ECLI:CZ:NSS:2014:5.AFS.92.2014:51
sp. zn. 5 Afs 92/2014 - 51
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy
a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: Tukový
průmysl, spol. s r.o., sídlem Koubova 79, Praha 9, zastoupeného Mgr. Štěpánem Mládkem,
advokátem se sídlem Krakovská 22, Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel
(pův. Celní ředitelství Praha), se sídlem Budějovická 7, Praha 4, zastoupeného JUDr. Tomášem
Hlaváčkem, advokátem se sídlem Kořenského 15, Praha 5, za účasti osoby zúčastněné
na řízení: Komerční banka, a.s., se sídlem Na Příkopě 33, č. p. 969, Praha 1, zastoupené
JUDr. Jaroslavem Polanským, advokátem se sídlem Revoluční 15, Praha 1, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2014,
č. j. 5 Ca 145/2009 - 415,
takto:
Kasační stížnosti se p ř i z n á v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 4. 4. 2014,
č. j. 5 Ca 145/2009 - 415, zrušil rozhodnutí Celního ředitelství Praha (nyní Generální ředitelství
cel - dále jen „celní ředitelství“) ze dne 1. 7. 2009, č. j. 8287-20/2009-170100-21, jímž Celní
ředitelství Praha zamítlo odvolání žalobce proti platebnímu výměru Celního úřadu Praha D1
ze dne 19. 2. 2009, č. R/00001-6/2009, kterými bylo žalobci vyměřeno clo ve výši 0 Kč,
spotřební daň a daň z přidané hodnoty za dovoz pohonných látek (benzínu BA 91, benzínu
BA 95 a nafty motorové) v souhrnné výši 2 754 548 762 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) dne 28. 5. 2014 blanketní
kasační stížnost, v níž současně požádal o přiznání odkladného účinku. Kasační stížnost a návrh
na přiznání odkladného účinku stěžovatel doplnil dne 11. 6. 2014. Návrh na přiznání odkladného
účinku stěžovatel odůvodnil tím, že výkon nebo jiné právní následky napadeného rozsudku
by pro něj znamenaly nenapravitelnou újmu. Jestliže by stěžovatel vykonal napadený rozsudek,
musel by zrušit platební výměr ze dne 19. 2. 2009, č. j. R/00001-6/2009, a musel by žalobci vrátit
vymožené clo/daně a současně ukončit mnoho dalších postupů, které směřují k jejich vymožení.
V takovém případě by i případný pozdější úspěch v řízení o kasační stížnosti byl bezvýznamný,
protože by stěžovatel ztratil možnost vymáhat clo/daně i jiným způsobem. Stěžovatel poukázal
na skutečnost, že ke dni 31. 5. 2014 vymohl správce cla a daně z částky vyměřené žalobci
cca 72 000 000 Kč, z čehož vymohl částku 20 640 200,80 Kč po žalobci, částku 439 953,22 Kč
po ručiteli žalobce Tukovém průmyslu Praha, a.s., další ručitel žalobce Komerční banka, a.s.,
jemu vyměřenou částku 50 476 340 Kč uhradil. Žalobce sice nikdy dobrovolně z vykonatelného
dluhu nic neuhradil, ale stěžovatel se domáhá této úhrady nuceným výkonem. Nepřiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti, resp. vykonatelnost napadeného rozsudku a v jejím
důsledku zrušení platebního výměru ze dne 19. 2. 2009 a tím i zastavení řízení, by mělo současně
za následek ztrátu procesního postavení orgánů celní správy v řízeních podle civilních předpisů,
která již nebude možné obnovit (řízení o poddlužnických žalobách, exekuční, insolvenční
a likvidační řízení). Nepřiznání odkladného účinku způsobí rovněž ztížení věcné argumentace
celních orgánů v postavení poškozeného v probíhajícím trestním řízení u Městského soudu
v Praze. Vykonatelnost rozsudku městského soudu také vyvolává riziko zastavení vyměřovacího
řízení, které již nebude možno obnovit, a nezávisle na možnosti zastavení vyměřovacího řízení
vyvolává riziko povinnosti vracet vymoženou dlužnou částku a převést množství pohledávek na
žalobce. V neposlední řadě má vykonatelnost napadeného rozsudku za následek poměrně
vysokou pravděpodobnost, že veškeré vrácené hodnoty budou nenávratně ztraceny, a to včetně
pohledávek, které lze převádět do zahraničí (nebo kamkoliv jinam) výrazně snadněji než
kontrolované peněžní prostředky.
Žalobce rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ponechal
na úvaze soudu. K tvrzením stěžovatele o trestním řízení uvedl, že žádné odsuzující rozsudky
v souvislosti s touto kauzou nejsou. Trestní řízení v předmětné věci bylo započato v roce 2003,
v roce 2012 byla podána obžaloba a následně bylo trestní stíhání osob v souvislosti s předmětnou
kauzou zastaveno na základě amnestie prezidenta České republiky. Předmětné řízení s celními
orgány trvá již od roku 2002 a stěžovatel již od počátku postupuje nezákonně.
Osoba zúčastněná na řízení se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nevyjádřila.
Kasační stížnost nemá podle ustanovení §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně ustanovení §73 odst. 2
až 5 s. ř. s. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem.
Při posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je proto třeba,
aby se Nejvyšší správní soud primárně zaměřil na zkoumání, zda stěžovatel uvádí skutečnosti,
které by dokládaly možnost vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám. Tyto
skutečnosti jsou vždy individuální, závislé pouze na osobě a situaci stěžovatele. Povinnost tvrdit
a prokázat vznik újmy má proto stěžovatel, který musí konkretizovat, jakou újmu by pro
něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí, z jakých konkrétních okolností
to vyvozuje a uvést její intenzitu. Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí
svědčit tomu, že negativní následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s napadeným rozsudkem
městského soudu obává, by pro něj byl zásadním zásahem. Hrozící újma musí přitom být závažná
a reálná, nikoliv pouze hypotetická a bagatelní.
Nejvyšší správní soud posoudil stěžovatelem uvedené důvody a rozhodl o přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Nelze totiž jednoznačně vyloučit, že by důsledky plynoucí
z toho, že by napadené rozhodnutí městského soudu bylo naplněno, nešlo v budoucnu zhojit.
V případě nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti by stěžovatel v důsledku absence
exekučních titulů zrušených na základě rozsudku městského soudu skutečně ztratil své procesní
postavení v doposud zahájených a neskončených řízeních o poddlužnických žalobách, či přímo
nařízených exekucích na majetek dlužníka, případně v insolvenčních či likvidačních řízeních.
Stěžovatelův případný úspěch v řízení před Nejvyšším správním soudem by však neměl na ztrátu
tohoto procesního postavení již žádný vliv. Právě v této okolnosti lze vzhledem ke skutkovému
stavu věci spatřovat výrazný nepoměr mezi následkem (újmou), která by stěžovateli nepřiznáním
odkladného účinku vznikla, a případnou újmou, která by vznikla jiným osobám, pokud by došlo
k odložení účinků napadeného rozhodnutí.
Přiznání odkladného účinku přitom nemá za následek prodloužení délky řízení před
Nejvyšším správním soudem, nemůže se proto žádným způsobem dotknout práva na vydání
rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Zdejší soud dále zdůrazňuje, že důvody pro přiznání odkladného
účinku nelze zaměňovat s důvodností či nedůvodností kasační stížnosti. Přiznání či nepřiznání
odkladného účinku nemá na věcné posouzení sporu žádné dopady. Rozpor s důležitým veřejným
zájmem, který by přiznáním odkladného účinku mohl v projednávané věci nastat, Nejvyšší
správní soud neshledal.
Po zhodnocení zjištěných skutečností tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě naplněny,
a proto rozhodl tak, jak je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. července 2014
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu