ECLI:CZ:NSS:2014:3.AZS.28.2013:15
sp. zn. 3 Azs 28/2013 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně: L. S., zastoupená
JUDr. Alžbětou Prchalovou, advokátkou se sídlem Dřevařská 25, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného
ze dne 20. 5. 2013, č. j. OAM-146/ZA-ZA13-P13-2013, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2013, č. j. 22 Az 13/2013 – 37,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené advokátce stěžovatelky JUDr. Alžbětě Prchalové se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 3.400 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.
Náklady právního zastoupení stěžovatelky nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 20. 5. 2013, č. j. OAM-146/ZA-ZA13-P13-2013. Správní orgán
posoudil žádost stěžovatelky o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou podle §10a
písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“), a řízení o udělení mezinárodní ochrany podle §25 písm. i) zákona zastavil. Krajský
soud zjistil, že stěžovatelka podala první žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 7. 7. 2008
z důvodu dlouholetých rodinných problémů se svým manželem na Ukrajině, potíží
ekonomického charakteru a snahy o legalizaci jejího pobytu na území České republiky. Její žádost
byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. f) zákona o azylu. Jako důvod
své druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 22. 10. 2010 stěžovatelka opět uvedla
snahu zajistit si legalizaci pobytu na území České republiky, obávala se návratu na Ukrajinu
z důvodu jednání jejího manžela, absence zázemí, nestabilní politické situace a ekonomických
potíží. Krajský soud dospěl k závěru, že důvody poslední žádosti stěžovatelky ze dne 13. 5. 2013
jsou zcela totožné s důvody těchto dvou předcházejících žádostí, rovněž cílem nové žádosti
je legalizace pobytu na území České republiky z důvodu obavy z jednání jejího manžela, absence
zázemí a ekonomických potíží. Byť stěžovatelka v nové žádosti uvedla, že podporovala
tzv. Oranžovou revoluci na Ukrajině a byla předsedkyní volební komise, a dále poukázala
na své členství ve straně „Rehabilitace těžce nemocných Ukrajiny“ v Kyjevě, je nutno přisvědčit
argumentaci žalovaného, že stěžovatelka ve své první žádosti členství ve výše uvedené politické
straně neakcentovala, tato informace se netýká změny situace v zemi jejího původu či dalšího
vývoje, není azylově relevantní.
Stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle §103
odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Namítla, že skutková zjištění, z nichž správní orgán i soud vycházely, nemají oporu v příslušných
spisových materiálech a v některých případech jsou s nimi i v rozporu. To se týče zejména
hodnocení situace v zemi jejího původu a hodnocení její osobní situace. Jak již stěžovatelka
uvedla ve správním řízení, je na Ukrajině vystavena pronásledování kvůli své práci režisérky,
podpoře tzv. Oranžové revoluce a problémům s bývalým manželem. Má za to, že by byla
v případě návratu na Ukrajinu vystavena nebezpečí. Nesouhlasí s názorem žalovaného,
že její žádosti o udělení mezinárodní ochrany nepředstavují z hlediska jejího návratu do vlasti
žádný problém. Je více než pravděpodobné, že by měla po návratu velké problémy, minimálně
při uplatnění na trhu práce. Stěžovatelka je tudíž přesvědčena, že podmínky pro udělení
mezinárodní ochrany splňuje. Navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu
v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dále požádala o přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobkyně musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla podána
ve věci azylu, musel Nejvyšší správní soud mj. posoudit, zda je podaná kasační stížnost přijatelná
ve smyslu §104a s. ř. s., tedy zda svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy
stěžovatelky. Vycházel přitom z precedentního usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních
zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného
subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor
k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán
jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu.
Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního
řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační
stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji
stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést,
v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah
svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační
stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě kasační
stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatelka spatřuje
přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud pak z úřední
povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci
sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů. Problematikou
opakovaně podané žádosti o udělení mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud podrobně
zabýval v rozsudku rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 – 96, publikovaném
pod č. 2642/2012 Sb. NSS.
Na základě uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky přijatelnosti
v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobkyně podle §104a s. ř. s.
pro nepřijatelnost odmítl.
Co se týče návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti,
Nejvyšší správní soud uvádí, že podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu
o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věcech mezinárodní ochrany má podle §32 odst. 5
zákona o azylu odkladný účinek. Podle §32 odst. 2 zákona však není odkladný účinek přiznán
žalobě proti rozhodnutí o zastavení řízení podle §25. V projednávané věci nebyl odkladný
účinek žalobě stěžovatelky přiznán ani usnesením krajského soudu ze dne 22. 7. 2013,
č. j. 22 Az 13/2013 – 29. Odkladný účinek kasační stížnosti působí jen vůči rozhodnutí krajského
soudu, nikoli přímo vůči správnímu rozhodnutí. V tomto případě tudíž nemohl mít dopad
na vykonatelnost správního rozhodnutí.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ustanovené zástupkyni stěžovatelky náleží
v souladu s §11 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za jeden úkon právní služby učiněný
v řízení o kasační stížnosti ve výši 3.100 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši paušální
částky 300 Kč za jeden úkon právní služby podle §13 odst. 3 cit. vyhlášky. Ustanovené
zástupkyni se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši 3.400 Kč. Uvedená částka bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto
rozsudku. Náklady právního zastoupení stěžovatelky nese dle §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. února 2014
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobkyně: L. S., zastoupená
JUDr. Alžbětou Prchalovou, advokátkou se sídlem Dřevařská 25, Brno, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného
ze dne 20. 5. 2013, č. j. OAM-146/ZA-ZA13-P13-2013, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2013, č. j. 22 Az 13/2013 – 37, ve věci
odměny a náhrady hotových výdajů ustanovené zástupkyně žalobkyně,
takto:
Odměna a náhrada hotových výdajů advokátky JUDr. Alžběty Prchalové, stanovená
výrokem č. III usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2014, č. j. 3 Azs 28/2013 – 15,
se z v y š u je o částku 714 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Výrokem III. usnesení ze dne 19. 2. 2014, č. j. 3 Azs 28/2013 – 15, rozhodl Nejvyšší
správní soud o tom, že se ustanovené advokátce stěžovatelky JUDr. Alžbětě Prchalové přiznává
odměna a náhrada hotových výdajů podle §11 písm. d) a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši
3.400 Kč.
Po vydání tohoto usnesení jmenovaná advokátka přípisem ze dne 28. 2. 2014 sdělila,
že je plátcem daně z přidané hodnoty a doložila tuto skutečnost osvědčením o registraci.
Vzhledem k tomu, že o nároku ustanoveného zástupce na odměnu a náhradu hotových výdajů
může soud rozhodnout rovněž dodatečně samostatným usnesením, rozhodl Nejvyšší správní
soud v daném případě dodatečně o části tohoto nároku. Již přiznanou odměnu a náhradu
hotových výdajů tedy zvýšil o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokátka
povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 7 s. ř. s.). Částka daně z přidané hodnoty vypočtená
dle §37 odst. 1 a §47 odst. 4 zákona č. 235/2004 Sb. činí 714 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 12. března 2014
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu