ECLI:CZ:NSS:2014:4.AS.33.2014:19
sp. zn. 4 As 33/2014 - 19
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ing. J. H., proti
žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha 1, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 1. 2014, č. j. 15 Af
157/2013 - 49,
takto:
I. Návrh na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá .
II. Kasační stížnost se zamítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 1. 2014, č. j. 15 Af 157/2013 - 49,
nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a nevyhověl návrhu žalobce
na ustanovení zástupce pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2013,
č. j. 35097/13/7001-31001-505350. V odůvodnění soud uvedl, že u žalobce nebyly splněny
podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť údaje v prohlášeních
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech nejsou úplné, když neposkytují ucelený
přehled o majetkové a sociální situaci žalobce. V reakci na první neúplné prohlášení soud žalobci
zaslal přípis ze dne 3. 1. 2014, ve kterém zevrubně popsal, jakým způsobem je třeba prohlášení
vyplnit a jaké dokumenty k němu případně doložit, aby soud mohl o žádosti věcně rozhodnout.
Dále soud žalobce upozornil, že nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce na majetek větší
hodnoty by mohly mít vliv na osvobození od soudních poplatků a je nutné tento majetek uvést,
označit rozhodnutí správního nebo soudního orgánu o nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce
i exekuční titul a specifikovat výši dlužné částky. Hodnocení, které z uvedených údajů jsou
relevantní pro úvahu o osvobození od soudních poplatků, je věcí soudu a žalobci nepřísluší, aby
sám hodnotil relevanci údajů a sděloval soudu jen některé. Žalobce však i ve druhém prohlášení
uvedl, že nemá žádný majetek větší ceny, který by mohl být zpeněžen a být použit k úhradě
soudních poplatků, neboť veškerý majetek je nezákonně obstaven a je na něho nařízena exekuce;
z těchto důvodů nemůže se svým majetkem (větší hodnoty) volně disponovat, a proto
jej do prohlášení neuvedl. Soud shledal, že žalobce má majetek větší hodnoty, byť neuvedl, o jaký
konkrétní majetek se jedná; žalobce soudu nesdělil, ani nedoložil, že na tento majetek byl nařízen
výkon rozhodnutí nebo exekuce. Žalobce dále navzdory upozornění ze strany soudu neuvedl,
kdo je jeho věřitelem, jaká je konkrétní výše dluhů, důvod jejich vzniku, výše měsíční splátky,
splatnost dluhu, atd. Z prohlášení není seznatelné, že by žalobce hradil jakýkoliv měsíční výdaj
(např. nájemné, elektřinu, atd.); zřejmé nejsou ani náklady na domácnost. Soud proto posoudil
tvrzení žalobce jako neúplná, v důsledku čehož žalobce ve vztahu k žádosti o osvobození
od soudních poplatků neunesl břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. Vzhledem k tomu,
že u žalobce nejsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, není splněna
první zákonná podmínka pro ustanovení zástupce, proto soud nevyhověl ani návrhu
na ustanovení zástupce.
V kasační stížnosti proti tomuto usnesení a v jejím doplnění žalobce (dále jen
„stěžovatel“) namítal, že osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a ustanovení
zástupce bylo důvodné, neboť na základě stejných podkladů mu bylo v jiných řízeních
opakovaně přiznáno. Stěžovatel současně požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl,
aby mu Nejvyšší správní soud ustanovil zástupce.
Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti podané kasační stížnosti.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu v řízení o kasační stížnosti proti usnesení
krajského soudu o zamítnutí návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků není třeba trvat na zaplacení
soudního poplatku za kasační stížnost ani na povinném zastoupení advokátem (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 10. 2007, č. j. 1 Afs 65/2007 - 37, www.nssoud.cz).
Citovaný právní názor lze bezpochyby aplikovat též v projednávané věci, neboť striktní
trvání na podmínce zaplacení soudního poplatku za řízení o kasační stížnosti by způsobilo jen
řetězení téhož problému, případně by mohlo vést k nepřípustnému odepření přístupu
k Nejvyššímu správnímu soudu. S ohledem na tuto skutečnost netrvá Nejvyšší správní soud
na platbě soudního poplatku, ani na povinném zastoupení advokátem. Stěžovatelem požadované
ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti tak není třeba k ochraně jeho práv, neboť
nedostatek zastoupení nebrání stěžovateli v přístupu k soudu a předmětem řízení o kasační
stížnosti je právně nikoliv složitá otázka týkající se osobních a majetkových poměrů stěžovatele.
Nejvyšší správní soud proto stěžovateli zástupce z řad advokátů neustanovil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 3 a 4
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady
podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu kasační
stížnosti je zřejmé, že ji stěžovatel podal z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti
spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné právní
posouzení spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní
názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.
Kasační stížnost není důvodná.
Podle §36 odst. 3 s. ř. s. „[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto
rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou
žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě
neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.“
Základní podmínku pro osvobození od soudních poplatků tvoří povinnost žadatele
doložit, že nemá dostatečné prostředky. Tuto podmínku stěžovatel v projednávané věci nesplnil.
Ve svých prohlášeních totiž navzdory velmi podrobné a plně srozumitelné výzvě soudu popsal
své majetkové poměry jen velmi obecně, aniž uvedl konkrétní údaje ke svému majetku, k údajně
nařízenému výkonu rozhodnutí či exekuci, ke svým dluhům a k nákladům na běžné životní
potřeby.
Nejvyšší správní soud shledal, že prohlášení stěžovatele neobsahují všechny informace
relevantní pro posouzení, zda jsou splněny podmínky pro osvobození stěžovatele od soudních
poplatků. Stěžovatel v něm neoznačil svůj majetek větší hodnoty (ačkoliv je zjevné, že takový
vlastní), přesnou výši svých dluhů a jejich splátek, ani nevyčíslil své běžné životní náklady.
Stěžovatel rovněž neuvedl, z jakých prostředků financuje své běžné výdaje a splácí své dluhy.
Stěžovateli nic nebránilo v tom, aby vyplnil zaslaný tiskopis a přiložil příslušné přílohy,
případně mohl jiným věrohodným způsobem konkrétně popsat svou aktuální majetkovou
a výdělkovou situaci a doložit ji. Stěžovatel tak neučinil, čímž krajskému soudu znemožnil
objektivní posouzení jeho aktuálních poměrů. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že je zcela
legitimní požadovat po osobách žádajících, aby stát nesl náklady jejich soudních řízení, prokázání
toho, že se skutečně nacházejí v situaci, která jim neumožňuje soudní poplatek zaplatit.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu „[p]ovinnost doložit nedostatek
prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků (§36 odst. 3
s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti
nezjišťuje“ (srov. usnesení tohoto soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publ. pod
č. 537/2005 Sb. NSS).
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel navzdory výzvě soudu podrobně vysvětlující,
jaké informace soud pro rozhodnutí o žádosti potřebuje, věrohodně a úplně neprokázal svou
majetkovou a výdělkovou situaci. Stěžovatel tedy nedoložil, že nemá dostatečné prostředky, proto
krajský soud rozhodl správně, pokud mu osvobození od soudního poplatku nepřiznal. Na této
skutečnosti nemůže nic změnit ani tvrzení stěžovatele, že je mu v jiných soudních řízeních (blíže
nespecifikovaných) osvobození od soudních poplatků přiznáváno na základě stejných podkladů,
jaké předložil v projednávané věci. Krajský soud totiž přistoupil k rozhodnutí o žádosti
stěžovatele velmi svědomitě, řádně stěžovatele vyzval a poučil a následně též pečlivě odůvodnil,
proč žádosti nevyhověl. Tím krajský soud zcela zřetelně odlišil projednávanou věc od jiných
řízení, na která stěžovatel obecně poukázal.
Podle §35 odst. 8 věta první s. ř. s. „[n]avrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen
od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit
usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené
v odstavci 2 platí v takovém případě stát.“
Prvotní podmínkou pro ustanovení zástupce soudem je existence předpokladů pro
osvobození od soudních poplatků. Jak již bylo uvedeno výše, stěžovatel znemožnil objektivní
posouzení svých aktuálních poměrů a nedoložil, že nemá dostatečné prostředky. Existence
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků tak nebyla prokázána, tudíž nebyla splněna
ani podmínka pro ustanovení zástupce soudem. Krajský soud proto rozhodl správně, pokud
návrhu žalobce na ustanovení zástupce nevyhověl.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že nezjistil namítanou nezákonnost napadeného
rozhodnutí, a proto kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
29. 1. 2014, č. j. 15 Af 157/2013 - 49, zamítl jako nedůvodnou.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 a §120 s. ř. s.
Úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala a stěžovatel nebyl v řízení úspěšný, žádný
z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. března 2014
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu