ECLI:CZ:NSS:2014:4.ADS.116.2013:27
sp. zn. 4 Ads 116/2013 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: V. V., zast.
JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem, se sídlem Politických vězňů 27, Kolín IV., proti žalované:
České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2013, č. j. 43 Ad 21/2013
– 15,
takto:
I. Ústavnímu soudu se p ř e d k l á d á návrh na zrušení ustanovení §158
písm. a) zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších přepisů.
II. Řízení se na dobu do rozhodnutí Ústavního soudu o podaném návrhu p ř e r u š u j
e.
Odůvodnění:
I.
Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti
[1] Rozhodnutím ze dne 25. 4. 2013, č. j. 42091/010-6313/13.3.2013/1387/LN/43 (dále též
„napadené rozhodnutí“), žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Okresní
správy sociálního zabezpečení Kolín ze dne 14. 2. 2013, č. j. 42004/110-6311-10.8.2012-
7937/72/Do/DPN/R-2, jímž rozhodla tak, že žalobci podle §27 zákona č. 187/2006 Sb.,
o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském
pojištění“), náleží výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby od 10. 8. 2012,
a to při splnění ostatních zákonem stanovených podmínek za období od 11. 8. 2012
do 29. 9. 2012, ale že se žalobci nepřiznává nemocenské po uplynutí podpůrčí doby
od 30. 9. 2012. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že podle všech
provedených vyšetření lze u žalobce očekávat v krátké době po uplynutí podpůrčí doby
znovunabytí pracovní schopnosti, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti. Dočasná
pracovní neschopnost žalobce byla ukončena po uplynutí podpůrčí doby ke dni 29. 9. 2012
a pracovní schopnost byla obnovena ode dne 30. 9. 2012. Podle ustanovení §27 zákona
o nemocenském pojištění po uplynutí podpůrčí doby se podle žalované nemocenské sice vyplácí
na základě žádosti pojištěnce po dobu stanovenou v rozhodnutí orgánu nemocenského pojištění,
ale pouze podle vyjádření lékaře orgánu nemocenského pojištění, pokud lze očekávat,
že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí
doby, nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti, přičemž dle
lékařských posudků pracovní schopnost žalobce byla obnovena dne 30. 9. 2012.
[2] Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou ze dne 24. 6. 2013, v níž tvrdil,
že napadené rozhodnutí vychází z nesprávných závěrů příslušné zdravotnické dokumentace, jejíž
přezkoumání proběhlo dne 18. 4. 2013 v jeho nepřítomnosti, přičemž nebylo bráno v potaz,
že prodělal onemocnění boreliózou a že trpěl skřípnutým nervem, jak bylo zjištěno při operaci
pravé horní končetiny dne 2. 4. 2013, což bylo žalované sděleno. Přestože nebyl jeho zdravotní
stav uspokojivý, musel se žalobce z důvodu nedostatku finančních prostředků nechat k 1. 1. 2013
uznat práce schopným. Žalobce proto navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí, jakož
i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, zrušil.
[3] Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání ze dne 31. 7. 2013, v němž navrhla odmítnutí
žaloby, protože napadené rozhodnutí je podle §158 písm. a) zákona o nemocenském pojištění
vyloučeno ze soudního přezkumu. K věci samé uvedla, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí
došlo k pochybení v tom směru, že žalobce měl být údajně účastněn jednání lékařské posudkové
služby, což se nezakládá na pravdě; žalovaná toto pochybení vyhodnotila jako zřejmou písařskou
chybu, kterou opravila postupem podle §70 správního řádu.
[4] Krajský soud v Praze usnesením ze dne 20. 11. 2013, č. j. 43 Ad 21/2013 – 15, žalobu
odmítl. V odůvodnění uvedl, že žaloba brojí proti rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o výplatě
nemocenského po uplynutí podpůrčí doby; přezkum takového rozhodnutí je však ze soudního
přezkumu podle ustanovení §158 písm. a) zákona o nemocenském pojištění vyloučen, proto
soud žalobu podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) odmítl.
[5] Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2013, č. j. 43 Ad 21/2013
– 15, podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost ze dne 9. 12. 2013, v níž uvedl, že
napadá usnesení z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b), d) a e) s. ř. s. Napadené
rozhodnutí, resp. posouzení zdravotního stavu žalobce pro účely rozhodnutí o trvání či ukončení
pracovní neschopnosti samo o sobě totiž zároveň znamenalo právní překážku výkonu povolání,
zaměstnání nebo podnikatelské či jiné hospodářské činnosti, tudíž se dotklo základní práv
stěžovatele zaručených Listinou základních práv a svobod. V podání ze dne 14. 2. 2014 odkázal
na nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 15/12, podle kterého jsou ze
soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení
zdravotního stavu osoby, vyjma případů, kdy by takové rozhodnutí samo o sobě znamenalo
právní překážku výkonu povolání, zaměstnání, nebo podnikatelské či jiné hospodářské činnosti.
Napadené rozhodnutí se týkalo výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby a bylo
založeno na posouzení zdravotního stavu stěžovatele, přičemž toto posouzení představuje podle
stěžovatele překážku popsanou v citovaném nálezu Ústavního soudu, nadto se dotýká práv
stěžovatele zaručených mu ústavním pořádkem. Stěžovatel je přesvědčen, že se soud měl zabývat
důvodností žaloby a jeho návrhy na provedení důkazů. Stěžovatel proto navrhoval, aby Nejvyšší
správní soud usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[6] Žalovaná se ke kasační stížnosti stěžovatele vyjádřila v podání ze dne 28. 2. 2014, v němž
poukázala na to, že napadené rozhodnutí je ze soudního přezkumu podle ustanovení §158
písm. a) zákona o nemocenském pojištění vyloučeno, tudíž krajský soud rozhodl v souladu
se zákonem. Navrhovala proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
II.
Posouzení návrhu na zrušení ustanovení právního předpisu
[7] Podle ustanovení §27 zákona o nemocenském pojištění „po uplynutí podpůrčí doby stanovené
podle §26 se nemocenské vyplácí na základě žádosti pojištěnce po dobu stanovenou v rozhodnutí orgánu
nemocenského pojištění podle vyjádření lékaře orgánu nemocenského pojištění, který vyplácí nemocenské, pokud
lze očekávat, že pojištěnec v krátké době, nejdéle však v době 350 kalendářních dnů od uplynutí podpůrčí doby
stanovené podle §26, nabude pracovní schopnost, a to i k jiné než dosavadní pojištěné činnosti; takto
lze postupovat i opakovaně, přičemž při jednotlivém prodloužení výplaty nemocenského nesmí být doba tohoto
prodloužení delší než 3 měsíce. Nemocenské lze podle věty první vyplácet celkem nejdéle po dobu 350 kalendářních
dnů od uplynutí podpůrčí doby stanovené podle §26.“
[8] Podle ustanovení §158 písm. a) zákona o nemocenském pojištění „ze soudního přezkumu
jsou vyloučena rozhodnutí o výplatě nemocenského po uplynutí podpůrčí doby“.
[9] K výkladu citovaného ustanovení zákona o nemocenském pojištění existuje setrvalá
judikatura Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
23. 8. 2012, č. j. 5 As 17/2012 – 31), která dospívá k závěru, že „ustanovení §158 zákona
o nemocenském pojištění koresponduje s obecnou zásadou uplatňovanou ve správním soudnictví, dle které „soudy
nejsou povolány přezkoumávat samostatně výroky ve věcech zdravotního stavu a pracovní schopnosti - tato zásada
plyne jednak z obecné úpravy obsažené v §70 písm. d) s. ř. s. (úkony závisející výlučně na posouzení zdravotního
stavu osob, pokud samy o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání, jsou vyloučeny ze soudního
přezkumu), jednak z úprav předpisů o sociálním zabezpečení, které tento princip respektují a otázky zdravotního
stavu činí předmětem pozornosti soudů až v okamžiku, kdy je přezkoumáváno rozhodnutí správního orgánu
o dávkových nárocích - i tehdy se však vždy jedná o otázku odbornou, k níž si soud musí z hlediska skutkového,
aby ji mohl postavit najisto, povolat znalce, a to buď v rámci obecných norem procesních platných pro řízení
před soudem, anebo, v případě přezkumu rozhodnutí o dávkách důchodového pojištění, lze užít posudku
komise Ministerstva práce a sociálních věcí.“ (viz. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 6. 2006,
č. j. 6 Ads 41/2005 - 24 příst. na www.nssoud.cz).“
[10] Ustanovení §158 písm. a) zákona o nemocenském pojištění v souladu s výše uvedeným
tedy v rámci tohoto předpisu v oblasti nemocenského pojištění rozvádí a opětovně výslovně
zakotvuje pravidlo obsažené v ustanovení §70 písm. d) s. ř. s., podle kterého jsou ze soudního
přezkumu vyloučena rozhodnutí, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu
osob nebo technického stavu věcí, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu
povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti.
[11] Ústavní soud ale v nálezu ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 15/12, vyložil ustanovení §70
písm. d) s. ř. s. tak, že „úkony správního orgánu, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu
osob, jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny, ledaže by samy o sobě znamenaly právní překážku výkonu
povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popřípadě jiné hospodářské činnosti, nebo ledaže by šlo o úkony
dotýkající se základních práv zaručených Listinou základních práv a svobod.“
[12] Vycházeje z výše uvedeného názoru obsaženého v závazném nálezu Ústavního soudu
dospívá Nejvyšší správní soud k závěru, že je na místě zrušit ustanovení §158 písm. a) zákona
o nemocenském pojištění pro rozpor s tímto nálezem.
[13] Jak již bylo výše uvedeno, zákon o nemocenském pojištění v předmětném ustanovení
pouze rozvíjí obecné pravidlo zakotvené v §70 písm. d) s. ř. s. a navazuje na ně. Výklad
a aplikace tohoto ustanovení však byly podstatným způsobem ovlivněny nálezem Ústavního
soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/12, podle kterého by napadené rozhodnutí o výplatě nemocenského
po uplynutí podpůrčí doby nemělo být ze soudního přezkumu vyloučeno, neboť se dotýká
základních práv zaručených Listinou základních práv a svobod (čl. 36 odst. 2), a to prá va
na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci podle čl. 30 Listiny základních práv
a svobod. Nejvyšší správní soud přitom nevidí jediný důvod pro to, aby rozhodnutí o výplatě
nemocenského po uplynutí podpůrčí doby bylo vyloučeno ze soudního přezkumu, neboť opačný
závěr by byl v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/12, protože i zde se jedná
o rozhodnutí závislé výlučně na posouzení zdravotního stavu příjemce nemocenské.
[14] Pokud by tedy neexistovalo ustanovení §158 písm. a) zákona o nemocenském pojištění,
správní soudy by zkoumaly naplnění důvodů pro odmítnutí žaloby proti napadenému rozhodnutí
podle ustanovení §70 písm. d) s. ř. s., přičemž by v souladu s výše popsaným nálezem Ústavního
soudu bylo nutné podle názoru Nejvyššího správního soudu konstatovat, že soudní přezkum
takového rozhodnutí není vyloučen. Existence ustanovení §158 písm. a) zákona o nemocenském
pojištění však správní soudy nutí, aby žaloby proti rozhodnutím o výplatě nemocenského
po uplynutí podpůrčí doby odmítaly, ačkoli takovýto závěr je v rozporu s vykonatelným
a závazným nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/12. Zachování takovéto možnosti
by v budoucnosti mohlo vést k obcházení tohoto nálezu Ústavního soudu, neboť ve zvláštních
zákonech by mohla být přijata taková právní úprava, která by svým obsahem byla s nálezem
Ústavního soudu v rozporu a která by ze soudního přezkumu paušálně vylučovala rozhodnutí,
která závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob. Takovýto závěr by byl v rozporu
s čl. 89 odst. 2 Ústavy.
[15] Znění ustanovení §158 písm. a) zákona o nemocenském pojištění je přitom takového
charakteru, že nelze použít žádný ústavně konformní výklad, který by byl v souladu se závěry
Ústavního soudu obsaženými v jeho nálezu sp. zn. Pl. ÚS 15/12, neboť jeho znění je zcela jasné
a nepřipouští žádnou možnost přezkumu tam uvedeného typu rozhodnutí. Nejvyšší správní soud
je proto přesvědčen, že je na místě citované ustanovení zákona o nemocenském pojištění zrušit
pro jeho protiústavnost, přičemž Nejvyšší správní soud podpůrně odkazuje na znění
předmětného nálezu Ústavního soudu a usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2011,
č. j. 6 Ads 109/2009 – 72.
[16] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud v předmětné věci předložil Ústavnímu soudu
návrh na zrušení ustanovení právního předpisu, které na projednávanou věc dopadá, rozhodl
současně s tím podle §48 odst. 1 písm. a) s. ř. s. též o přerušení řízení na dobu, než Ústavní soud
o podaném návrhu rozhodne.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2014
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu