ECLI:CZ:NSS:2014:3.AS.87.2013:31
sp. zn. 3 As 87/2013 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: K. B.,
zastoupen JUDr. Karlou Návedlovou, advokátkou, se sídlem Wolkerova 1140/2, Bílovec,
proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor vnitra a krajský živnostenský
úřad, se sídlem 28. října 117, Ostrava, ve věci přestupku, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 7. 2013, č. j. 58 A 59/2011 – 41,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek Krajského
soudu v Ostravě ze dne 1. 7. 2013, č. j. 58 A 59/2011 – 41, jímž byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2011, č. j. MSK 121417/2011. Tímto rozhodnutím
žalovaného bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu v Novém Jičíně,
odbor správních deliktů, ze dne 31. 5. 2011, č. j. OSD 41990/20111-PCH, kterým byl žalobce
uznán vinným z přestupku proti majetku podle §50 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“). Předmětného
přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 23. 9. 2010 okolo 18.15 hod. v obci H. Ž.
za domem č. X na ul. M. S. na pozemku manželů Ž. rozbil přesně nezjištěným způsobem
tlakovou spínací skříňku k čerpadlu, čímž způsobil poškozenému Ing. S. Ž., nar. X, bytem H. Ž.,
M. S. č. X škodu ve výši 375 Kč, a tak naplnil skutkovou podstatu přestupku proti majetku tím,
že úmyslně způsobil škodu na cizím majetku poškozením věci. Za to mu byla uložena pokuta
ve výši 1.500 Kč, s povinností uhradit náklady řízení o přestupku ve výši 1.000 Kč, a dále mu byla
uložena povinnost uhradit poškozenému vzniklou škodu ve výši 375 Kč.
V žalobě stěžovatel namítal, že v řízení před správními orgány došlo k několika
pochybením, které měly za následek zkrácení jeho práv. První nedostatek spatřoval v tom,
že ve vymezení skutkové věty v rozhodnutí prvostupňového orgánu nebyl jednoznačně
identifikován pozemek, na kterém byla skříňka umístěna, a toto vymezení
tak je nepřezkoumatelné. Návrh žalobce na doložení LV či snímku katastrální mapy nebyl
bez řádného zdůvodnění připuštěn. Stěžovatel dále poukazoval na to, že spínací skříňka
se nenachází na pozemku manželů Ž., ale na jeho pozemku. Na pozemku je vrt, který je tedy ve
vlastnictví stěžovatele a nikoliv poškozeného. Na vrtu bylo umístěno čerpadlo s tlakovou
skříňkou. Pan Ž. neoprávněně čerpá vodu z daného vodního zdroje již několik let, přestože
nedisponuje žádným povolením. Dále stěžovatel poukazoval na to, že původní fotografie pana Ž.
od rozbité skříňky byly ve spisu nahrazeny nedatovanými fotografiemi údajně od Policie ČR
Fulnek a teprve na poslední jednání pan Ž. donesl rozbitou spínací skříňku. Stěžovatel naopak
doložil fotografie ze dne 1. 6. 2010, podle nichž do elektromotoru čerpadla vedl pouze kabel a
žádný spínač se zde nenacházel. Dále stěžovatel namítal, že ve spojení s vyjádřením k odvolání
pan Ž. doložil do spisu nové důkazy – výpis LV a situační snímek, které původně nebyly na
návrh stěžovatele připuštěny. S těmito podklady a důkazy však nebyl žalobce řádně seznámen
a nemohl se k nim vyjádřit. Tím správní orgán stěžovatele výrazně zkrátil na jeho právech.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jeho vydání
předcházelo, a shledal, že správní orgány vycházely z výpovědí svědků, dalších listinných důkazů
a dospěl k závěru, že v řízení před správními orgány, a stejně tak i v řízení před krajským soudem,
bylo bez pochybností provedenými důkazy prokázáno, že stěžovatel skutečně dne 23. 9. 2010
okolo 18.15 hod. v H. Ž. za domem č. X na pozemku manželů Ž. rozbil tlakovou spínací skříňku
k čerpadlu a způsobil tak poškozenému Ing. S. Ž. škodu ve výši 375 Kč. Obhajoba stěžovatele
byla vyvrácena výpověďmi svědků. K jednotlivým žalobním námitkám soud uvedl: námitka, že
byla ztracena fotodokumentace spínací skříňky, nebyla shledána důvodnou, správní spis obsahuje
soupis všech svých součástí, včetně příloh, s určením data, kdy byly do spisu vloženy. K námitce
doplnění podkladů v odvolacím řízení, k nimž se stěžovatel nemohl vyjádřit, soud podle obsahu
správního spisu uvedl, že doplnění podkladů listem vlastnictví bylo pouze konstatováno, avšak
při vydání rozhodnutí k němu žalovaný nepřihlížel. Z takto vyložených důvodů krajský soud
neshledal žalobu v žádné ze žalobních námitek důvodnou.
V podané kasační stížnosti stěžovatel, aniž by uplatněné důvody podřadil příslušným
ustanovením §103 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpis (dále jen „s. ř. s.“), v podstatě, a to dílem doslovně, dílem jinými slovy, opakuje důvody,
které uvedl v žalobě. Nejprve namítá, že ve vymezení skutkové věty v rozhodnutí
prvostupňového správního orgánu nebyl jednoznačně identifikován pozemek, na kterém byla
skříňka umístěna, a toto vymezení tak je nepřezkoumatelné. Jeho návrh doložení LV či snímku
katastrální mapy nebyl bez řádného zdůvodnění připuštěn, a v případě řádného prošetření
by bylo zjištěno, že předmětný pozemek p. č. X v k. ú. V. Ž. je ve vlastnictví stěžovatele a skříňka
zde byla umístěna neoprávněně. V současné době otázku vlastnictví řeší na stěžovatelův podnět
Policie České republiky, obvodní oddělení Fulnek. Dále stěžovatel namítá, že původní fotografie
pana Ž. od rozbité skříňky byly ve spisu nahrazeny nedatovanými fotografiemi údajně od Policie
ČR Fulnek, a že pan Ž. donesl rozbitou spínací skříňku teprve až na poslední jednání. Přitom
stěžovatel doložil na svoji obranu fotografie ze dne 1. 6. 2010, podle nichž do elektromotoru
čerpadla vedl pouze kabel a žádný spínač se zde nenacházel. Dále stěžovatel také opakovaně
namítal, že ve spojení s vyjádřením k odvolání pan Ž. doložil do spisu nové důkazy – výpis LV a
situační snímek, které původně nebyly na návrh stěžovatele připuštěny. S těmito podklady a
důkazy však nebyl žalobce řádně seznámen a nemohl se k nim vyjádřit. O tom se dozvěděl až
z rozhodnutí žalovaného. Tím správní orgán stěžovatele výrazně zkrátil na jeho právech. Nad
rámec žaloby potom stěžovatel namítá, že napadený rozsudek není dostatečně odůvodněn, neboť
krajský soud jen konstatuje skutečnosti známé a opisuje závěry správního orgánu. Soud je
povinen své rozhodnutí řádně zdůvodnit a popsat, jak ke svým závěrům došel, a co bylo jeho
podkladem. Takové odůvodnění však napadený rozsudek podle názoru stěžovatele postrádá.
S ohledem na uvedené, stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a
věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, v němž zaujal stanovisko ke všem kasačním
námitkám. Žalovaný nejprve vyjádřil přesvědčení, že se skutková věta shoduje se skutkovým
stavem věci, který byl zjištěn v průběhu řízení bez důvodných pochybností, a který má oporu
ve spisové dokumentaci. Skutek byl podle názoru žalovaného popsán dostatečně, aby nebyl
zaměnitelný. Žalovaný je toho názoru, že na správnost rozhodnutí nemá vliv popis místa
spáchání přestupku stran vlastnické identifikace dotčeného pozemku, neboť vlastnictví
dotčeného pozemku nebylo pro spáchání předmětného přestupku rozhodné. Dané přestupkové
řízení se vlastnictví dotčeného pozemku, které je podle stěžovatele sporné, netýká.
K fotodokumentaci Policie ČR, Obvodní oddělení Fulnek, žalovaný konstatuje, že tato byla
součásti spisového materiálu od počátku, o čemž svědčí podací razítko na oznámení přestupku
ze dne 29. 9. 2010, kde je uvedeno počet listů 6, což odpovídá počtu listů včetně tří fotografií
a jejich popisku. Na fotografiích žalobce je skutečně čerpadlo s kabelem bez spínací skříňky,
nicméně k přestupkovému jednání došlo až cca po čtyřech měsících od pořízení daných
fotografií, a poškozený dne 9. 12. 2010 uvedl, že spínací skříňka „byla stará asi půl roku“,
a vzhledem k tomu nemohly fotografie čerpadla vzbudit pochyby o zjištěném stavu věci.
K námitce doplnění podkladů poškozeným s tím, že se k nim stěžovatel nemohl vyjádřit,
žalovaný uvádí, že v odůvodnění svého rozhodnutí se těmito listinami nezabýval a své rozhodnutí
o ně neopíral, neboť otázku vlastnictví pozemku, na kterém je čerpadlo umístěno, nepovažoval
za relevantní pro rozhodnutí o daném přestupku.
Z obsahu správního a soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil: Řízení o předmětném
přestupku bylo zahájeno na základě oznámení Policie ČR, Obvodní oddělení Fulnek.
Podle tohoto oznámení dne 23. 9. 2010 okolo 18.15 hod. byl stěžovatel spatřen paní M. Ž. na
jejich pozemku za domem, jak něco rozbíjí. Neprodleně informovala manžela a spolu s ním se za
stěžovatelem rozběhli, ten však utekl. Následně zjistili, že stěžovatel rozbil tlakovou skříňku
k jejich čerpadlu, a proto zavolali policii. Manželé Ž. uvedli, že se stěžovatelem mají letité spory o
pozemky a jeho jednání si vysvětlují jako pomstu. Policejní hlídka po příjezdu na místo provedla
ohledání a pořídila fotodokumentaci. Přitom hlídka zjistila, že je z povzdálí pozoruje neznámá
osoba, ve které byl následně zjištěn stěžovatel. Hlídka Policie ČR stěžovatele vyzvala k podání
vysvětlení, ten uvedl, že byl na svých pozemcích. Choval se arogantně, a to, že by něco rozbil,
popřel. Uvedl, že se blíže vyjádří až po písemném předvolání. Jevil známky opilosti, odmítl
dechovou zkoušku na alkohol, a také dále s hlídkou odmítl komunikovat. V následném řízení
před správním orgánem prvního stupně stěžovatel dne 9. 12. 2010 za účasti své zástupkyně
popíral, že by vůbec dne 23. 9. 2010 byl na místě spáchání předmětného přestupku a že by mluvil
s hlídkou policie nebo s manžely Ž. Uváděl, že tento den pomáhal na stavbě svému synovi.
Svědkyně M. Ž. taktéž dne 9. 12. 2010 vypověděla, že uslyšela ránu „jako když někdo něco
rozbíjí“ a když uviděla stěžovatele odcházet z místa, kde se nacházelo čerpadlo, zavolala svého
manžela, a ten zjistil, že je rozbitá spínací skříňka. Svědek Ž. téhož dne vypověděl, že poté, co jej
zavolala manželka, viděl stěžovatele asi 100 m od čerpadla. Jevil se mu opilý a choval se vulgárně.
Na dotazy svědka neodpovídal. Svědek R. B., syn stěžovatele dne 20. 12. 2010 vypověděl, že si
nepamatuje, zda mu dne 23. 9. 2010 otec na stavbě pomáhal. Dále byli jako svědci vyslechnuti
policisté L. B. a M. Z., kteří po oznámení M. Ž. prošetřovali místo přestupku. Svědek B.
vypověděl, že je při prošetřování místa přestupku zpovzdálí sledovala nějaká osoba, zjistili, že se
jedná o stěžovatele. Jevil se opilý a odmítl dechovou zkoušku na alkohol. Uvedl, že stěžovatele
dobře zná, neboť s ním v minulosti již několikrát jednal. Svědek Z. vypověděl obdobně jako
svědek B., a dále uvedl, že stěžovatel nejprve uvedl, že na daném pozemku nebyl, a potom
prohlásil, že se procházel po svých pozemcích. V protokolu o ohledání místa činu Policií České
republiky ze dne 23. 9. 2010 se uvádí, že v 18.30 hod. byla ohledána travnatá plocha za domem č.
X v H. Ž., kde je umístěno čerpadlo a vede zde přívodní kabel napojený do plastové spínací
krabice. Tato je rozbita a kousky leží na podstavci a jeden na zemi. Policií byla souběžně
provedena fotodokumentace k doplnění popisu ohledání místa přestupku.
Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž
zjistil, že je podána osobou oprávněnou a je proti napadenému rozsudku přípustná za podmínek
ustanovení §102 a §104 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu i řízení,
jež jeho vydání předcházelo, v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., neshledal přitom vady,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti; vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel
uplatnil ve své kasační stížnosti, dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel v kasační stížnosti nejprve namítá, že ve vymezení skutkové věty v rozhodnutí
prvostupňového správního orgánu nebyl jednoznačně identifikován pozemek, na kterém byla
skříňka umístěna, a toto vymezení tak je nepřezkoumatelné. Ve spojení s tím se dovolává
toho, že v případě řádného prošetření by bylo zjištěno, že předmětný pozemek p. č. X
v k. ú. V. Ž. je ve vlastnictví stěžovatele a skříňka zde byla umístěna neoprávněně.
Vymezení místa spáchání přestupku je nepochybně jedním z rozhodujících obsahových
prvků výroku rozhodnutí, a proto musí být specifikováno vždy tak, a aby ve spojení
s ním byl daný skutek vymezen natolik dostatečně, aby nebyl zaměnitelný. Podstata předmětného
skutku spočívala v poškození tlakové spínací skříňky čerpadla napojeného na vodní vrt
a to v jeho bezprostřední blízkosti. Místo spáchání přestupku tak bylo dáno místem umístění
tohoto čerpadla ve spojení se zdrojovým vodním vrtem, a toto místo bylo ve výroku rozhodnutí
prvostupňového správního orgánu označeno jako místo „za domem č. X na ul. M. S.
na pozemku manželů Ž.“ Z obsahu spisu vyplývá, že stěžovatel již v průběhu správního řízení
opakovaně nerozporuje, že by na pozemku za domem č. X na ul. M. S., žádné vodovodní
čerpadlo napojené na vodní vrt nebylo (ostatně sám takovéto umístění čerpadla dokládá svojí
fotografií), nýbrž namítá, že pozemek, na němž je proveden daný vrt a napojeno vodovodní
čerpadlo, není ve vlastnictví manželů Ž., ale je v jeho vlastnictví. Podstatou této kasační námitky,
resp. této argumentace stěžovatele, je tak zcela mimoběžné tvrzení rozdílného vnímání vlastnictví
dotčeného pozemku, nikoliv rozporování územně prostorové lokalizace místa, kde ke spáchání
přestupku došlo. Vlastnictví pozemku, na němž ke spáchání přestupku došlo, není pro určení
místa spáchání přestupku nikterak právně relevantní. Ostatně na tuto skutečnost již správně
výslovně poukazoval i žalovaný v napadeném rozhodnutí, stejně jako dále i ve vyjádření k žalobě
a taktéž ve vyjádření ke kasační stížnosti. Ze stejného právního názoru vyšel v napadeném
rozsudku i krajský soud.
Pro potřeby předmětného přestupkového řízení bylo tedy třeba pozemek, na kterém byla
spínací skříňka čerpadla umístěna jako místo spáchání přestupku vymezit územně prostorově,
a nikoliv vlastnicky. Proto Nejvyšší správní soud nemůže souhlasit s námitkou, že je vymezení
skutkové věty v rozhodnutí prvostupňového správního ve spojení s identifikací pozemku,
na kterém byla skříňka umístěna, pro potřebí vymezení místa spáchání přestupku
nepřezkoumatelné. Naopak pro potřeby vymezení skutku, tak, aby nebyl zaměnitelný, byl i podle
názoru Nejvyššího správního soudu, skutek v otázce místa spáchání vymezen dostatečně,
a tedy přezkoumatelně.
Stěžovatel dále poukazuje na dodatečné vložení „údajně policejních“ nedatovaných
fotografií do spisu namísto dřívějších (obsahově nespecifikovaných) fotografií poškozeného,
a poukazuje na svoje dřívější fotografie z 1. 6. 2010, podle nichž do elektromotoru čerpadla
vedl pouze kabel a žádný spínač se zde nenacházel. K tomu Nejvyšší správní soud předně,
a to obdobně jako žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti, potvrzuje, že na fotografii
doložené stěžovatelem do spisu je skutečně vidět čerpadlo s kabelem bez spínací skříňky.
Nicméně k přestupkovému jednání došlo až cca po čtyřech měsících od pořízení dané fotografie
stěžovatele, a poškozený dne 9. 12. 2009, jak bylo již výše poznamenáno, uvedl, že spínací skříňka
„byla stará asi půl roku“, tzn., že spínací skříňka mohla být a namontována až po datu fotografií
stěžovatele. To, že tomu tak bylo, dokládá zejména skutečnost, že při ohledání místa přestupku
hlídkou policie v den jeho spáchání, a to jak podle sepsaného protokolu, tak podle policií
aktuálně pořízených fotografií, se tento den na místě u čerpadla plastové spínací krabice
nacházela, a to rozbitá, s kousky na podstavci a na zemi.
Za tohoto stavu věci nemá ani Nejvyšší správní soud pochybnosti o tom, že v době
spáchání přestupku u předmětného čerpadla spínací skříňka namontována byla a tato byla
rozbita. Proto Nejvyšší správní soud nemohl ani tuto druhou kasační námitku považovat
za důvodnou.
Dále stěžovatel v kasační stížnosti opakovaně namítá, že ve spojení s vyjádřením
k odvolání pan Ž. doložil do spisu nové důkazy - výpis LV a situační snímek, které původně
nebyly na návrh stěžovatele připuštěny. S těmito podklady a důkazy však nebyl žalobce řádně
seznámen a nemohl se k nim vyjádřit, dozvěděl se o nich až z rozhodnutí žalovaného,
a tím byl správním orgánem výrazně zkrácen na svých právech.
Tady považuje Nejvyšší správní soud nejprve, a to opět do jisté míry obdobně
jako žalovaný v napadeném rozhodnutí, i v návazných vyjádřeních k žalobě a kasační stížnosti,
připomenout, že toto doložení podkladů do spisu žalovaný toliko konstatoval,
při svém rozhodnutí k němu nepřihlížel, neboť otázka vlastnictví dotčeného pozemku nebyla
předmětem přestupkového řízení.
Návazně potom Nejvyšší správní soud, při vědomí významu povinnosti správního orgánu
poskytnout účastníkům možnost se po ukončení shromažďování podkladů s obsahem spisu
seznámit, s právem příp. podání návrhu na doplnění dokazování, poznamenává, že přes nesporný
význam tohoto institutu, není nutno na tomto postupu trvat, pokud došlo k doplnění
jen takových podkladů, které nejsou rozhodné pro posuzovanou věc.
Tak např. bylo ve správním soudnictví již výslovně judikováno: Pokud správní orgán neučiní
o provedení některých důkazů záznam do spisu a nedá účastníku řízení možnost se před vydáním rozhodnutí
k těmto podkladům vyjádřit (§36 odst. 3 téhož zákona) a současně výrok napadeného rozhodnutí není opřen
o tyto důkazy jako způsobilé ovlivnit závěry žalovaného, jedná se sice o procesní pochybení, avšak o procesní
pochybení, které nemohlo mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Viz rozsudek Krajského soudu
v Plzni ze dne 31. 1. 2012, č. j. 57 A 112/2010 - 45.
Proto Nejvyšší správní soud nemohl souhlasit ani s touto námitkou stěžovatele
s tím, že uvedeným postupem žalovaného stěžovatel nemohl být zkrácen na svých právech
natolik, aby to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
Stěžovatel konečně také namítá, že napadený rozsudek krajského soudu není dostatečně
odůvodněn, neboť krajský soud jen konstatuje skutečnosti známé a opisuje závěry správního
orgánu. Soud podle stěžovatele nedostál povinnosti své rozhodnutí řádně zdůvodnit a popsat,
jak ke svým závěrům došel, a co bylo jeho podkladem.
Dostatečnost či nedostatečnost odůvodnění rozsudků v řízení o žalobách proti
rozhodnutí správního orgánu je nutno vždy posuzovat ve vztahu k jádru přezkoumávané věci
a uplatněným žalobním námitkám.
Krajský soud se podle názoru Nejvyššího správního soudu v napadeném rozsudku
s požadavky na dostatečnost odůvodnění vypořádal. Lze si jistě představit odůvodnění
podrobnější a tedy i obsáhlejší, nicméně otázkou je, zda takové podrobnější a obsáhlejší
odůvodnění bylo nezbytně nutné, resp. zda stávající odůvodnění svoji funkci nenaplnilo.
V posuzované věci není přitom podle názoru Nejvyššího správního soudu bez významu,
že v řízení před krajským soudem se v dané věci konalo ústní jednání a ve spisu je o jeho průběhu
a obsahu také založen sepsaný protokol. V průběhu ústního jednání i při vlastním rozhodování
se krajský soud zabýval zjištěním a prokázáním rozhodného skutkového stavu bez důvodných
pochybností v intencích výroku napadeného rozhodnutí žalovaného, a dospěl k jeho potvrzení.
V odůvodnění napadeného rozsudku se potom vypořádal jednak s žalobními body a dále
nad jejich rámec, v reakci na průběh ústního jednání, se také vypořádal se zachováním práva
stěžovatele na spravedlivý proces v řízení před správními orgány. Za tohoto stavu věci Nejvyšší
správní soud neakceptoval jako důvodnou ani tuto poslední kasační námitku stěžovatele.
Na základě všech uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud po přezkoumání
napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě a další spisové dokumentace k závěru,
že nebyly naplněny tvrzené důvody podané kasační stížnosti. Kasační stížnost tak Nejvyšší
správní soud neshledal důvodnou a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud ve smyslu
§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s. tak, že vzhledem k tomu, že stěžovatel
neměl ve věci úspěch a žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady řízení nad rámec jeho
běžné činnosti nevznikly, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. června 2014
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu