ECLI:CZ:NSS:2014:4.AS.170.2013:34
sp. zn. 4 As 170/2013 - 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: TR Service, s. r. o.,
IČ: 25089188, se sídlem Radošovická 996/4, Praha 10, zast. Mgr. Pavlem Uhlířem, advokátem, se
sídlem třída Karla IV. 468/18, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní
rozvoj, se sídlem Staroměstské náměstí 6, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2013, č.j. 7 Ca 145/2009 - 64,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí
žalovaného ze dne 30. 3. 2009, č. j. 792/2008-83/79, kterým bylo zamítnuto odvolání
žalobkyně proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního, ze dne
10. 9. 2007, č. j. S-MHMP-74037/2007/OST/So/Cs, jímž bylo podle §97 odst. 3 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, zrušeno rozhodnutí Úřadu městské části Prahy 5, odboru výstavby
ze dne 27. 9. 2006, č. j. Výs. Hl. 1112-4716/06-De-R, o povolení užívání stavby označené jako
„Stavební úpravy nebytového prostoru č. 1112/23 na Sport-Bar v 1. NP domu č. p. 1112 v k. ú. Hlubočepy,
Trnkovo náměstí 1112, Praha 5.“ a věc byla vrácena Úřadu městské části Praha 5.
[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 10. 2013, č.j. 7 Ca 145/2009 – 64, žalobu
zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[3] Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) včas
kasační stížnost spojenou s návrhem na přiznání odkladného účinku. Stěžovatelka návrh na
přiznání odkladného účinku odůvodnila tím, že po vydání kolaudačního rozhodnutí
k předmětným nebytovým prostorám uzavřela s účinností od 1. 10. 2006 nájemní smlouvu se
společností forbest s. r. o., IČ: 27568156, se sídlem Celetná 565/26, Praha 1 (od 3. 10. 2013 se
sídlem Cetyňská 496/7, Košíře, Praha 5). Nájemní vztah byl uzavřen na dobu určitou deseti let,
počínaje od 1. 10. 2006 a má tedy skončit ke dni 1. 10. 2016. Uvedený nájemce v pronajatých
prostorách provozuje Sport-Bar. Stěžovatelka se tak v současné době nachází v situaci, kdy
následkem žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného není předmět nájmu (Sport-Bar)
způsobilý k provozu. Stěžovatelka dále poukázala na skutečnost, že do koupě předmětného
nebytového prostoru a jeho přestavby investovala finanční prostředky v řádu miliónů korun
českých, přičemž z doposud uhrazeného nájemného v roční výši 600 000 Kč je uhrazena pouze
malá část investovaných prostředků. Ukončení provozování Sport-Baru by tak pro stěžovatelku
znamenalo újmu, která by vedla k jejímu úpadku, neboť zdroj příjmů z nájemného slouží k plnění
jejích závazků, nehledě k tomu, že by po ní nájemce mohl požadovat ušlý zisk, pokud by došlo
k nucenému ukončení nájmu Sport-Baru zákazem jeho provozu před řádným uplynutím
nájemního vztahu. Stěžovatelka dále uvedla, že zákaz provozu Sport-Baru reálně hrozí, neboť
v minulosti již stavební úřad vydal rozhodnutí, jímž zakázal jeho provoz. Po přiznání odkladného
účinku žalobě podané u městského soudu pak své rozhodnutí o zákazu provozu zrušil.
S ohledem na výše uvedené je stěžovatelka přesvědčena, že jí reálně hrozí v důsledku zákazu
provozování Sport-Baru nenahraditelná újma, přičemž přiznání odkladného účinku se nemůže
nepřiměřeným způsobem dotknout nabytých práv třetích osob a stěžovatelka si není vědoma
okolností, které by v souvislosti s přiznáním odkladného účinku měly být v rozporu s veřejným
zájmem.
[4] K návrhu na přiznání odkladného účinku se vyjádřil žalovaný tak, že ponechává na
zvážení Nejvyššího správního soudu, zda jsou pro tento postup splněny všechny podmínky
stanovené zákonem č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). V této souvislosti
žalovaný uvedl, že mu není známo, že by stěžovatelka ve věci povolení užívání předmětného
nebytového prostoru učinila nějaké kroky směřující k legalizaci nezákonného stavu.
[5] Zákonem č. 303/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, došlo s účinností od 1. 1. 2012 i ke změně
úpravy podmínek pro přiznání odkladného účinku v §73 s. ř. s. Na rozdíl od předchozí právní
úpravy již není nutné prokazovat tzv. nenahraditelnou újmu žalobce (resp. důvodnou obavu
její hrozby), nýbrž stačí pouze poukázat na nepoměr mezi následkem (slovy zákona „újmou“),
který by vznikl žalobci nepřiznáním odkladného účinku a případnou újmou, která by mohla
vzniknout jiným osobám, pokud by k odložení účinků jinak vykonatelného rozhodnutí došlo.
Přiznání odkladného účinku nesmí být současně v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Podmínky pro přiznání odkladného účinku tak byly citovanou novelou s. ř. s. zmírněny.
[6] Při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjišťuje
kumulativní splnění zákonných předpokladů vyplývajících z §73 odst. 2 ve spojení s §107 odst. 1
s. ř. s., tj. :
1) nepoměrně větší újmy způsobené stěžovateli v případě, že účinky napadeného
rozhodnutí nebudou odloženy ve vztahu k újmě způsobené jiným osobám, pokud
by účinky rozhodnutí odloženy byly; a zároveň
2) absenci rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Je-li odkladný účinek přiznán, pozastavují se ty účinky napadeného správního rozhodnutí,
které z povahy věci pozastavit lze (tj. uložené právní povinnosti nelze vynucovat, přiznaná
oprávnění nelze uplatňovat, odejmutá oprávnění zůstávají zachována, atd.).
[7] Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám
jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit a prokázat
vznik újmy má proto stěžovatel. Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal
výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností to vyvozuje
a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit
o tom, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem krajského
soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná,
nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
[8] Pokud jde o splnění druhého zákonného předpokladu, tj. že přiznání odkladného účinku
není v rozporu s veřejným zájmem, soud vychází z povahy věci a z obsahu spisového materiálu
a dále mj. i z vyjádření žalovaného, jehož úlohou je ze zákona hájit veřejný zájem na bezpečném
užívání budov.
[9] Z výše uvedených tvrzení stěžovatelky osvědčených předloženými doklady (zejména
předmětnou nájemní smlouvou) i z obsahu soudního spisu soud dovodil, že újma hrozící
stěžovatelce je skutečná a intenzívní. Nemožnost dále pronajímat shora uvedený nebytový
prostor v důsledku vykonatelnosti napadeného rozhodnutí žalovaného by stěžovatelku
nepochybně po finanční stránce značně poškodila, jak na to poukazuje v návrhu na přiznání
odkladného účinku. Naproti tomu újma způsobená přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti třetím osobám zde z povahy věci nepřipadá v úvahu. Lze proto konstatovat, že první
podmínka pro přiznání odkladného účinku splněna je. Ztráta příjmu z pronájmu předmětného
nebytového prostrou by mohla pro stěžovatelku představovat nepoměrně větší újmu, než která
by mohla vzniknout jiným osobám, pokud by se výkon a jiné právní následky napadeného
rozhodnutí odložily.
[10] Soud se dále zabýval otázkou, zda je splněna i druhá podmínka, tj. zda by přiznání
odkladného účinku nebylo v rozporu s veřejným zájmem. V daném případě připadá v úvahu
veřejný zájem na zajištění bezpečného užívání a provozu budov. V posuzované věci však ze spisu
nevyplývá žádné nebezpečí, které by bylo spojeno s provozování předmětných nebytových
prostor. Lze tedy konstatovat, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu
s veřejným zájmem. Stejný závěr lze dovodit i z vyjádření žalovaného, který neuvedl žádný
veřejný zájem, s nímž by přiznání odkladného účinku bylo v rozporu, ani netvrdil a neprokázal
žádnou újmu, kterou by tím utrpěly třetí osoby, a případné přiznání odkladného účinku ponechal
na zvážení Nejvyššího správního soudu. Ostatně ke shodnému závěru dospěl i městský soud,
který k návrhu stěžovatele odkladný účinek žalobě přiznal usnesením ze dne 11. 11. 2011,
č. j. 7 Ca 145/2009 - 55.
[11] Protože obě zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku byly splněny, rozhodl
Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Rozhodnutí o přiznání
odkladného účinku zároveň v žádném případě nepředjímá výsledek řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2014
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu