ECLI:CZ:NSS:2014:4.ADS.117.2013:19
sp. zn. 4 Ads 117/2013 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: I. S., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o
kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2013, č. j. 43
Ad 2/2013 – 31,
takto:
Návrh žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 6. 3. 2013, č. j. X zamítla námitky žalobkyně proti
rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 1. 2013, č. j. X, jímž žalovaná podle §
56 odst. 1 písm. a) a §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění
pozdějších předpisů, odňala žalobkyni od 16. 2. 2013 invalidní důchod s tím, že podle posudku
Okresní správy sociální zabezpečení v Příbrami ze dne 3. 1. 2013 již není invalidní, neboť její
pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 15
%.
[2] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 11. 2013, č. j. 43 Ad 2/2013 – 31, zrušil obě
shora uvedená rozhodnutí žalované, věc jí vrátil k dalšímu řízení a rozhodl dále, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[3] Proti tomuto rozsudku podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost,
v níž požádala o přiznání odkladného účinku. Tento návrh odůvodnila tím, že pokud by Nejvyšší
správní soud zrušil rozsudek krajského soudu, jímž bylo rozhodnutí stěžovatelky zrušeno,
znamenalo by to, že původní zrušené rozhodnutí stěžovatelky „obživne“. Důsledkem takového
rozhodování soudů by však nebylo zrušení nového rozhodnutí stěžovatelky vydaného v mezidobí
k realizaci původního rozsudku krajského soudu. Poté by vedle sebe stála dvě opačná rozhodnutí
stěžovatelky o téže věci. V této skutečnosti stěžovatelka spatřuje nepoměrně větší újmu ve smyslu
§73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“).
[4] Žalobkyně se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti vyjádřila, tak že
navrhla jeho zamítnutí a uvedla, že v důsledku odnětí invalidního důchodu se ocitla v tíživé
sociální situaci a přiznání odkladného účinku by mělo za následek prodloužení tohoto stavu.
[5] Podle §107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž za tím účelem přiměřeně užije §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
Podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2012 je k přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti třeba, aby výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a současně přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Návrh stěžovatelky, která je správním orgánem, je třeba hodnotit ve světle názoru
vyjádřeného v usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2007,
č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, publikovaného pod č. 1255/2007 Sb. NSS „S ohledem na postavení správního
orgánu v systému veřejné správy bude přiznání odkladného účinku kasační stížnosti k jeho žádosti vyhrazeno
zpravidla ojedinělým případům, které zákon opisuje slovy o nenahraditelné újmě.“ V citovaném rozhodnutí
rozšířený senát Nejvyššího správního soudu příkladmo uvádí jako relevantní situaci pro udělení
odkladného účinku případy vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení
zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským
materiálem zločinnému podniku.
[7] Nejvyšší správní soud si je plně vědom, že bylo několika jeho rozhodnutími vyhověno
stěžovatelce v její žádosti o odkladný účinek právě s přihlédnutím k citovanému usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Ans 3/2006 – 49, s ohledem
na problematičnost skutečnosti, že by vedle sebe mohla být dvě odlišná či dokonce opačná
správní rozhodnutí o téže věci (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 4. 2008,
č. j. 3 Ads 29/2008 – 35, dostupné na www.nssoud.cz), avšak v této věci dospěl Nejvyšší správní
soud k závěru, že stěžovatelce nelze vyhovět.
[8] Nejvyšší správní soud stejně jako např. v usnesení ze dne 15. 7. 2009,
č. j. 6 Ads 87/2009 – 49, upozorňuje, že institut odkladného účinku je primárně spjat
s žalobou jakožto nástrojem ochrany veřejných subjektivních práv adresáta veřejnoprávního
působení. Odkladný účinek přiznávaný žalobě má proto ochránit tohoto adresáta veřejné správy
před případnými neodstranitelnými negativními následky aktu veřejné správy. Postavení
žalovaného správního orgánu, jemuž soudní řád správní přiznal legitimaci podat kasační stížnost
jako orgánu moci výkonné, spíše nasvědčuje tomu, že poskytnutím legitimace k podání kasační
stížnosti správnímu orgánu se vyjadřuje zájem na efektivitě působení objektivního práva
a jednotě a zákonnosti rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví. Z tohoto hlediska
je nutno nazírat i na otázku odkladného účinku kasační stížnosti.
[9] Výše uvedené plně koresponduje se zákonnou úpravou možností přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. za přiměřeného použití ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s.,
které umožňuje přiznat odkladný účinek na návrh žalobce. Z textu posledně uvedeného
ustanovení, konkrétně ze slovního spojení „na návrh žalobce“, je možno usuzovat, že odkladný
účinek bude zpravidla přiznáván na návrh osoby, která se domáhá ochrany svých veřejných
subjektivních práv v postavení žalobce proti správnímu orgánu v postavení žalovaného. Přiznání
odkladného účinku na návrh stěžovatele, který je jako správní orgán v postavení žalovaného,
bude tedy připadat v úvahu pouze ve výjimečných případech.
[10] Dále je nutno podotknout, že sama kasační stížnost je opravným prostředkem
mimořádným, neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu. Přiznání
odkladného účinku pravomocného rozhodnutí je třeba připustit pouze tehdy, jestliže nezbytnost
odkladného účinku převáží nad požadavkem právní jistoty a stability právních vztahů opírajících
se o pravomocná rozhodnutí soudů. Pokud by správní orgány neměly být vázány pravomocným
rozhodnutím krajských soudů, kterými se ruší jejich správní akty, pak by zákonodárce musel zcela
změnit koncepci správního soudnictví a vyloučit právní moc rozhodnutí krajských soudů.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
opsal slovy o nepoměrně větší újmě.
[11] Nejvyšší správní soud konstatuje, že v posuzovaném případě stěžovatelka újmu, která by
jí měla vzniknout, nijak nekonkretizovala. Samotná okolnost, že stěžovatelka je povinna
respektovat závazný právní názor krajského soudu ani to, že by v případě případného zrušení
napadeného rozsudku krajského soudu „obživlo“ původní rozhodnutí stěžovatelky, nemůže
znamenat nepoměrně větší újmu, která by odůvodňovala přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti stěžovatelky. V takovém případě by totiž musel Nejvyšší správní soud přiznávat
odkladný účinek automaticky všem kasačním stížnostem podaným žalovanými správními orgány,
což shora citované usnesení rozšířeného senátu vylučuje. V posuzované věci by proto přiznání
odkladného účinku přineslo újmu žalobkyni, jak vyplývá z jejího vyjádření.
[12] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v daném případě
nejsou podmínky ustanovení §73 odst. 2 s. ř. s. naplněny.
[13] Z důvodů uvedených proto Nejvyšší správní soud podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s. návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Tím Nejvyšší správní
soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2014
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu