ECLI:CZ:NSS:2014:4.ADS.84.2013:44
sp. zn. 4 Ads 84/2013 - 44
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Hynka Baňoucha a Mgr. Aleše Roztočila, ve věci žalobkyně: N. M., zast. JUDr. Vlastou
Dohnalovou, advokátkou, se sídlem Petra Bezruče č. p. 598, Sokolov, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2013, č. j. 16 Ad 28/2012 – 64,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně JUDr. Vlastě Dohnalové se p ř i z n á v á odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 3.146,-- Kč, která jí bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení. Náklady
právního zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení usnesení Krajského
soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2013, č. j. 16 Ad 28/2012 – 64, jímž byla pro opožděnost odmítnuta její
žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) ze dne
21. 9. 2011, č. j. X, kterým byly zamítnuty námitky žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí žalované ze
dne 19. 7. 2011, č. j. X, kterým byl (z důvodu dodatečného započítání doby péče o dítě) žalobkyni
podle §56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších
předpisů a podle čl. 39 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o sociálním zabezpečení,
publikované pod sdělením č. 29/2003 Sb.m.s., od 17. 7. 2008 zvýšen starobní důchod tak, že jeho
výše činí 4.572 Kč měsíčně. Krajský soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů řízení. Stěžovatelka podala žalobu k poštovní přepravě dne 29. 7. 2012, ačkoli
včasnou žalobu byla povinna podat do 21. 3. 2012, o čemž byla poučena usnesením Okresního
soudu v Sokolově ze dne 31. 1. 2012, č. j. 11 Nc 97/2011 - 6, jímž zastavil řízení o žalobě, jímž
stěžovatelka napadala totéž rozhodnutí žalovaného. Okresní soud v Sokolově poučil stěžovatelku,
že vzhledem k tomu, že řízení bylo zastaveno v občanském soudním řízení proto, že šlo o věc,
v níž měla být podána žaloba ve správním soudnictví, je lhůta k podání žaloby zachována, je-li
žaloba podána u věcně a místně příslušného soudu ve správním soudnictví (Krajského soudu v
Plzni) do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto usnesní (k čemuž došlo dne 21. 3. 2012).
Proti tomuto usnesení krajského soudu podala stěžovatelka včasnou kasační stížnost, v níž
uplatnila důvody nepodřazené pod některé z ustanovení v §103 odst. 1 písm. a) až e) zákona č.
150/2012 Sb., soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s."), a v níž
obsahově namítala zejména, že výše důchodu nebyla vypočítána správně. Protože stěžovatelka
nemá vysokoškolské právnické vzdělání a nebyla zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.),
avšak splňovala podmínky pro osvobození od soudních poplatků, soud jí ustanovil zástupkyni z řad
advokátů (§35 odst. 8 s. ř. s.). Elektronickým podáním ze dne 6. 1. 2004, opatřeným zaručeným
elektronickým podpisem, vzala stěžovatelka prostřednictvím své zástupkyně kasační stížnost
v celém rozsahu zpět, neboť poté, co za účelem doplnění stížnosti převzala věc a seznámila se s ní,
dospěla ustanovená zástupkyně k závěru, že žaloba byla zřejmě podána opožděně a kasační stížnost
je bezpředmětná.
Dne 27. 1. 2014 doručila stěžovatelka zdejšímu soudu podání, v němž zopakovala průběh
projednávání své věci a nesouhlasila s rozhodnutím krajského soudu. Vyslovila rovněž nesouhlas
s doložkou zastupitelnosti ustanovené advokátky (substituční doložka), obsaženou v plné moci ve
věci nové žádosti o posouzení výše důchodu, kterou jí advokátka předložila k podpisu. Dále
popisovala, jak měla být poškozena postupem jiného advokáta před Okresním soudem v Sokolově
a žádala, aby se „Nejvyšší soud“ věcí zabýval.
Podle §37 odst. 4 s. ř. s. může vzít navrhovatel svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm
soud nerozhodl. Podle ustanovení §47 písm. a) s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, vzal -li
navrhovatel svůj návrh zpět.
Podle §64 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §41a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, v platném znění, dále „o. s. ř.“ může být úkon odvolán, jen jestliže jeho odvolání dojde
soudu nejpozději současně s tímto úkonem.
Při zastupování činí zástupce úkony za zastupovanou osobu. Ze zastoupení vznikají práva
a povinnosti přímo zastoupenému (§436 odst. 1 a §3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský
zákoník, ve znění platném v okamžiku zpětvzetí). Ustanovená zástupkyně stěžovatelky vzala
kasační stížnost zpět úkonem, který došel zdejšímu soudu dne 6. 1. 2014. Podání stěžovatelky,
z jehož části podle obsahu vyplývalo, že může jít o odvolání zpětvzetí kasační stížnosti, bylo
zdejšímu soudu doručeno dne 27. 1. 2014, tedy poté, co mohl být tento úkon odvolán (srovnej
i rozsudek zdejšího soudu ze dne 12. 3. 2004, č. j. 7 Azs 35/2004 - 72, citovaná
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz, nebo
obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1211/99 či usnesení ze dne
31. 7. 2002, sp. zn. 29 Odo 500/2002 citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná
z www.nsoud.cz). Ani pokud by tedy podání stěžovatelky ze dne 27. 1. 2014 bylo posouzeno jako
odvolání zpětvzetí kasační stížnosti, nemohl by soud k takovému odvolání přihlédnout.
Proto Nejvyšší správní soud usnesením v souladu s ustanovením §47 písm. a) s. ř. s., za použití
§120 s. ř. s. řízení zastavil.
O náhradě nákladů řízení bylo za použití ustanovení §60 odst. 3 věta první s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.
Nejvyšší správní soud dále rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů soudem ustanovené
zástupkyně stěžovatelky. Protože zástupkyně stěžovatelky je advokátka, má dle §35 odst. 8 s. ř. s.
právo na náhradu odměny a hotových výdajů vůči státu. Výši odměny stanovil Nejvyšší správní
soud v souladu s §7 a §9 odst. 2, §11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní
tarif, na 1000 Kč za úkon. Zástupci stěžovatele přitom náleží odměna za d va úkony právní služby
(příprava a převzetí věci a zpětvzetí kasační stížnosti). Náhrada hotových výdajů pak zástupkyni
stěžovatelky náleží ve výši 300 Kč za úkon (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Protože
zástupkyně stěžovatelky doložila, že je plátkyní DPH, zvyšuje se odměna a náhrada hotových
výdajů o příslušnou sazbu daně. Celkem tedy činí odměna a náhrada hotových výdajů stěžovatele,
včetně DPH, 3.146 Kč. Tato částka bude vyplacena ustanovenému zástupci do dvou měsíců od
právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. února 2014
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu