ECLI:CZ:NSS:2014:4.AS.64.2014:82
sp. zn. 4 As 64/2014 - 82
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: Ing. K. S., zast. Mgr.
Janem Škopem, advokátem, se sídlem Slivenecká 6, Praha 5, proti žalovanému: Katastrální úřad
pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště v Českých Budějovicích, se sídlem Lidická 11,
České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 26. 2. 2014, č. j. 10 A 102/2013 – 39,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Přehled dosavadního řízení
[1] Žalobce podal dne 5. 9. 2013 u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobu
na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, které se měl žalovaný (a dále i Zeměměřický
a katastrální inspektorát v Českých Budějovicích) dopustit tím, že nereagoval na opakovaný
podnět ze dne 25. 5. 2013, jímž žalobce žádal o opravu údajů v katastru nemovitostí týkajících
se pozemku p. č. 2843/4 v k. ú Třitim.
[2] Žalobce poukázal na skutečnost, že již podáním ze dne 5. 10. 1998 žádal o opravu údajů
zapsaných v katastru nemovitostí u pozemků p. č. 2843/4 a 2843/2 v k. ú. Třitim. Žalovaný
na základě tohoto podnětu rozhodnutím ze dne 22. 3. 1999 opravil údaje katastru nemovitostí
u pozemku p. č. 2843/2 v k. ú. Třitim a částečně též u pozemku p. č. 2834/4 v k. ú. Třitim.
Žalobce však má za to, že neopravil všechny údaje v katastru nemovitostí u pozemku
p. č. 2843/4 v k. ú. Třitim tak, aby odpovídaly listinám (včetně geometrického plánu ze dne
30. 5. 1975, č. 762-201-227-75) na základě kterých byla tato nemovitost zapsána na list vlastnictví
žalobce. Neopravené údaje katastru nemovitostí podle žalobce neodpovídají geometrickému
a polohovému určení západní a části jižní hranice určené výše uvedeným geometrickým plánem.
Žalovaný neuvedl, z jakého důvodu nedokončil započatou opravu údajů katastru nemovitostí
u pozemku p. č. 2843/4 v k. ú. Třitim a nedodržel §8 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru
nemovitostí (katastrální zákon). Chyba v údajích katastru nemovitostí vznikla podle žalobce
obnovou operátu ke dni 2. 12. 1987. Další důkaz o chybných údajích katastru nemovitostí
k pozemku p. č. 2843/4 a porušení zákona ze strany žalovaného podle žalobce představuje
úřední záznam vyhotovený žalovaným dne 8. 9. 2004, v němž je uvedeno, že geometrický plán
č. 762-201-227-5 není platným a určujícím pro geometrické a polohové určení vlastnických hranic
pozemku p. č. 2843/4 v k. ú. Třitim. Žalovaný dává v údajích katastru nemovitostí přednost
uživatelským hranicím zjištěným při obnově operátu, před vlastnickou hranicí uvedenou
v listinách, konkrétně v naposledy uvedeném geometrickém plánu. Žalobce dále vyjádřil
přesvědčení, že žalovaný tím, že v řízení ukončeném rozhodnutím ze dne 22. 3. 1999 opravil
pouze částečně údaje katastru nemovitostí u pozemku p. č. 2843/4 v k. ú. Třitim, rozhodoval
o vlastnickém právu žalobce, což mu nepřísluší. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl,
aby krajský soud uložil žalovanému provést opravu údajů katastru nemovitostí tak,
aby u pozemku p. č. 2843/4 v k. ú. Třitim odpovídaly listinám založeným ve sbírce listin katastru
nemovitostí a uhradil žalobci náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku.
[3] Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26. 2. 2014, č. j. 10 A 102/2013
– 39, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Krajský soud předeslal, že předpokladem pro uplatnění žaloby na ochranu proti nečinnosti
je existence řízení, u kterého se předpokládá jeho ukončení vydáním rozhodnutí či osvědčení
a toto řízení není dosud ukončeno. Poukázal na skutečnost, že žalobce dne 1. 4. 2013 učinil
podání v záležitosti nečinnosti ve věci návrhu na opravu chyby ze dne 5. 10. 1998, které
se vztahuje k parcelám č. 2843/2 a 2843/4 v k. ú. Třitim a v němž uvádí, že žalovaný je po dobu
celých 15 let nečinný, v důsledku čehož žalobce nemůže nakládat s celou svou nemovitostí.
[4] Krajský soud shledal, že žalobce dovozuje, že řízení bylo zahájeno jeho podnětem ze dne
1. 4. 2013, uplatněným podle §42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve věci návrhu žalobce
na opravu chyby ze dne 5. 10. 1998, na základě kterého byly projednávány chyby v údajích
katastru nemovitostí ohledně pozemků p. č. 2843/2 a p. č. 2843/4 v k. ú. Třitim. Řízení z roku
1998 je podle krajského soudu zapotřebí odlišit od podání učiněného žalobcem dne 1. 4. 2013
a doručeného katastrálnímu úřadu dne 3. 4. 2013. Řízení zahájené na základě podání žalobce
z 5. 10. 1998 bylo ukončeno rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 3. 1999, č. j. OR-323/1998.
Toto rozhodnutí je v právní moci. Není tu proto žádné neukončené řízení z té doby. Skutečnost,
že žalobce svým podáním ze dne 1. 4. 2013 projevuje názor, že nebyl opraven jeden
ze zlomových bodů, neznamená, že řízení zůstalo neukončeno. Jestliže žalobce byl názoru,
že takovou chybu je zapotřebí opravit, bylo zapotřebí využít opravné prostředky umožňující
obranu proti rozhodnutí, které nahlíží jako nesprávné. Jestliže tak neučinil, nelze se nápravy
vadného rozhodnutí domáhat prostřednictvím procesní ochrany proti nečinnosti správního
orgánu. V souzené věci je proto zapotřebí vycházet z toho, že řízení zahájené na základě podání
žalobce ze dne 5. 10. 1998 je ukončeno a nejedná se o situaci, kdy podání bylo vyřízeno pouze
částečně a předmět řízení zůstal nevyčerpán.
[5] Krajský soud poznamenal, že žalobou na ochranu proti nečinnosti se lze vydání
rozhodnutí domáhat pouze ve lhůtě 1 rok ode dne, kdy marně proběhla lhůta stanovená
zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí. Jestliže bylo řízení o opravě chyby v katastru
nemovitostí ukončeno pravomocným rozhodnutím, pak žádné řízení neběží již od března 1999.
Dále je podle krajského soudu třeba vzít na zřetel, že přednost před využitím procesního
prostředku na ochranu proti nečinnosti má právě žaloba proti rozhodnutí správního orgánu.
Takové rozhodnutí bylo v roce 1999 vydáno a tímto rozhodnutím bylo řízení skončeno. Právní
názor žalobce, že oprava hranic pozemku p. č. 2843/4 k. ú. Třitim nebyla správně provedena,
byl právě tím důvodem, který žalobce měl vést k využití opravného prostředku ve formě
odvolání, což se však nestalo. Nevyužití opravného prostředku nelze nahrazovat podáními
v záležitosti nečinnosti správního orgánu.
[6] Žalobce své podání ze dne 1. 4. 2013 podřadil ustanovení §42 správního řádu, s tím,
že nečinnost v záležitosti opravy chyby v katastru nemovitostí trvá po dobu 15 let. Soud vycházel
z obsahu tohoto podání, ze kterého vyplývá, že řízení z roku 1998 zůstalo neskončeno
a konstatoval, že se jedná o podnět ve smyslu §42 správního řádu. V důsledku takového podání
ještě není zahájeno žádné řízení, což znamená, že neběží žádné řízení, jehož výsledkem by mělo
být vydání rozhodnutí. Toto žalobcovo podání bylo dne 23. 4. 2013 vyřízeno sdělením
žalovaného. Za rozhodující krajský soud označil, že neběží žádné řízení, jehož výsledkem by mělo
být vydání správního rozhodnutí, a proto podmínka probíhajícího řízení ve smyslu §79 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) splněna není a nejsou tak dány podmínky
pro využití žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Shodná situace by podle
krajského soudu vyvstala, i pokud by na podání žalobce bylo nahlíženo jako na stížnost na postup
správního orgánu, protože žalobcovo podání z 1. 4. 2013 bylo vyřízeno písemným sdělením
a vyřizování stížností podřaditelné žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu není.
Argumentací žalobce dovozující, že ohledně předmětné parcely jsou v katastru nemovitostí
evidovány chybné údaje, se krajský soud nezabýval, protože se jedná o výhrady věcné povahy,
které nelze posuzovat v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti, v němž soud výlučně
hodnotí, běží-li správní řízení a to není předepsaným způsobem ukončeno. Krajský soud
tak uzavřel, že tu není žádné neskončené správní řízení o opravě chyby v katastru nemovitostí
ohledně hranice pozemkových parcel č. 2843/2 a č. 2843/4 v k. ú. Třitim, nejsou tudíž splněny
požadavky §79 s. ř. s. pro uplatnění takové žaloby a žaloba proto není důvodná.
[7] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včas kasační stížnost, v níž
v prvé řadě označil za prokázané, že žaloba směřovala proti Zeměměřickému a katastrálnímu
inspektorátu v Českých Budějovicích (dále též „ZKI“) přičemž Katastrální úřad pro Jihočeský
kraj, Katastrální pracoviště v Českých Budějovicích byl uveden jako druhý žalovaný. Stěžovatel
poukázal na svůj podnět ze dne 25. 5. 2013, který ZKI převzal dne 27. 5. 2013 a vyjádřil
přesvědčení, že tímto podnětem postupoval v souladu s §80 odst. 1 správního řádu. Dále
poukázal na vyjádření k žalobě ze dne 2. 10. 2013, č. j. KÚ – 1852/2013-300-15000-2, v němž
žalovaný uvedl, že mu nebylo předloženo shora uvedené podání žalobce ze dne 25. 5. 2013, proto
nemohl být nečinný a zmínil, že předmětné podání bylo předloženo ZKI. Rovněž v přípise
krajského soudu ze dne 17. 10. 2013, č. j. 10 A 102/2013 – 20, je jako žalovaný uveden ZKI.
Podle stěžovatele tak krajský soud jednal s nesprávným žalovaným, což představuje vadu, která
mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
[8] Žalovaný (ZKI) byl podle stěžovatele prokazatelně nečinný, když na jeho podnět ve věci
opravy chyby v údajích katastru nemovitostí u pozemku p. č. 2843/4 v k. ú. Třitim nereagoval.
Údaje katastru nemovitostí ke dni zaevidování podnětu dne 27. 5. 2013 byly prokazatelně
v rozporu s listinami, které splňují zákonem předepsané náležitosti pro provedení zápisu.
Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že byl na svých právech poškozen nečinností správního orgánu,
neboť část pozemku p. č. 2843/4 v k. ú. Třitim byla převedena do vlastnictví jiného vlastníka,
stav katastru nemovitostí u pozemku p. č. 2843/4 v k. ú. Třitim nebyl ke dni 27. 5. 2013 odrazem
práv a závazků vážících se k tomuto pozemku. Žalovaný (ZKI) neměl být vyloučen z přezkumu
nečinnosti soudem, neboť jeho nečinnost zasáhla do základního práva stěžovatele vlastnit
majetek chráněného Listinou základních práv a svobod. V této souvislosti stěžovatel poukázal
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2009, č. j. 4 As 41/2008 – 88, podle
kterého jak provedení, tak i neprovedení opravy chyby v katastrálním operátu znamená zásah
do právní sféry účastníka řízení.
[9] Stěžovatel dále zmínil, že důvodem již zmíněného podnětu ze dne 25. 5. 2013 byla
skutečnost, že žalovaný nereagoval na jeho předcházející podnět ze dne 1. 4. 2013 a že údaje
v katastru nemovitostí týkající se pozemku p. č. 2843/4 v k. ú. Třitim ke dni podání tohoto
podnětu neodpovídaly listinám, které splňují zákonem předepsané náležitosti pro provedení
zápisu. ZKI na tento podnět nereagoval, přestože podle §8 odst. 1 katastrálního zákona
má katastrální úřad povinnost na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez
návrhu provést opravu chybných údajů v katastru nemovitostí. Podle stěžovatele tak byl ZKI
nečinný.
[10] Stěžovatel ve svých podnětech na opravu údajů katastru nemovitostí poukazoval v rámci
dokazování na svůj podnět ze dne 5. 10. 1998, kterému bylo pouze z části vyhověno
rozhodnutím žalovaného ze dne 22. 3. 1999. Vyjádřil přesvědčení, že toto rozhodnutí prokazuje,
že správní řízení ve věci naposledy uvedeného podnětu bylo zahájeno, ale prokazatelně nebylo
ukončeno. Kdyby bylo ukončeno, odpovídaly by údaje katastru nemovitostí relevantním listinám.
Tak tomu však není.
[11] S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížností
napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[12] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že podmínky pro vyhovění podané
žalobě nebyly splněny. Hlavní důvod pro zamítnutí žaloby spatřuje žalovaný v tom, že mu nebylo
doručeno podání žalobce ze dne 25. 5. 2013, měl dne 27. 5. 2013 obdržet, a proto nemohl být
nečinný. Žalovaný dále poukázal na dřívější podání stěžovatele, v nichž se dovolával jeho
nečinnosti (podání ze dne 20. 12. 2012, 9. 1. 2013 a 1. 4. 2013) a zmínil, že stejně jako ZKI
v období od roku 1998 obdržel řadu podání stěžovatele vztahujících se k nemovitostem, které
vlastní stěžovatel v k. ú. Týn nad Vltavou a v k. ú. Třitim (včetně pozemku p. č. 2834/4).
Na základě těchto údajů bylo vedeno několik správních řízení o opravě chybných údajů v katastru
nemovitostí, v jejichž rámci byla správnost údajů katastru nemovitostí včetně jejich souladu
s údaji v listinách, které byly podkladem k provedeným zápisům, přezkoumána, o věci bylo vždy
pravomocně rozhodnuto a ve většině případů byla příslušná rozhodnutí podrobena soudnímu
přezkumu. Přehled podnětů, které stěžovatel činí ve vztahu k nemovitostem ve svém vlastnictví,
čítá cca 100 položek. Vzhledem k tomu, že stěžovatelem jsou předkládána další a další podání
sdělil mu žalovaný přípisy ze dne 5. 4. 2013, č. j. KÚ – 409/2013-300-15000-2, a ze dne
23. 4. 2013, č. j. PD-326/2013-301-2, že na jeho další podněty, pokud nebudou obsahovat žádné
nové skutečnosti, nebude již reagováno a budou bez odezvy zakládány do spisu.
[13] V podání doručeném Nejvyššímu správnímu soudu dne 9. 5. 2014 se stěžovatel vyjádřil
k závěrům, k nimž dospěl zdejší soud v rozsudku ze dne 8. 9. 2010 č. j. 6 As 17/2010 – 72.
[14] V replice k vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že žalovaný podnět
stěžovatele dne 20. 12. 2012 převzal, ale prokazatelně byl nečinný a nesplnil zákonnou povinnost
uvedenou v §8 katastrálního zákona. Řízení bylo zahájeno dnem 20. 12. 2012 a stav katastru
nemovitostí u pozemku p. č. 2843/4 v k. ú. Třitim nebyl ke dni 20. 12. 2012 odrazem práv
a závazků vážících se k této konkrétní nemovitosti. V další části repliky stěžovatel uvedl výše
již zmíněné skutečnosti týkající se předmětného pozemku.
[15] V doplnění kasační stížnosti ze dne 10. 6. 2014 stěžovatel uvedl, že žalovaný nepopírá,
že stěžovatel dne 9. 1. 2013 podal podnět ve smyslu §42 správního řádu, aby žalovaný provedl
opravu údajů katastru nemovitostí tak, aby u pozemku p. č. 2843/4 v k. ú. Třitim odpovídaly
údaje katastru nemovitostí listinám založeným ve sbírce listin. Žalovaný byl povinen podle
§8 odst. 1 katastrálního zákona provést opravu chyb v katastrálním operátu u uvedeného
pozemku a v souladu s §8 odst. 4 cit. zákona poslat stěžovateli oznámení o provedené opravě
nebo o tom, že opravu na návrh neprovedl. Žalovaný však takto nepostupoval a porušil tak
čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel dále vyjádřil přesvědčení,
že žalovaný správní orgán ani krajský soud nezpochybnily nesoulad údajů katastru nemovitostí
u pozemku p. č. 2843/4 v k. ú. Třitim s listinami, které splňují zákonem předepsané náležitosti
pro provedení zápisu a nezmínily žádnou listinu, která by opravňovala žalovaného vést údaje
katastru nemovitostí v současné podobě. Krajskému soudu i žalovanému stěžovatel vytknul,
že neporovnaly údaje katastru nemovitostí s listinami, které splňují zákonem předepsané
náležitosti pro provedení zápisu. Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že současný stav katastru
nemovitostí u pozemku p. č. 2843/4 v k. ú. Třitim není odrazem práv a závazků vážících
se k této nemovitosti. Stěžovatel s tímto pozemkem nemůže nakládat v rozsahu, jak jej v roce
1976 koupil a jak byl zapsán na jeho list vlastnictví. Současné údaje katastru nemovitostí
u pozemku p. č. 2843/4 v k. ú. Třitim podle stěžovatele prokazují, že část tohoto pozemku
určená lomovými body č. 11 – 5, 11 – 6, 11 – 7, 11 – 8, 11 – 9, 520 – 135, 520 – 143, 520 – 136,
520 – 137, 520 – 138 a 45 – 7 byla žalovaným převedena jinému vlastníkovi.
II.
Posouzení kasační stížnosti
[16] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná a stěžovatel je v souladu s §105
odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační
stížnosti v souladu s ustanovením §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
[17] Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že se stěžovatel dovolává důvodu uvedeného
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat pouze
z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení
by muselo spočívat v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní
předpis, popř. je sice aplikován správný právní předpis, ale tento je nesprávně vyložen.
[18] Kasační stížnost není důvodná.
[19] Podle §79 odst. 1 s. ř. s., ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro
řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat,
aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li
zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní
důsledek.
[20] Podle odst. 2 téhož ustanovení, žalovaným je správní orgán, který podle žalobního tvrzení
má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení.
[21] Podle §8 odst. 1 katastrálního zákona ve znění účinném v rozhodné době, na písemný
návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které
vznikly a) zřejmým omylem při vedení a obnově katastru, b) nepřesností při podrobném měření, zobrazení
předmětu měření v katastrální mapě a při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené
prováděcím předpisem.
[22] Stěžovatel v kasační stížnosti v prvé řadě namítal, že krajský soud jednal s nesprávným
žalovaným – s Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrálním pracovištěm v Českých
Budějovicích na místo ZKI. Nejvyšší správní soud této námitce nepřisvědčil. Otázku pasivní
legitimace v řízení o ochraně před nečinností správního orgánu řeší shora uvedený §79 odst. 2
s. ř. s. Na rozdíl od žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, kde žalovaného určuje přímo
zákon (viz §69 s. ř. s.), tedy bez ohledu na to, zda jej žalobce nesprávně označí, v případě žaloby
na ochranu před nečinností správního orgánu určuje žalovaného vždy sám žalobce svým
tvrzením. Ačkoli původně stěžovatel v žalobě označil za žalovaného vedle Katastrálního úřadu
pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště v Českých Budějovicích, rovněž ZKI, z protokolu
o jednání konaného u Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 2. 2014 Nejvyšší
správní soud zjistil, že stěžovatel při tomto jednání k výzvě soudu, aby upřesnil žalovaný správní
orgán, za žalovaného výslovně označil výhradně Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, katastrální
pracoviště v Českých Budějovicích. Krajský soud proto nepochybil a postupoval v souladu s §79
odst. 2 s. ř. s., pokud jako se žalovaným jednal s tímto správním orgánem, nikoli s ZKI. Jakkoli
správnější by bylo, kdyby na základě výše uvedeného úkonu stěžovatele krajský soud řízení ve
vztahu k ZKI zastavil, bylo by ryzím formalismem, kdyby pouze na základě tohoto procesního
postupu Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil. Věcně je totiž zřejmé, že krajský soud
respektoval úkon stěžovatele, který je jako dominus litis oprávněn předmětem řízení disponovat,
projednal žalobu v rozsahu, jak jej stěžovatel na výzvu soudu specifikoval a stěžovatele nijak
na jeho právech nezkrátil. K tomu Nejvyšší správní soud dodává, že oprava chyb v katastrálním
operátu je v pravomoci Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště
v Českých Budějovicích (§8 odst. 1 katastrálního zákona), zatímco ZKI je oprávněn rozhodovat
o případném opravném prostředku proti rozhodnutí katastrálního úřadu. Vzhledem k tomu,
že stěžovatel tvrdí, že o jeho návrhu na opravu chyb v katastrálním operátu vůbec nebylo
rozhodnuto, mohl se z povahy věci nečinnosti dopustit pouze katastrální úřad, nikoli ZKI.
[23] Z provedené rekapitulace vyplývá, že v posuzované věci se meritorně jedná zejména
o posouzení otázky, zda žalovaný byl nečinný, pokud na základě podnětů stěžovatele podle
§8 odst. 1 katastrálního zákona neopravil údaje zapsané v katastru nemovitostí o pozemcích
p. č. 2843/2 a 2843/4 v k. ú. Třitim.
[24] Stěžovatel v kasační stížnosti poukázal na svůj podnět ze dne 25. 5. 2013 a uvedl,
že jej podal kvůli tomu, že žalovaný nereagoval na jeho předcházející podnět ze dne 1. 4. 2013.
V doplnění kasační stížnosti pak stěžovatel poukázal rovněž na svůj podnět ze dne 6. 1. 2013
doručený žalovanému dne 9. 1. 2013, v němž uvedl, že se jedná o podnět ve smyslu §42
správního řádu ve věci porušení vlastnického práva k pozemku p. č. 3484/3 v k. ú. Třitim, s nímž
jako vlastník nemůže nakládat v rozsahu a v souladu s obsahem listin, na jejichž základě byl tento
pozemek zapsán do katastru nemovitostí. Stěžovatel vyslovil přesvědčení, že současné údaje
katastru nemovitostí neodpovídají těmto listinám.
[25] Podnět stěžovatele ze dne 1. 4. 2013 adresovaný ZKI a žalovanému se týkal údajné
nečinnosti žalovaného ve věci návrhu stěžovatele ze dne 5. 10. 1998 na opravu chyb v údajích
katastru nemovitostí u pozemků p. č. 2843/2 a 2843/4 v k. ú. Třitim. Stěžovatel v něm dále
poukázal na skutečnost, že žalovaný provedl opravu chyb u pozemku p. č. 2843/2 v k. ú. Třimice
a opravil i pět lomových bodů u pozemku p. č. 2843/4 v k. ú. Třimice. Další lomové body však
neopravil. Stěžovatel žalovanému a ZKI vytýkal nečinnost, v důsledku které nemůže nakládat
se svou nemovitostí a došlo k porušení jeho vlastnického práva.
[26] Podnět stěžovatele ze dne 25. 5. 2013 adresovaný ZKI se týkal nečinnosti ve věci návrhu
na opravu chyb ze dne 5. 10. 1998 a nečinnosti žalovaného ohledně podání stěžovatele ze dne
1. 4. 2013.
[27] Nejvyšší správní soud má s přihlédnutím k obsahu výše uvedených podnětů stěžovatele
za to, že krajský soud správně vystihl podstatu posuzované věci, když konstatoval, že v případě
podání stěžovatele ze dne 1. 4. 2013 se jednalo o pouhý podnět uplatněný podle §42 správního
řádu, v němž stěžovatel poukazoval na způsob projednání jeho návrhu ze dne 5. 10. 1998
týkajícího se opravy chyb v údajích katastru nemovitostí ohledně pozemků p. č. 2843/2
a p. č. 2843/4 v k. ú. Třitim, kterým však nedošlo k zahájení správního řízení. Podle ustálené
judikatury Nejvyššího správního soudu totiž podání podnětu, kterým se podatel domáhá zahájení
správního řízení z moci úřední, nezahajuje samo o sobě správní řízení, v němž by měl správní
orgán povinnost vydat rozhodnutí, které by bylo možné vynucovat žalobou na ochranu proti
nečinnosti správního orgánu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 8. 2007, č. j. 4 Ans 6/2006-162). Také další závěry krajského soudu jsou řádně zdůvodněné,
dopadající na posuzovanou věc a Nejvyšší správní soud se s nimi plně ztotožňuje.
[28] Jak již Nejvyšší správní soud vyslovil v rozsudku ze dne 31. 1. 2008, č. j. 9 As 76/2007 –
52, „ve správním soudnictví se lze žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu dle ust. §79 odst. 1
s. ř. s. domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo vydat osvědčení.
Ochrany ve správním soudnictví se však nelze, jak připomněl Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne
26. 2. 2004, č. j. 1 Ans 1/2003 - 50, www.nssoud.cz, stejně jako v řadě dalších rozhodnutí, dovolávat proti
jakékoliv absenci činnosti správního orgánu. Dovolání se ochrany u správního soudu je omezeno na případy, kdy
ve správním řízení správní orgán má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení, má tak učinit v určité zákonem
stanovené lhůtě a žalobce vyčerpal, pokud mu je ovšem příslušný procesní předpis zakládá, zákonné prostředky k
ochraně před nečinností správního orgánu. K vynucení jiného konání správního orgánu než je vydání rozhodnutí
nebo osvědčení však nikomu žalobní legitimace založena není a není založena ani pravomoc soudu rozhodovat v
řízení proti jiné nečinnosti správního orgánu než proti takové, která spočívá v absenci vydání rozhodnutí nebo
vydání osvědčení. V tomto směru je tedy určující, že pravomoc soudu k poskytnutí ochrany před nečinností
správního orgánu vydáním rozhodnutí podle části třetí hlavy druhé dílu druhého s. ř. s. je dána jen tehdy, pokud je
žalobou požadována ochrana proti nečinnosti správního orgánu spočívající v tom, že správní orgán o věci samé
nerozhodl, či nevydal osvědčení, přestože tak byl v souladu se zákonem povinen učinit.
[29] Z výše uvedeného je proto patrno, že citované ust. §79 odst. 1 s. ř. s. chrání před nečinností správního
orgánu s důsledkem nerozhodování ve věci samé, nikoliv však před jinými procesními vadami rozhodnutí
či správního řízení, nebo před rozhodnutími nezákonnými z hlediska práva hmotného (k tomu srovnej rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2004, č. j. 2 Ans 1/2004 - 64, publikovaný pod č. 670/2005 Sb.
NSS).“
[30] Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem konstatuje, že správní řízení z roku
1998, jehož předmětem byla oprava údajů v katastru nemovitostí týkajících se pozemků
p. č. 2843/2 a p. č. 2843/4 v k. ú. Třimice je zapotřebí odlišit od podání stěžovatele ze dne
1. 4. 2013. Rozhodující pro správné posouzení věci je, že toto správní řízení (jak vyplývá z přípisu
žalovaného ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. PD-326/2013-301-2) již bylo ukončeno rozhodnutím
ze dne 22. 3. 1999, č. j. OR – 323/1998, které nabylo právní moci dne 12. 4. 1999, neboť
stěžovatel nepodal odvolání. Nyní tedy neprobíhá žádné neukončené řízení týkající se opravy
chyb v katastru nemovitostí k výše uvedeným pozemkům. Toho si je patrně vědom sám
stěžovatel, když ve svých podáních poukazuje na §42 správního řádu, který upravuje přijímání
podnětu k zahájení řízení z moci úřední. Nejvyšší správní soud tak má za to, že ani námitka
stěžovatele, v níž se dovolává nečinnosti žalovaného, není důvodná, neboť neprobíhá žádné
správní řízení, v němž by připadal v úvahu postup podle §80 odst. 1 správního řádu a v němž
by mohlo dojít k nečinnosti žalovaného ve smyslu §79 odst. 1 s. ř. s.
[31] V této souvislosti Nejvyšší správní soud konstatuje, že žaloba na ochranu proti nečinnosti
správního orgánu slouží k odstranění jeho procesní nečinnosti, aby ten následně rozhodl
o konkrétních právech a povinnostech účastníka řízení. Prostřednictvím žaloby proti nečinnosti
se stěžovatel nemůže u soudu domáhat ochrany svých hmotněprávních subjektivních práv.
K tomuto účelu slouží žaloba proti rozhodnutí správního orgánu dle §65 a násl. Pokud
stěžovatel nesouhlasil se způsobem opravy chyb k předmětným pozemkům v uvedeném
rozhodnutí, měl proti tomuto rozhodnutí brojit opravnými prostředky (odvoláním, případně
žalobou), nikoli podněty podle §42 správního řádu a žalobou na ochranu proti nečinnosti více
než 10 let poté, co toto rozhodnutí nabylo právní moci.
[32] Námitkou stěžovatele, že žalovaný byl povinen podle §8 odst. 1 katastrálního zákona
provést opravu chyb v katastrálním operátu u pozemku p. č. 2843/4 v k. ú. Třitim, není na místě
se zabývat, neboť v posuzované věci se jedná o posouzení, zda žalovaný byl nečinný a nelze
se zabývat věcným posuzováním hmotněprávních nároků stěžovatele. To samé pak platí
v případě námitky stěžovatele, že část pozemku p. č. 2843/4 v k. ú. Třitim byla žalovaným
převedena jinému vlastníkovi. K takovému úkonu navíc není žalovaný oprávněn.
[33] Nejvyšší správní soud dále poukazuje na závěr, k němuž zdejší soud dospěl v rozsudku
ze dne 8. 9. 2010, č. j. 6 As 17/2010 – 69, ve věci týchž účastníků, v němž uvedl, že „s opravou
(zmenšením) výměry parcely č. 3484/3 byla spojena oprava (zvětšení) výměry jiných parcel ve vlastnictví
stěžovatele, takže rozsah pozemkového vlastnictví stěžovatele zůstal nezměněn.“ S přihlédnutím k této
skutečnosti nepovažuje Nejvyšší správní soud za opodstatněný neustále trvající a projevovaný
intenzivní nesouhlas stěžovatele s údaji zapsanými v katastru nemovitostí u předmětných
pozemků.
[34] Tvrzení stěžovatele, že žalovaný nereagoval na předcházející podnět stěžovatele ze dne
1. 4. 2013, není pravdivé, neboť z obsahu správního spisu je zřejmé, že žalovaný na tento podnět
stěžovatele odpověděl výše již zmíněným přípisem ze dne 23. 4. 2013, č. j. PD-326/2013-301-2.
Z obsahu správního spisu je dále patrné, že žalovaný reagoval i na jiné podněty a podání
stěžovatele, postupoval vůči němu vstřícně a nelze mu tudíž cokoli vytknout ani v tomto ohledu.
III.
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[35] Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že rozsudek krajského
soudu netrpí vadami ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Kasační stížnost proto podle §110
odst. 1 věta druhá s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[36] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §60
odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení, které mu vznikly. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak
jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady v řízení
o kasační stížnosti v míře přesahující rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. července 2014
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu