ECLI:CZ:NSS:2014:3.AZS.2.2014:22
sp. zn. 3 Azs 2/2014 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: J. B. ,
zastoupeného Mgr. Radkem Sedlákem, advokátem se sídlem Brno, Příkop 8, proti žalované:
Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Praha 3, Olšanská 2, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2013, č. j. 44 A
47/2013 - 28, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 12. 2013, č. j. 44 A 47/2013 – 28, zamítl
žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 8. 2013, č. j. CPR-3947-2/ČJ-2013-930310-V234,
kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky,
Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové
kontroly, pátrání a eskort ze dne 4. 2. 2013, č. j. KRPS-104668-93/ČJ-2012-010022. Uvedeným
rozhodnutím bylo žalobci podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 1 a 2 zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění s tím, že doba, po kterou
žalobci nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byla stanovena na jeden
rok.
Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační
stížností, ve které současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V rámci
odůvodnění této žádosti stěžovatel uvedl, že mu hrozí závažná újma, spočívající zejména
v povinnosti vycestovat z území ČR, kde má svou manželku a své jediné dítě. Stěžovatel dále
uvedl, že kvůli svým pobytovým problémům nemůže pracovat, respektive má pouze krátkodobé
brigády, a celou rodinu tak živí především manželka, která je zaměstnaná; stěžovatel se přitom
stará o dítě. Stěžovatel doplnil, že přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti by nedošlo
k zásahu do práv třetích osob. Dále tvrdí, že není společensky nebezpečnou osobou, které by byl
uložen trest vyhoštění pro spáchání společensky škodlivého činu ve smyslu trestního zákoníku.
Žalovaný navrhl nepřiznat odkladný účinek kasační stížnosti, neboť stěžovatel neuvedl
žádné relevantní důvody, proč by mu měl být odkladný účinek přiznán.
Podle §107 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) platí, že kasační stížnost
nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73
odst. 2 až 5 se užije přiměřeně.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
Po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem a skutečností vyplývajících ze správního
spisu dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti jsou v daném případě naplněny.
Nejvyšší správní soud při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku reflektuje
jednak hledisko veřejného zájmu, při současném porovnání újmy stěžovatele (nebude-li odkladný
účinek přiznán) s možnou újmou, která by mohla vzniknout jiným osobám (bude-li odkladný účinek
přiznán). K přiznání odkladného účinku může tedy kasační soud přistoupit teprve poté, osvědčí-
li, že újma stěžovatele, jako důsledek nepřiznání odkladného účinku, by byla nepoměrně větší
případné újmě jiné osoby, bylo-li by takovému návrhu vyhověno.
Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou přitom
vždy subjektivní, závislé zásadně na osobě a situaci stěžovatele. Z právě uvedeného plyne,
že stěžovatel nese také břemeno tvrzení; očekává se tak od něj uvedení konkrétních
a relevantních tvrzení a podrobné rozvedení, v čem konkrétně tuto možnou újmu spatřuje
a jakou intenzitu případná újma má (srov. např. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
6. 2. 2013, č. j. 45 A 4/2013 – 29, publikované pod č. 2852/2013 Sb. NSS). Toto břemeno,
jak vyplývá z žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, stěžovatel unesl, neboť
důvody vzniku újmy v kasační stížnosti zdejšímu soudu srozumitelně předestřel.
Stejnou měrou pozornosti je ovšem třeba reflektovat, že institut odkladného účinku
má zcela mimořádnou povahu. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví
není řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek bez dalšího
očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti odnímá dočasně Nejvyšší správní soud
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocnému rozhodnutí krajského
soudu, na které je jinak třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek
zákonným postupem zrušeno; tyto důsledky pak z povahy věci dopadají i na správní rozhodnutí,
proti němuž žaloba směřovala. Tento postup proto musí být vyhrazen pouze pro výjimečné
případy.
Co se týče konkrétních důvodů, o které stěžovatel svou žádost opírá, pak lze shrnout,
že stěžovatel argumentuje zásahem do svého rodinného života, který na území ČR realizuje
se svou manželkou a nezletilým synem, a dále zásahem do dosavadního chodu domácnosti,
který by byl výkonem rozhodnutí o správním vyhoštění stěžovatele zcela narušen, neboť
manželka je zaměstnána a živí rodinu, zatímco stěžovatel pečuje doma o syna.
Nejvyšší správní soud ze správního spisu ověřil, že uzavření manželství mezi stěžovatelem
a jeho ženou U. B. je doloženo oddacím listem a že otcovství stěžovatele k nezletilému D. B.-O.,
který se narodil dne X, bylo doloženo rodným listem dítěte. Z výpovědi manželky stěžovatele ze
dne 8. 8. 2012 bylo zjištěno, že se stěžovatelem žije od roku 2007, v roce 2009 se vzali a narodilo
se jim dítě; stěžovatel se normálním způsobem podílí na rodinném životě, po celou rodičovské
dovolené byl s manželkou a dítětem doma, ona nyní chodí do zaměstnání a financuje domácnost.
Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne
23. 1. 2013, č. j. 52 A 72/2012 – 21, publikovaného pod č. 2839/2013 Sb. NSS, se podává,
že „[j]e-li žalobci pravomocným rozhodnutím správního orgánu uložena povinnost opustit území České republiky,
lze v hrozbě reálného zpřetrhání rodinných vazeb žalobce se svými nezletilými dětmi, které pobývají na území
České republiky, spatřovat předpoklady vzniku nepoměrně větší újmy ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.“
Z citovaných závěrů lze vycházet i v nyní posuzovaném případě. Právě v reálném nežádoucím
zpřetrhání rodinných vazeb, ke kterému by nevyhnutelně došlo při výkonu rozhodnutí
o správním vyhoštění stěžovatele, seznal Nejvyšší správní soud reálnou hrozbu citelné újmy
na jeho straně. Újmu stěžovatele pro případ nepřiznání odkladného účinku je třeba rovněž
spatřovat ve ztrátě jeho práva vystupovat v tomto řízení jako účastník osobně, být v kontaktu
se svým zástupcem či mu udělovat konkrétní pokyny pro výkon zastoupení. Z tohoto důvodu
ostatně přiznává §172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců žalobě proti rozhodnutí o správním
vyhoštění odkladný účinek na vykonatelnost napadeného rozhodnutí ex lege (s výjimkou případů
vyhoštění cizince z důvodu ohrožení bezpečnosti státu).
Jakkoliv bylo rodinné pouto mezi stěžovatelem a jeho manželkou a dítětem vyhodnoceno
správními orgány i krajským soudem s ohledem na skutková zjištění jako nikoliv pevné, nelze
z těchto závěrů pro účely rozhodnutí o žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
bez dalšího vycházet. Nelze odhlédnout od toho, že otázka, zda by vyhoštění stěžovatele
představovalo nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života (§119a odst. 2 zákona
o pobytu cizinců), bude s ohledem na kasační námitky teprve podrobena kasačnímu přezkumu
a že objektivní existence rodinného života stěžovatele na území ČR byla ve správním řízení
dostatečným způsobem prokázána (oddací list, rodný list dítěte, výpověď manželky stěžovatele).
I když nelze zcela vyloučit, že by v souvislosti se sistací účinků správního rozhodnutí
mohla v tomto případě hrozit újma jiné osobě, Nejvyšší správní soud takovou možnost
považuje za nepravděpodobnou (nic konkrétního tomu v posuzované věci nenasvědčuje).
Lze tedy považovat za splněnou i druhou podmínku pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, a sice že by dalším setrváním stěžovatele na území ČR nemohla jiným osobám hrozit
nepoměrně větší újma, než ta, kterou je ohrožen stěžovatel, nebudou-li účinky předcházejících
(soudních i správních) rozhodnutí sistovány.
Nejvyšší správní soud konečně posoudil návrh na přiznání odkladného účinku i z hlediska
zbývající podmínky stanovené v §73 odst. 2 s. ř. s. Neshledal přitom existenci žádných
skutečností, pro které by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Stěžovatel nebyl vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu; byl sice vyhoštěn z důvodu
podle §119 odst. 1 písm. c) bodu 1 a 2 zákona o pobytu cizinců, zdejší soud však v konkrétních
skutkových okolnostech tohoto případu neshledal důvod, pro který by i ve stěžovatelově
dočasném setrvání na území České republiky do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
o jeho kasační stížnosti musel být spatřován rozpor s důležitým veřejným zájmem. Bez významu
přitom není ani fakt, že předmětná věc musí být soudy řešena přednostně (§56 odst. 3 s. ř. s.,
§120 s. ř. s.) a doba, po kterou budou sistovány účinky rozsudku krajského soudu, jakož
i správního rozhodnutí napadeného žalobou, tak bude jen krátká.
Z uvedených důvodů proto zdejší soud podle §107 s. ř. s., ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s.,
kasační stížnosti odkladný účinek přiznal. Vzhledem k tomu, že žaloba stěžovatele proti
pravomocnému rozhodnutí o jeho správním vyhoštění měla ex lege odkladný účinek, postačí,
že se přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení řízení u zdejšího
soudu právní účinky přezkoumávaného rozsudku krajského soudu, neboť tím se fakticky dočasně
obnovuje zákonný odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí žalovaného ve věci správního
vyhoštění stěžovatele. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní
soud žádným způsobem nepředjímá své rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2014
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu