. 2011, č. j. 7 As 10/2011 – 111, www.nssoud.cz; obdobně, ve vztahu
k posuzování popisnosti jako důvodu výluky zápisu ochranné známky, srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 6. 10. 2005, č. j. 7 A 151/2000 - 127, publikováno pod č. 1096/2007 Sb.
NSS). To odpovídá základní funkci ochranné známky, jíž je odlišení výrobků nebo služeb jejího
přihlašovatele, resp. rozlišení stejných nebo podobných výrobků či služeb na trhu.
V projednávané věci bylo tedy třeba zodpovědět otázku, z da si může běžný spotřebitel
výraz „gamma“ spojovat s oblastí farmacie. Nejvyšší správní soud předně poznamenává, že pokud
by bylo možné předpokládat, že si běžný spotřebitel pod označením „gamma“ vybaví
látku gamaglobulin, která je ve výrobcích chráněných namítanými známkami obsažena, byla
by distinktivita označení vůči těmto výrobkům nepochybně nízká. Nejvyšší správní soud
zde však přisvědčil závěru stěžovatele i Městského soudu v Praze o tom, že běžný spotřebitel,
kterým je pacient nakupující v lékárně, tuto účinnou látku nezná, resp. neví o její přítomnosti
ve farmaceutických výrobcích. Nejvyšší správní soud má za to, že průměrný spotřebitel
si pod výrazem „gamma“ vybaví písmeno řecké abecedy či elektromagnatické záření. Jak podotkl
žalobce v žalobě, může si tak uvedené označení spojit s oblastí fyziky či chemie. Ačkoli
se tyto vědy nepochybně pojí s farmaceutickým průmyslem, nelze akceptovat argument žalobce,
že by si běžný spotřebitel takovouto asociací pod výrazem „gamma“ vybavil farmaceutické
výrobky.
Lze tedy přisvědčit závěru stěžovatele, že se výraz „gamma“ žádným svým významem,
který si běžný spotřebitel vybaví, nepojí s výrobky chráněnými namítanými ochrannými
známkami. Nejvyšší správní soud se proto ztotožnil se závěrem stěžovatele, že označení
„GAMMA“ či „gamma“ mají pro farmaceutické výrobky z hlediska průměrného spotřebitele
vysokou rozlišovací způsobilost.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Napadený rozsudek
Městského soudu v Praze podle §110 odst. l s. ř. s. proto zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení. V něm je Městský soud v Praze podle §110 odst. 3 s. ř . s. vázán právním
názorem výše uvedeným, je tedy povinen zhodnotit závěry stěžovatele o zaměnitelnosti ochranné
známky s ohledem na vysokou rozlišovací způsobilost namítaných ochranných známek.
V novém rozhodnutí rozhodne Městský soud v Praze i o nákladech řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. února 2014
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu