ECLI:CZ:NSS:2014:3.AZS.168.2014:18
sp. zn. 3 Azs 168/2014 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce: M. K.,
zastoupen JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Praha 2, Slezská 874/36,
proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie Praha, se sídlem Praha 3,
Olšanská 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
11. 7. 2014, č. j. 2 A 23/2014 - 38, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 7. 2014, č. j. 2 A 23/2014 – 38, zamítl žalobu
proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 4. 2014, č. j. CPR-14986/ČJ-2013-930310-V237, kterým
bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského
ředitelství policie hl. města Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání
a eskort ze dne 10. 10. 2013, č. j. KRPA-385642/ČJ-2013-000022. Uvedeným rozhodnutím bylo
žalobci podle §119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou mu nelze umožnit vstup
na území členských států Evropské unie, byla stanovena na jeden rok. Doba k vycestování
žalobce z území České republiky byla stanovena do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto
rozhodnutí.
Rozsudek městského soudu napadl žalobce (dále „stěžovatel“) včasnou kasační stížností,
ve které současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V rámci odůvodnění
této žádosti uvedl, že v důsledku správního rozhodnutí bude donucen odcestovat zpátky
na Ukrajinu, kde však probíhá válečný konflikt a je vyhlášena všeobecná mobilizace. Stěžovatel
se obává, že by byl v případě vycestování nasazen do válečných operací, což spojuje s obavou
o vlastní život a zdraví. Bez přiznání odkladného účinku by navíc rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu mohlo být jen akademickým rozhodnutím, které by nebylo s to zvrátit faktický
dopad správního vyhoštění. V závěru stěžovatel zdůrazňuje, že by pro něj nepřiznání odkladného
účinku znamenalo nepoměrně větší újmu, než jaká by mohla vzniknout jiným osobám.
Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřila
tak, že proti přiznání odkladného účinku nemá žádných námitek.
Kasační stížnost nemá podle §107 s. ř. s. odkladný účinek (a ve věci správního vyhoštění
nenastává, na rozdíl od podání žaloby, ani z titulu zvláštní právní úpravy – srovnej ustanovení
§172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců), avšak Nejvyšší správní soud jej může na návrh
stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2
s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže
by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem a skutečností vyplývajících ze správního
spisu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti jsou v daném případě naplněny.
V případě návrhu na přiznání odkladného účinku kasačního stížnosti je stěžejní zjistit,
zda by možná újma stěžovatele, jako důsledek nepřiznání odkladného účinku, byla nepoměrně
větší ve srovnání s případnou újmou jiným osobám, bylo-li by takovému návrhu vyhověno.
Primárně je přitom na stěžovateli (navrhovateli), aby uvedl, v čem konkrétně tuto možnou újmu
spatřuje a jakou intenzitu případná újma má. Současně s tím soud reflektuje hledisko veřejného
zájmu. Při posuzování návrhu postupuje Nejvyšší správní soud zdrženlivě a řídí se tím, že institut
odkladného účinku má zcela mimořádnou povahu.
V daném případě stěžovatel břemeno tvrzení unesl, neboť předestřel dostatečně určité
důvody, pro které by měl být odkladný účinek přiznán. Tento soud neignoruje aspekt plnění
občanské povinnosti stěžovatele vůči zemi původu, avšak nepřehlíží zároveň ani intenzitu zásahu
rozhodnutím o správním vyhoštění do právní sféry stěžovatele. Nejvyšší správní soud nepřehlédl
aktuální vývoj politické a bezpečnostní situace na Ukrajině, která by za určitých mimořádných
okolností mohla vyžadovat aplikaci zásady non-refoulement. K posouzení relevantních okolností,
za přiměřeného použití §179 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, ve spojení s §179 odst. 2 písm. d)
tohoto zákona, by však mohl být prostor až v meritorním přezkumu kasační stížnosti. Přiznáním
odkladného účinku se tak předejde případnému porušení uvedeného mezinárodního závazku
České republiky, aniž by přiznáním odkladného účinku byť jen hrozila jakákoli újma jiným
osobám. V té souvislosti lze připomenout, že sama žalovaná s přiznáním odkladného účinku
souhlasila.
Nejvyšší správní soud rovněž přihlédl k tomu, že přiznání odkladného účinku toliko
odsouvá účinky rozhodnutí žalované po dobu, kdy je zákonnost napadeného rozhodnutí
přezkoumávána a nejedná se tedy o legalizaci pobytu stěžovatele na území České republiky.
Lze tudíž konstatovat, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti rovněž není v rozporu
s veřejným zájmem.
Vzhledem k tomu, že obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly
splněny, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že žádosti stěžovatele vyhověl. Zároveň je třeba
zdůraznit, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá
výsledek řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. září 2014
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu